Alexis Tsipras – naivní dobrák nebo zrádce?

 V lednových volbách Řekové zvolili Syrizu jako poslední naději, která je zachrání od politiky „austerity“ resp. nekonečných škrtů, oživí ekonomiku a posune jejich zemi na novou cestu. Charismatický a stále usměvavý Alexis Tsipras se jevil jako reprezentant skutečné změny a nové politiky. SYRIZA zemi zdědila po téměř čtyřiceti letech vlád konzervativní Nové demokracie a socialistického Pasoku, které Řecko přivedly do situace, ve které se dnes nachází. Nicméně se brzy ukázalo, že politici Syrizy nemají dostatečné politické zkušenosti a nejsou schopnými vyjednavači, kteří by dokázali čelit těžkým vahám evropské politiky jako je Angela Merkelová nebo Wolfgang Schäuble. Navíc začalo být jasné, že politický program, se kterým vyhráli volby, nejsou schopni realizovat.

Referendum, které Tsipras vyhlásil, zřejmě nedopadlo zcela podle jeho představ. Po pěti měsících vládnutí a konfrontace s ekonomickou realitou si nevěděl rady a pochopil, že nedokáže předvolební sliby uvést do praxe. Domníval se, že Řekové v referendu řeknou „ano“ podmínkám věřitelů a on se tak vyváže ze svých slibů a bude moci pohodlně resuscitovat politiku škrtů, kterou jako opoziční politik tvrdě kritizoval. Silným „ne“ byl evidentně zaskočen a nevěděl, jak dál postupovat. Sice tvrdil, že „ne“ posílí jeho vyjednávací pozici v Bruselu, ale takovou naivitu lze politikovi ve vysoké funkci jen těžko uvěřit. Evropské elity hlas lidu vůbec nezajímá a výsledek řeckého referenda byl pro ně už předem bezpředmětný. Vyděšený Tsipras tak nakonec udělal pravý opak toho, co Řekové odsouhlasili v referendu. Otázkou je, proč nevsadil víc na geopolitickou kartu, kde se skrývá značný „vyděračský“ potenciál – hrozba odpadnutí Řecka od Evropy, vystoupení z NATO a příklon k Rusku je noční můrou Bruselu i Washingtonu. Zřejmě neměl dostatek odvahy, nebo flirtování s Moskvou od začátku nebral vážně. 

SYRIZA se po Tsiprasově kapitulaci začne štěpit a je otázkou, jestli radikálně levicové proudy v této formaci setrvají, nebo vytvoří novou stranu. Tyto skutečnosti zřejmě zásadně ovlivní prosincové parlamentní volby ve Španělsku. Hnutí Podemos se prezentuje jako sesterská strana Syrizy a jeho lídr Pablo Iglesias je obdivovatelem a přítelem Alexise Tsiprase. Španělé, kteří chtějí skutečnou změnu, na příkladu Syrizy vidí, že Podemos – dostane-li se k moci – bude zřejmě donuceno jednat stejně a raději hodí hlas „osvědčeným“ zkorumpovaným stranám současného establishmentu – lidovcům a socialistům. Je třeba brát v úvahu španělská specifika, ale mnoho voličů jistě bude takto uvažovat.  

Porážka Syrizy může mít fatální důsledky pro tzv. novou evropskou levici. Alternativa totiž přestala být alternativou. Jednání řecké radikální levice ukázalo, že zadlužená země nemá jinou možnost než se podřídit ultimatům Bruselu resp. Berlína a věřitelů. Volby i referenda tak v Řecku ztratily jakýkoliv smysl. Jedinou cestou ke změně poměrů v zemi je v současné situaci už jen revoluce. Proto se jeví jako úsměvné úvahy o předčasných volbách v důsledku toho, že pro nový „záchranný“ program nehlasovali všichni poslanci Syrizy a museli pomoci zákonodárci tzv. proevropské opozice. Prostředky vynaložené na volby budou jen penězi vyhozenými z okna. Zformovat jakousi vládu národní shody je možné i bez voleb.

V souvislosti s jednáním premiéra Tsiprase se objevují úvahy, zdali SYRIZA není jen marketingový projekt a kapitalisty „nastrčená“ strana s líbivými tvářemi mladých politiků a radikálním programem, jejímž úkolem bylo zmást voliče a svést hněv, nespokojenost a beznaděj lidí do bezpečného řečiště pseudorevolučního hnutí, aby se k moci nedostala skutečně revoluční Komunistická strana Řecka. Osobně se přikláním k tezi, že SYRIZA je autentickou formací nové antikapitalistické levice, avšak s malými politickými zkušenostmi a chabými vyjednávacími schopnostmi svých lídrů, která navíc byla postavena před neřešitelný problém – uspokojit vůli Řeků po setrvání v eurozóně a zároveň odmítnout podmínky věřitelů. Dalo se očekávat, že si na této kvadratuře kruhu vyláme zuby. Bude zajímavé sledovat, jestli se v následujících týdnech popularita Syrizy (pokud se nerozpadne) udrží nadále vysoko nebo bude stagnovat. Tsiprasovo charisma totiž na Řeky stále působí a mnozí ho vnímají jako obětního beránka, který se snažil vyjednat maximum možného, ovšem z boje vyšel poražený.