Čeští občané podle průzkumů více jádra nechtějí

Jiri-Paroubek-1403-02
5.8.2015 13:57
Český mainstreamový tisk je zcela v zajetí lobbistů, kteří hlava nehlava prosazují výstavbu až čtyř nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně, aby tak zajistili stavebním, strojírenským a vlastně i dopravním a dalším firmám zakázky souhrnně za desítky či desítky, ba stovky miliard korun.

V nejčtenějších českých novinách se tak stále dozvídáme, že v energetice není jiné cesty nežli stavět nové jaderné bloky a že průzkumy veřejného mínění dokazují, jak pevně je o tom přesvědčena také zdrcující většina českých občanů.

Když se ovšem člověk do článku hovořícím o proběhlém průzkumu veřejného mínění a jeho výsledcích začte, může být poněkud překvapen. Nadpis obvykle nekoresponduje s obsahem článku. Protože nadpisy takových článků v drtivé většině hlásají něco jako „Většina českých občanů je pro rozvoj jaderné energetiky“, ale v textu se pak čtenář dozví, že podle seriózního průzkumu veřejného mínění se většina lidí používání jaderné energie nebojí, respektive má jen malé obavy… O nějaké podpoře jaderné energetiky už v textu těchto „nezávislých“ článků mnoho není…

Když pak pozorný čtenář nahlédne na stránky agentury provádějící ony průzkumy veřejného mínění, aby se sám podíval, jak výsledky dopadly, může být docela překvapen. A to tím, jak je titulek z novin, který čtenáře přesvědčuje o tom, že pokud další jaderné bloky v ČR nechce, je zřejmě jediný, lživý.

Například v posledním průzkumu veřejného mínění provedeným na téma jaderné energetiky de facto vládní agenturou CVVM (je placena z vládních peněz, odpovědělo na otázku „Měl by se podíl jaderné energetiky na výrobě zvyšovat,“ kladně (tedy rozhodně ano a spíše ano) pouze 22 % dotazovaných občanů (!!). Shodný počet občanů odpovědělo negativně, tedy že by se měl podíl jaderné energie spíše či rozhodně snižovat. Drtivá většina občanů dokonce uvedla, že podíl jádra na výrobě jaderné energie by měl zůstat na současné úrovni.

A je potřeba také uvést, že podíl těch, kdo stojí o zvýšení podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny, klesl od roku 2012 o 12 % (!).

Zdá se prostě, že mediální masáž ohledně jádra není tak účinná, jak by si asi její autoři a iniciátoři přáli. Čeští občané se v oblasti energetiky nechtějí vydat do slepé uličky jen proto, aby si pár firem a politiků při dostavbě zbytečných nových jaderných pěkně namastilo kapsu… A bylo by zajímavé vědět, jak by se lidé rozhodovali, kdyby měli k dispozici také úplné informace. A tím nemyslím takové, že je jádro nejlepší a bez dostavby nových bloků to nejde a úložiště jaderného odpadu vlastně ani nepotřebujeme…Zcela chybí informace o tom, kolik by dostavba jednoho, dvou, tří, či dokonce čtyř jaderných bloků stála. Zda to bude 300 či 400 miliard, nebo dokonce ještě více… A také informace o tom, jak se po takové obří (a těžko návratné) investici změní cena elektrické energie, která by v případě dostavby nových bloků nejspíše musela významně vzrůst. Přitom bude nejspíš nutné vývoz elektrické energie například do Rakouska či Německa, tedy do mnohem bohatších zemí, než je ČR, dotovat. Či informace o tom, zda tento růst cen elektřiny čistě náhodou nutně nezpůsobí retardaci vývoje českého průmyslu a zhoršení životní situace širokých vrstev českého obyvatelstva.

Česká vláda, statečně zatím hájící zájmy „jaderných“ lobbistů, by měla také říci pravdu o tom, jak daleko jsou s rozvojem technologií na výrobu energie z obnovitelných zdrojů například v Rakousku a Německu. A to i proto, že Německo je jednak největší ekonomika EU a současně také největší obchodní partner České republiky. A ČR si těžko může dovolit ignorovat hlavní směry rozvoje německé energetiky.

Zapomenout bychom neměli ani na to, že nejen ČR, ale i Německo, kam zejména vyvážíme u nás vyrobenou elektrickou energii, budou během příštích patnácti let podle svého závazku v EU masivně šetřit energiemi, a tak vzniká otázka, zda vůbec budeme mít kam elektřinu exportovat…

Věřím, že kdyby česká vláda a česká média psala o energetice nezávisle, či alespoň trochu nezávisleji než doposud, rapidně vzroste počet stoupenců zvýšení podílů obnovitelných zdrojů na celkové výrobě energie, protože to je cesta, kterou jde většina ekonomicky vyspělého světa a směr, který se v oblasti energetiky momentálně nejdynamičtěji rozvíjí…

Jiří Paroubek

Text vyšel na stránkách portálu Deník referendum.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Václav Semerád

Českým občanům je to - lidově řečeno - šumafuk. "Průzkumy veřejného mínění" mají dnes hodnotu nula, i když je někdo dobře zaplatí. A jak řekl Winston Churchill, věříme jen těm statistikám, které jsme si sami zfalšovali.

Ale trošku zodpovědnějším lidem by mělo vrtat hlavou, čím chceme zálohovat "obnovitelné" zdroje, neschopné zajistit spolehlivé dodávky energie. Protože fotovoltaika v noci spí a vítr u nás nefouká tak pravidelně, aby se na to dalo spolehnout. Pokud se sejdou nepříznivé podmínky (noc + bezvětří + sucho), budeme nahraní.

Německo to má vyřešené. Staví nové uhelné elektrárny na kvalitní uhlí dovážené z Austrálie. Německo na to má! (I díky miliardám, které tam plynule a spolehlivě tečou od nás.)

Obávám se, že my na tohle mít nebudeme. Naše uhelné elektrárny pomalu končí, uhlí dochází a obnovitelné zdroje pořád ještě není čím zálohovat. Po zastavení uhelných elektráren nám zbudou jen jaderky. Dokud nebude uspokojivě vyřešená akumulace elektřiny (a to je pořád chiméra jen o málo reálnější než perpetuum mobile), budou samotné obvovitelné zdroje nespolehlivé. Můžeme se dočkat i doby, kdy bude elektřina jen přes den, v noci se budou celé oblasti vypínat, aby mohly běžet aspoň reklamy v Praze. Nebo můžeme k velké radosti Putina postavit pár plynových elektráren. Dovážet uhlí z Austrálie? To si může dovolit Německo, my ne.

My nakonec budeme rádi, že ty jaderky máme!

duchodce

Je to asi  tři měsíce, kdy na jedné slovenské televizi běžel  japonský dokumentární film o následcích fukušimské tragédie. Ten pořad to zhodnotil úplně z gruntu. Od kontaminovaných potravin, zasažené krajiny až po psychické útrapy vystěhovaných obyvatel. Rodiny a děti, které se mohou pohybovat a hrát si venku pouze půl hodiny denně a ještě  v prostoru ohraničeném pokud možno   vodní stěnou (např. hřiště obehnané zdí z plastových láhví naplněných vodou). Rybáře, kteří vrací do Tichého oceánu své úlovky z důvodu radioaktivní kontaminace i 100km od fukušimské elektrárny ( kde se asi radioaktivita naředí na přijatelnou hodnotu, aby byly ryby konzumovatelné?, na Velikonočním ostrově?). Okolí elektrárny nebude v dohledné budoucnosti, stejně jako v Černobylu obyvatelné a likvidace samotné elektrárny se odhaduje na desítky let.  Riziko podobných problémů  nemůže  levná energie z jádra vyvážit i kdyby  byla její výroba  zdarma.