Zbyněk Fiala: Průmysl 4.0

Moje nedávné výtky vládě, že odmítá myslet na budoucnost, jsou částečně liché. Alespoň ministr průmyslu Jan Mládek, drcený tlaky uhlobaronů a zájemců o stamiliardové jaderné zakázky, zkouší zanechat trvalejší stopu. Uspořádal seminář o Průmyslu 4.0 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně a současně dal dohromady profesory, specialisty a manažery, kteří o tom něco vědí, aby do jara příštího roku předložili nějaký konkrétní návrh pro příslušnou národní iniciativu.

Základy jsou shrnuty do brožurky, kterou najdeme na webu MPO. Na dokumentu se podílel kolektiv autorů pod vedením prof. Ing. Vladimíra Maříka, DrSc., ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze a předsedy Výzkumné rady Technologické agentury ČR, píše se tam.

http://www.mpo.cz/dokument162351.html

Na obzoru je tak další průmyslová revoluce. Lidi vlastně nebudou potřeba, stačí, když systém vymyslí a vyrobí, připraví software, propojí všechna ta výpočetní a robotická zařízení, zajistí bezpečnost, vyškolí specialisty, zvládnou návaznosti s dodavateli a odběrateli, vyladí globální vazby a budou systém čas od času křísit a uvádět do chodu, případně rekonstruovat, až za půl roku zastará. To nás čeká po nástupu nové generace výrobních kapacit, jaké už pár let existují v USA, Německu, Japonsku, Jižní Koreji, na Tchajwanu a bůhvíkde ještě.

Perspektivy jsou tedy obrovské. Za vtipné považuji i chytlavé označení Průmysl 4.0, protože osloví i ty, komu nic neřeknou robotizovaná pracoviště tvořící výrobek samostatně podle jeho digitalizovaného virtuálního modelu. Vlastně se jedná o interakci virtuálních dvojčat, je tu virtuální dvojče stroje a virtuální dvojče výrobku. Tím je umožněna komunikace, a činností robotů se pak toto přesýpání nul a jedniček přenáší do reálného světa.

V amatérské či hobbistické podobě známe Maker Movement, otevřené společenství konstruktérů a robotických výrobců, kteří si vyměňují soubory s konstrukčními prvky ve společném digitálním oblaku. Před časem tam byla největší atrakcí výroba různých dronů, ale našel jsem na webu i projekt domu z překližkových desek proříznutých robotickou vyřezávačkou. Od léta najdeme středisko Makers Lab také v Paralelní polis v pražských Holešovicích.

http://makerslab.cz/

Hnutí vzniklo na přelomu tisíciletí v anglickém Manchesteru, kolébce první průmyslové revoluce. Mimochodem, spouštěčem byl atentát IRA v opuštěných průmyslových objektech. Když přišel čas rekonstrukce, techničtí nadšenci sáhli po zajímavých industriálních prostorech s dostupným nájmem. Dílny jsou vybaveny tiskárnami 3D, robotickými vyřezávačkami a různými programovatelnými udělátky, kterými naznačují možnosti decentralizované výroby. Já bych řekl, že tam vyrábějí i novou formu svobody, nezávislost na kapitálově nesmírně náročné výrobě velkých společností.

http://www.makerfaireuk.com/about/

Když se nyní téma Průmyslu 4.0 objevilo i na programu debatního družstva Fontes rerum, tato stránka věci zmíněna nebyla. Pochopitelně, bavili jsme se o perspektivách velkého průmyslu a program připravil a tradičně řídil právě Jan Mládek. Jak to funguje, ukazoval Eduard Pelíšek generální ředitel českého Siemense, i za pomoci instruktážního filmu. Vypadal jako scifi, ale byly to záběry z reálného německého provozu. A tam to vzniká jako skutečný národní program v režii Frauhoferovy společnosti, tedy v největším německém – i evropském – centru aplikovaného výzkumu.

Profesor Vladimír Mařík radí držet se při zdi a nevymýšlet nic vlastního. Je to zkušenost z bezpočtu českých specifik, která nás pravidelně izolují od světa a pohřbí. Ekonom Zámečník však nevidí důvod k nějakému ochablému sebevědomí. Podle statistik, které nasbíral na serverech nejlepších amerických univerzit, je česká ekonomika hodnocená na předních příčkách z hlediska sofistikovanosti a komplexity výroby. Impozantní je údaj, že se u nás vyrábí deset procent součástek použitých v německé automobilové výrobě.

Samozřejmě, že v debatě zazněly právě ony obavy, že nástup robotů znamená konec práce pro lidi. Tedy práce ve smyslu zaměstnání. Generální ředitel Pelíšek tyto obavy vyvracel. Částečně použil argumentaci, kterou jsem trochu přifoukl v úvodu, a přidal k tomu možnost zkrácení pracovní doby a rozvoje spousty nových nebo rozšířených služeb.

Mohou to být služby pro volný čas, kulturu, školství, zdravotnictví. To lze pochopit. „Nemá co dělat, přijdou nemoce,“ říká lidová zkušenost. Volný čas je třeba něčím zaplnit. Člověk má stonat až si to může dovolit.

Přesun pracovních míst do služeb však podle ekonoma Miroslava Zámečníka nevypadá moc lákavě, neboť tam nelze moc zvyšovat produktivitu. Což si normální člověk přeloží do varování, že tam jsou mizerné platy.

Tak daleko ovšem nejsme. Zatím se chystáme jen začít a Mládek tu je od toho, aby sehnal taky dostatečnou státní podporu. Opakovaně zaznívaly výzvy, že rychlík by mohl ujet. Statistiky přitom ukazují, že naše ekonomika je na průmyslu nesmírně závislá, protože v tvoří snad největší podíl HDP v Evropě. Teď se průmyslu daří, v srpnu vzrostl meziročně o 6,3 procenta, takže přidal o polovinu víc než republikový průměr. To však bylo před aférou s dieselovými motory Volkswagenu.

Brzy pocítíme tíseň z toho, že naše vysoká komplexita je bohužel naměstnána do jediného oboru. Něco perspektivního určitě potřebujeme. Počkejme si na výsledky práce profesorů, ale já sám přikládám větší význam rychlému rozvoji hobbistů, amatérských nadšenců. Ostatně tvůrci předchozí průmyslové revoluce, která dala lidem osobní počítače, byli také hobbisté. Průmysl potřeboval sálové obludy, kde dostanete přidělený výpočetní čas nebo se napíchnete vyzáblým terminálem bez vlastní paměti, aby bylo jasné, kdo tu velí a kdo je pouhý slouha. Osobní počítače proto byly nástrojem svobody. A to už nelze zastavit.