P.C. Roberts: USA ničí samy sebe

Nejspíš i proto výkonní makléři demokratické strany Wallacovu kandidaturu pro toto třetí období , odmítali – a to až do okamžiku, kdy jim Roosevelt sdělil, že bez Wallace odstoupí z kandidatury i on. Teprve pak ustoupili.

Wallace si Roosevelt vybral za svého zástupce i pro své čtvrté prezidentské období. Avšak Wallacovy pokrokové názory jej partajním bossům, bankéřům Wall Streetu i britským a francouzským spojencům Ameriky mezitím odcizily už natolik, že když k dosavadním svým požadavkům přidal Wallace i zrovnoprávnění polokoloniálních zemí a spolupráci se Sovětským Svazem, rozhodli se Wallace zbavit. A tak se stalo, že na konferenci Demokratické strany v červenci 1944, kdy se dle údaje Gallupova ústavu veřejného mínění vyslovilo pro další setrvání Wallace v úřadu viceprezidenta 65 % amerických voličů a vyslovil se pro ně i prezident Roosevelt, zařídili straničtí bossové věci jinak, a viceprezidentem byl s pouhou dvouprocentní voličskou podporou lidí zvolen Harry Truman.

(Korupční systém Clintona, kterého tehdy makléři demokratů k zastavení Wallaceova viceprezidenství použili, popisují ve svém bestsellerové filmu Utajená historie Spojených států Oliver Stone a Peter Kuznick).

To byl bod obratu nejen v americké politice, ale i ve světové historii. Kdyby tehdy vůle lidí převážila nad vůlí bossů Demokratické strany, stal by se po smrti Roosevelta prvním poválečným prezidentem USA nikoliv Truman, ale Wallace. A nejpravděpodobněji díky tomuto faktu by nebyla žádná Studená válka, nebylo by NATO a nebylo by ani desetiletí trvající nedůvěry mezi USA a Ruskem, ohrožující dnes život na planetě Zemi. A namísto dnešního nespravedlivého rozdělování bohatství země jeho přidělováním jen jednomu procentu, i namísto dnešního úpadku reálných příjmů a zadlužování, ohrožujících ekonomický růst, měli bychom zde rozdělování vyrovnané, podporující silný spotřebitelský trh.

Ten silný trh a všechno ostatní shora uvedené jsme tedy v onom červenci 1944 ztratili. Moc zájmových skupin převážila nad demokracií, což se prokázalo jako nejzávažnější hřích, za který dodnes tvrdě platíme.

A kdysi tak mocná americká levice? Jako kouzelným proutkem ji proměnili v cosi téměř opačného. Dříve se stavěla za mír a chléb, dnes se staví za politiku identity a za válku. A dělnická třída byla předefinována na Trumpovy otrapy a otravy.

A tak se ani nelze divit tomu, že Rusko na agresi Washingtonu odpovídá stále jen diplomaticky. Není třeba reagovat jinak – nepřítel ničí sám sebe.

Vybral a přeložil Lubomír Man