Jiří Paroubek: Politická krize ČSSD a jak z ní!?
Sociální demokracie bezprostředně po vyhlášení výsledku voleb nastoupila cestu ke své totální sebedestrukci.
Prezident Zeman utrpěl v těchto volbách těžkou politickou porážku. Jeho strana SPOZ, za níž sice nemohl do sněmovny kandidovat, ale v jejíž prospěch vedl rozsáhlou agitaci, jako možná jediný z členů své strany, ve volbách propadla. Pravicová média – zejména Babišovy věstníky (MF Dnes a LN), bakalomédia, ale také veřejnoprávní ČT – dělala vše pro to, aby SPOZ ukázala jako rozhádanou stranu bez vize, osobností a programu a tedy nehodnou důvěry občanů. Volby pro SPOZ skončily naprostým debaklem.
M. Zeman tak ztratil svůj štít, svůj úderný oddíl, ochotný pro něj a za něj vykonat jakoukoliv nepříjemnou (správněji: špinavou) práci. Nemá-li M. Zeman být odsunut do pozice ústavního prezidenta – tedy „nejvyššího státního notáře“, kladeče věnců a oleandra – musí rychle získat oporu v jiné straně. A tou stranou může být v dané konstelaci jedině sociální demokracie. Dlouhodobě si nicméně myslím, že pan prezident by neměl významněji zasahovat do politiky země.
Odsoudil jsem – myslím jako jeden z prvních politiků – zákeřný útok části členů vedení ČSSD v čele s I. místopředsedou ČSSD Haškem na předsedu ČSSD. Politika – u nás, ani jinde – není ale nedělní škola pro septimánky. A upřímně, podrazů a lumpáren bych jen za tento rok v české politice napočítal desítky.
M. Haška jsem nejednou v poslední době velmi tvrdě kritizoval (stačí si přečíst mé články i rozhovory), ale nedomnívám se, že je dobré usilovat o jeho politickou likvidaci. A totéž jako u M. Haška platí pro Z. Škromacha a J. Tejce. Když vidím tu širokou frontu médií, počínaje bakalomédii, přes věstníky A. Babiše a vášnivě protizemanovské Právo, až po veřejnoprávní televizi a plejádu pravicových politiků od „Jeho knížecí jasnosti“ až po A. Babiše, které dychtí po rituální popravě M. Haška a spol., musím být opatrný. Představa B. Sobotky a jeho lidí, že sjednotí stranu tím, že z vedení strany a z příští vlády vyřadí své politické odpůrce, je naivní a neperspektivní. Po prvním skandálu či velké politické chybě své či vlády, kterou povede, dojde z vlastní strany k protiútoku. Stabilita takové vlády se bude limitně blížit nule. Při první příležitosti skončí.
Osobně jsem dával přednost – celou dobu, co jsem byl předsedou ČSSD – zapojení všech. I když jsem věděl, že tihle Palasové, Emmerové, Zimolové ad., které jsem nemohl považovat za své politické přátele, mně při první příležitosti vrazí nůž do zad. Ale jiná cesta, nežli cesta dohody a spolupráce v politické straně není. Tedy není možná ve velké politické straně.
Doporučoval jsem proto vrátit se do stavu nula. Směřovat k politické dohodě Sobotka – Hašek o budoucím společném postupu. Taková dohoda by znamenala i jakýsi štít proti nepřiměřenému zasahování prezidenta do politického dění vůbec a v ČSSD zvlášť.
Sociální demokracie svou vnitrostranickou krizí zeslabuje svou vyjednávací pozici ve vztahu k potenciálním koaličním partnerům. Hrozí jí, že ze svého programu prosadí jen málo a stane se pouhou dekorací na politické scéně. Zejména, pokud bude trvat její schizma ve vedení. A to v jakékoliv podobě. I nezkušení političtí partneři budou nutně v pokušení vnitřní problémy ČSSD zneužívat. Politické náklady za budoucí koalici ale ponese především ČSSD samotná. I z tohoto důvodu je nezbytné, aby vedení ČSSD postupovalo jednotně.
V sobotním Právu jsem si se zájmem přečetl komentáře V. Bělohradského a J. Peheho k volebnímu výsledku ČSSD. Oběma pánům se určitě nepsal komentář lehce. Snažili se jistě poctivě o to, aby se ČSSD pod jejich duchovním vedením (plus prof. Koháka) stala „v postparoubkovském období“ (jak to hezky vyjádřil V. Bělohradský) přijatelnější pro mladé lidi a pro intelektuály. Nějak se jim to ale moc nepovedlo. Po třech letech naprosto nemožné Nečasovy vlády je volební výsledek horší než ve volbách v květnu 2010, kdy jsem tuto stranu vedl já. Mimochodem, mezi absolventy VŠ to bylo 14%, kteří volili ČSSD, tedy, žádná sláva.
Nechci být ironický a vracet se ke komentářům obou pánů po volbách v roce 2010. Co mě však úplně šokovalo, je to, že podle sociologické analýzy z voličů do 30 let volilo ČSSD jen 9% z nich (!). A dvěma vedoucími představiteli jsou přitom lidé kolem čtyřicítky. Zkrátka, jak se říká, radili Němcům a prohráli válku.
Obávám se, že vedení ČSSD k žádné skutečné modernizaci strany nepřistoupilo. Chtělo to jen pokračovat v projektu, který byl uplatněn v ČSSD zejména v roce 2008 a přerušen volební kampaní na jaře 2009. Tedy před volbami do Evropského parlamentu. S dalším pokračováním jsem počítal po ukončení vlastně permanentní volební kampaně v květnu 2010. Myslím, že právě k tomuto pojetí projektu modernizace by se nynější vedení ČSSD mělo vrátit.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 7111x přečteno
Komentáře
Děkuji J. Paroubkovi za odpověď.
Nedělám žádný bombing.
Nicméně:
Asi jsem to napsal nepřesně. Modernizace probíhala,
byly např. zásadně upraveny Stanovy.
Ale jejich aplikace byla anulována tzv. Předsjezdem, a zde se spíše přikláním
k tomu, že někdo si snažil udělat body a ne že to J. P. inicioval.
Stran toho, že v okamžiku odchodu nebyla explicte celá ČSSD, to lze takto zpřesnit.
Ovšem v okamžiku sjezdu, to kteří zde reprezentovali tam stranu, ve velké většině uvítali,
že J. P. tam nevystoupil. Ale já jsem neřekl, že s tím souhlasím. Spíš to beru jako chybu
ČSSD.
A konečně stran toho "nepřitákávání" by asi stálo za to uvést nějaký příklad,
kdy nějaký vyšší funkcionář opakovaně vyslovoval odlišná stanoviska tzv. zoči voči J. P.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Černíku,
Vaše vývody mají několik slabin. Jednak píšete o modernizaci ČSSD, jakoby nikdy za mého předsednictví neprobíhala. Vím, čas všechno odnesl, lidé zapomínají. Proto jsem stupeň realizace tohoto projektu popsal ve své knize Plnou parou v politice. Stačí si ji jen přečíst. Skvělý volební výsledek ve volbách v roce 2008 byl silně ovlivněn tímto projektem.
Za druhé, není pravda, že by v okamžiku mého odchodu byla proti mně celá ČSSD. To je, promiňte mi to, žvást.
Za třetí, nevnucuji svou myšlenku spolupráce všech. A podle toho ČSSD také dopadne. Další citelná ztráta lidí, které by v tom, co přijde, potřebovala. A hlavně Hašek a spol. v politice ČSSD dále zůstávají. A budou žíznit po pomstě... Konstatuji, že za mého předsednictví lidé spolupracovali.
A za čtvrté si nemyslím, že by mně lidé v době, kdy jsem byl předsedou jen přitakávali. V týmech, ve kterých se rodil projekt modernizace, došli lidé velmi daleko po velmi iniciativní práci.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
K úvaze J. Paroubka snad několik drobností:
Po volbách 2010 J. Paroubek resignoval až příliš rychle. A to říkám u vědomí, že
proti němu stáli všichni:
media,
celá politická scéna
a celá ČSSD.
Podle mne měl přednést svůj hodnotící referát na sjezdu ČSSD v Brně.
Stran prezidenta M. Zemana, zde je nutno řící, že jeho faktická síla je odvozována nikoliv od síly jeho kamarádů a spojenců,
ale od síly jeho protivníků, a to v úměrnosti přímé. Totiž je protivníci s ním vesměs neumějí komunikovat, novináři počínaje.
Vím dobře o čem mluvím. Ani novináři, ani lidé odlišným názorů totiž nedovedou M. Zemana přimět ke komunikaci o otázkách ,
o kterých nechce mluvit. Přimět M. Z. odpovídat na kritické otázky jsem zaznamenal jedině na Praze 2, tehdy jeho mateřské organizaci, kdy jeho názory kriticky rozebírali jeho přátelé.
U názoru, že by šlo po Lánské schůzce pokračovat v duu Sobotka-Hašek je nutno dodat, že takovou dohodu by
voliči ČSSD nepřijali.
J. Paroubek také hovoří o zapojení všech v době, kdy byl předesedou. Ono zde je třeba jít ještě o kousek dál.
Nestačí jen jakožto "šéf" předávat úkoly (zapojovat). Je třeba vést komunikaci tak, aby lidé byli "nuceni"
říci svůj názor, tj. svůj jasný pohled, ne nějaké zamručení, že souhlasím s předsedou.
U oné zmíněné modernizace a přímé demokracie v ČSSD to tehdy chtělo prostě začít,
a né se nechat ukolébat některými podržtaškami a podrždeštníkami:
...tak to zrušíme předsjezdem...
A v tomto podhoubí "rostl" pak jak B. Sobotka a M. Hašek, tehdy ještě jako kamarádi.
Pochopitelně uznávám, že téměř permanentní volební kampaň, kterou J. P. vedl je mimořádně náročná věc,
že se skoro divím, že ji bez zdravotní úhony přečkal.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Souhlasím s autorem, že jsme dnes svědky politické krize ČSSD. Nadále soudím, že socialní demokraté jsou v krizi permanetně, že ji dostaly do vínku okamžikem svého vzniku. Jsou totiž přespříliž ideově rozkročeni, což je podhoubí názorových francí, důvodem nečitelnosti strany, příčinou rozhádanosti a zranitelnosti zvenčí. Tyto neduhy ČSSD jsou letité a strana se s nimi do značné míry naučila žít a díky tomu i tak nějak počítá s tím, že na sebe vzala podobu oblíbeného terče zejména z pravicového politického spektra. Proto jsou i její všechna volební vítězství v podstatě prohrami, protože v okamžiku vyhlášení výsledků začíná doslova frontální útok poražených, jenž je často úspěšným.
Nejinak je tomu i nyní. Osobně nesouhlasím s publikovanou tezí, že malé volební procento způsobila podpora Rusnokovi vlády. Myslím si, že pokud by Sobotka přiměl ČSSD, aby hlasovala proti a tím umožnila vládu Mirky Němcové s Mirkem Kalouskem, pak by volební výsledky mohly být ještě horší. Zdá se mi, že důvodem slaboučkého volebního vítězství byly fatální chyby volební kampaně. Ty způsobil odklon od levicových názorů uvnitř veřejnosti. Okamžikem, kdy ČSSD přestala kritizovat současnou výši DPH a kdy začala couvat od problematiky církevních restitucí, přestala být voliči, či alespoň její značnou částí vnímána jako strana levicová a tím byla snadno zametena do koše tzv. stran, co vlastně za vše špatné u nás mohou, protože dobrého neudělaly nic.
A v tomto trendu se pokračuje dál. Zdá se, že ani vývoj posledních dnů sociálním demokratům nijak nenapověděl, že opět hrají někým jiným připravenou hru. Prezident však tentokrát loutkohercem není. Tomu, kdo alespoň málo přemýšlí musí být divné, jak veliké podpory se najednou dostává předsedovi strany hlavně od médií v rukou novodobých mediálních baronů. A kdyby jen jich. O Sobotkovi se najednou kladně vyjadřují i jeho zásadní političtí odpůrci z řad u voleb propadlých pravicových stran. A médii určení koaliční partneři - byla to skutečně média, kdo možnou vládní koalici po volbách automaticky sestavil a všemožně propagoval - se v čase, kdy uvniř ČSSD jedno křídlo likviduje druhé, se scházejí a prezentují svoji jednotu ještě dřív, než si vůbec vyslechli názory volebního vítěze. Nabídnutá koalice pro ČSSD je jen pokračováním dosavadní neúspěšné cesty. I ten zbytek levicovosti ve svém programu ve spojení s ANO a KDÚ-ČSL sociální demokraté spolehlivě ztratí a úbytek jejich voličů tak bude pokračovat s neztenčenou silou a její rychlost pak bude soupeřit jen s rychlostí ztráty posledních zbytků důvěry.
Vše nasvědčuje tomu, že všechno to postrkování ČSSD směrem k "moderní" straně ji má nalinkovat osud ODS a TOP09. Jako znak modernosti je totiž teoretiky a jejich mediálními a některými politickými apoštoli i uvnitř sociální demokracie diktováno budování nějaké kartelové strany, protože masovým stranám už historie odzvonila. Tedy jde o cestu k elitářské a klientistické straně, straně "kavárenských intelektuálů". A ve stínu "poprav Haška a jeho gangu" se pak lehce a snadno zapomene, že tím je vlastně likvidována sama podstata sociální demokracie.
Existuje snad jen jedna rozumná cesta, jak z toho ven. ČSSD se musí naopak otevřít! Nasát nové členy, zejména z řad mladé a střední generace, nabídnout členství lidem práce, osvěžit jimi zatuchlé místní organizace, dát prostor jejich novým myšlenkám a iniciativě. Kdo to ale vyslyší?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.