ÚPADEK OBOJŽIVELNÍKŮ - Firstenberg, Arthur (28.5.1950 – 25.2.2025)

(Orig. AMPHIBIANS IN THE MINE)

Vliv elektromagnetického vysílání na vymírání živočichů

“Obojživelníci tu byli v době dinosaurů - a přežili věk savců. Pokud mizí teď, myslím, že je to významné.“ - David Wake, ředitel Muzea, Zoologie obratlovců, Kalifornská univerzita, Berkeley, 1990

Jsou to prastará zvířata s neuvěřitelnými schopnostmi přežití. Žijí jak ve vodě, tak na souši. Mohou dýchat svou kůží. Mohou regenerovat končetiny a orgány. Nemají rakovinu. Žijí zde již 365 milionů let a během historie pozemského života přežili čtyři hromadná vymírání. Přesto dnes mizí rychleji než jakákoli jiná třída zvířat. Svou smrtí křičí: Vypněte si mobily! Teď, než bude pozdě!

Šíření rádiových a televizních věží, radarových stanic a komunikačních antén, v 60., 70. a 80. letech, začalo vybíjet tyto nejodolnější, nejlépe adaptované a důležité formy života. Tedy ještě před příchodem mobilních telefonů.

• Leopardí žába severní, Rana pipiens – severoamerická zelená žába, která skřehotala z každé bažiny, rybníka a potoka, když jsem vyrůstal – byla už koncem 80. let extrémně vzácná.

• V Coloradských a Wyomingských Skalnatých horách bývalo ropuch tak mnoho, že podle slov Paula Corna ze „Služby pro ryby a divokou zvěř ve Spojených státech“ (the United States Fish and Wildlife Service) jste je museli vykopnout z cesty, když jste šli po stezce.“ Od roku 1990 bylo obtížné je vůbec najít.

• Boreální sborové žáby na břehu Hořejšího jezera, kdysi nesčetné, byly od roku 1990 extrémně vzácné.

• V 70. letech dokázal David Wake objevit pod kůrou jediné klády v borovém lese, poblíž Oaxacy v Mexiku, osmdesát i více mloků. Na začátku 80. let se vrátil, a po celodenním prohledávání lesa se mu podařilo najít - možná jednoho nebo dva.

• Až do roku 1979 byly žáby hojné a rozmanité na polní stanici Univerzity São Paulo v Boracea v Brazílii, podle Stanleyho Randa ze Smithsonian Tropical Research Institute. Když se však v roce 1982 vrátil, ze třiceti běžných druhů žab jich šest zcela vymizelo a u sedmi se počet drasticky snížil.

• V roce 1974 Michael Tyler z Adelaide v Austrálii objevil nový druh žáby, která plodila mláďata v žaludku. Žily na ploše 100 kilometrů čtverečních v pohoří Conondale Ranges, 60 kilometrů severně od Brisbane. Byly tak běžné, že jich dokázal nasbírat sto za jedinou noc. Roku 1980 zanikly.

• Žába zlatá žila pouze v zakrslém lese, o rozloze 320 akrů, v kostarické údajně nedotčené chráněné lesní rezervaci Monteverde Cloud. Na počátku 80. let 20. století Marc Hayes z Miamské univerzity obvykle napočítal 500 až 700 samců na jednom z hnízdišť tohoto druhu. Po roce 1984 tato lokalita nikdy neměla více než tucet samců. Na jiném místě Martha Crumpová pozorovala v roce 1987 tisíc samců, ale pouze jednoho v roce 1988 a dalšího jediného samce žáby v roce 1989. Dnes už tento druh vyhynul.

V roce 1990, kdy jsem začal zkoumat tuto magickou třídu obratlovců, nezůstalo v celé Evropě mnoho obojživelníků. Z více než pěti tisíc známých druhů na celém světě se asi desítce dařilo dobře.

V době, kdy jsem roku 1996 napsal knihu Mikrovlny naší planety (Microwaving Our Planet), byly všechny druhy žab a ropuch v Yosemitském národním parku vzácné. Sedmdesát pět druhů barevných žab harlekýnů, které kdysi žily v blízkosti potoků v tropech západní polokoule od Kostariky po Bolívii, nebylo spatřeno už deset let. Z 50 druhů žab, které kdysi obývaly Monteverde Cloud Forest Preserve, jich 20 již vyhynulo.

K podobným populačním krachům docházelo v Severní, Střední a Jižní Americe, Evropě a Austrálii. Jen v Africe a Asii, když jsem tu knihu psal, se obojživelníkům dařilo dobře. To se od té doby změnilo. 15. března 2023 zveřejnil tým devatenácti amerických vědců studii nazvanou „Nedávný výskyt globálního patogenu u afrických obojživelníků na celém kontinentu“. Obojživelníkům, říkají autoři, se na tmavém kontinentu dařilo až do roku 2000 – shodou okolností to bylo v době, kdy telekomunikační společnosti začaly tento kontinent ozařovat signálem mobilních telefonů.

O pár let dříve, v prosinci 1997, jsem publikoval článek s názvem „Informationizace třetího světa“ (“The Informationization of the Third World.”). Citoval jsem prezidenta Clintona, který si posteskl, že „více než polovina lidí na světě je vzdálená dva dny chůze od telefonu“. Zdůraznil jsem Bangladéš, kde se plánovalo, že během příštích čtyř let zavedou mobilní telefony do 40 tisíc ze 68 tisíc vesnic v zemi. V Africe, kde několik zemí dosud mělo méně než jeden konvenční telefon na tisíc obyvatel, zaváděly mobilní systémy zhruba dvě desítky zemí. Debata ve světovém tisku se točila kolem toho, co to udělá s tradiční vesnicí a zda je to z kulturního hlediska žádoucí věc. Zaujal jsem širší pohled:

„Ještě důležitější otázkou je, co se stane s přírodou? Dokáže vůbec příroda přežít ve vzdálenějším světě? Myslím, že by nebylo jednoznačných odpovědí, když by ekologové vnesli své znalosti. Biodiverzita závisí na vzdálenosti. Co se často neuznává, je to, že kulturní rozmanitost závisí také na vzdálenosti a že kultura je založena na přírodě. Místní dialekty, místní řemesla a místní oděv, místní ekonomiky a odrůdy plodin, rostlin a živočichů – tj. místní ekosystémy – závisí na tom, že vesnice je dva dny chůze od telefonu. Nejzákladnějším důvodem mizení druhů je to, že jen velmi málo z nich dokáže odolat globálnímu vykořisťování, které musí přijít, když dojde k rychlému transportu a okamžité komunikaci.“

A pak je tu radiace. Vinu má druh houby zvaný Batrachochytrium dendrobatidis (Bd), vzácný v Africe před rokem 2000. Zda je to však houba, která zabíjí žáby, ropuchy a mloky, nebo zda je to radiace, která je zabíjí, a která umožňuje houbě růst v jejich oslabených (devitalized) tělech, to je otázka, kterou si nikdo neklade.

Například, proč v Kamerunu, kde 83 % populace vlastní mobilní telefony a čtyři poskytovatelé mobilních telefonů pokrývají velkou část země, se houba vyskytuje v 17 % všech shromážděných obojživelníků – zatímco v sousední Rovníkové Guineji, kde pouze 40 % populace vlastní mobilní telefony a nejsou tam žádné vysílače kromě pobřežního města Bata, má houba nulový výskyt? Proč v Jižní Africe, kde 90 % populace vlastní mobilní telefony a pokrytí je dobré ve většině země, se houba vyskytuje ve 23 % vyskytujících se obojživelníků – zatímco v sousedním Mosambiku, kde má mobilní telefon jen 43 % populace, byl mezi všemi obojživelníky nalezen nulový výskyt houby? Mohlo by to být proto, že mobilní telefony jsou ve velké části severního Mosambiku stále nepoužitelné, a právě tam se vyskytovali všichni obojživelníci této země: Mount Mabu, Mount Namuli, Mount Ribáuè a Balama?

Většina z navrhovaných vysvětlení globálního vymírání nedává valný smysl. Klimatické změny jsou všeobecně obviňovány - přesto vědci, kteří hledají souvislost populačních krachů s teplotou nebo jinými povětrnostními faktory, žádnou nenašli. Proč celosvětově ubývá obojživelníků ve vysokých nadmořských výškách rychleji než v nižších nadmořských výškách, kde je klima teplejší? Mohlo by to být proto, že vyšší nadmořské výšky získávají víc záření, a proto, že mnoho antén se nachází na horách? Vědci nenašli žádné důkazy, že by ryby nebo nepůvodní obojživelníci způsobili vyhynutí původních obojživelníků. Změna ve využívání půdy nevysvětluje náhlé populační havárie v nedotčených chráněných oblastech. Používání pesticidů nesouvisí s poklesem populace.

Zdá se, že tyto nesrovnalosti unikají vědcům, kteří hledají odpovědi. Unikají jim, protože mají strašlivou slepou skvrnu: záření vůbec nevidí, neexistuje pro ně.

K jediné nejrychlejší a nejkatastrofálnější havárii v populacích obojživelníků došlo v roce 1988 v biologické rezervaci Monteverde Cloud Forest v Kostarice - což je lokalita, která vědce dlouho mátla, protože je přísně chráněná a údajně nedotčená. Totéž jsem si myslel, než jsem začal dělat výzkum pro tento článek. Ke svému úžasu jsem zjistil, že přímo uprostřed této rezervace o rozloze dvou čtverečních mil, na vrcholu kopce zvaného „Přátelský kopec“ (Cerro Amigos), je anténní farma zvaná „Věže“ (Las Torres). Fotografie vrcholu tohoto kopce je v horní části tohoto článku. V roce 2012 se na tomto kopci nacházelo 17 rozhlasových, televizních, mobilních a dalších typů komunikačních věží, několik z nich pochází ze 70. a 80. let. Pokouším se vypátrat, co bylo přidáno v roce 1988. Pokud žijete v Kostarice a znáte něco z této historie, prosím, kontaktujte mě.

Více propojených znamená více zranitelných

„Je nebezpečné být zdravý?“ptal se Dr. D. B. Armstrong v „Boston Medical and Surgical Journal“ v roce 1918. Pokud jste byli podvyživení, tělesně postižení, chudokrevní nebo tuberkulózní, byla mnohem menší pravděpodobnost, že dostanete chřipku, a mnohem menší pravděpodobnost, že na ni zemřete, pokud jste ji dostali. Převážná většina lidí, kteří zemřeli na španělskou chřipku, byly těhotné ženy a zdraví mladí dospělí. Lékaři vážně diskutovali o tom, zda skutečně dávají svým pacientům trest smrti tím, že jim radí, aby se udržovali v kondici!

Ze stejného důvodu umírají i obojživelníci. Co je ve vědách jako biologie, medicína a ekologie zcela opomíjeno, je naše elektrické spojení se zemí a oblohou. Jak rozebírám v deváté kapitole své knihy Neviditelná duha (The Invisible Rainbow), všichni jsme součástí globálního elektrického obvodu, který prochází oblohou nad námi. Atmosférickými ionty a dešťovými kapkami proudí k zemi, pak vstupuje z vrchu hlavy do našeho těla, prochází našimi energetickými kanály (meridians) a vstupuje do země našimi chodidly, cestuje po povrchu země a za bouřky se na blescích vrací zpět k obloze.

Ti z nás, kteří jsou nejvíce vitální a mají nejsilnější spojení se zemí a nebem – zdraví, energičtí mladí dospělí a těhotné ženy – zemřeli v největším počtu při chřipce v roce 1918. Ta nebyla způsobena virem, ale používáním nesmírně silných rozhlasových stanic velmi dlouhými vlnami (VLF) (o frekvencích 3 až 30 kHz. Námořní navigace, meteorologické služby - poznámka B.T.) Spojenými státy po vstupu do první světové války. Totéž se stalo v roce 1889 (zavedení elektřiny střídavého proudu), 1957 (první výstavba radarů civilní obrany) a 1968 (první vojenské družice (first constellation of military satellites)).

„V každém případě – v letech 1889, 1918, 1957 a 1968 – byl náhle a silně narušen elektrický obal země, k němuž jsme všichni připoutáni neviditelnými řetězci. Ti, kteří byli nejsilněji připojení, jejichž kořeny byly nejživější, jejichž životní rytmy byly nejtěsněji naladěny na navyklé pulzování naší planety – tedy energičtí, zdraví mladí dospělí a těhotné ženy – to byli jedinci, kteří nejvíce trpěli a umírali. Jako orchestr, jehož dirigent náhle zešílel, jejich varhany, jejich živé nástroje, už neuměly hrát.“

Mloci, ropuchy a žáby mají větší vitalitu než jiné formy života. Hustota jejich energetických kanálů - jejich meridiánů - které je spojují se zemí a nebem, je větší. Proto vzácně (a mloci nikdy) onemocní rakovinou: jejich vnější i vnitřní komunikační systémy jsou příliš silné na to, aby jejich buňky unikly kontrole. Proto mohou žáby částečně regenerovat ztracené končetiny a mloci je mohou regenerovat úplně. Proto mohou mloci dokonce regenerovat své srdce – a to během několika hodin – pokud je polovina z něj vyříznuta – což je ohromující skutečnost, kterou objevil doktor Robert O. Becker a o které se píše v 10. kapitole jeho klasické knihy Tělo je elektrické (The Body Electric).

To je důvod, proč vymírají obojživelníci. Zvířata s tak silným napojením na pozemský orchestr – která jsou na něj tak naladěná, že přežila 365 milionů let – nemohou odolat chaosu, který jsme na něj během posledního půlstoletí i déle nahromadili – chaosu, který jsme do živých obvodů vstříkli našimi rozhlasovými a televizními stanicemi, radarovými zařízeními, mobilními telefony a vysílači a našimi satelity.

Proto v roce 1996, kdy se ve Spojených státech sunuly od pobřeží k pobřeží mobilové věže a vyrůstaly v turistických destinacích, objevovaly se tisíce zmutovaných žab v nedotčených jezerech, potocích a lesích, v nejméně 32 státech. Jejich deformované nebo chybějící nohy, špatně umístěné či chybějící oči, znetvořené ocasy a deformace celého těla děsily děti na školních výletech. 

Proto se při vývoji žabích embryí a pulců, které byly vystavené výzkumníky v Moskvě koncem 90. let (drátovým) osobním počítačům, vyvinuly závažné malformace včetně anencefalie (absence mozku), absence srdce, absence končetin a dalších deformit, které jsou neslučitelné se životem.

Proto, když byli pulci drženi dva měsíce v nádrži na terase bytu ve španělském Valladolidu, 140 metrů od mobilové věže, 90 % z nich zemřelo, oproti pouhým 4 % úmrtnosti v identické nádrži, která byla chráněna před rádiovými vlnami.

Právě proto je bezdrátová technologie, která umístila zdroj smrtícího záření do rukou téměř každého muže, ženy a dítěte na Zemi, takovým malérem a musí rychle skončit, když zachraňujeme naši planetu a miliony dalších druhů, které se ji stále snaží s námi sdílet. Žáby a mloci nám říkají, že to není otázka volby a není ani otázka, jak daleko od hlavy držíme telefony. Je to otázka jejich a našeho přežití

„Jediná věc, kterou můžeme pro Zemi skutečně udělat, je přestat ji ničit. Pak se o sebe Země postará sama. Místo toho, abychom se snažili napravit celou planetu, věnujme se svým vlastním prostým životům.“ - Arthur Firstenberg

~       ~       ~

Vybraná bibliografie (vloženo ze samočinného překladače, bez dalších úprav)

Balmori, Alfonso. Výskyt elektromagnetického znečištění na úbytku obojživelníků: Je to důležitý díl skládačky? Toxicological & Environmental Chemistry 88(2): 287-299 (2006).

Balmori, Alfonso. Účinky stožárů mobilních telefonů na žábu obecnou (Rana temporari pulce: Město se proměnilo v laboratoř. Elektromagnetická biologie a medicína 29: 31-35 (2010).

Becker, Robert O. a Gary Selden. The Body Electric (NY: William Morrow 1985).

Berger, Lee, Rick Speare, Peter Daszak, et al. Chytridiomykóza způsobuje úmrtnost obojživelníků spojenou s populačním poklesem v deštných pralesích Austrálie a Střední Ameriky. Sborník Národní akademie věd 95: 9-31-9036 (1998).

Berger, Lee, Alexandra A. Roberts, Jamie Voyles, et al. Historie a nedávný pokrok v chytridiomykóze u obojživelníků. Plísňová ekologie 19, s. 89-99 (2016).

Bíteček, Jáson. Polovina všech obojživelníků je ohrožena vyhynutím. National Geographic, 8. května 2019.

Blaustein, Andrew R. a Pieter TJ Johnson. Složitost deformovaných obojživelníků. Hranice v ekologii a životním prostředí 1(2): 87-94 (2003).

Collins, James P. Pokles a vymírání obojživelníků: Co víme a co se musíme naučit. Choroby vodních organismů 92: 93-99 (2010).

Drost, Charles A. a Gary M. Kolaps regionální fauny žab v oblasti Yosemite v Kalifornii Sierra Nevada, USA. Conservation Biology 10(2): 414-425 (1996).

Firstenberg, Arthur. Informationizace třetího světa. No Place To Hide 1(3): 1-2 (prosinec 1997).

Firstenberg, Arthur. Microwaving Our Planet: The Environmental Impact of the Wireless Revolution (NY: Cellular Phone Task Force 1996, 1997).

Firstenberg, Arthur. Neviditelná duha: Historie elektřiny a života (White River Junction, VT: Chelsea Green 2020, 560 stran).

Ghose, Sonia L., Tiffany A. Yap, Allison Q. Byrne, et al. Celokontinentální nedávný výskyt globálního patogenu u afrických obojživelníků. Dostupné online. (anglicky) Frontiers in Conservation Science 4: 1069490 (2023).

González-del-Pliego, Pamela, Robert P. Freckleton, David P. Edwards, et al. Phylogenetic and trait-based prediction of extinction risk for data-deficient amphibians. Dostupné online. (anglicky)  Current Biology 29: 1557-1563 (2019).

Hoperskaja, O.A., L.A. Bělkovová, M.E. Bogdanov, a S.G. Denisov. Působení zařízení „Gamma-7N“ na biologické objekty vystavené záření z osobních počítačů. In Electromagnetic Fields and Human Health: Proceedings of the Second International Conference, Moscow, Sept. 20-24, 1999, pp. 354-355, Abstract.

Houlahan, Jeff E., C. Scott Findlay et al. Kvantitativní důkazy pro pokles globální populace obojživelníků. Nature 404: 752-755 (2000).

Laurance, William F. Globální oteplování a vymírání obojživelníků ve východní Austrálii. Australská ekologie 33: 1-9 (2008).

Lips, Karen R., Patricia A. Burrowes, Joseph R. Mendelson III. a Gabriela Parra-Olea. Úbytek obojživelníků v Latinské Americe: Klesající populace, vymírání a dopady. Biotropica 37(2): 163-165 (2005).

McCallum, Malcolm L. Pokles nebo vyhynutí obojživelníků? Proud snižuje míru vymírání pozadí trpaslíků. Časopis Herpetologie 41(3): 483-491 (2007).

Norris, Scott. Duchové v našem středu: Smiřujeme se s vymíráním obojživelníků. BioScience 57(4): 311-316 (2007).

Pound, J. Alan a Martha I. Crumpovi. Poklesy obojživelníků a narušení klimatu: Případ ropuchy zlaté a žáby harlekýnky. Conservation Biology 8(1): 72-85 (1994).

Rose, S. Meryl. Regenerace (NY: Appleton-Century-Crofts 1970).

Souder, Vilém. Hororový příběh obojživelníka. New York Newsday, 15. října 1996, str. B19+.

Souder, Vilém. Deformované žáby vykazují roztržku mezi vědci. Houston Chronicle, 5. listopad 1997, str. 4A.

Stuart, Simon N., Janice S. Chanson, Neil A. Cox, et al. Status a trendy obojživelníků celosvětově klesají a vymírají. Sciencexpress, 14. října 2004 (5 stran).

Toledo, Luís Felipe, Sergio Potsch de Carvalho-e-Silva, Ana Maria Paulino Telles de Carvalho-e-Silva, et al. Retrospektivní přehled poklesů obojživelníků v brazilském atlantickém pralese. Biological Conservation 277: 109845 (2023).

VOJÁK, Amanda. Mutantní žáby zažehnou mega záhadu. Vědci se obávají, že by mohlo jít o včasné varování před nebezpečím pro životní prostředí. Chicago Tribune, 4. srpna 1998, čís. 4, s. 3.

Vredenburg, Vance T., Ronald A. Knapp, Tate S. Tunstaff a Cheryl J. Dynamika nově se objevující choroby je hnací silou rozsáhlého vymírání populace obojživelníků. Sborník Národní akademie věd 107(21): 9689-9694 (2010).

~       ~       ~

Český překlad z: https://cellphonetaskforce.org/amphibians-in-the-mine/

— blog —