Zbyněk Fiala: ČR v mezinárodním srovnání

OECD se často nadává jako nástroji neoliberalismu, ale není to pravda, aspoň ne úplně. Také v produkci OECD, podobně jako Mezinárodního měnového fondu či Světové banky, najdeme zajímavé a užitečné práce, často i velmi kritické vůči neoliberálnímu kultu, byť pochopitelně nepřevažují.

Do toho lepšího šuplete bych řadil třeba Index lepšího života, obsahující například čistotu ovzduší, vzdělání, příjem či zdraví (www.oecdbetterlifeindex.org). Obsahují jej i srovnávací studie OECD 360. Je to něco ve smyslu „rozhlédněte se kolem sebe“, což je velice užitečná nabídka naší izolacionistické kultuře, která okolí vnímá jen z mentorské katedry učitele národů.

V edici EOCD 360 právě vyšla Česká republika v mezinárodním srovnání. Má však širší záběr, protože často porovnává také stav v časech konjunktury (v letech 2006 – 7) a po finanční krizi (2011 – 12).

http://www.oecd360.org/czechrepublic

Na první pohled je vidět, že tam mají dobrého editora. Je to patrno z názvů některých kapitol: Jak vytvořit více lepších pracovních míst, Od finanční krize k sociální krizi, Kvalita života v ČR, Lépe se může dařit každému regionu, který je dobře řízen nebo Měření pokroku směrem k zelenému růstu. Také generální tajemník OECD Angel Gurría si nechal vyzdobit svoji předmluvu titulkem, podle kterého je správným přístupem Udržitelný a inkluzívní růst – tedy růst vtahující, nikoliv vylučující, a nikoliv takový, který těží z drancování životního prostředí.

Hesla jsou správná. Co je uvnitř?

Začněme porovnáním Česka podle sociálních dopadů finanční krize. Jedním z ukazatelů je odpověď na otázku:

Dostali jste se v posledních 12 měsících do situace, kdy jste neměli dost peněz na jídlo?

V ČR odpovědělo roku 2012 kladně 12,7 % dotázaných, tedy každý osmý.

To je hrozné číslo, byť je nepatrně lepší než v průměru OECD (13,2). Průměr však zahrnuje také chudší Chile, Maďarsko, Slovensko, Estonsko či Turecko, často i Rusko, Kolumbii a Lotyšsko, se kterými se vedou přístupová jednání. Ve statistikách najdeme i spolupracující země, jako jsou Čína, Indie, Indonésie nebo Brazílie.

Z čísel by se zdálo, že v ČR byl opačný vývoj než v celé OECD, kde kladných odpovědí přibylo (z 11,2), zatímco v ČR jich ubylo (z 15,2). Krizí sužované Španělsko jich mělo (10,0) a má (11,8), tedy méně než ČR. Spojené státy na tom byli před krizí líp (13,4), ale po krizi na tom byly drasticky hůř (21,1). To je asi nejsilnější číslo celého výběru.

Pro srovnání, v sousedním Polsku s mohutným zemědělským sektorem se zlepšil podíl osob, které občas nemají na jídlo, z hrozivých 23,4 % na jen mírně lepších 18,4 %, zatímco čínské skóre se posunulo z 15,8 % (roku 2007 na tom byli jako ČR) na skvělých 8,0 %, tedy na úroveň Británie, Finska či Belgie. Ovšem laťka je ještě výš, sousední Rakušané a Němci, stejně jako Švýcaři a Japonci jsou pod 5 procenty.

Řecko (17,9), Polsko (18,4) a Rusko (21,0) jsou na tom lépe než USA (21,1). Mezi nejhoršími najdeme Mexiko (38,3) hospodářsky propojené s USA smlouvou o volném obchodu NAFTA.

Pokud jde o kvalitu života, některé ukazatele už možná neplatí, neboť vyjadřují příjem v přepočtu na dolary. S příjmem 17,2 tisíce dolarů ročně jsme asi 5,5 tisíce dolarů pod průměrem, čili na ocásku žebříčku. Ještě horší je charakter trendu. Kde jsou ty časy, kdy jsme se za konjunktury v letech 2006 – 7 přibližovali k průměru OECD přímo čínskými tempy? Krize tento trend zastavila, a když krize dozněla, nastoupila devalvace koruny, která jej obrátila zpátky dolů. Směnná hodnota koruny postupně klesala spolu s eurem, a k tomu ještě navíc zásahem ČNB. Celkem ztratila pětinu kurzu vůči dolaru. Současný stav proto rozhodně nelze označit smajlíkem, neboť soustřeďuje pozornost na méně vypovídající holou stranu těla.

Se vzděláním jsme na tom skvěle – pokud vystačíme s maturitou. Podle statistik OECD má v ČR vzdělání odpovídající střední škole 92 % dospělé populace. To je nejvyšší místo v žebříčku. Leč výsledky vzdělávání jsou průměrné, měřeno výsledky mezinárodního hodnocení studentů PISA. Jsme tedy skvěle vybaveni pro montovny všeho druhu.

Na jiném místě našeho přehledu, v kapitole o tvorbě lepších pracovních míst, najdeme odkaz na výzkum OECD v oblasti pracovních kompetencí dospělých. Potvrzuje, „jak důležitá je podpora vyššího vzdělávání, ale také zvyšování čtenářské i matematické gramotnosti a schopnosti řešit problémy, jakož i zkvalitňování informací, na jejichž základě se mladí lidé rozhodují pro studijní obor.“ Uvedená poznámka se tak diplomaticky vyjadřuje k oblasti, kde to v ČR drhne.