Zbyněk Fiala: Grexit netáhne

„Vítězství řecké levice neznamená začátek krize, dveře do Evropské komise /k jednání/ budou otevřeny,“ prohlásil v úterý překvapivě francouzský eurokomisař pro hospodářství Pierre Moscovici v reakci na spekulace, že Němci už přítomnost Řecka v eurozóně odepsali. „Řekové mají právo si vybrat a my to musíme respektovat, ať už to dopadne jakkoliv. Není na nás, abychom prováděli selekci nebo ostrakizovali vedoucí představitele členských zemí Evropské unie,“ zdůraznil podle francouzského listu Le Monde.

http://abonnes.lemonde.fr/economie/article/2015/01/07/les-elections-grecques-ne-seront-pas-le-declencheur-d-une-crise-selon-m-moscovici_4550425_3234.html

Předtím také německá vláda popřela, že už se smířila s odchodem Řecka z eurozóny v případě vítězství strany Syriza, jak to napsal na začátku roku týdeník Der Spiegel. Bonn prý nechce řecké volby komentovat. Ať vyhraje kdokoliv, hlavně když bude platit dluhy...

Jenže právě to je otevřená záležitost. Rychlé předčasné volby v Řecku, které jsou vypsány na 25. ledna jako reakce na neúspěch parlamentu zvolit prezidenta Řecké republiky (Elliniki Dimokratia), mohou být hlavní událostí letošního roku. Jasným favorit Syriza chce ukončit neproduktivní hospodářský model vnucený „trojkou“ – Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Chce se vyhnout vyhlídce desetiletí dalších rozpočtových škrtů a živoření.

Je to německý model, protože Německo mělo pocit, že to všechno platí, zatímco Němci se dlouhodobě uskromňují a cestou „vnitřní deflace“ zadržovali růst mezd i v době hospodářského růstu. Avšak doklad o neproduktivnosti německé medicíny, kterou „trojka“ v Řecku pouze aplikuje, ukazují klíčová čísla. Výsledek je horší než špatný: režim úspor prohloubil krizi a snížil výkonnost ekonomiky celkově o 25 % (jinými slovy, současné HDP je o 25 procent níže než na začátku). A zatímco ekonomika klesala a ztrácela zdroje, státní dluh narůstal, až dosáhl 175 % HDP.

Slibům, že teď se to zlepší, nikdo nevěří. Takový dluh je prostě nesplatitelný. Nicméně jistá míra svobody Řecku svitla. Má podobu „primárního rozpočtového přebytku“ ve výši 3 % HDP. Toto číslo neříká nic jiného než to, že pokud by Řecko odmítlo splácet dluhy a smířilo se s tím, že se na něj některé země budou zlobit, dokáže přežít, protože daně, které vybere, na provoz státu stačí. Dokonce – jak říká onen „primární přebytek“ – se slušnou rezervou.

Když něco takového udělá Řecko jednostranně a vyhlásí default, věřitelé se podělí o ztráty a mohou Řecko tak nanejvýš pranýřovat na nástěnce. To si uvědomil eurokomisař Moskovici, když v úterý prohlásil, že lze jednat o kalendáři a podmínkách splácení. Jen prý nikoliv o částce.

V lednu se má do Řecka vrátit mise MMF, aby pokračovala v už šestém kole kontroly plnění mezinárodního záchranného programu. Když se o tom mluvilo ve washingtonské centrále v prosinci na tiskové konferenci, byly dosavadní rozhovory podle mluvčího MMF Andy Murraye „konstruktivní“. To byl jasný náznak toho, že MMF byl se stávající vládou spokojen a rozhodně by ji neměnil. Ale konkrétnější vyjádření k politické situaci v Řecku Murray odmítl.

Normální „konzultace“ s Řeckem podle článku IV charty MMF proběhly v květnu. Avšak zajímavější je pracovní studie odborného personálu fondu, která byla publikována pár dní předtím. V podstatě říká, že největším ekonomickým rizikem eurozóny už není Řecko, ale Itálie a Španělsko. Posuzovala to podle trhu s finančním derivátem CDS (credit default swap), který sází na pravděpodobnost selhání státních dluhopisů určité země. Kde je vyšší riziko, cena derivátu CDS se rozkmitá. Zajímavá je také míra nákazy. Změny v cenách CDS Řecka příliš neovlivňovaly CDS Německa, které jsou na historicky nízké úrovni. Zato výkyvy CDS Španělska a Itálie dosáhly i na ocenění CDS Německa, čemuž se nelze divit, vzhledem k nepoměrně větší velikosti a hospodářské váze uvedených zemí.

https://www.imf.org/external/pubs/cat/longres.aspx?sk=41522.0

V květnu MMF ocenil, že Řecko dosáhlo rozpočtového přebytku dříve než bylo plánováno, přestože nerespektovalo některé dohodnuté (nařízené) škrty. Ale za pozornost stála i poznámka zdánlivě na okraji: „Přes významné přizpůsobení mezd zůstává exportní výkonnost relativně slabá.“

Jak číst slovo „přizpůsobení“? Jednoznačně snížení. Zato „slabá“ je slabá, to se překládat nemusí. Mzdy klesly a obchodu to nepomohlo. To byl jeden z důvodů, proč se zemí rozhořely generální stávky a začala růst popularita strany Syriza.

Oleje do ohně přidalo moudré doporučení MMF, které následuje bezprostředně za informací o exportní bídě: „Proto bychom uvítali zdvojení úsilí o liberalizaci trhů se zbožím a službami.“ Lék nezabral a dokonce škodí? Zdojnásobte dávky! Dobrá rada, která vypovídá přinejmenším o bezradnosti MMF.

Syriza je vydávána za extrémistickou stranu, ale ve skutečnosti se drží hlavního proudu ekonomie mimo neoliberální šílenství. Prosazuje „New Deal pro Evropu“ financovaný Evropskou investiční bankou, tedy podobný program, s jakým přišlo už před lety největší německá odborová centrála DGB. Jedná se o keynesiánský program, kdy mají chybějící soukromou poptávku nahradit veřejné investice do rychlostních železnic, transevropských energetických sítí a dalších infrastrukturních projektů. Německé odbory uvažovaly o podílu soukromého sektoru prostřednictvím „daně z bohatství“. Hlavní zdroj by představovala daň z finančních transakcí.

Syriza počítá i s vnitřními zdroji v Řecku, ale ty má poskytnout nikoliv snižování mezd a ořezávání veřejných služeb, ale „válka proti korupci a nepotiosmu“ a „drastické snížení daňových úniků a černé ekonomiky“. Chce také spravedlivější zacházení s dluhy vůči fondům sociálního zabezpečení, aby peníze, které státu ukradli oligarchové, neplatili penzisté.

Politika škrtů má být nahrazena politikou obnovy fiskální suverenity. Proto chce Syriza zastavit používání primárních rozpočtových přebytků ke splácení dluhů. Chce skoncovat s tím, že provozní výdaje státu lze pokrýt jen za účasti evropských strukturálních fondů a zvyšování zahraničního zadlužení. Naopak větší příspěvek očekává od zahraničních Řeků a cizích rezidentů, kterým budou prodávány „daňové dluhopisy“ (předplacené daně) na financování rozvojových projektů. Syriza chce zároveň vyjednat s Evropskou komisí, že tyto dlouhodobé investice nebudou započítávány do kritérií Paktu stability a růstu (s rozhodující položkou státního zadlužení).

http://www.thetoc.gr/eng/politics/article/syriza-this-is-how-we-will-fund-our-program

Podobně uvažuje i španělské hnutí Podemos nebo italských Pět hvězd. A protože na rozdíl od Řecka mohou výrazně ovlivnit stav eurozóny, něco se asi letos stane. Základní debata je totiž o meakroekonomické nestabilitě eurozóny, kde jedna země má obrovské přebytky na obchodním účtu a v ostatních zemích narůstají schodky a dluhy. Trh má volnost tuto nestabilitu vytvářet, ale chybí společné zdroje na přizpůsobení celého systému (zvýšení exportní schopnosti periferie). To není o Řecku a Německu, to je o principech EU a eurozóny. Už aby na to přišla řeč.