Zbyněk Fiala: Čínou to není

Velké průšvihy a průlomové analýzy je dobré načasovat na jednání Světového ekonomického fóra v Davosu, kde jsou všichni, koho je třeba vyděsit nebo pumpnout. Možná proto přišel největší propad cen ropy ve dnech, kdy většina těch, na koho to nejvíc dolehlo, nebyli doma. Nicméně ani vytržení z prostředí nebránilo tomu, aby nenašli hlavního viníka. Přece Čínu, která zpomalila na nejnižší tempo od 90. let, pouhých 6,9 ročního růstu HDP.

Nechme teď stranou úvahy typu, čínské starosti bych chtěl mít. Mnohem důležitější je zjištění, že v době, kdy cena ropy začala zběsile padat, čínská poptávka rostla, a to velmi. Na stole je tlustá analýza oddělení pro řízení investic v globální Goldman Sachs, ze které je patrné, že na konci roku 2014, kdy cena ropy letěla z hladiny 100 dolarů za barel někam k polovině, čínská poptávka po ropě tempo růstu stupňovala.

https://next.ft.com/content/d6e1a870-5bac-326f-b2a7-ef1d41c6c91c

V třetím kvartále loňského roku Čína zvedla nákupy ropy dokonce vyšším tempem – meziročně o 7,8 procenta – než rostla celá ekonomika, avšak cena ropy plouhala ke 40 dolarům za barel. Nyní je u 30. Kdo za to může? Čína ne. Nadprodukce ropy. A spekulace.

Ceny aktiv se dávno odtrhly od reality, protože jsou hnány principem Járy da Cimrmana, který on sám užíval v hudbě – očekáváním a zklamáním. Očekávání může víc vycházet z toho, co potřebuju, protože bych rád zalepil díru. Zkoušejí se také chytlavá proroctví, která přitáhnou dav a předurčí další vývoj. Když ne, následuje zklamání a cena padá. Avšak slzet netřeba, na pádu cen se dá vydělat také, na máme v šuplíku padavkovou hysterii.

Je to patrné na občasném souběhu cen na amerických a čínských akciových trzích. Třeba teď korelace cen obou trhů dosáhla úrovně, jaká byla předtím patrná za nejhlubší krize roku 2008, přestože USA mají konjunkturu a Čína starosti s „hladkým přistáním“. Že by byla americká ekonomika s tou čínskou tak svázána? Zkusme se na to podívat. Důležité je hlavně to, kolik toho Spojené státy v Číně prodají. Avšak americký export do Číny tvoří jen 0,7 procenta HDP USA, sděluje zmíněná analýza.

Německo má mnohem intenzivnější obchod s Čínou, ale ani tam nejde o více než 2 procenta německého HDP. Rusko, kde by člověk podle vzrušených tiskových komentářů očekával řádově víc, vyváží do Číny 2,1 procenta HDP. To spíše překvapí maďarský podíl ve výši 1,2 procenta HDP.

Že jde z čínského odbytu strach, to je jiná věc, je skutečně obrovský. Roku 2015 kupovala (podle kvalifikovaného odhadu) 60 procent celosvětové nabídky železné rudy. Něco také vyvezla, ale ani čistý dovoz se příliš nevzdaluje od poloviny světové nabídky. V surové oceli (odhad z roku 2013, čerstvější není) je už Čína čistým vývozcem na úrovni černé nuly. Obrovitý je však obrat s touto komoditou, protože Čína prakticky stejné množství doveze, jen v jiné struktuře a kvalitě, a znovu se jedná o polovinu světové nabídky. Podobná situace je v hliníku nebo v uhlí.

Čínský HDP možná trochu stagnuje, po desetiletích růstu nad 10 procenty ročně našel novou hladinu, které se však drží už pátým rokem. Avšak čínská spotřeba ropy vytrvale stoupá. Jenže čínský podíl na světovém trhu v ropě je nesrovnatelně menší než v jiných komoditách, s 57,7 miliony barelů denního dovozu pohltí 12 procent světového exportu. Žádnou polovinu, ani třetinu. Tady nehledejme páku, která všechno řídí. Reálný čínský vliv na cenu ropy byl zatím pravděpodobně pozitivní.

O analýze Číny od Goldman Sachs píší Financial Times, avšak získaly ji na poslední chvíli, stihly ji taktak prolistovat a rychle dávají aspoň hlavní pecky. V jiném příspěvku ve stejném listě nacházíme postřeh, který možná dlouhodobě znamená víc. Čínské společnosti začal předčasně splácet zadlužení v dolarech.

Signalizují to první prťky, jako je předčasné splacení emise nějakého malého podniku, kde jde o zanedbatelných 350 milionů dolarů (že o tom mluvíme, méně než deset miliard korun). Ale prťky se množí. Z celkového zadlužení společností z emerging markets („vynořujících se trhů“, rozvinutých rozvojovek), které podle Banky pro mezinárodní vypořádání BIS (centrální banky centrálních bank) činí 4 biliony dolarů má Čína asi čtvrtinu. Z toho by mohlo nějakých 500 miliard dolarů čínských dolarových závazků během několika příštích let vyklouznout z chomoutu a přeparkovat doma.

https://next.ft.com/content/13144fd2-c02d-11e5-846f-79b0e3d20eaf

Mnohé čínské společnosti se financovaly dluhopisy uvedenými na trh Spojených států nebo do mezinárodního oběhu hlavně proto, aby využily extrémně nízkých úrokových sazeb a relativně silné čínské měny. Sazby se však začínají měnit. Americký Fed už přihodil prvních čtvrt procentního bodu a lze to brát jako signál nového trendu. Byť pokračování možná nebude tak rychlé, negativních reakcí na zpřísnění americké měnové politiky je příliš mnoho.

Je tu však ještě jeden parametr v pohybu, kurz čínské měny. To není ekonomická, ale politická veličina. V probíhající prezidentské kampani amerických republikánů stále ještě najdete kandidáty, kteří mají v programu „skoncovat s manipulacemi s čínskou měnou“, čímž chápou potřebu přinutit Peking k posílení kurzu yüanu. Slibují si od toho oslabení čínské konkurence na zahraničních trzích. Méně imperiální hlášky podobného obsahu ze strany americké administrativy poukazovaly na potřebu „více trhu“. Prý by stačilo uvolnit administrativně stanovené úzké kurzové pásmo, ve kterém yüan pohybuje.

Tak jo, pravili nakonec čínští náčelníci a kurzové pásmo rozšířili. Yüan však nezačal stoupat, jak měl z Washingtonu „tržně“ nařízeno, ale klesat. Rozhýbal se také akciový trh, zejména po nájezdu zahraničních „nahých shortů“, jak se říká spekulaci na pokles, kdy prodáváte akcie, které nemáte, a spoléháte na to, že se po pár dnech dají koupit levněji, aby se mohly kupcům dodat. Když to sečteme, úrokové sazby zahraničního zadlužení stoupají, měna oslabuje a mizí také šance financovat se emisemi akcií na zahraničních trzích. Znamená to naléhavou potřebu oslabit expozici v cizí měně a orientovat se více domů a k většímu použití yüanu i v zahraničním obchodě.

To je ovšem současná strategie čínského vedení, takže k všeobecnému překvapení zahraniční kapitálové trhy začaly pomáhat v předstihu naplňovat usnesení ústředního výboru. Jistě si to předtím neodhlasovaly na výroční schůzi, zaměřovaly se jen na cíle, které se zdály být na dosah ruky. Jenže zdání klame.