Proti Miroslavu Ševčíkovi - jako za Masaryka

Za diktatury by byl odvážný nositel odlišných vlastních názorů, než měla strana a vláda, postaven před soud a dostavil by se trest. Dnes mu tedy mladí studenti hrozí vyloučením z pracovního poměru.

Situace připomíná útoky studentů na T. G. Masaryka v 19. století. Avšak filosof se tehdy nemýlil, a jeho názory byly ctěny až později.

*    *    *

Útoky proti Masarykovi v tisku brzy následovaly demonstrace studentů (podle B. Olšera). Rozvášněný dav mladíků se chystal vypískat svého profesora z přednášky. Ten se však kvůli nemoci nemohl dostavit, a tak se studenti vydali až k jeho pražskému bytu v Thunovské ulici.

T. G. Masaryk na to vzpomíná ve svých „Hovorech“ takto: „Večer přišli demonstranti k mému bytu: já jsem ležel zachlazen, a tu má žena sešla k demonstrantům na ulici a řekla jim, že ležím, ale chtějí-li se mnou mluvit, ať pošlou ke mně deputaci. Nepřišli.“ Studentský dav musela nakonec rozehnat policie a děkanát univerzity raději udělil profesoru Masarykovi čtrnáctidenní dovolenou.

Přesto se profesor Masaryk ještě pokusil se svými studenty vyjednávat a rozhodl se jít přednášet. Na nádvoří univerzity a v posluchárně ho už očekávalo přes tisíc dvě stě studentů, kteří skandovali různá hesla jako „Židovský zaprodanče!“ nebo „Pereant! Hanba! Abzug!“ a další.

Masaryk si proklestil cestu do posluchárny a pokusil se promluvit, ale přes pískot, výsměch a nadávky studentů se mu to nepodařilo. Začal proto své názory psát na tabuli, ale ani tímto způsobem se mu nepodařilo se studenty navázat dialog…“