Zbyněk Fiala: Sucho v moři mléka

Kdyby nám ještě zbyla nějaká stopa toho, jak jsme jako lidstvo vznikli, prožívali bychom nejradostnější období roku, čas sklizně. Obtěžkaná příroda nabízí pestrou škálu plodů, ze kterých se dají dělat zásoby ve špíži i na těle. Dokud jsme doma měli siamského kocoura Titana, viděl jsem názorně zodpovědný přístup k letní hojnosti – v závěru prázdnin ztloustl tak, že nohama pro břicho málem nedosáhl na zem. Jeho letité zkušenosti mu sice říkaly, že ho v zimě nejspíš nenecháme hlady, ale sichr je sichr.

Člověk moudrý je samozřejmě chytřejší, ví, že v sámošce bude všeho dost i v zimě. Že fialová kráva Milča dodá mléko i za krutých mrazů a závějí a že z dalších provozů budou přivezeny nejrůznější poživatelné věci, závislé nejvýš na dostatku nafty. Proto letní čas už dávno není časem jásotu a pracovního vzepětí. Vhodnější je někde sebou plácnout a nechat se obskakovat za levný peníz.

Ani starosti zemědělců nás nedokážou vzrušit. Z volebního hlediska uživí leda lidovce, bídně. Pro HDP jsou na hranici statistické chyby (roku 2013 to bylo 1,57 %). Hlavním produktem je renta z evropských dotací. Starosti rentiérů nikoho nerozpláčou.

Prý je sucho. Tak to dovezeme ze zemí, kde prší. Prý je moc mléka. Tak to je asi moc krav. Těžko se divit Kauflandu, že vyřadil z nabídky mléko z jihočeské Madety, protože nechtěla jít s cenou pod náklady. Řetězec dává přednost nízkým cenám pro spotřebitele.

Jestli se vám moje doporučení zdají idiotská, máte pravdu, ale moc prostoru pro jiná není. Mléka na trhu přibylo, protože Evropská unie zrušila systém kvót. Naše zemědělce to rozzlobilo, ale předtím jsme se zlobili na kvóty pro české cukrovarníky a vinaře. Proč nedokážeme žít ani bez kvót, ani s kvótami? Protože pokaždé číhá jiná natažená ruka.

Úzká hlediska zájmových skupin jsou prostě zkreslující. Českých krav není moc, ale málo. Na jaře roku 2013 bylo v Česku chováno 1,4 miliónu kusů skotu, třetina z 3,5 milionů kusů z roku 1990. Není divu, průměrná dojivost se zvýšila na dvojnásobek (z 3,9 tisíce litrů mléka na 7,7 tisíc litrů mléka na dojnici ročně), ale výroba mléka současně klesla skoro na polovinu (ze 4,8 milionu litrů na 2,9 milionu litrů ročně).

Produktivita některých oborů zemědělství tedy rostla, avšak zemědělství jako celek upadalo. Jeho průměrná hrubá produkce na hektar zemědělské půdy klesla za léta 1990 až 2009 o třetinu (z 25 tisíc korun, tehdy ještě československých, na 17 367 korun českých). To jsou výkyvy jak za válečného stavu. Později se změnil přístup statistiků a začali počítat souhrnnou zemědělskou produkci ve stálých cenách roku 2000. Roku 2004 jsme tak zaznamenali rekordní produkci za 111 miliard korun, zatímco průměr let 2010 až 2013 byl nepatrně přes 100 miliard, nižší než průměrný schodek státního rozpočtu.

V loňském roce konečně produkce dosáhla nového maxima 113 miliard korun, skoro o deset miliard více než předchozího roku. Zisk vzrostl o 40 procent a dosáhl podle ČSÚ rekordních 22,9 miliardy korun. Zdroj zisku je zřejmý, dotace z evropských a národních zdrojů činily 32,9 miliardy korun. Průměrné mzdy v zemědělství na začátku letošního roku přesto klesly a už jsou více než o pětinu nižší než průměr ekonomiky.

Jsou to tedy peníze jen pro někoho. A taky jsou to peníze jen na něco. Podnikatelský pohled na zemědělství vidí jen to, co se dá prodat. Zcela přehlížen je fakt, že zemědělství by mělo mít zvláštní, ničím nenahraditelné postavení jediného zdroje, který nám poskytuje obživu (když pominu houby v lese, nějakou tu zahrádku nebo střelené divoké prase). Je dost lehkovážné spoléhat na to, že dovozy, které jsou možné dnes, budou dostupné i za deset let.

Pohled jen přes peníze nevidí, že půda není pouhý výrobní faktor, je to živý organismus. Když s ní dobře zacházíme, funguje jako kolektor sluneční energie (ta je zdarma) a zařizuje její přeměnu na energii využitelnou pro tvory, jako jsme my. Pokud je však půda vybydlená, vybičovaná, přeměněná na pouhý substrát, musíme tam veškeré živiny a energii dodávat (za drahé peníze) z venku.

Rozdíl mezi „zdarma“ a „za drahé peníze“ pochopí každý, ale v zemědělství se tím řídí jen ten, kdo pracuje na vlastní půdě a je závislý na jejím zachování do budoucna. V ČR však čtyři pětiny zemědělské produkce vznikají na pronajaté půdě. Nájemci nemohou do půdy investovat, protože nevědí, jestli nájem nebude vypovězen. A vlastníci půdy žijí ve městech a ženou se za rychlým (dotačním) ziskem nebo netuší, v čem je problém.

Když o kravách přestaneme uvažovat jen v souvislosti s cenou mléka, méně skotu znamená méně hnoje na pole. Pěstuje se také méně vlastních krmiv pro dobytek jako je jetel nebo vojtěška, tedy plodin, které fixují vzdušný dusík v půdě. Zároveň v ní doplňují organickou hmotu, jak svými kořeny, tak společenstvím podzemního života, který podporují.

Zdravá půda s bohatým podílem organické hmoty zadrží 350 litrů vody na metr čtvereční. Vybydlená zhutněná půda zadrží pětinu tohoto množství. Pokud vůbec něco zadrží, protože prudší deště prostě stečou po povrchu a místo dlouhodobé vláhy přinášejí okamžitou erozi. Proto je teď v českém zemědělství tak krutě pociťováno sucho, přestože srážky jsou jen mírně podprůměrné. Také stav spodní vody je jen mírně podprůměrný.

Nedávno jsem natáčel na jižní Moravě a v sousedním Rakousku a rozdíly hospodaření byly vidět na první pohled. Jsou tam častěji menší pole s pestřejší skladbou plodin a jejich půda je lépe udržována. Proto tam trpí výkyvy srážek méně. Ano, mají tam vyšší dotace, ale ty jsou vázány na konkrétní opatření ve prospěch půdy. U nás takový přístup neprošel.

V letošním Mezinárodním roce půdy se toto téma probíralo častěji, až vzniká dojem, že to nejhorší snad už máme za sebou. „Poprvé od vstupu do EU meziročně stavy dojnic vzrostly a v průměru dosáhly 372,7 tis. ks, což je o 1,1 % více než v roce 2012,“ sděluje ministerská Zelená zpráva za rok 2013. Jenže teď do toho vlítly ty nízké ceny mléka.

Český ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) nelení a jedná. Ihned v Bruselu požádal o zvýšení intervenčních cen u těch mléčných produktů, kde je zásah ve prospěch stabilizace trhu ještě možný, tedy u sušeného odstředěného mléka a másla.

Argumentace je srozumitelná:

„Česká republika patří mezi země, která má jednu z nejnižších cen syrového mléka. Požádal jsem proto o cílenou kompenzaci hlavně pro státy střední a východní Evropy, které byly citelně zasaženy ruským embargem a kde je cena výrazně pod průměrem Unie.“

Je to však hasičský návrh těch, kdo stoh nejprve zapálili, a pak si vynucují podporu pro boj s ohněm. Je to pokus jak udržet nerovnováhy českého zemědělství déle na laně. Je to zaslepená hra ve prospěch velkých kluků, kterým vyhovuje bezohledné monokulturní hospodaření na pronajaté půdě bez budoucnosti a s koncentrací dotací do málo rukou.

Typickým extrémem monokulturní monopolizace jsou GMO, tedy plodiny, kde se musíte smluvně zavázat, že budete kupovat osiva, hnojiva, drsné ochranné prostředky a poradenské služby od jedné a té samé firmy, než smíte hrábnout do pole a pokusit se pěstovat na své vybičované půdě zmutovanou plodinu se stejnými výnosy, jaké – podle Rakušanů – nabídne s nižšími náklady dlouhodobě vedené organické zemědělství. Zaplatíte si tedy právo žít v nesvobodě.

Evropský trend je GMO zakázat, ale český ministr zemědělství bojoval v Bruselu za to, aby každý členský stát měl mít možnost upravit si rozsah použití GMO na svém území s ohledem na specifické národní podmínky. Přeloženo do češtiny, s ohledem na potřeby volebních fondů. A až se do toho přijme ona slavná Transatlantická smlouva o partnerství a investicích, zmizí i ona možnost něco upravovat, protože pokus o zákaz GMO by příslušná americká firma oprávněně označila za nedovolené omezení podnikání.

Takže, co s tím suchem, abychom se vrátili k tématu? Co jiného, dotace.