Karel Klimša: Co nového u sousedů?

Možná  překvapí, že začnu BULHARSKEM

Bulharsko je krásná, lidsky přívětivá, ale chudá balkánská země. Kdybychom tam tak rádi nejezdili na dovolené, ani bychom o ní nevěděli, nepíše se o ni!

   Už dlouho tam roste nespokojenost a lidé vycházejí do ulic. Vadí jim všudypřítomná korupce, která vysává veřejné rozpočty, tíživá sociální situace (nerovnost je tam nejvyšší ze všech zemí „27“), a to, že vláda si myslí a dělá něco jiného, než by chtěli oni, občané své země – jak v domácí, tak v zahraniční politice. Nechtěli ani euro, kterým začali platit od 1.ledna letošního roku. Bojí se zdražování, které zavedení eura provázelo v každé východoevropské zemi. Mimochodem, drobné mince se tiskly v Kremnici.

  Koncem minulého roku padla Željazkova vláda, tři pokusy o sestavení nové vlády selhaly a tak prezident Rumen Radev oznámil: Čekají nás nové volby! Osmé za posledních pět let. Zdá se, že Bulharsko převzalo tuto disciplínu od Italů, kteří si s Meloniovou odpočinuli od neustálých voleb.

   Prezident Radev nedlouho na to předal Ústavnímu soudu rezignační dopis. Rozhodl se jít do parlamentních voleb a usilovat o post premiéra, aby mohl účinněji ovlivňovat chod země. Vlastní stranu si v tak krátkém čase a v souladu s legislativou nedokáže ustavit, a tak hodlá kandidovat v koalici s programové blízkými stranami.

   Radevovy postoje se v mnohém podobají Viktoru Orbánovi, se kterým ho pojí i dlouholeté osobní přátelství. Analytici soudí, že jeho případné vítězství by mohlo výrazně přesměrovat domácí i zahraniční politickou orientaci země.

   Radev je nejpopulárnější a nejdůvěryhodnější politik Bulharska, s nejnižším antiratingem. Je tradicionalista, stoupenec konzervativních etických hodnot, velmi zdrženlivý k EU a nakloněný rozumným vztahům s Moskvou, včetně prospěšné ekonomické spolupráce. V posledních prezidentských volbách byl sám schopen vrátit – přes desetiletí úporné antiruské propagandy – sympatie k Rusku. Evropská unie, síť neziskových organizací a mainstreamová média bijí na poplach. Dali mu nálepku „rusofila“. Radev je ale realista, ví, že země je silně provázaná s Bruselem a ten nebude váhat použít všechny nástroje. Proto manévruje a je opatrný. Jistě spoléhá i na dobré vztahy s Donaldem Trumpem, které budou trochu brzdit kroky EU. Vztahy k USA se opírají také o fakt, že je absolventem prestižní Americké akademie leteckých sil – s výborným prospěchem. Průzkumy mu dávají cca 30 % a půjde o to, kolik získá GERB Bojko Borisova, který byl již několikrát premiérem (bývalý člen ochranky Todora Živkova, který pak chytil nový vítr).

   Radev vymezil svou pozici následovně: „Mým cílem je, aby se Bulharsko rozvíjelo jako svobodná, demokratická a suverénní země. K tomu je nezbytné vypořádat se s oligarchickým modelem řízení. Tato kombinace ovládání veřejné moci a vysávání veřejných rozpočtů podkopává státnost, brzdí hospodářský růst, vydírá podniky a okrádá sociální sféru. Demontáž oligarchického modelu nebude věc ani jednoduchá, ani bezpečná, ale pustíme se do toho. Když to neuděláme teď, stane se to nezvratným. Jsem přesvědčen, že Bulharsko bude silné, když se bude umět rozhodně postavit za své národní zájmy a neodkývat vše, co přijde od EU a Evropské komise. – ZDÁ SE, ŽE BRUSEL BUDE MÍT PROBLÉMY! … Pokud s tím něco neudělá! Zkušenosti má, hodně se psalo o tom, jak dával Brusel a její žáci lekce z demokracie v Rumunsku a Moldávii, v Gruzii to nevyšlo.

   Času je málo. Volby byly stanoveny na 19. dubna. Před třemi dny byly vylosovány pořadová čísla stran, kterými budou označeny hlasovací lístky. Radevova koalice „Progresivní Bulharsko“ má číslo 21, „BSP – Sjednocená levice“ (Krum Zarkov), možný Radevův spojenec, číslo 5. Velkým cílem Radeva je dosáhnout společně 2/3 většiny. Celkem jde do voleb 24 formací a 4 786 kandidátů.

Podívejme se teď do MAĎARSKA

   Maďarsko žije volbami, budou už v neděli 12.dubna. Maďarsko je země, o které se mluví, už dlouho a hodně. Dělá věci, které se Bruselu nelíbí a nekývá poslušně na její direktivy. Vždycky, když otevírám džus, nebo minerálku, asociuje mi to Evropskou unii, to „přikurtované“ víčko. To je ale to nejmenší, mnohem závažnější jsou škody, které rozhodnutí EU působí v ekonomické, ale také v etické oblasti. Dá se říct, že EU je takové perpetuum mobile na nesmysly všeho druhu.

   Orbán splatil půjčky a vyprovodil z Maďarska MMF, vykázal ze země Sorosovu nadaci a omezil vliv jeho lidí, dělá štědrou sociální politiku.

   Maďarsko vybudovalo specifický model, který spojuje soukromé podnikání a odpovědnost státu za celkový rozvoj národního hospodářství a životní úroveň obyvatelstva. Zbavili se většiny zahraničních dluhů a to i tak, že jej zčásti převzali místní střadatelé a stát platí úroky občanům, kteří jej utrácejí v domácí ekonomice. Patří se zmínit, že podobný projekt pro ČR vypracovala doc. Švihlíková – jen kdyby se toho někdo ujal.

   Od ledna byly plně osvobozeny od daně z příjmu osoby mladší 30 let a také matky se 2 dětmi. Od počátku letošního roku se zvýšily rodinné přídavky a to o 20 tisíc forintů na 1 dítě, 40 tisíc na 2 děti a 66 tisíc na 3 a více dětí. Důchodci pobírají od ledna důchody vyšší o 3,6 % a vláda schválila také 13. a 14. důchod. Důchodci již nějaký čas cestují zdarma vlakem (platí jen rychlíkový příplatek), autobusem, metrem či tramvají. Vláda ujistila Maďary, že bude chránit nejlevnější ceny energií v Evropě. V reakci na prudký růst cen benzínu a nafty vyhlásila od 10. března cenový strop.

   Volby se čekají s velkým napětím. Průzkumy po celý loňský rok hovořily o náskoku opoziční strany Tisza v čele s ambiciózním Péterem Magyarem (16. 3. oslavil 45. narozeniny). Ale rozdíly mezi průzkumy jednotlivých agentur jsou propastné, podle jedněch vyhrává Tisza s obrovským náskokem, podle jiných má pohodlný náskok Fidesz.  Nelze vyloučit, že Viktor Orbán (zakrátko 63 let, otec 5 dětí), starý lišák, zvítězí i tentokrát. Poprvé byl premiérem v letech 1998 – 2002 a od roku 2010 nepřetržitě až dosud. Pokud by jeho Fidesz zvítězil i 12. dubna, stal by se premiérem pošesté v řadě. Strana ho počátkem ledna na svém 31. sjezdu nominovala na předsedu vlády.

   Orbán Maďarům vzkázal, že se budou moci rozhodnout mezi podporou migrace nebo bezpečím, mezi rodovou ideologií a rodinou, mezi mírovou a válečnickou politikou. Počátkem roku vláda také spustila petici, ve které mohou lidé vyjádřit svůj postoj k další pomoci Ukrajině. Orbán tomu říká „národní konzultace“ a není to poprvé, co se ptá občanů na jejich názor.

   Podle průzkumů roste v Maďarsku nechuť k dalšímu poskytování peněz Ukrajině. Zatímco v r. 2023 tuto formu pomoci podporovalo 57 % občanů, v r. 2024 už jen 36 % a v roce 2025 podpora klesla pod 30 %. Proti členství Ukrajiny v EU se vyslovilo 67 % Maďarů a 69 % odmítlo vojenskou podporu Ukrajiny. Maďarská vláda od samého počátku odmítá Kyjevu poskytovat vojenskou pomoc a nepovoluje ani převoz zbraní přes své území. V Maďarsku také platí zákaz dovozu ukrajinských zemědělských produktů.

   Orbán má nyní snad nejzdatnějšího protivníka, jakému kdy čelil. Postavu podporovanou celou mašinérií EU a početným pelotonem neziskovek. Čelí také nepřejícím krokům Ukrajiny, která sáhla i k odstavení provozu ropo-vodu Družba. Ukrajina tvrdí, že ropovod je poškozený, premiér ukazuje, satelitní záběry, které tvrdí opak. V reakci na to Maďarsko zastavilo vývoz motorové nafty a zablokovalo úvěr EU Ukrajině. Zelenskému povolily nervy. Na tiskové konferenci 5. března prohlásil: „Jestliže ta jedna osoba nepřestane blokovat 90 miliard, odevzdáme jeho adresu našim chlapcům, ať si s nim popovídají po svém“. Co je moc, je moc, a tak se musela razantně vyslovit i Evropská komise. Mluvčí komise označil Zelenského slova o tom, že dá ukrajinským vojákům Orbánovu adresu, aby s ním mohli komunikovat „ve svém vlastním jazyce“, za nepřijatelná vůči jakémukoliv členovi EU.

   Na druhé straně může Orbán využívat přízně Donalda Trumpa, který ho označuje za výrazného a úspěšného evropského politika a „drahého přítele“. Evropská mainstreamová média se jen těžce vyrovnávala se skutečností, že americký ministr zahraničí Marko Rubio poté, co vystoupil na Mnichovské bezpečnostní konferenci, zrušil na poslední chvíli schůzku s evropskými lídry o Ukrajině, nenašel si čas na Kaju Kallasovou, a odcestoval do B-lavy a Budapešti. Vůči Orbánovi nešetřil chválou a konstatoval: „Prezident Trump je odhodlaný pomoci vám. Váš úspěch bude našim úspěchem a tento vztah je v našem nejlepším zájmu.“

   Nejsem si jistý, zda prognózy politologů, agentur a mainstreamu, že Orbána čeká potupná porážka, vyjdou. Jak říkají Slováci: „Radšej hamovať, jako banovať“!

A teď POLSKO 

Můj nejen kilometry blízký soused, kam se jezdí na nákupy. Třeba cigarety tam vyjdou mnohem levněji, ale nejen ony. Můžete si tam koupit Kielbasy jak za Gierka, PRL-owskie kielbasy, další potraviny propagují jako „Prze-pyszne jak za starych drobrych czasów“, a taky Rosyjske pierogi, Rosyjska musztarda (hořčice), Wódka stoliczna… A třeba ukrajinskou černozem, 20 kg za 280,- vozí i k nám! Zkrátka – v obchodě jsou pragmatici – a vyplácí se jim to! Do toho, co a jak dělají, si nenechají mluvit. Dokonce ani EU ne!

Od 6. srpna 2025 má Polsko nového prezidenta - Karola Nawrockého (43), který navzdory průzkumům porazil starostu Varšavy, absolventa Oxfordu, liberála Rafala Trzaskowského. A Donald Tusk má o starost více. Se svým prezidentem by mohl dále upevnit prounijní orientaci a odolávat sílícímu tlaku Kaczynského PiS. Od voleb se vláda a opozice, posílená prezidentem, vzájemně drží v šachu. Nawrocki je důsledným kritikem Evropské unie, jeho teze zní: „Suverénní Polsko v Evropské unii“. Odmítá euro, chce, aby polská armáda byla největší silou NATO ze všech eurounijních zemí, staví na těsných vztazích s USA a Donald Trump ho ve volbách podporoval. Je stejně protiněmecký jako protiruský a po obou zemích požaduje reparace. Jak říká - „Vztahy k Německu lze budovat jen na rovnocenném základě a historické pravdě.“ Je pro zachování podpory Ukrajině, ale kritizuje štědrou pomoc uprchlíkům. V současnosti nevidí pro Ukrajinu místo ani v NATO, ani v EU.

   Ostře vystupuje proti užívání banderovských symbolů na území Polska. “Polsko je na straně Ukrajiny v jejím boji proti ruské agresi, ale nebude tolerovat oslavu těch, co vraždili naše občany“. Má tím na mysli zejména tzv. Volyňský masakr, kterému se coby historik věnoval i na postu ředitele Institutu národní paměti.

  Odmítá zelenou politiku EU a buducnost Polska vidí v jaderné energetice. První jaderná elektrárna se má začít stavět v roce 2028 v obci Lubiatowo-Kopalino na severu u Baltu a s dokončením 1. bloku ze třech se počítá v roce 2035. Stavět jí bude společnost Polskie Elektrownie Jadrowe. Dle průzkumů výstavbu JE podporuje více než 90 % Poláků. Do doby jejího spuštění Polsko nedovolí, aby mu EU diktovala v otázce těžby uhlí a jeho využívání. Polsko je zemí nejvíce závislou na výrobě elektrické energie a tepla z uhlí, a přitom je podle studie Eurostatu jednou z nejčistších zemí EU, co se týče kvality vzduchu. Proč to, proboha, někdo neřekl našim likvidátorům OKR!?

   Veřejné mínění se v Polsku stále více obrací proti Evropské unii. Podle průzkumu Eurobazooka by v prosinci uplynulého roku vystoupení z EU podpořila plná čtvrtina Poláků, tzv. Polexit získává na popularitě. A Tusk obviňuje Nawrockého a Kaczynského, že pro Polexit vytváření příhodnou psychologickou a politickou půdu.

   Polsku se ekonomicky daří a posiluje to jeho sebevědomí. Už od r. 2023, podle údajů OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), vede v růstu reálného příjmu na obyvatele a překonává všechny země G 7. Jinými slovy – příjem polských občanů z hlediska jejich kupní síly rostl rychleji, než v bohatších státech, včetně USA, V.Británie, Francie či Německa.

    V roce 2025  vzrostl polský HDP o 3,6 %, což představuje zhruba troj-násobek průměru EU. Podle Eurostatu by letos parita kupní síly měla přesáhnout 80 % průměru EU. Ekonomický růst podporují rostoucí příjmy obyvatelstva, silná domácí poptávka, klesající úroková sazba a rozsáhlé státní investice (zejména do silniční a železniční infrastruktury, do zkapacitnění přístavů a překladišť a do modernizace energetiky).

   Míra inflace se poslední léta pohybuje do 2,5 %, míra nezaměstnanosti okolo 5 procent.  Podle eurometodiky byla počátkem letošního roku míra nezaměstnanosti v Polsku na 3,1 %, v ČR -3,2 %. Poláci ekonomickou kondici přičítají i tomu, že si země zachovala vlastní měnu = zlotý. Podle aktuálního průzkumu by zavedení eura podpořila jen čtvrtina Poláků.

   V příštím roce – nejpozději 11. listopadu 2027) proběhnou parlamentní volby a oba tábory na něj zbrojí už teď. Kaczynský vyzývá ke sjednocení všech vlasteneckých sil. Tusk ztrácí a jeho osobní popularita jde stále níž. Výraznější tváří se stává ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. Stále silněji do veřejné diskuse vstupuje bývalý premiér a šéf SLD Leszek Miller, v těch létech protipól Alexandra Kwasniewského. Konečně zní hlas levice, který v Polsku liberalizací a příklonem k EU vymizel. Všímá si toho, jak Polsko zaplavují uprchlíci z Ukrajiny a jak se zabydlují. „Nezačneme-li se chovat racionálněji, může se stát, že si host a hostitel v našem domě vymění místo“, a dodává: „Raději budu ruským fanouškem, než rozmazlovačem banderovců. Podléháme jakési proukrajinské patologii, která nás ničí. Nikdo se neptá, zda se nám náš přístup vyplatí, zda dává smysl, jen to, zda to uškodí Rusům“

A nakonec pár poznámek ke SLOVENSKU,  druhé polovině naší rozdělené vlasti

Slovensko je malá země – a ty má EU v hrsti více, než ty velké – ale brání se a snaží se hájit vlastní zájmy.

   Nejdříve malé ohlédnutí. Parlamentní volby v září 2023 vyhrál SMER se ziskem 22,94 % hlasů, následovalo Progresívné Slovensko (Milan Šimečka) – 17,96 %, pak Hlas (Matúš Šutaj-Eštok) – 14,7 %, OĽaNO (Igor Matovič) – 8,89 %, KDH (Milan Majerský) – 6,82 %, SaS (Braňo Grohling) – 6,32 % a SNS (Andrej Danko) – 5,62 procenta. SMĚR vytvořil vládní koalici s Hlasem a SNS a společně měli v NR SR 79 ze 150 mandátů.

   Postupně se ale preference začaly měnit v neprospěch SMERU i jeho partnerů. To, jak vláda začala dělat nepopulární, leč nezbytné kroky ke konsolidací veřejných financí, rozvrácených minulými vládami Igora Matoviče, Eduarda Hegera a Ľudovíta Ódora. Preference Progresívného Slovenska přeskočily SMER a tak tomu bylo de facto do konce minulého roku. Poměr PS a SMERU byl například v říjnu 21,1 : 17,9 %, v listopadu 23,6 : 17,8 % a v prosinci 22,6 : 18,3 procenta. S počátkem roku začaly preference PS mírně klesat – v lednu činily 20,5 %, v únoru podle různých agentur  18,8 a 19,1 a SMER 17,6 a 18,4 %. Rozestup se začal zmenšovat.

   Do veřejného života promluvil v květnu 2024 atentát na Roberta Fica v Handlové. Byl to svým způsobem zákonitý produkt nenávistné kampaně, kterou proti premiérovi rozpoutala opozice, za aktivního přispění některých neziskovek, médií a lidí z kulturní fronty. Třeba i za účasti Ivana Trojana, Bolka Polívky anebo tehdy ministra Víta Rakušana.

   Slovenská společnost je silně polarizovaná. Dokládají to mnohé průzkumy veřejného mínění – o postoji k podpoře Ukrajiny, o vztahu k Rusku nebo Číně, o poměru k Evropské unii, anebo o tom, jak hodnotí minulý režim. Jak vypovídá průzkum DEKK Institutu z listopadu loňského roku 65 % Slováků je přesvědčeno, že se za socialismu žilo lépe. DEKK dodává, že vzpomínkový optimismus či nostalgii za minulým režimem sdílejí podstatně častěji lidé, kteří socialismus zažili a mohou srovnávat. Ti, co ho nezažili, které už vychovalo současné školství, média a neziskovky, ho nemají rádi.

   Robert Fico a jeho vláda to nemají lehké. Dědictví po předchozích vládách bylo opravdu tristní. Ono se to rádo říká, ale tady to byl holý fakt. Chybou SMER-u bylo, že neudělal hluboký audit stavu, v jakém stavu zemi přebírá. Lidská paměť je vrtkavá a zapomíná. Teď už lidé mnohé z toho, co je trápí a co na ně doléhá, připisují vládě. A opozice, spolu s částí médií a neziskovek, to náležitě přibarvuje. Chybou bylo, ale ono se to dobře říká, že si nemají vlastní média, protivníky mají i ve veřejnoprávní STV a SRo, že jen slabě omezili vliv neziskovek, pracujících v cizím zájmu a zatím si neví rady v velkou částí kulturní obce, která ovlivňuje veřejnost, zejména mládež.

   SMER je stabilizačním faktorem vlády, s ostatními partnery už to není tak růžové a Fico musí čas od času hasit rozbroje a tlumit vášně. Opozice mu ale poskytuje benefit v tom, že není jednotná a jednotlivé strany jsou pusté jak programově, tak personálně. Nemají lídra, silnou a jednotící osobnost. Okolo Progresívného Slovenska se vede stále častěji slyšet, že by bylo záhodno nahradit Michala Šimečku. Jenže kým?

   Robert Fico je stále nejvýraznější a nejkompetentnější politik, o tom není sporu. Hodně se spekuluje, zda jeho vláda vydrží do konce, tedy do voleb v roce 2027. Přes určité oslabení pozic je to stále pravděpodobné, ne však jisté. Velmi těžké se bude shodnout na rozpočtu pro rok 2027 a prosadit ho. Předpokládám, že koalice dovládne, menší strany a jejich lidé mají silnou motivaci vydržet. Přišli by o postavení, vliv a prebendy… Řekl bych, že spíše lze očekávat občasné koaliční krize, než pád vlády.

   Pokud by vyšel optimistický scénář a Fico vyhrál i nadcházející volby, záleželo by na tom s kým by mohl sestavit většinovou koalici. Nabízí se Republika Milana Uhríka, jehož strana zřetelně a dlouhodobě posiluje a je kompaktní. V úvahu přichází Hlas a SNS, kteří ale ztrácejí a nemusí být zcela jisté, zda se do parlamentu dostanou a s kolika procenty. U Hlasu by pak mohlo záležet na tom, zda by názorově převážilo křídlo Šutaj-Eštoka nebo Tomáše Druckera, který odmítá spolupráci s Republikou. Občas se objeví i spekulace o případné spolupráci s Maďary či KDH, byť u KDH se to aktuálně jeví jako dost nepravděpodobné. Na nedávném sněmu si odhlasovali, že se stranami vládní koalice ne. Proti však hlasovali třeba místopředseda strany a bývalý ministr spravedlnosti Viliam Karas a předseda poslaneckého klubu KDH Igor Janckulík. Takže „nikdy neříkej nikdy“.

   Hodně do vývoje a atmosféry můžou promluvit vztahy s EU. Ty tlaky jsou silné a svým způsobem výmluvné bylo říjnové vyloučení SMER-U ze Strany evropských socialistů (PES) a její frakce v Evropském parlamentu. Nebyl to blesk z čistého nebe, být v této frakci bylo obtížné už dlouho. Fico řekl, že si oddechl: „Strana evropských socialistů by se měla přejmenovat na Stranu evropských homosexuálů a válečných štváčů.“ Když záhy po svém zvolení přijel na Slovensko Karol Nawrocki, poblahopřál Ficovi k vyloučení z PES - jak nezapomněl poznamenat – z důvodu novely Ústavy. Na Slovensku, jak známo, včlenili do Ústavy dvě pohlaví, manželství muže a ženy, a přednost slovenského práva v otázkách národní identity před právem evropským.

   Pak tu jsou vztahy s Ukrajinou, otázka dodávek ropy a plynu přes území Ukrajiny, ale i další nepředvídatelné kroky Volodymyra Zelenského. A v neposlední řadě výsledek voleb v Maďarsku. Pokud by padl Viktor Orbán, byla by to pro R. Fica hodně nedobrá zpráva.

   Tak to je zhruba vše. Když se člověk zamyslí nad tím, co se děje kolem nás a co na to lidé, musí dát za pravdu Marku Twainovi, který poznamenal: „Není problém lidi oklamat. Problém je přesvědčit je, že byli oklamáni.“ Časem jim to ale dojde, snažme se tomu napomáhat!

Karel Klimša