Zbyněk Fiala: HDP se nenajíš

Vláda dělá dobře, když peníze, které získá lepším výběrem daní a zastavením nejhorších lumpáren, rozpustí především do platů učitelů, lékařů, policistů, do podfinancovaných služeb, vědy, veřejných zakázek, investic. Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek nemá pravdu, když říká, že vláda nešetří. Podíl veřejného dluhu na HDP neroste. Předtím se Kalouskova vláda zapřísahala šetřením, ale podíl dluhu na HDP rostl, a docela prudce.

Valí se také na nás riziko, že současný růst HDP rychle skončí, a tak je správné spustit promyšlený fiskální stimul, aby se propadu zabránilo. Sobotkova vláda na něj chce uvolnit 16 miliard korun, získaných lepšími daňovými příjmy a odstřihnutím nejrůznějších přísavek od státního cecíku. Ještě v červenci bylo pokladní plnění státního rozpočtu mírně přebytkové.

http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2014/mesicni-pokladni-plneni-2014-16842

Sobotkova vláda je nepochybně poučena tím, co se stalo, když udeřila krize v roce 2009. Kalouskova vláda (byl tam i nějaký Topolánek, ale ten do toho neměl co mluvit) tenkrát považovala za fiskální stimul fakt, že se bude nadále tvářit, jakoby měla k dispozici plánované rozpočtové příjmy. Prachy se rozpouštěly, jakoby se nic nedělo a neprožívali jsme situaci blízkou ekonomickému konci světa. Za dramatickým úbytkem veřejných prostředků tak nebylo nic cíleného, žádná aktivní snaha zabrzdit hospodářský propad. Kdo si co zajistil dříve, raboval i nadále.

Výsledek byl vpravdě kolosální. Původně se v roce 2009 počítalo s růstem daňových příjmů o 7,5 procenta oproti roku 2008, jenže ty se mršky vydaly opačným směrem a o 8,4 procenta klesly. Vznikla tak dírka zvící 16 procent celoročního rozpočtu. Rozpočtované příjmy 992 miliard korun (peníze, které potřebujeme) byly vzdáleny od skutečně vybraných 833 miliard korun (peníze, které máme) o 159 miliard korun. A ty se prostě vypařily, nebyly použity cílevědomě. Odpovídalo to pohodlné vědecké teorii, že cílevědomý zásah do hospodářství ani není možný, a kdo tvrdí opak, je přítel starých pořádků.

Vedle toho, že se méně vybralo, byly i výdaje navíc, a tak celkový schodek státního rozpočtu vyskočil o 192 miliard korun, uvádí státní závěrečný účet. Když se pak (podle nové metodiky) započetly i spotřebované rezervy, schodek dosáhl pozoruhodných 249 miliard korun (6,9 procenta HDP). Hospodářství podle stejného zdroje přesto reálně kleslo o 4,2 procenta HDP. Podíl vládního dluhu na HDP vyskočil o šest procent HDP z úrovně, na které byl předtím sedm let téměř beze změny. Od těhle si tedy nechme radit.

http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/monitoring/plneni-statniho-rozpoctu/2009/statni-zaverecny-ucet-za-rok-2009-2046

Jako míra veřejného zadlužení je HDP dobrý, ale věřit, že lidé se mají automaticky líp, když hospodářství roste, je mylné. Je to jako s úvahou Rádia Jerevan, které bylo postaveno před otázku posluchače, zda budou mít lidi v komunismu peníze. „Někteří ano, někteří ne,“ zněla odpověď.

V Číně podle všeho ten vtip znají taky, a nyní jej vztáhli na HDP. Když poroste, někomu bude líp, a někomu ne. Jako míra společenského úspěchu to tedy není obzvlášť dokonalé.

Zkusíme něco jiného? Už je to tady. „Více než 70 čínských měst a okresů přestalo posuzovat výkonnost veřejných činitelů podle dosaženého HDP,“ informují britské Financial Times. „Je to první známka toho, že Čína odchází od slepého sledování hospodářského růstu za každou cenu a začíná dávat přednost ukazatelům, které povzbuzují snahu o zlepšení kvality života.“

http://www.ft.com/intl/cms/s/0/a0288bd4-22b0-11e4-8dae-00144feabdc0.html#axzz3AGegR5gf

Odráží se v tom zkušenost, že hodnostář, který je posuzován jen podle růstu HDP, se žene hlava nehlava výlučně za efekty prohnatelné trhem. Klidně ignoruje devastaci životního prostředí nebo rozbřidlé rozšiřování města všemi směry, nevadí mu, když developerské projety vyhánějí buldozery na zemědělskou půdu. Růst za každou ceny má negativní důsledky i v sociální oblasti, zejména zvyšování nerovností a přenášení nákladů na přetížené podpůrné systémy.

Zprávy z Číny ukazují, že problémy nové chudoby jsou nejaktuálnější. V ocelářské provincii Ch´-pei, ležící severně od Pekingu, nebo v provincii Ning-sia s národnostními menšinami zrušili posuzování místních úředníků podle růstu HDP v okresech, které jsou na tom hospodářsky zle. Místo toho budou hodnoceni podle zvyšování životního standardu lidí s nízkými příjmy a snižování počtu osob pod hranicí chudoby. Jedná se o nástup trendu, který byl ohlášen na prosincovém sjezdu KS Číny, kde nový šéf strany a prezident Si Čchin-pching vyzval k orientaci i na to, co dosud běžným výkazům unikalo. „Už nestačí jednoduše ukázat na růst HDP, abychom označili hrdinu,“ řekl.

Také v dalších regionech začínají uvažovat o diferencovaně. V pobřežní provincii Fu-ťian, která se živí exportním průmyslem, označili 34 okresů za významné z hlediska zemědělství a životního prostředí, a proto použijí ukazatele, které tomu odpovídají, nikoliv HDP.

Není zatím jasné, zda odchod od HDP čeká i velká města a bohaté regiony, poznamenávají FT. A jestli s tím politici skutečně dokážou žít.

Dodejme - a jestli to dojde taky k nám. Jestli se stane obecným pravidlem, že jednostranná zahleděnost na zisk, vyjádřený penězi, přehlíží fakt, že ty nejcennější věci – a není to jen opravdová láska, také čistá voda v potoce, vzduch, přijatelné klima – jsou zadarmo. Zatím.