Represivní operace EU

Militarizace společnosti zahrnuje eliminaci politických nepřátel. Vzhledem k tomu, že Německo, jakožto nejsilnější ekonomika světa, dělá vše pro to, aby se etablovalo jako přední vojenská mocnost EU a po USA nejdůležitější komplic Izraele v etnických čistkách Gazy a Západního břehu Jordánu, vynořuje se nový přízrak: „hybridní hrozba“. Není divu, že údajně vychází od novinářů, kteří se staví proti hromadění zbrojení a imperialismu. Alarmující je, že toto označení za nepřítele se provádí obcházením právního státu – bez pádných důkazů, obvinění nebo soudního sporu.

Hüseyin Doğru, zakladatel internacionalistické video platformy Red Media, se stává terčem sofistikovaného aparátu EU, jehož cílem je podkopávat svobodu tisku, která je chráněna německou ústavou a v uplynulém desetiletí byla postupně rozšiřována. Důsledek: Dne 20. května 2025 byl zařazen na sankční seznam EU a odsunut na vedlejší kolej z profesního, ekonomického i společenského hlediska¹ poté, co byla společnost Red Media ve výroční zprávě o „manipulaci se zahraničními informacemi a jejich vměšování“ (FIMI) uvedena jako „státem kontrolovaný mediální kanál“ šířící dezinformace. Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by to mělo být pravda.

Německá důkladnost

„Použitý postup je založen na neprůhledné souhře mezi zprávami Evropské služby pro vnější činnost (EEAS; německy: EAD, jW ) podobnými zpravodajským informacím a diskrečními pravomocemi Evropské komise,“ říká Doğru a popisuje informační politiku, která se za předsednictví Ursuly von der Leyen s německou důkladností promítá do svévole. „Definice FIMI umožňuje bezpečnostním orgánům klasifikovat obsah nebo aktéry jako hrozby nikoli na základě nezákonnosti, ale spíše na základě jejich údajného záměru, tónu nebo asociací.“ Politik BSW Sevim Dağdelen se domnívá, že „EU se nyní chová jako despotismus.“

Je pozoruhodné, že klíčové centrum represivního mechanismu EU proti nežádoucím zástupcům médií obsazuje důvěrnice Ursuly von der Leyen: Benedikta von Seherr-Thoß, ředitelka odboru pro mír, bezpečnost a obranu ESVČ, je zodpovědná za „hybridní hrozby“. Dříve pracovala v NATO a od roku 2018 dva roky působila jako politická poradkyně von der Leyen, když byla německou ministryní obrany.

EU investuje obrovské částky do projektů zaměřených na „boj proti hybridním hrozbám“, které se stále častěji týkají Bundeswehru a německých policejních zařízení. Clare Dalyová, bývalá poslankyně Evropského parlamentu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, tvrdí, že s médii se zachází jako s „bojištěm a se slovy a myšlenkami jako se zbraněmi“. Dalyová také varuje před pochybnými „ověřovateli faktů“, s nimiž instituce EU stále častěji spolupracují.

To se týká jednotky East Stratcom Task Force pro boj s dezinformacemi, kterou kritičtí poslanci EU přezdívají „Ministerstvo pravdy“. Její šéf, Lutz Güllner, byl do roku 2024 rovněž Němcem (jeho nástupce dosud nebyl veřejně oznámen). Její monitorovací projekt „EU vs Disinfo“ založil Jakub Kalenský, bývalý zaměstnanec Atlantické rady, jedné z nejmocnějších lobbistických organizací amerického vojensko-průmyslového komplexu s významným vlivem na ukrajinskou politiku.

Banderasův influencer

„EU vs Disinfo“ spravuje databázi s aktuálně přibližně 19 500 záznamy. Je ohromující, kolik zjevných faktů – vedle skutečně falešných zpráv – je souhrnně uváděno jako „dezinformace“: například skutečnost, že ruská média jsou diskreditována německými médii, z nichž některá jsou financována státem. Pokud jde o válku na Ukrajině, pravdivý motor EU běží na plné obrátky: „Ukrajina otevřeně používá nacisty ve své armádě“ a „nacistické skupiny zorganizovaly požár budovy odborů v Oděse v roce 2014“ – nespočet takových prokázaných faktických tvrzení, která potvrzuje pouhá existence fašistických armád Azov a dalších, stejně jako výzkum vědců, jako je Ivan Kačanovskij, „EU vs Disinfo“ klasifikuje jako falešné zprávy. Dokonce i zjištění z historiografie holocaustu a vyhlazovací války proti Sovětskému svazu jsou popírána: například, že Organizace ukrajinských nacionalistů a vůdci a zástupci jejího radikálního křídla (OUN-B), Stepan Bandera a Jaroslav Stecko, byli fašisté a kolaborovali s hitlerovským Německem.

Není divu: jako zdroje důkazů jsou často uváděny vládou financované Rádio Svobodná Evropa/Rádio Liberty, Rádio Swoboda a další závislé zdroje válečné propagandy, stejně jako think tanky blízké zbrojnímu průmyslu, jako je Atlantická rada a Centrum pro strategická a mezinárodní studia. „EU vs Disinfo“ se také opírá o pro-NATO média, jako je Bild od Springer Group. S mnoha odkazy „EU vs Disinfo“ jednoduše odkazuje na vlastní výzkum, často s divokými a protichůdnými tvrzeními; některé z prezentovaných „důkazů“ jednoduše nic nedokazují.

Mezi ověřovateli faktů, na které se spoléhá režim pravdy v EU, se kromě německé mediální společnosti Correctiv, která je kontroverzní kvůli technickým nedostatkům, nacházejí i influenceři z ultrapravicového tábora: Síť Stopfake.org, která vznikla z Národní univerzity Kyjevsko-Mohylské akademie, je mimo jiné financována českým ministerstvem zahraničí, prezentuje se jako „partner“ hnutí „EU vs. Disinfo“ a je uváděna jako zdroj ve zprávách FIMI zahraniční služby, patří k banderovské lobby – ke kruhům, které ostře vystupovaly proti mírové dohodě Minsk II. Před lety investigativní reportéři Oleksij Kuzmenko a Moss Robeson odhalili, že zaměstnanec Stopfake Marko Suprun udržuje úzké vazby nejen na OUN-B, ale také na militantní fašistickou scénu, jako je neonacistický gang „C 14“ a „Pravý sektor“. A tak se Stopfake.org pokusil očistit banderovce, jako je nedávno zavražděný bývalý předseda Nejvyšší rady Andriy Parubiy² – ochrannými tvrzeními, že dezinformační protiopatření EU jednoduše přijala.

Bojovníci za pravdu z EU se neostýchají ani sami sebe trestat za lži. Například článek „EU vs Disinfo“ klasifikuje prohlášení ruských politiků a médií „Evropa předstírá, že Rusové jsou podlidé“ jako „dezinformaci“ – a zároveň své vlastní redakční příspěvky zdobí ilustracemi inspirovanými nacistickou ideologií nenávisti. Například článek „EU vs Disinfo“ s názvem „Připomínka: Rusko chce válku, ne mír“ obsahuje obrázek jeskynního obyvatele s tesáky před krví potřísněným symbolem míru, v kožešinové čepici s národní vlajkou Ruské federace.

"Jsme ti dobří"

„Důkazy“ orgánů EU v případu Hüseyina Doğrua zapadají do tohoto groteskního prostředí: Podle novináře materiál, který ho má usvědčit z šíření „falešných informací“ a tím i z podpory hybridních akcí Moskvy, jež ohrožují bezpečnost Evropy, obsahuje příspěvky s prohlášeními chráněnými svobodou projevu. Mezi nimi je i prohlášení, které americké ministerstvo zahraničí považuje za nesporné: „Ukrajinský konflikt je zástupná válka.“ Balíček důkazů EU proti Doğruovi navíc obsahuje údajnou „dezinformaci“, kterou zveřejnil, což je ve skutečnosti historický fakt, který žádný historik nikdy nezpochybnil, a ani Federální agentura pro občanskou výchovu nezpochybnila: že bývalí generálové nacistického Wehrmachtu později zastávali vysoké hodnosti v NATO.

Od německé minulosti až po aktuální světové zprávy – pod berlínským velením informační válečný stroj EU stále agresivněji transformuje cokoli, co by mohlo stát v cestě zářné budoucnosti ozbrojeného konfliktu proti jejímu úhlavnímu nepříteli na Východě, do „strategické komunikace“ se špinavými bombami zkreslených faktů, skutečných (historických) výmyslů a šílenství. „Koneckonců, my jsme ti dobří,“ říká Clare Daly. „Když to děláme, není to propaganda.“

Susann Witt-Stahl

(JungeWelt)

Poznámky

1. jungewelt.de/artikel/502871.russland-sanktionen-der-feind-im-inneren.html
2. jungewelt.de/artikel/507733.faschisten-in-der-ukraine-der-killerpate.html

Foto: Rus jako monstrum. Takto ilustruje propagandistické oddělení Evropské služby pro vnější činnost EU článek s úchvatným názvem Reminder: Russia wants war, not peace.