Zbyněk Fiala: Ropa bude poražena

Bude to rychlejší, než si myslíte, soudí analytici o vývoji elektrických aut. První výrobci – Tesla a Chevy – chtějí uvést do prodeje levnější modely s dojezdem 200 mil už během nadcházejících dvou let. A další automobilky je budou následovat. To je další tlak na cenu ropy, samozřejmě směrem dolů.

Představa ropného kartelu OPEC, že vše se časem vrátí do starých kolejí a ještě roku 2040 nebude na silnici víc jak jedno procento elektromobilů, je prostě iluzí, sudí analytici. Už dnes těžba ropy převyšuje spotřebu o dva miliony barelů denně. A rychlý rozvoj elektromobilů srazí spotřebu o další dva miliony barelů už roku 2023, tedy za sedm let, uvádí agentura Bloomberg.

http://www.bloomberg.com/news/articles/2016-02-24/another-oil-crash-is-coming-and-there-may-be-no-recovery

Stačí se podívat na náběhové křivky poptávky jiných revolučních výrobků, jako byly televize nebo mobilní telefony, upozorňují autoři. Jakmile začala cena klesat, změnila se dosud nepatrná poptávka v honičku za novou službou, která zatáhla do hry jak rostoucí počty spotřebitelů, tak výrobců. S elektromobily tomu nebude jinak. Ještě před pěti lety byla auta se zástrčkou místo nádrže hračkou několika vizionářů, kteří v tom utápěli milióny z kapes investorů. Nyní však vzniká mohutný průmyslový obor, do kterého se zapojují prakticky všechny automobilky, aby nevypadly z trhu. Volkswagen to dokonce bude mít v Americe nařízeno, aby odčinil fiasko s emisemi z dieselových motorů.

Jedná se o převratnou inovaci, ve které vyhraje ten, kdo nabídne mezi prvními masový výrobek, jehož cena i uživatelské vlastnosti budou přijatelné. Nejde o rekordy, jde o prosazení principu, že auto s nulovými provozními náklady a žádnými emisemi si může koupit i běžný řidič. Je to jedna z největších transformací v lidské historii, hlásá týdeník Bloomberg BusinessWeek.

Začít lze s využitím toho, co už je. V minulých dnech jsem natáčel na dvoře i Jaromíra Vegra, předsedy Asociace pro elektromobilitu České republiky. Před živnostenskou dílnou v Sedlci-Prčici tento bývalý učitel fyziky ukazoval, že sleduje obor opravdu detailně. Jeho rukama už prošla i Tesla. Lze však k tomu přistoupit i bez luxusu. Sám zkouší postavit auto s rekordním dojezdem 800 kilometrů na jedno nabití, to má stát asi milion.

Podstatnou částí ceny jsou baterky, hromada lithiových tužek naskládaných do rámečků a krabic a nastrkaných všude, kde je místo. Poloviční dojezd lze opatřit za poloviční cenu. Nebo spíše nižší, 400 kilometrů asi za 400 tisíc korun, když to dáme do něčeho levnějšího. A pozor, Vegr to nabíjí ze střechy. Jeho solární panely dávají za slunečného dne 5 kilowatt, takže do baterek nasouká 50 kilometrů za hodinu. Kdo jezdí víc, ten by asi potřeboval dvě auta, jedno jede, druhé se nabíjí.

To však mluvíme jen o dnešních bateriích z regálu. Jenže věda nestojí stranou. A co stojí za oslavu - konečně ani u nás. Oboru sáčkování elektřiny se ujala také Akademie věd ČR a zařadila jej do svých strategických cílů AV21. Je to problém číslo jedna, soudí Jiří Plešek, ředitel Ústavu termomechaniky. Je koordinátorem mohutného mezioborového úkolu Účinná přeměna a skladování energie, do kterého se zapojuje 15 akademických ústavů a spousta dalších pracovišť, včetně českých a zahraničních univerzit. Najdeme tam i kontakt s nejvýznamnějším evropským inovačním centrem v nizozemském Eindhovenu.

Zaujme jenom – proč až teď´? Proč se dříve u nás žádné nové energetické a dopravní trendy nezkoumaly? Proč se psaly koncepce, strategie a výhledy, aniž by o tom někdo něco podstatného věděl? Proč jsme uvázli v uhlí a jádru, zatímco z obnovitelných zdrojů a elektrických aut se udělal nelogický porazitelný nepřítel? Proč se divíme, že naše předpovědi tak směšně prohrávají? Inu proto, že trendy u nás zásadně určují jen ti, kdo si je nepřejí.

V české akademii věd běží i výzkum baterií, které by místo vzácného lithia používaly běžný sodík. To je revoluce revolucí, protože to nabídne jak podstatně nižší náklady, tak prakticky neomezenou dostupnost. Tým vede prof. Ladislav Kavan z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského a je plně ponořen do nanotechnologií. Ale podobný výzkum najdeme ve spoustě světových laboratoří, je vidět, že jde o strategický problém. Všude se také pokoušejí odstranit dosavadní slabiny konceptu, spočívající v tom, že sodíkové ionty potřebují k svižnému pohybu mezi elektrodami vyšší teplotu.

Našel jsem to třeba v čerstvé výroční zprávě špičkového japonského ústavu AIMR, který se věnuje výzkumu nanotechnologií na Tohoku University. Ve studii, na kterou odkazuje, je polovina ruských jmen. Zdůrazňuje, že nový materiál není drahý, protože se skládá z běžných chemických prvků. Co je důležité, jejich hydrid sodíku a bóru je mimořádně vhodný pro aplikace s velkým odběrem. Zjistili také, proč se vlastnosti hydridu skokově zlepšily, když teplota vystoupala na 110 stupňů Celsia - změnila se struktura materiálu a uvolnily se v ní koridory pro průnik iontů. Výsledek byl desetkrát lepší než dosud zkoumané sodíkové hybridy, píší autoři.

Jenom v tomto jediném japonském ústavu jsem našel několik týmů věnujících se supravodivosti. Všechno jsou nanotechnologie, nabízející obyčejně „dvourozměrné“ pokrytí nějakého povrchu vrstvou o síle jedné molekuly nebo sandvič jednomolekulové vrstvy nečeho nestálého mezi dvěma stejně silnými vrstvami něčeho stabilnějšího. Zakotvení povrchu zajišťují porézní materiály, často po účinku lázně sodného nebo draselného louhu, dalšího laciného činidla. Skutečně, nemusí to být tak drahé, aby to uživatele bezpečně odradilo.

Probouzí se věda, která byla brzděna škrcením zdrojů všude ve světě, protože stála v cestě silným zájmům. Proto lze mluvit o největší transformaci v dějinách lidstva – silné zájmy byly prolomeny. Už se nedokážou ubránit. Teď chybí peníze jim - po propadu cen ropy a energií.