Josef Středula: Vize? Rakousko!

První část rozhovoru naleznete ZDE.

Vaše věc: Už jste připomněl, že chaotické vládní reformy podtrhnou příjmy veřejných financí a zhorší situaci většiny lidí. Vedle toho vysychá také mimořádný strategický zdroj veřejných financí, evropské strukturální fondy. Brusel utahuje kohoutek, protože neumíme čerpat nebo čerpáme špatně. Zabývali jste se tím?

Josef Středula: Byli jsme velice aktivní, ale je s tím problém. Programy pro současné rozpočtové období, které končí roku 2013, se připravovaly v době hospodářského růstu. Když se pak objevila krize, požadovali jsme na jednáních tripartity, aby došlo k přesměrování těchto prostředků. Z Bruselu jsme měli signály, že to možné je. Jenže Topolánkova vláda – a ta Nečasova také - tyto požadavky naprosto ignorovala.

Vaše věc: Za Topolánka, jak od něho všichni víme, přece žádná krize nebyla.

Josef Středula: Ano, česká vláda se tvářila, že všichni ostatní jsou hlupáci, kteří nerozumí ekonomice, a poučovala je. Vydrželo jí to ještě první dva měsíce předsednictví Evropské unie. To byl naprosto unikátní kousek. Výsledek je ten, že nakonec jsme té situace využít nemohli. Připomínám, že když Topolánek padl, odbory a zaměstnavatelé sestavili společně 38 bodů protikrizových opatření, které premiér Jan Fischer podpořil jako kroky správným směrem (http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/zastupci-tripartity-se-na-dnesni-mimoradne-schuzi-shodli-na-38-bodech-67774/). Jenže pak přišla vláda Petra Nečase, která to považovala za nesmysly, a premiér řekl, že oni už to sledovat nebudou.

Vaše věc: Co to bylo za opatření?

Josef Středula: Mezi uvedenými 38 body bylo ono přizpůsobení strukturálních fondů změněné situaci, na které jste se ptal. Jiný bod doporučoval, abychom se soustředili také na příjmovou stránku státního rozpočtu a začali provazovat systémy, to je systém zdravotního pojištění, nemocenského, sociálního zabezpečení, systémy finančních úřadů, speciálních útvarů policie. Měly se elektronicky propojovat, aby pomohly nacházet osoby, které se vyhýbají placení, unikají daňovým povinnostem a podobně. Nic takového se však nestalo, dostali jsme odpověď, že se budou dělat společné kontroly u plátců. Zřejmě to měli kontroloři objíždět společným autobusem.

Přitom je jasné, kolik peněz tady uniká. Existují také další opatření, která se nabízela, protože jsou ve světě dávno vymyšlená, třeba registrační pokladny s fiskální pamětí. Avšak ani tohle prý nepotřebujeme. Proč bychom také hledali ty, kdo krátí daně, když máme zaměstnance, kterým se to prostě strhne z výplaty.

Pak tam byla typická protikrizová opatření, například návrh na výstavbu 50 tisíc nájemních bytů. Nakonec to skončilo u analýzy, a ve finále se neudělalo ani to. Byty jsou přitom důležité, aby lidé z regionů s vysokou nezaměstnaností mohli jít za prací tam, kde je. Ani z dalších návrhů nebylo nic.

Vaše věc: Vraťme se ke strukturálním fondům.

Josef Středula: Strukturální fondy tedy mířily vedle a navíc se začalo ukazovat, že se s těmito prostředky nenakládá vždycky správně. Sice jsme se dozvídali, kolik projektů je už schváleno a jaký objem peněz ty projekty stály, ale marně jsme čekali na důslednější analýzu, jak to dopadlo na místní ekonomiku. Jestli ty projekty jsou udržitelné a budou peníze i na jejich dlouhodobý provoz. Jestli se náhodou za peníze Evropské unie nepostavila nějaká budova uprostřed pole, která sice bude výborně tepelně izolována, ale nepovede tam žádná silnice a nebude tam nikdo nic vyrábět. Jaké jsou skutečné dopady a efekty? Jsou z toho nějaká pracovní místa a kolik? Bylo to potřebné v regionu, nebo nebylo? Teď už je známo, že také došlo k úplatkářským aférám a do některých úřadů musela dokonce vtrhnout policie.

Vaše věc: Máte takové analýzy reálného využití evropských fondů?

Josef Středula: Zatím ne, a přitom jsme už několikrát požadovali, aby to bylo na tripartitě projednáváno. Teď ministerstvo pro místní rozvoj slíbilo, že něco takového vypracuje. Ale je otázka, zda ta analýza bude objektivní, protože se může ukázat, že s těmi penězi nenakládají dobře nebo že tam jsou systémové nedostatky.

Vaše věc: Tušíte kde?

Josef Středula: Ano.

Vaše věc: A zveřejníte svůj pohled?

Josef Středula: Až nám dají k dispozici svoji analýzu. Ale myslím, že přípravu na příští rozpočtové období vzal tým na ministerstvu pro místní rozvoj velmi vážně – a není obvyklé, abychom někoho chválili. Snaží se komunikovat se všemi partnery, včetně odborů. Rád bych věřil, že odborná stránka těchto prací bude dobrá. Jde však o to, jaká bude politická reakce.

Jestli však této republice něco chybí, je to vize pro budoucnost. Není, nediskutuje se o ní. My už jsme si pro sebe takovou vizi udělali. Řekli jsme si, že bychom si přáli takovou budoucnost a takové fungování republiky, jaké je například u našich jižních sousedů v Rakousku. Nemyslíme, že je to neuskutečnitelný cíl. Nejen proto, že máme společné historické kořeny, ale žijeme v tak blízkém sousedství, že se můžeme snadno poučit z běžného života.

Vaše věc: Co představuje základní prvky takové rakouské vize?

Josef Středula: Jednoznačně soudržnost, moudrost, schopnost politiků se dohodnout. Žádné překotné změny, raději evoluci než každodenní revoluce. Pokud někdo někoho uplácí, musí skončit. Slušnost v politice, a pak ji lze požadovat i po lidech.

Vaše věc: To jsou dost nadzemské principy…

Josef Středula: Nejsou, alespoň dlouhodobě ne, ale momentálně možná nadzemské jsou. Teď nám naši politici spíš ukazují, že je správné krást. Že je správné jeden druhého špiclovat, být nefér, pohrdat druhým. Že je správné, aby bohatý nepomáhal tomu chudšímu.

Vaše věc: Nicméně - chcete jiné instituce, jiné zákony.

Josef Středula: Zcela jiné. Jiné zákony, jiné cíle. Chceme, aby bylo při tvorbě zákonů přihlíženo i k mínění obyvatel. Aby byla společnost soudržná, nezvyšovaly se rozdíly mezi nejbohatšími a nechudšími. Aby se na nezaměstnaného nepohlíželo jako na toho, kdo nechce pracovat.

Teď například v Rakousku přijali zákon proti sociálnímu dumpingu. Když někde zaměstnají cizince, třeba přes agenturu, a dají mu menší mzdu, tak nebude postižen zaměstnanec, že ji přijal, ale zaměstnavatel, že to umožnil. Ten zákon je velmi přísný a obsahuje silné prvky okamžité reakce. Není to jako u nás, kdy se soudíte o pracovní poměr a můžete čekat, že to bude trvat několik let.

Vaše věc: Když porovnáme to, co chcete, a to, co je, tak je to revoluce.

Josef Středula: Jakmile budu požívat silné výrazy, může se stát, že nebudu pochopen. Radši bych postupnou evoluci.

Vaše věc: Dali jste vládě termín čtrnáctí dní, aby zrušila asociální reformy. Lidé se velmi radikalizují, jak bylo vidět na Václavském náměstí.

Josef Středula: Ano, v této chvíli, pokud nedojde ke změně, tak se dá opravdu očekávat, že dojde k daleko radikálnějším střetům. My jsme je nevyvolali, nehledali, nikomu jsme nedávali na odiv, že ty možnosti máme. Snažili jsme se celou dobu jednat, argumentovat, předkládat analýzy. Teď někdo říká, že oni chtějí také jednat. Ale jednou věcí je jednat pro nalezení shody a druhu věcí jednat, jen aby to pro formu vypadalo, ale ve finále si stejně rozhodnou po svém. To druhé nechceme, my chceme jednat, abychom se dohodli. Ale když třeba u důchodové reformy argumentujete, že krok s vyvedením peněz z průběžného systému je špatný, všichni to potvrdí, a vláda pak řekne, že to stejně udělá, tak to nevypovídá o schopnosti vést dialog.

Vaše věc: Už jsme mluvili o tom, že vláda nás žene řeckou cestou podtržením daňových příjmů a prudkým tempem dalšího zadlužování. Čeká nás řecká tvrdost občanských konfliktů? Teď jste v Řecku byl na kongresu Evropské odborové konfederace. Jak to tam vypadá?

Josef Středula: Řecký příběh popsali naši makroekonomové velice podrobně, i to, jak chyby vznikaly a jak byly na konci opředeny lhaním pravicové vlády, manipulací s čísly a statistikami. Řekové nejsou lidé, kteří nechtějí pracovat, ale zemi dorazil systém, kdy bylo snadné neplatit daně a stále se snižovala daňová zátěž. Proto vidíme takové nebezpečí třeba v přístupu k našim OSVČ. Jak je možné, že máme v republice každoročně systémový deficit 120 až 150 miliard korun? To je způsobeno tím, že jsme se zapojili do závodů ve snižování daní. A že ti nejbohatší budou mít i po všech těch změnách, které se připravují, stále degresívní zdanění. Budou znovu platit celkově menší procento než lidé s nižšími příjmy. Tady vůbec není snaha o nápravu.

Nám se líbí víc, jak to dělá třeba Německo nebo Rakousko, kde roste zdanění s výší příjmu. Nechceme se dostat do společnosti, kde bohatí musí žít za dvoumetrovým plotem s ostnatým drátem, aby se chránil před těmi, kdo nemají vůbec nic. My jen varujeme, že se začínáme blížit tomuto typu společnosti a že se to děje až extrémním tempem.

Vaše věc: A stejným tempem se začínáme vzdalovat Rakousku a Německu…

Josef Středula: To není náhoda. Vzpomeňte si na tahanice kolem podpisu Lisabonské smlouvy. Pan prezident ji nechtěl podepsat, protože by to podle jeho soudu mohlo anulovat Benešovy dekrety a oživit majetkové nároky sudetských Němců, kteří byli odsunuti po roce 1945. Ale co se nestalo? Prakticky jen několik dnů nebo hodin před podpisem se zveřejnila pravda, dokonce v tiskové zprávě ODS. Na tiskové konferenci tehdy vystoupili Mirek Topolánek a Alexandr Vondra a řekli, že si nepřejí, aby se na české občany vztahovala evropská sociální práva třetí generace, například v oblasti sociálního zabezpečení, důchodů, kolektivního vyjednávání. Vymínili si, aby byl v tomto smyslu schválen dodatkový protokol. Takže o co tady vlastně jde? Nejde o to, aby se naši zbohatlíci ještě více oddělili od ostatní společnosti? Teď mám na mysli mafiánské zbohatlíky, nikoliv osoby, které přišly k bohatství poctivou prací, protože před těmi je vždy třeba uctivě smeknout.

Česká cesta teď vede naprosto špatně, vysvětlovali jsme z tribuny Evropské odborové konfederace v Řecku. Jednali jsme také s kolegy z Rakouska a Německa, upozorňovali jsme, co se tady děje a požádali je o pomoc. Myslíme, že tento vývoj nemůže být v zájmu našich sousedů, protože se může stát, že budeme hladovou zemí uprostřed bohaté Evropské unie.

Vaše věc: Myslíte, že odbory mají sílu tento vývoj zvrátit?

Josef Středula: Jednoznačná odpověď by mohla být hodně odvážná. Pokud bych řekl, že mohou, musel bych začít uvažovat, jakou jinou podobu by odbory musely dostat. Odbory tu jsou od toho, aby hájily zájmy zaměstnanců, jejich právo na práci, svobodu sdružování a podobné věci. Nejsou tu od toho, aby řídily zemi a měly vládní zodpovědnost. Jsme tu od toho, abychom každou vládu upozorňovaly na to, co dělá, a když se chová jako současná koalice, pak ji požádat nejprve důrazněji, a potom hodně důrazně, ať se to změní. Jenže díky tomu, že jsme se nikdy proti této roli neprohřešili, najednou získáváme obrovskou podporu.

Více než 50 tisíc demonstrantů 21. května na Václavském náměstí přineslo něco, co je pro mne velkým překvapením. Oslovujeme obrovské množství lidí, i občanů, kteří nemají s odbory nic společného. Byla to také mladá demonstrace, viděl jsem velkou skupinu mladých lidí, kteří se museli narodit až po roce 1989. Odbory se staly skutečným mluvčím společnosti. O to víc vzrůstá naše odpovědnost, a proto jsme velice opatrní, jaké kroky volit.

Na Václavském náměstí byla celá škála společnosti, od vysokoškolsky vzdělaných až po lidi se základním vzděláním. Pokud budou politici těmto lidem vzkazovat, že je to lúza, lze to označit jen za výkřiky šílenců, z nichž někteří bohužel sedí v parlamentě a další dokonce ve vládě. Vzkaz pana ministra zahraničí, že má někdo držet hubu, víc vypovídá o autorovi než o účastnících demonstrace.

Jestli tu někdo společnost radikalizuje, odbory to nejsou. Odbory popouštějí páru pod přetopeným hrncem, aby to nedopadlo tak, že přijde nějaký radikál, ať z jedné či druhé strany, a začne získávat volební výsledky. Náš vzkaz vládě proto zní - raději vyslechněte názor odborů, raději změňte směr reforem, protože jinak se můžete dočkat toho, že iniciativu převezmou radikální hnutí a lidé je podpoří.