Ceny komodit v roce 2015 vesměs výrazně padaly

ČNB, která postavila svou měnovou strategii na naplnění inflačního cíle české koruny na 2 %, by se měla velmi pozorně seznámit s těmito čísly. Představa, že může dojít k významnějšímu růstu inflace, když padají ceny prakticky všech surovin, je z říše ekonomické sci-fi. Je spíše otázkou, kam mizí nadhodnota, kterou jednotlivé stupně distribučního řetězce realizují.

Nepochybně nezůstává v primárním sektoru, tedy ani v těžbě surovin, ani u farmářů. Pokud významně neklesají ceny, a ony neklesají, pro konečného spotřebitele, musí nadhodnota zůstávat v obchodních systémech a u průmyslových výrobců.

Mnohokrát byl komentován pokles cen ropy a zemního plynu v průběhu minulého roku. Tento pokles, zdá se, nyní zastavil, ale je otázkou, na jak dlouho. Současné přechodné zvýšení cen ropy, a to jak Brent, tak WTI, nebude mít, podle mého názoru, dlouhého trvání, pokud přes víkend nedojde k dohodě zemí těžících ropu o omezení těžby této suroviny a o kvótách.

Dva ze tří největších producentů, tedy Saúdská Arábie a Írán, mají evidentně jiný zájem. Írán se po odeznění sankcí znovu vrací na světové trhy se svou ropou a Saúdská Arábie nechce trhy ve prospěch Íránu uvolnit. A tak pouze má na omezení těžby ropy zájem pouze Rusko, ale to se do něj prakticky rovněž nehrne. Pokud přes víkend nedojde mezi ropnými velmocemi k dohodě, ceny ropy budou nejspíš znovu padat.

Ještě v tomto týdnu fantazírovali analytici na Bloombergu o tom, že pro USA by byla nejlepší cena 55 dolarů za barel. Kudy se vydají ceny ropy po velmi pravděpodobné nedohodě členských i nečlenských zemí kartelu OPEC v Dauhá, je otázkou. Určitě to bude spíše úroveň 30 dolarů za barel, než 45 či 50 dolarů za barel.

Pokud jde o průmyslové kovy – hliník, zinek, cín olovo, měď, nikl a vlastně i stříbro – ty všechny v minulém roce zaznamenaly velmi výrazný pokles. Nejméně o 20 %, ale také až o dvě pětiny. Oproti závěru loňského roku se v prvním čtvrtletí zvýšily prakticky jen ceny cínu, zinku a stříbra.

Pokud jde o zemědělské komodity, loňský rok byl pro pěstitele a výrobce zemědělských surovin všeho druhu vesměs katastrofou. Ceny buďto stagnovaly, nebo, a to ve většině případů, klesaly (hovězí maso, mléko, káva, oves, sója, pšenice a kukuřice).

V prvním čtvrtletí dochází prakticky pouze u sóji k výraznějšímu nárůstu cen oproti cenám ze závěru roku 2015. Ale ani sója se s cenou nevrací na úroveň závěru roku 2014.

Myslím, že by ekonomové ČNB a také ekonomové vlády, především ministerstva financí, Úřadu vlády a také ministerstva průmyslu a obchodu měli více pracovat s touto znalostí vývoje surovinových komodit.

Je faktem, že devalvace koruny o 8 – 9 % provedená v listopadu 2013 vedením ČNB poněkud nivelizovala výhody, které plynou z propadu cen energetických surovin, průmyslových kovů, ale i zemědělských komodit, ale inflačního cíle se pochopitelně ČNB dosáhnout nepodařilo…

Jiří Paroubek