Zbyněk Fiala: Plujeme v bouřlivých vodách

Konec června představuje nejzazší datum pro rozhodnutí, co udělat se státními financemi Řecka a Ukrajiny. Bude drahé, ať jim pomůžeme, nebo je necháme padnout (a třeba Ukrajinu plnou ozbrojených skupin zatlačíme na cestu evropského Afghánistánu). V červnu se má také americký Fed rozhodnout, zda začne zvyšovat úrokové sazby, aby se ekonomika neutopila v dolarech, které tam napustilo kvantitativní uvolňování. Pokud se zvednou sazby, začne posilovat i americká měna a do země povalí laciné zahraniční zboží právě v době, kdy se má v Kongresu schvalovat další otvírání trhu na základě smlouvy o Transatlantickém partnerství.

Jiný dopad globalizace schytává Evropa. Na červnovém summitu EU se má dohodnout, co s africkými uprchlíky. Nejčastěji je z domovů vyhání válka, ale ta je jen logickým koncem rozvratu společnosti způsobeným dobrodiním volného obchodu. Na místě, kde kdysi byla samozásobitelská políčka obyvatel okolních vesnic, jsou nyní nekonečná třtinová nebo kukuřičná pole, či ještě lépe fóliovníky s květinami. Produkce, kterou vypěstuje pár chlapů s obrovitými traktory, míří do zahraničního obchodu. Vydělávají na něm domácí zbohatlíci nebo zahraniční investoři, zatímco vesnice, které přišly o obživu, mizí a lidé odcházejí do přelidněných měst. Když přijdou na to, že jsou bez šance, vznikají konflikty. A my jejich plody sklízíme v uprchlických táborech v Itálii, odkud budou rozptýleni do dalších evropských zemí. Loni jich přišlo milión, letos to budou milióny dva. Nebo je máme nechat utopit ve Středozemním moři?

Prožíváme tak možná období, kdy je nad slunce jasnější, jak šílené je hospodářství, ve kterém jsou peníze až v první řadě, zatímco se spoustou lidí se nepočítá vůbec. Jsme příliš závislí na finančním kapitálu, který však sám nic nového nevytváří, jen si vymohl, že má právo na mocný pravidelný tribut. Je to však jízda na tygru. Dávno už jej nikdo nekontroluje. A teď začíná požírat sám sebe.

Tohle jsem posbíral ze zpravodajství posledních dní.

Odliv kapitálu z největších nových ekonomik (emerging markets) za posledních 9 měsíců dosáhl 600 miliard dolarů a přesáhl tak úroveň, kterou měl v časech finanční krize. Údajně je to doklad snižujícího se objemu volných peněz, které napouštěla do USA politika jeho centrální banky Fed zvaná kvantitativní uvolňování (QE). Ve Spojených státech už QE doznívá a Fed uvažuje o opětovném utahování měnové politiky, především o zvyšování základních úrokových sazeb. V eurozóně se naopak QE rozbíhá a úrokové sazby nabraly dříve nemyslitelný obrat, když zamířily pod nulu. To je zřejmě hlavní tektonická linie, podél které se rozeběhnou finanční zemětřesení.

Lidé přijdou o peníze. A nebudou to jen ti nejbohatší, jak by se zdálo z toho, že sázky na finančním trhu dosahují astronomických objemů. V prvním čtvrtletí letošního roku se točilo v transakcích státních cenných papírů s pevným výnosem 1,26 bilionu amerických dolarů (řekněme 25 státních dluhů ČR). Rozdíly v měnových politikách – a v hospodářské situaci – způsobují, že státní dluhopis USA s desetiletou splatností má mnohonásobně vyšší výnos než podobný státní dluhopis německý. V byl dubnu rozdíl dokonce více než desetinásobný, protože americké dluhopisy měly průměrný výnos 1,92 %, zatímco německý „bund“ jen 0,16 %.

http://www.statista.com/statistics/247275/yield-on-ten-year-government-bonds-of-selected-countries/

Tomu budou odpovídat i výnosy penzijních fondů, které investují naspořené peníze na finančním trhu. Náklady těchto fondů budou nejspíš vyšší než těch pár kapek z úroků, takže majetek fondů se bude snižovat. Netýká se to průběžných fondů, které dominují třeba u nás a v Německu a které vybrané peníze od plátců pojištění okamžitě rozdělují příjemcům důchodů. Podle statistik OECD činily roku 2013 spořící důchodové fondy (včetně připojištění) u nás 7,7 % HDP a v Německu jen 6,2 % HDP. Zato v Nizozemsku, Švýcarsku či Británii je to nad 100 % HDP a ve Spojených státech nad 80 procent.

http://www.oecd.org/finance/private-pensions/globalpensionstatistics.htm

Desetkrát vyšší výnos amerických bondů než německých bundů je tedy zároveň desetkrát významnější. Když však to číslo otočíme, americký penzijní systém je také desetkrát zranitelnější. Slib pravidelných úrokových plateb, který je na dluhopisu vytištěn (jako jeho nominální výnos), nabízí majiteli jen jednu složku z celkového příjmu. Druhou složkou je kapitálový zisk, který lze získat obchodováním na trhu. Pokud na trhu převládá přesvědčení, že příští emise dluhopisů nabídnou ještě nižší úrok, cena starých dluhopisů s vyšším úrokem stoupá. Jen tak se dá obchodovat i s dluhopisy, které se teď na trhu objevily dokonce se zápornou sazbou. Pokud mají být příští dluhopisy ještě hlouběji pod nulou, cena těch dnešních, jen mírně záporných, vzroste. Dá se tedy spekulovat i pod čarou ponoru.

Součty obou složek, které vzniknou při obchodování, tvoří tržní výnos dluhopisů. Ten se vyvíjí velmi rychle. Teď je u desetiletého amerického bondu na 2,23 % a u německého bundu 0,64 %. Jak vidíme, obchodování v posledních dnech trochu snížilo rozdíly mezi oběma trhy, ale stále jde o násobky výnosu.

Co se stane, až v USA začnou stoupat základní úrokové sazby nad nulu, což by mohlo nastat podle některých předpovědí už v červnu? Obrovské objemy starých dluhopisů – a mluvili jsme o cenných papírech v nominální hodnotě stovek až tisíců miliard dolarů - začnou ztrácet na ceně. Proto už začal globální výprodej dluhopisů a statistika odlivu kapitálu z nových ekonomik jen potvrzuje staré pravidlo, že rychleji letí ty, které jsou méně jisté. Nakupují ti, kdo tomuto riziku nevěří, nebo ti, kdo ty obrovské hromady vybraných peněz prostě musí někam investovat, jako třeba ony penzijní fondy.

Zvyšování amerických úrokových sazeb je jen jedno riziko. Ve hře je hned několik dalších podobné razance. Přirozeně sem patří výkon americké ekonomiky v podmínkách utaženější měnové politiky a spolu s ní i vývoj americké měny. Dokud dolar posiloval vůči euru, evropský investor do amerických dluhopisů vydělával další procenta navíc. Před čtyřmi týdny, 13. dubna bylo za euro méně než 1,06 dolaru, nyní je to 1,14 dolaru. To je skok o sedm procent. Jsme v bouřlivých vodách.

Dolar je tlačen cenou ropy, která stoupá. Od začátku roku zvýšila cenu více než o polovinu a přesunula se z pásma nad 40 dolary, kde byla v lednu, k 70 dolarům za barel. Cena ropy byla ovlivňována jejím nadbytkem. Ten trochu zmírnila válka v Libyi. Nízké ceny také vyřadily část amerických dodavatelů fosilních zdrojů z břidlice. Jenže vyšší cena povede k pokusům vyrovnat utrpěné ztráty vyšší těžbou. V USA je prý navrtána spousta nových studní, ale dosud netěží, protože nebyly peníze na dokončení investice. Na trh se vrací Írán a v těchto dnech láká do obnovy těžby zahraniční partnery.

Když se v USA zvýší cena peněz v podobě úrokových sazeb a zvednou se i ceny ropy, bude to zdražení vstupů. K tomu je třeba přičíst ztráty na dluhopisovém trhu. Dlouhodobé posílení dolaru zároveň zvýhodňuje dovážené zboží a představuje tedy posílení zahraniční konkurence. Dolar je stále o 18 procent pevnější než před rokem. A je to patrné i na obchodní bilanci USA, která v březnu zaznamenala obchodní schodek přes 50 miliard dolarů, nejvíc od roku 2008. Pokud bude Fed zvyšovat úrokové sazby, dolar začne znovu posilovat a situaci ještě zhorší. Ekonomové se hádají, jestli vyšší dovozy znamenají lepší stav ekonomiky (někdo to přece musí kupovat), nebo naopak horší (ubývá domácí produkce). Tomu druhému napovídají data statistiků, podle kterých je ekonomika USA letos znovu v poklesu, v prvním čtvrtletí o 0,5 až 0,7 procenta.

http://www.ft.com/intl/cms/s/0/29f8630e-f32e-11e4-a979-00144feab7de.html#axzz3ZQzUpO84

Tak opatrně s těmi miliardami. Plujeme v hodně bouřlivých vodách, kde se loď snadno potopí. Na těch Afričanech, kteří to prožívají doslova, je to jen víc vidět. Těžko to proto můžeme řešit jinak než společně. A až po vás zase někdo bude chtít dále uvolnit stavidla globalizaci a volnému pohybu velkých peněz, zkuste si to důkladně promyslet. Jestli se náhodou nemlátíme velkým klackem do vlastní hlavy. A čím víc, tím lépe, produktivněji.