Česká republika v energetickém obležení

Útok na South Pars a následný íránský zásah proti Ras Laffan představují velký energetický šok. Reuters také popisuje další útoky a hrozby vůči energetické infrastruktuře v Perském zálivu. Ropa Brent se v těchto dnech pohybovala kolem 110–112 USD/barel (doplněno v neděli 22.3. ráno: dubajská ropa již nyní 170 USD za barel, dodávky leteckého paliva v Rotterdamu 210 USD / barel, v Singapuru 240 USD / barel). Trh reaguje velmi silně. Pokud zůstane úžina dva měsíce zavřená, budou elektrárny bez surovin a budou zavedeny přídělové systémy!
 Jisté je to, že již omezení nabídky v Perském zálivu vyvolává násobně větší cenový pohyb, analogicky k ropné krizi 1973-1974 kdy historicky došlo k embargu a prudkému růstu cen, protože trh reaguje i na strach, pojištění dopravy a riziko dalších útoků. Ropa se dostává do titulků, ale skutečný dopad je v rafinovaných produktech, naftě, leteckém palivu. Svět do dvou měsíců narazí na tvrdý nedostatek. Bohorovnost není na místě. Pokud konflikt neskončí, bude Evropa nucena s příchodem dubna řešit úplný fyzický nedostatek ropy. 

Co dělat?
Na úrovni státu jsou rozumné čtyři priority.
1. Okamžitě šetřit kapalná paliva a plyn.
Ne ideologicky, ale krizově. Omezit zbytnou spotřebu, připravit priority zásobování, chránit nemocnice, teplárny, potravinářství, dopravu a kritickou infrastrukturu. IEA už v reakci na nynější šok znovu doporučuje rychlá úsporná opatření na straně poptávky. 
2. Přestat předstírat, že dovoz je automaticky bezpečný.
ČR musí počítat s tím, že problém není jen „jestli je ropa někde na světě“, ale zda projde přes logistiku, pojištění, terminály a panické trhy. Současný vývoj v Kataru, Iráku a kolem Hormuzu ukazuje, že i bohatě vyzbrojené státy mají energetickou infrastrukturu zranitelnou. 
3. Připravit průmyslový nouzový režim, ne až po výpadku.
To znamená mít předem sepsané pořadí: kdo dostane plyn, kdo elektřinu, kdo kapalná paliva, co se utlumí jako první, jaké zásoby se otevřou, jak se bude přidělovat doprava a logistika. Tohle je nudné, ale přesně to odděluje nepříjemnou krizi od chaosu.
4. Střednědobě budovat domácí náhradní kapacity.
Sem už spadá biometan, část uhlí jako nouzová rezerva, lokální teplo, kogenerace a ano — i debata o syntetických palivech pro krizové účely. Ne jako levné palivo pro každodenní blahobyt, ale jako pojistka státu v mimořádné situaci.
                                      
Za současné evropské emisní politiky by výstavba závodu uskutečňující Fischer–Tropschovu syntézu (dále pro zkrácení budu označovat jako FT) z uhlí by v ČR nejspíš vycházela velmi draze. Ale jako krizová strategická rezerva nebo projekt připravený „v šuplíku“ pro případ dlouhé blokády to smysl má. Ne jako rychlé řešení na letošní jaro, spíš jako scénář pro delší narušení dodávek.
Jinými slovy, dnes stát nepostaví FT závod, aby vyřešil zítřejší nedostatek.
Ale může dnes rozhodnout, že připraví:
    • lokality, 
    • povolovací režim, 
    • vodu, elektřinu a železnici, 
    • právní rámec pro nouzový stav, 
    • a průmyslové konsorcium pro případ delší energetické války.

Situace je vážná.
Z toho co je dnes potvrzené, ČR by měla okamžitě přejít z režimu komentování do režimu krizové přípravy.
Pokud bych to měl vyjádřit jednou větou nejdůležitější není hádat přesnou cenu ropy za měsíc, ale mít plán, jak udržet teplo, elektřinu, dopravu, potraviny a základní průmysl, když ceny a dodávky přestanou být normální.

Současné útoky už zasáhly klíčovou energetickou infrastrukturu v Kataru, Bahrajnu, Saúdské Arábii, SAE i Iráku a region vidí, že pobřežní terminály, rafinerie a LNG provozy jsou zranitelné. To přirozeně tlačí monarchie k tomu, aby usilovaly omezit eskalaci a chránily režim, rozpočty i domácí klid. 
Část výpadků už dnes není politické rozhodnutí, ale fyzické poškození a bezpečnostní riziko. U některých zařízení jde o škody na roky, ne týdny, a EU už kvůli tomu řeší i mimořádnou úpravu pravidel pro plnění zásobníků. To znamená, že omezené dodávky mohou nastat i bez koordinovaného ropného embarga typu 1973 — prostě proto, že infrastruktura je zasažená a přeprava je dražší a riskantnější. 
Iránská strategie zjevně míří na širší bezpečnostní architekturu Zálivu, ne jen na Izrael. Reuters popisuje, že Teherán po útoku na South Pars rozšířil tlak právě na energetická a vojenská aktiva partnerů USA v regionu. Část místních elit si opravdu může říct: americká přítomnost nás už nechrání tak levně jako dřív, ale naopak zvyšuje cenu, kterou platíme. To je legitimní inference z vývoje posledních dní. Tyto režimy zároveň americkou ochranu pořád potřebují proti Íránu i proti vnitřní nejistotě. 
Pro Ukrajinu je to hodně nepříjemně. Energetická válka v Zálivu odvádí pozornost, peníze, protivzdušnou obranu i diplomatickou kapacitu Západu. Část obranných priorit Západu se přesouvá na Blízký východ. Dochází ke zhoršení vyjednávací pozice Ukrajiny, větší tlak na improvizaci a vyšší závislost na evropských penězích v momentě, kdy Evropa sama dostává energetický úder. 

Obnova dodávek z Ruska je politicky pro českou vládu velmi těžká, hlavní problém je, že EU stále drží kurs na ukončení ruských LNG dovozů do konce roku 2026 a úplné ukončení ruského potrubního plynu do září 2027. Takže i kdyby Babiš chtěl velmi pragmaticky otočit kormidlo, narazil by hlavně na evropský právní a politický rámec, ne jen na domácí mediální scénu. A navíc Rusko samo naznačuje, že si hledá jiné trhy a nemusí mít motivaci Evropě znovu poskytovat komfortní návrat k levným objemům. 
Nejpravděpodobnější není ani úplný kolaps, ani rychlý návrat k normálu, ale delší období drahé energie, nižší jistoty dodávek a tvrdého politického přeuspořádání v Evropě. V tomhle prostředí bude Ukrajina oslabena relativně víc než Rusko, Evropa bude nervóznější než USA a každá vláda ve střední Evropě bude pod tlakem hledat nouzové, neideologické energetické pojistky. 

V tomto světle se úvaha o české nouzové energetické strategii najednou nejeví jako výstřelek, ale jako chladný realismus. Ke Green Dealu a emisním povolenkám lze s jistotou říci, že pevnost starého zeleného kurzu už není taková jako dřív, ale úplný rozpad nebo konec ETS dosud potvrzený není.
                                    
Energetický šok po útocích na infrastrukturu v Perském zálivu je reálný a už se propsal do cen ropy a plynu. Evropský plyn po poškození katarské LNG infrastruktury skokově vyskočil asi o 35 % a že ropa Brent se v posledních dnech držela kolem 100–110 USD za barel (článek psán v noci z 20.3. na 21.3., dnes ráno 22.3. již 170 USD za barel), přičemž trh zároveň naceňuje riziko delšího narušení. 

Pro ČR z toho plyne hlavně to, že první vlna zdražení půjde přes plyn, elektřinu vyráběnou na marginální ceně plynu, dopravu a potom s odstupem přes potraviny, logistiku a služby. ECB už sama otevřeně řeší riziko, aby se z dražší energie nestala širší a trvalejší inflace přes mzdy a druhotné efekty. 

Pracovní odhad pro ČR lze rozdělit do tří pásem.
Mírný scénář: konflikt se během týdnů nezklidní, ale ani se dál dramaticky nerozšíří. Pak by se česká inflace v dalších 6–12 měsících mohla držet zhruba kolem 4–6 %, domácnosti by citelně pocítily dražší plyn a částečně elektřinu, benzín a nafta by šly nahoru spíš o jednotky až nižší desítky korun na litr proti předkrizové hladině, a potraviny by zdražovaly spíš středním tempem. Tento scénář odpovídá situaci, kdy energetický šok zůstane velký, ale trh uvěří, že nepůjde o úplné přetržení dodávek. Opírám to o už doložený skok plynu, růst cen ropy a o to, že EU zatím mluví spíš o krizové flexibilitě než o fyzickém kolapsu zásobování. 
Tvrdý scénář: poškození energetické infrastruktury v Zálivu bude přetrvávat měsíce a trh začne počítat s trvale menší nabídkou LNG i ropy. Pak bych pro ČR viděl inflaci spíš v pásmu 6–9 %, PHM na benzinkách už mohou být politicky velmi citlivé, nájemní domácnost ucítí prudký tlak na rozpočet a podniky začnou víc přenášet náklady do cen. To už je svět, kde se přestává řešit jen drahota a začíná se řešit i sociální stabilita. Reuters píše, že poškození části katarské LNG kapacity může trvat tři až pět let, což je přesně typ informace, která mění krátký šok na střednědobý problém. 
Krizový scénář: další zásahy do exportních uzlů, delší omezení Hormuzu, panika na evropském trhu s plynem a ropou. Tam už nechci střílet přesné jedno číslo, ale bavíme se o dvouciferné inflaci nebo velmi těsně pod ní, o opravdu tvrdém zásahu do reálných příjmů a o nouzových zásazích státu. Reuters dnes zmiňuje, že IEA už sahá do rezerv a že část produkce a exportu v regionu je mimo provoz; to je přesně typ prostředí, ve kterém se normální cenotvorba mění v krizovou. 

U PHM na benzinkách budu opatrný s konkrétní korunovou predikcí, protože ta závisí i na kurzu koruny a na domácích daních. Ale mechanika je jasná: při dlouhodobě dražší ropě se benzín a nafta v ČR zdraží rychleji než potraviny a politicky to bude jedna z prvních věcí, kterou lidé uvidí každý týden. Reuters už potvrzuje růst Brent nad 100 USD (oprava: 22.3. 170 USD/barel) a zároveň upozorňuje, že fyzický trh je napjatější, než naznačuje samotná futures cena. 
U potravin očekávejte zpoždění. Nejdřív udeří paliva, plyn, elektřina, doprava a obaly. Pak se to nalije do pečiva, mléčných výrobků, masa, zeleniny ze skleníků, rozvozu i chlazení. Tady lze v tvrdším scénáři očekávat, že potraviny porostou rychleji než celková inflace, i když ne skokem ze dne na den. To je inference z energetického přenosu do výroby a logistiky, podpořená tím, že ECB už varuje před druhotnými efekty. 
Doprava zdraží dvojím kanálem: pohonné hmoty a energie. U MHD, železnice a autobusů se to propíše se zpožděním přes rozpočty dopravců a objednatelů. U silniční přepravy rychleji. To pak zvedá skoro všechno ostatní.

Nyní k modelové domácnosti v nájmu. Vezměme třeba dva dospělé a jedno dítě v nájemním bytě, bez vlastního auta. Tlak by šel hlavně přes nájem, zálohy na energie, potraviny a MHD; s autem navíc přes PHM. V mírném scénáři takové domácnosti může měsíční rozpočet narůst řádově o několik tisíc korun. V tvrdém scénáři už klidně o vyšší jednotky až nižší desítku tisíc korun měsíčně, podle typu vytápění, dojíždění a nájemní smlouvy. Nejhorší kombinace je nájemní byt s plynem a každodenní dojíždění autem. Tohle není přesný statistický model, ale poctivý praktický odhad podle toho, kudy se šok přelévá.

K emisním povolenkám: je potřeba rozlišit dnešní ETS pro průmysl a energetiku a budoucí ETS2 pro budovy a silniční dopravu. Už teď Reuters píše, že EU kvůli válce a cenovému šoku hledá flexibilitu a řeší i zásahy, které by brzdily cenový tlak. To znamená, že politický tlak na zmírnění povolenkového režimu prudce poroste. 
Bez dalšího rozšíření povolenkového tlaku bude situace špatná, ale ještě zvládnutelnější. S tvrdým povolenkovým režimem by se zdražení pro domácnosti a dopravu násobilo a Babišova vláda by na tom politicky mohla vyhořet, pokud by nezískala výjimky, odklady nebo domácí kompenzace. Tady je podstata: ne že povolenky vyvolají celý problém, ale v krizové energetické situaci by ho mohly udělat sociálně neudržitelným.
Co z toho plyne pro Babišovu vládu? Čtyři věci.

Za prvé, její první test nebude ideologický, ale krizově-sociální: udržet domácnostem peněžní tok a zabránit panice z účtů.
Za druhé, bude nucena jít do ostrého střetu s Bruselem kvůli dočasné flexibilitě pravidel, zejména tam, kde by evropská regulace dál zvyšovala cenu energie.
Za třetí, pokud neukáže rychlé výsledky u energií a PHM, drahota jí začne ukusovat legitimitu i mezi vlastními voliči.
Za čtvrté, otevře se prostor pro argument, že stát musí mít vlastní krizové kapacity, tedy zásoby, přenosovou bezpečnost, teplárenství, nouzové palivové režimy a časem i debatu o domácí náhradě části dovozových paliv.

Zde se dostáváme k tématu FT: v normálních časech je to drahá a politicky těžká technologie; v dlouhém energetickém šoku se z ní může stát pojistka, ale jen tehdy, když stát současně vyřeší emisní a regulatorní rámec. Bez toho by to ekonomicky nedávalo smysl.

Z toho, co je teď doložené, plyne jedna nepříjemná věc: nejde jen o „dražší ropu na chvíli“. Útoky vyřadily 17 % katarské exportní kapacity LNG, opravy části škod mohou trvat tři až pět let. Poškození blízkovýchodní plynárenské infrastruktury vyhnalo ceny plynu v Evropě skokově vzhůru a ECB už výslovně řeší riziko druhotné inflační vlny přes energie. 
Takže pro českou domácnost je to viděno takto.
1. Mírný šok
Konflikt běží dál, ale bez dalšího velkého rozšíření. V tom případě by domácnost v nájmu pocítila hlavně:
    • vyšší zálohy na energie při přepisu smluv nebo novém fixu, 
    • dražší PHM a tedy dražší zboží a služby, 
    • postupné zdražení potravin a dopravy. 
U běžné nájemní domácnosti to znamená nárůst měsíčních výdajů spíš v řádu několika tisíc korun. Politicky nepříjemné, ale ještě ne rozvratné.
2. Tvrdý šok
Výpadek části katarského LNG se ukáže jako delší, Evropa bude kupovat dražší plyn, ropa zůstane výš, firmy začnou promítat náklady do cen. Tady už vidím:
    • citelné zdražení tepla, plynu a části elektřiny, 
    • PHM jako viditelný symbol krize, 
    • potraviny a nájmy dál nahoru, 
    • tlak na mzdy, důchody a sociální transfery. 
V tomhle scénáři může nájemní domácnosti rozpočet narůst o vyšší jednotky tisíc až nižší desítku tisíc měsíčně, podle vytápění a dojíždění. Tohle už je sociálně výbušné.
3. Krizový šok
Další zásahy do energetické infrastruktury, dlouhé napětí na trhu, stres v Evropě. Tam už  nehrajme na přesné částky, ale stát by musel přejít do krizového režimu: kompenzace, regulace, odklady, možná i přímé zásahy do cenotvorby nebo daní.

Teď to nejdůležitější: emisní povolenky.
V energetické nouzi se z nich stává politický detonátor. Samy krizi nezpůsobí, ale mohou ji násobit. Reuters dnes píše, že EU už kvůli válce tlačí na flexibilnější přístup ke skladovacím cílům plynu, aby dál neroztáčela cenový tlak. To je signál, že i v Bruselu je cítit strach z cenového šoku. 

Proto bych to pro Babišovu vládu shrnul takto:
Bez zásahu do povolenek a souvisejících regulací
Babišova vláda velmi rychle začne nést politickou odpovědnost za drahotu, i když ji sama nezpůsobila. Volič většinou nerozlišuje, co způsobil Perský záliv a co Brusel. Vidí účet.
Se zásahem do povolenek a regulací
Pokud by vláda dokázala vybojovat odklady, výjimky nebo dočasné pozastavení části zelených nákladů, mohla by lidem aspoň ukázat, že něco reálně brání. To by byl rozdíl mezi „vláda přihlíží“ a „vláda bojuje“.
A z toho plyne i odpověď k Fischer-Tropschovi.
FT v normálu nevypadá jako levné řešení. Ale v dlouhém nouzovém režimu může dávat smysl jako strategická pojistka, ne jako běžný tržní produkt. Jenže:
    • bez mimořádného regulatorního režimu, 
    • bez úlev od emisních nákladů, 
    • bez státní garance odbytu, 
    • bez krizového právního rámce 
to bude ekonomicky strašně těžké.
Takže nejstřízlivější pozice je:
v dlouhé energetické nouzi by se FT mohl stát součástí krizové strategie ČR, ale jen jako státem nesený bezpečnostní projekt, ne jako čistě tržní investice.

Co z toho plyne pro Babiše osobně?
Musel by přestat hrát jen klasickou politiku a přejít na roli krizového manažera. Tedy:
    • levnější energie jako priorita číslo jedna, 
    • střet s Bruselem kvůli regulačním nákladům, 
    • ochrana domácností v nájmu a důchodců, 
    • příprava nouzového průmyslového režimu, 
    • a teprve pak debata o velkých syntetických kapacitách. 
Největší nebezpečí pro jeho vládu není jen inflace. Je to chvíle, kdy lidé uvěří, že stát už nic neřídí.

 3 konkrétní modelové rozpočty nájemní domácnosti v ČR: mírný, tvrdý a krizový scénář, položku po položce.
Z toho vytáhneme politický dopad pro Babišovu vládu. Jen to, co se dá říct střízlivě a bez přestřelování. Přesné české cenovky na příští měsíce nyní teď poctivě nikdo nezaručí, ale směr a řád velikosti se už odhadnout dají. Po útocích na blízkovýchodní infrastrukturu s dopadem v řádu 3 až 5 let, snad EU bude řešit změkčení pravidel protože válka vyhnala evropské ceny plynu skokově nahoru. 
Nyní jak se to propíše do českých účtů za energie, dopravy a potravin. 
Vezmu model:
 • 2 dospělí + 1 dítě 
    • bydlení v nájmu ve větším městě mimo centrum Prahy 
    • auto používáno na běžné dojíždění 
    • bez luxusu, ale normální civilní život 
1) Mírný šok
Tohle je scénář, kdy konflikt běží, ale nerozpadne se další velká infrastruktura a Evropa to nějak „vykoupí“ dražšími nákupy a úsporami.
Měsíční rozpočet dnes vs. po šoku:
    • nájem: 18 000 → 18 500 až 19 500 Kč 
    • energie a služby: 6 000 → 7 500 až 9 000 Kč 
    • potraviny a drogerie: 12 000 → 13 000 až 14 000 Kč 
    • doprava a PHM: 5 000 → 6 000 až 7 000 Kč 
    • ostatní běžné výdaje: 7 000 → 7 500 až 8 000 Kč 
Celkem:
    • původně cca 48 000 Kč 
    • nově cca 52 500 až 57 500 Kč 
To znamená nárůst asi 4,5 až 9,5 tisíce měsíčně.
Tady ještě stát nemusí sahat k úplně krizovým nástrojům, ale pro nižší střední třídu a důchodce už je to hodně nepříjemné. Největší psychologický efekt mají tradičně zálohy na energie a ceny na benzínkách.
2) Tvrdý šok
Tohle je varianta, kdy drahý plyn a ropa vydrží déle, firmy zdraží logistiku, potravináři i služby přenesou náklady dál a lidé začnou přicházet o rezervy.
Měsíční rozpočet:
    • nájem: 18 000 → 19 000 až 21 000 Kč 
    • energie a služby: 6 000 → 9 000 až 12 000 Kč 
    • potraviny a drogerie: 12 000 → 14 500 až 16 000 Kč 
    • doprava a PHM: 5 000 → 7 000 až 9 000 Kč 
    • ostatní běžné výdaje: 7 000 → 8 000 až 9 000 Kč 
Celkem:
    • nově cca 57 500 až 67 000 Kč 
To už je proti původním 48 tisícům nárůst asi 9,5 až 19 tisíc měsíčně.
Tady už nastává ten moment, kdy domácnosti:
    • omezují maso, mimořádné výdaje, kroužky, opravy 
    • odkládají zubaře, léky, nové oblečení 
    • začnou se opožďovat s platbami 
    • rychle roste vztek na vládu, i když část příčin leží venku 
3) Krizový šok
Tady už předpokládám delší energetický stres, další narušení dopravy nebo infrastruktury, vysokou nervozitu trhu a druhotnou inflační vlnu. V takové situaci už se nedá poctivě předstírat, že to „spraví trh“.
Měsíční rozpočet:
    • nájem: 18 000 → 20 000 až 23 000 Kč 
    • energie a služby: 6 000 → 11 000 až 15 000 Kč 
    • potraviny a drogerie: 12 000 → 16 000 až 18 000 Kč 
    • doprava a PHM: 5 000 → 8 000 až 11 000 Kč 
    • ostatní běžné výdaje: 7 000 → 8 500 až 10 000 Kč 
Celkem:
    • nově cca 63 500 až 77 000 Kč 
To už je nárůst asi 15,5 až 29 tisíc měsíčně.
Pro velkou část nájemních domácností už tohle není „zdražení“, ale rozpad normálního rodinného rozpočtu.

Ceny PHM a energie: co lze bez přesného věštění čekat
U PHM platí, že cena reaguje rychle a lidé ji vidí každý den. Při mírném šoku čekejte vyšší jednotky korun na litr, při tvrdém šoku klidně vyšší nárůst, při krizovém scénáři už záleží na tom, zda stát sáhne na daně a marže. U ropy a LNG trh neoceňuje jen skutečný výpadek, ale i strach z dalšího útoku. To už se teď v mezinárodních cenách děje. 
U plynu a elektřiny je efekt o něco pomalejší, ale o to zákeřnější. Ne všichni to pocítí ve stejný den; dopad jde přes nové fixace, zálohy, ceníky dodavatelů a přes firmy, které pak zdraží zboží a služby. Poškození katarské infrastruktury má podle Reuters potenciál přelévat se do Evropy delší dobu, ne jen pár týdnů. 

Bez povolenek vs. s povolenkami
Bez dodatečného povolenkového tlaku
Krize by byla pořád tvrdá, ale stát by měl větší šanci ji utlumit:
    • levnější nouzová výroba elektřiny a tepla 
    • menší tlak na průmysl 
    • snazší politická obhajoba dočasných krizových opatření 
    • FT nebo jiné náhradní technologie by aspoň nebyly předem zabité cenou 
S plným povolenkovým tlakem
Krize se násobí:
    • dražší energie pro domácnosti i firmy 
    • dražší teplo, doprava, výroba, potraviny 
    • rychlejší zavírání energeticky náročných provozů 
    • FT syntetická paliva ekonomicky téměř mrtvá, pokud by nedostala výjimku nebo nouzový režim 
Takže ano: nepřítelem číslo jedna by v takové chvíli nebyla samotná technologie FT, ale nákladový a regulatorní rámec kolem ní.

Co z toho plyne pro Babišovu vládu
Politicky je to dost ostré.
Babišova vláda může přežít a dokonce posílit jen tehdy, když přesvědčí lidi, že:
    1. chápe velikost průšvihu, 
    2. nechce ho jen komentovat, 
    3. je ochotná se kvůli cenám střetnout s Bruselem. 
Jestli lidé uvidí jen růst cen a dlouhé řeči, sežere to vládu velmi rychle. Jestli ale uvidí:
    • zásah do DPH nebo spotřební daně u PHM, 
    • strop či kompenzaci části energií, 
    • ochranu nájemníků, důchodců a rodin, 
    • tlak na odklad či zmrazení části zelených nákladů, 
    • krizovou přípravu domácí výroby paliv a tepla, 
pak může Babiš hrát roli ochránce domácí životní úrovně, ne jen premiéra v drahé době.

A teď přímo k FT
V normálních časech je FT pro ČR spíš drahá strategická úvaha.
V dlouhé energetické nouzi se ale mění logika:
    • nehodnotíš to jen podle ceny na trhu, 
    • ale podle toho, jestli má stát vlastní nouzový zdroj PHM, 
    • jestli udrží dopravu, zemědělství, integrovaný záchranný systém, armádu, logistiku a základní průmysl. 
Tedy:
FT má smysl ne jako běžný byznys, ale jako pojistka státu.
Aby to bylo reálné, muselo by platit skoro všechno najednou:
    • nouzový právní rámec, 
    • výjimka z části emisního a povolenkového zatížení, 
    • státní garance odbytu, 
    • jasně určené krizové použití produkce, 
    • investiční partner nebo konsorcium, 
    • a politická vůle jít do konfliktu s částí evropské regulace. 
Bez toho to zůstane na papíře.
Můj střízlivý závěr je tedy tento:
jestli energetický šok vydrží déle, otázka už nebude „zda je FT elegantní“, ale „zda je pro stát menší zlo než dlouhodobá závislost na drahém a nejistém dovozu“.


Krizový plán Babišovy vlády na prvních 90 dní, kdyby se energetický šok opravdu rozjížděl a bylo jasné, že nejde o pár týdnů nervozity, ale o delší poruchu dodávek ropy a plynu do Evropy, bod po bodu, bez omáčky.
Vláda by měla jen dva úkoly:
    1. udržet společnost v chodu, 
    2. zabránit pádu životní úrovně do paniky a sociální exploze. 
A k tomu ještě třetí, o kterém se mluví méně:
    3. získat čas pro strukturální řešení.

I. Prvních 7 dní: režim „zastavit krvácení“
Tohle je fáze, kdy vláda ještě nic zásadního nepostavila, nic systémově nevyřešila, ale musí zabránit tomu, aby lidi, firmy a trhy uvěřily, že stát neztratil kontrolu.
1. Jednotné krizové velení
Premiér musí okamžitě vytvořit úzký krizový štáb:
    • premiér 
    • finance 
    • průmysl a obchod 
    • doprava 
    • zemědělství 
    • vnitra 
    • obrany 
    • ČNB jako koordinovaný partner 
    • ČEPS, ČEPRO, Správa státních hmotných rezerv, ERÚ, hlavní distributoři 
Ne „komise pro komisi“, ale úzké velení. Jeden mluvčí, jedna linie, jeden přehled čísel. V krizi je nejdražší chaos.
2. Pravdivá veřejná komunikace
Vláda nesmí říkat „nic se neděje“. To by ji zabilo.
Musí říct něco ve stylu:
    • situace je vážná, 
    • stát má zásoby a krizové nástroje, 
    • prioritou je teplo, elektřina, doprava, potraviny, nemocnice, 
    • lidé nemají panikařit, 
    • vláda do 72 hodin předloží ochranný balík. 
Když stát mlží, lidi si sami doplní nejhorší scénář.
3. Okamžitý audit zranitelnosti
Během pár dnů musí mít vláda na stole:
    • zásoby ropy a PHM 
    • zásoby plynu a tempo čerpání 
    • kritické podniky závislé na plynu 
    • kritické sektory: nemocnice, teplárny, vodárny, doprava, potraviny 
    • regiony s nejvyšším sociálním rizikem 
Bez toho nelze dělat priorizaci. A bez priorizace se pak šetří na všech stejně hloupě.
4. Moratorium na nové regulatorní rány
Vláda musí okamžitě pozastavit nebo odložit vše, co v danou chvíli zdražuje život:
    • nové enviro poplatky 
    • nové administrativní povinnosti 
    • dodatečné regulatorní zásahy do dopravy, topení, bydlení, podnikání 
V krizi se nesmí současně hasit dům a vybírat poplatek za kouř.

II. Dny 8 až 30: ochrana domácností a základní ekonomiky
Tohle je rozhodující. Tady se láme, zda vláda bude působit jako ochranný štít, nebo jako bezmocný komentátor.
1. Energetický ochranný balík pro domácnosti
Ne plošný mejdan pro všechny, ale cílený štít.
Čekejme:
    • dočasný strop nebo kompenzační mechanismus pro základní spotřebu elektřiny a tepla 
    • mimořádný příspěvek pro důchodce, samoživitele, rodiny s dětmi, zdravotně postižené 
    • zákaz odpojování zranitelných domácností v krizovém období 
    • povinnost rozložit nedoplatky do delšího období 
Tady nejde o ideologii. Jde o to, že když padne schopnost domácností platit energie, rozjede se sekundární krize všeho.
2. PHM a doprava
Lidé vnímají stát přes cenu na stojanu a cenu jízdného.
Proto:
    • dočasné snížení spotřební daně nebo jiný cenový tlumič na naftu a benzín 
    • priorita zásobování pro IZS, zdravotnictví, zemědělství, logistiku potravin, veřejnou dopravu 
    • pohotovostní režim pro dopravce a kraje 
Nafta je v takové chvíli skoro stejně strategická jako elektřina.
3. Potravinový štít
Potraviny nejsou jen inflace. Jsou to nervy společnosti.
Co by muselo přijít:
    • monitoring marží a logistiky 
    • zvýhodněné zásobování zemědělců a potravinářů energií nebo PHM, pokud by šlo do tuhého 
    • urychlené řešení dopravy, chlazení, skladů 
    • nouzová dohoda s hlavními řetězci o stabilitě zásobování 
Nesmí se připustit obraz prázdných regálů. I krátce by to mělo obrovský psychologický dopad.
4. Nájemní a sociální stabilizace
U nájemního bydlení se krize rychle převádí do dluhů.
Proto:
    • mimořádné rozšíření příspěvku na bydlení 
    • rychlé schvalování, ne byrokratický masakr 
    • ochrana proti nejtvrdším formám vystěhování kvůli krátkodobému výpadku plateb 
    • zvláštní podpora seniorů v nájmu 
Tady se rozhoduje, jestli z energetické krize vznikne i bytová krize.

III. Dny 30 až 60: přechod od hašení k mobilizaci státu
Po prvním měsíci už nestačí jen kompenzovat. Vláda musí začít měnit fungování ekonomiky.
1. Priorizace spotřeby plynu a ropy
Stát musí veřejně říct, co má prioritu:
    • nemocnice 
    • teplárny 
    • elektřina 
    • voda 
    • potraviny 
    • doprava 
    • bezpečnostní složky 
    • základní průmysl nutný k chodu státu 
A co naopak co prioritu mít nebude. To je nepříjemné, ale nutné. V krizi není všechno stejně důležité.
2. Průmyslový režim přežití
Část průmyslu by bez pomoci padala velmi rychle.
Co by vláda udělala rozumně:
    • rozdělení podniků na kritické a nekritické 
    • dočasné úlevy pro energeticky náročné provozy, které jsou strategické 
    • garanční programy pro provozní financování 
    • podmíněná pomoc za udržení zaměstnanosti 
Smysl je prostý: zabránit tomu, aby energetický šok vyvolal lavinu nezaměstnanosti.
3. Diplomatická ofenziva v EU
Babišova vláda by musela dělat tvrdou evropskou politiku. Ne teatrální, ale účinnou.
Cíl:
    • pozastavení nebo zmírnění části emisního a povolenkového zatížení 
    • nouzové výjimky pro průmysl, teplárenství, dopravu 
    • změna zásobníkových a energetických pravidel 
    • volnější rámec pro státní pomoc 
Tady by se ukázalo, jestli vláda umí být konfliktní a zároveň vyjednávací. Jen křičet na Brusel by nestačilo. Ale ustoupit ve všem taky ne.
4. Příprava rationingu pro krajní případ
Tohle se neříká rádo, ale připravené to být musí.
Ne hned zavést přídělový systém, ale mít hotové:
    • sektorové priority 
    • digitální a logistický model přídělu PHM 
    • krizové scénáře pro výpadek plynu 
    • krajské zásobovací plány 
Připravenost sama o sobě snižuje riziko chaosu.

IV. Dny 60 až 90: rozhodnutí o strukturální odpovědi
A tady jsme přesně u toho co dál za horizontem prvního šoku.
1. Rozhodnutí o nouzovém průmyslovém programu
Po dvou měsících už musí vláda vědět, jestli jde o:
    • krátkou bouři, 
    • nebo o změnu celé energetické reality Evropy. 
Jestli platí druhá varianta, musí vzniknout nouzový průmyslový program energetické bezpečnosti.
Ten by měl zahrnovat:
    • rozšíření skladovacích kapacit 
    • posílení rafinérské a logistické infrastruktury 
    • náhradní palivové směsi 
    • obnovu těžkého krizového plánování 
    • a právě i posouzení Fischer-Tropsch technologie pro strategické PHM 
2. Fischer-Tropsch: co by vláda udělala v prvních 90 dnech realisticky
Nešlo by o to za 90 dní závod postavit. To je nesmysl.
Reálně by ale vláda mohla udělat těchto 6 kroků:
a) Vyhlásit FT jako projekt strategické bezpečnosti
Tím by se to vytáhlo z roviny akademické debaty.
b) Zadat urychlenou proveditelnost
Ne ideologickou, ale technicko-ekonomickou:
    • vstupy 
    • lokalita 
    • voda 
    • elektřina 
    • uhlík / syngas / biomasa / odpadové proudy 
    • logistika 
    • cena bez a s povolenkami 
    • krizové využití produkce 
c) Vytvořit právní rámec pro výjimky
Jestli má FT v nouzi fungovat, nemůže být zadusán běžným regulatorním režimem.
d) Vybrat partnera nebo konsorcium
Stát sám to nejspíš neutáhne efektivně. Ale bez státu to zase nikdo nepostaví.
e) Zajistit předkup produkce státem
Armáda, hasiči, IZS, kritická doprava, zemědělství.
f) Připravit model německé spoluúčasti, pokud by o ni byl zájem
Tady navazuji na svou starší úvahu o podělení se obrovských investičních nákladů porovnatelných s výstavbou jaderné elektrárny.

V. Byla by reálná dohoda Babiš – Merz o společné FT investici?
Střízlivý pohled:
není to nemožné, ale byla by to velmi tvrdá politická i ekonomická bitva.
Proč by to dávalo smysl:
    • Německo i ČR jsou průmyslové ekonomiky 
    • obě země by v hluboké krizi hledaly vlastní zdroj strategických paliv 
    • ČR má lepší politickou průchodnost pro krizový průmyslový projekt než část německé scény 
    • Německo má kapitál, technologie, průmyslové hráče a odběr 
Proč je to těžké:
    • FT je drahý 
    • bez výjimek z části emisních pravidel ekonomicky kulhá 
    • Němci by chtěli silné právní záruky a kontrolu 
    • v Bruselu by to bylo čteno jako precedens proti části zelené architektury 
Takže:
    • jako čistě tržní projekt slabé, 
    • jako strategický česko-německý bezpečnostní projekt v nouzi už mnohem reálnější. 
Ale jen tehdy, kdyby obě vlády uznaly, že starý model zásobování skončil.

VI. Co by to politicky udělalo s Babišovou vládou
Tady je to skoro brutálně jednoduché.
Pokud vláda udělá jen kompenzace:
    • krátce si koupí čas, 
    • ale pak ji doženou ceny, deficit a frustrace. 
Pokud vláda spojí kompenzace + strukturální plán:
    • může se přepsat do role vlády národní ochrany, 
    • může získat část voličů i mimo své pevné jádro, 
    • může vnutit opozici obrannou pozici. 
Jinými slovy:
Babiš by v takové chvíli nesměl být jen distributorem peněz. Musel by být organizátorem nouzové přestavby státu.
To je rozdíl mezi „vládou drahoty“ a „vládou záchrany“.

VII. Můj vlastní závěr bez okras
Kdybych to shrnul úplně natvrdo:
    • v prvních týdnech rozhoduje ochrana domácností a zásobování, 
    • v prvních měsících rozhoduje střet s evropským regulatorním rámcem, 
    • a po dvou až třech měsících už rozhoduje, jestli stát začne budovat vlastní nouzové kapacity, nebo zůstane jen závislý na drahém dovozu. 
A právě tam se Fischer-Tropschova syntéza vrací do hry.
Ne jako elegantní zelený projekt do brožury.
Ale jako nouzový pilíř státní odolnosti, pokud by se svět kolem nás opravdu lámal.

Další logický krok je udělat z toho úplně konkrétní materiál:
„Návrh usnesení vlády ČR o nouzovém energetickém a palivovém programu“
ve stylu skutečného vládního dokumentu, bod po bodu.
                                        
Jak by mohl vypadat reálný návrh usnesení vlády ČR, pokud by kabinet dospěl k závěru, že jde o stav ohrožení hospodářské a sociální stability země a že nestačí jen kompenzovat ceny.


                                                                      Návrh usnesení vlády ČR
k zajištění energetické, palivové a sociální stability státu v podmínkách mimořádného narušení dodávek ropy a zemního plynu
Vláda
I. konstatuje, že
    1. došlo k mimořádnému zhoršení mezinárodní bezpečnostní a energetické situace, které bezprostředně ohrožuje: 
        - zásobování České republiky ropou, ropnými produkty a zemním plynem, 
        - cenovou stabilitu v oblasti energií, dopravy a potravin, 
        - životní úroveň obyvatelstva, 
        - stabilitu průmyslové výroby, veřejných služeb a sociálního smíru; 
    2. dlouhodobější narušení dodávek nebo prudký růst cen energií může vést k: 
        - omezení nebo zastavení výroby v klíčových odvětvích, 
        - ohrožení zásobování obyvatelstva teplem, elektřinou, pohonnými hmotami a základními potravinami, 
        - rychlému růstu inflace a sociální nouze, 
        - oslabení vnitřní bezpečnosti a krizové odolnosti státu; 
    3. stávající evropský regulatorní a povolenkový rámec může v podmínkách mimořádné nouze dále zhoršovat náklady na zajištění základních energetických a palivových potřeb státu; 

II. vyhlašuje
    1. stav zvýšené energetické a palivové pohotovosti státu; 
    2. zahájení Nouzového programu energetické a palivové bezpečnosti České republiky; 
    3. režim zvláštní ochrany obyvatelstva a kritické infrastruktury pro oblast: 
        - dodávek tepla a elektřiny, 
        - dodávek pohonných hmot, 
        - veřejné dopravy, 
        - zdravotnictví, 
        - vodárenství, 
        - potravinového zásobování, 
        - sociálních služeb; 

III. ukládá předsedovi vlády
    1. řídit činnost Ústředního krizového energetického štábu; 
    2. do 48 hodin svolat: 
        - ministry financí, průmyslu a obchodu, dopravy, zemědělství, vnitra, obrany, práce a sociálních věcí, 
        - předsedu Správy státních hmotných rezerv, 
        - vedení ČEPRO, MERO, ČEPS, ERÚ, 
        - zástupce hlavních distributorů plynu, elektřiny a pohonných hmot; 
    3. předložit vládě do 72 hodin souhrnnou zprávu o: 
        - stavu zásob ropy, ropných produktů a plynu, 
        - identifikaci nejohroženějších sektorů, 
        - návrhu priorit zásobování, 
        - sociálních rizicích v jednotlivých regionech; 

IV. ukládá ministrovi průmyslu a obchodu
    1. neprodleně zpracovat seznam podniků a zařízení kritických pro chod státu; 
    2. připravit do 10 dnů systém prioritního zásobování: 
        - tepláren, 
        - nemocnic, 
        - vodáren, 
        - výrobců a distributorů potravin, 
        - veřejné dopravy, 
        - bezpečnostních složek, 
        - klíčových průmyslových provozů; 
    3. předložit do 14 dnů návrh dočasných mimořádných opatření ke stabilizaci cen energií pro domácnosti a strategické provozy; 
    4. předložit do 30 dnů návrh: 
        - mimořádného palivového režimu, 
        - úsporného režimu spotřeby v neklíčových sektorech, 
        - právního rámce pro krizové zásahy státu na trhu s energiemi; 
    5. zadat urychlenou studii proveditelnosti národních kapacit syntetických paliv, zejména na bázi Fischer–Tropschova procesu, zahrnující: 
        - technologické varianty, 
        - dostupné vstupy, 
        - lokalizační možnosti na území ČR, 
        - potřebné investice, 
        - provozní ekonomiku, 
        - dopad emisních povolenek a regulatorního rámce, 
        - možnosti krizového a obranného využití produkce; 

V. ukládá ministryni financí
    1. do 7 dnů připravit návrh rozpočtového krytí mimořádných opatření; 
    2. předložit návrh: 
        - dočasného snížení daňového zatížení pohonných hmot, 
        - cílených kompenzací pro nízkopříjmové domácnosti, 
        - podpory seniorů, samoživitelů a rodin s dětmi, 
        - provozní podpory strategickým podnikům při zachování zaměstnanosti; 
    3. připravit model státních garancí pro investice do mimořádných energetických a palivových projektů; 

VI. ukládá ministru práce a sociálních věcí
    1. do 5 dnů připravit zjednodušený režim mimořádné sociální pomoci pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou; 
    2. předložit návrh: 
        - rozšířeného příspěvku na bydlení, 
        - mimořádného příspěvku na energie, 
        - ochrany nejzranitelnějších domácností před odpojením od dodávek energií; 
    3. zajistit mimořádný monitoring sociální stability v krajích a okresech s nejvyšším rizikem nárůstu chudoby; 

VII. ukládá ministru dopravy
    1. zajistit krizový plán zásobování veřejné dopravy a kritické logistiky pohonnými hmotami; 
    2. připravit prioritní režim pro: 
        - železniční dopravu, 
        - autobusovou obslužnost, 
        - zásobování měst a obcí, 
        - přepravu potravin, léků a zdravotnického materiálu; 
    3. předložit návrh omezení neprioritní spotřeby pohonných hmot v případě další eskalace; 

VIII. ukládá ministru zemědělství
    1. vyhodnotit do 7 dnů dopady růstu cen energií a pohonných hmot na: 
        - prvovýrobu, 
        - zpracování potravin, 
        - skladování, 
        - dopravu a distribuci; 
    2. navrhnout opatření k zajištění přednostního zásobování zemědělství a potravinářství; 
    3. zahájit jednání s hlavními potravinářskými a obchodními subjekty o stabilitě zásobování trhu; 

IX. ukládá ministru zahraničních věcí
    1. zahájit neprodleně jednání se sousedními a partnerskými státy o: 
        - koordinaci nouzových energetických opatření, 
        - společných nákupech strategických komodit, 
        - možné spolupráci na budování nových kapacit syntetických paliv a krizové infrastruktury; 
    2. otevřít na úrovni EU otázku: 
        - dočasného pozastavení nebo zmírnění povolenkových a regulatorních povinností, 
        - mimořádných výjimek pro členské státy zasažené energetickým šokem, 
        - širší možnosti státní podpory strategických projektů; 
    3. prověřit možnosti česko-německé spolupráce na společném strategickém projektu výroby syntetických paliv; 

X. ukládá ministru životního prostředí
    1. předložit do 14 dnů přehled všech domácích a evropských regulatorních opatření, která v podmínkách mimořádné nouze zvyšují náklady na: 
        - výrobu tepla a elektřiny, 
        - dopravu, 
        - výrobu pohonných hmot, 
        - provoz energeticky náročných provozů; 
    2. navrhnout soubor mimořádných výjimek, odkladů nebo dočasných suspenzí těchto opatření; 

XI. ukládá ministru obrany a ministru vnitra
    1. připravit plán prioritního zásobování armády, policie, hasičů a IZS; 
    2. zajistit ochranu kritické infrastruktury: 
        - skladů PHM, 
        - rafinérských a distribučních uzlů, 
        - přenosové a přepravní soustavy, 
        - vodohospodářských a telekomunikačních zařízení; 
    3. připravit scénáře pro případ rozsáhlých veřejných nepokojů vyvolaných hospodářskou a sociální krizí; 

XII. stanoví
    1. že vláda bude jednou týdně vyhodnocovat plnění tohoto usnesení; 
    2. že do 30 dnů bude předložen: 
        - souhrnný krizový plán státu, 
        - návrh sociálně-ochranného balíku, 
        - návrh mimořádných energetických a palivových investic; 
    3. že do 60 dnů bude předložena: 
        - studie proveditelnosti národního programu syntetických paliv, 
        - varianta společného projektu se zahraničním partnerem, 
        - návrh legislativních změn pro režim energetické nouze; 
    4. že do 90 dnů vláda rozhodne: 
        - o spuštění mimořádných investičních projektů, 
        - o rozsahu státních garancí, 
        - o případném zavedení dalších krizových omezení; 

 Co je na tom politicky nejdůležitější
Takové usnesení by mělo smysl jen tehdy, kdyby vláda současně držela čtyři linie:
první: lidé musí vidět, že stát chrání domácnosti, ne jen podniky;
druhá: podniky musí vidět, že stát rozlišuje mezi strategickými a nestrategickými provozy;
třetí: Brusel musí dostat tvrdý, ale věcný vzkaz, že v nouzi nelze držet stejná pravidla jako v čase blahobytu;
čtvrtá: veřejnost musí dostat výhled, že nejde jen o přerozdělování peněz, ale o stavbu nové odolnosti.

V takovém usnesení by Fischer–Tropsch nesměl být podán jako běžný komerční projekt. To by ho zabilo hned na začátku. Musel by být definován jako:
    • strategická bezpečnostní kapacita státu, 
    • pojistka pro krizové zásobování PHM, 
    • součást nouzové průmyslové politiky, 
    • nástroj pro armádu, IZS, zemědělství a kritickou logistiku. 
To je totiž úplně jiná politická kategorie než „další investice do průmyslu“.

Bez mimořádného režimu
FT závod v ČR bude narážet na:
    • cenu investice, 
    • drahou energii, 
    • emisní zátěž, 
    • dlouhé povolování, 
    • právní napadání, 
    • evropskou regulatorní nevůli. 
V mimořádném režimu je to již jiný příběh, ale jen pokud  současně nastane:
    • politické rozhodnutí „tohle je státní priorita“, 
    • právní zrychlení, 
    • státní garance odběru, 
    • omezení nebo obejití části povolenkových nákladů, 
    • zapojení silného průmyslového partnera. 
Pak už to není fantazie. Pak je to drahý, tvrdý, ale představitelný projekt.

Další logickým krokem je udělat další o patro praktičtější věc:
modelový návrh „Krizového zákona o dočasném pozastavení části emisních a regulatorních povinností v energetické nouzi“, aby bylo vidět, o co je nutné se  právně opřít.

A ona česko-německá linka
Společný česko-německý projekt by mohl být politicky průchodnější než čistě český. Proč?
    • Německo má kapitál, průmysl, technologie, odběr. 
    • ČR má motivaci, polohu, uhlí a v krizové situaci i větší ochotu jednat neortodoxně. 
    • Společný projekt by se lépe prodával jako evropská bezpečnostní investice než jako „český úlet proti Green Dealu“. 
Ale zároveň by to mělo háček:
Německo by chtělo vysokou míru kontroly, transparentnosti, právních jistot a velmi přesné rozdělení produkce. Nebyl by to sentiment, ale tvrdé smluvní partnerství.
Takže ano — reálnější než čistě český megaprojekt, ale pořád jen v situaci opravdu silného otřesu.

Jestli bude Evropa čelit skutečně těžkému a delšímu výpadku ropy a plynu, pak se velmi rychle ukáže, že část dnešních pravidel je luxus mírového a relativně levného světa.
To je okamžik, kdy by věci jako FT, nouzové výjimky, státní garance, odklad enviro zátěže a přehodnocení povolenek přestaly být okrajové.


Závěr
Česká republika stojí v nové době strategické nejistoty. Válka na Blízkém východě, ohrožení dodávek ropy a plynu, růst cen energií i tlak evropských regulací mohou v krajním případě vytvořit situaci, kdy již nepůjde pouze o hospodářský problém, ale o otázku zachování sociální stability a základní funkčnosti státu.Naše schopnost udržet životní úroveň, stabilitu průmyslu i fungování kritické infrastruktury závisí na odvaze přijmout odvážné kroky. Národní strategie nemůže stát jen na improvizaci, čekání na Brusel ani na víře, že se světové trhy samy vrátí do normálu. Pokud se potvrdí scénář dlouhodobě drahé ropy (a to se již děje), drahého LNG a narušení dodavatelských tras, bude rozhodovat ne ideologie, ale schopnost státu zajistit lidem teplo, elektřinu, dopravu, dostupné potraviny a práci.
Za těchto okolností je třeba uvažovat jinak než v době míru a přebytku. Stát musí mít připravený krizový rámec, který mu umožní dočasně upřednostnit ochranu obyvatelstva, kritické infrastruktury a průmyslové soběstačnosti před běžnými regulačními schématy. Nejde o popření ekologických cílů jako takových, ale o uznání, že v mimořádné situaci má přednost přežití společnosti před administrativní normou.Česká republika není bezmocná. Není sice přímořským státem a nemá vlastní ropu ani plyn v potřebném rozsahu, ale stále má několik věcí, které řada jiných zemí nemá zároveň: jadernou energetiku, elektrizační soustavu, průmyslovou tradici, zásoby uhlí, chemický průmysl, technické školy, schopné pracovníky a relativně kompaktní území. To všechno dohromady znamená, že krizi lze zmírnit, i když ji nelze úplně zrušit.
Budoucí odolnost ČR nestojí jen na tom, kolik energie nakoupí, ale kolik životně důležitých věcí si dokáže sama udržet nebo znovu vybudovat.
To se týká pěti oblastí:
1. Energetika.
Udržet za každou cenu stabilní výrobu elektřiny a tepla, včetně dočasného využití zdrojů, které by v normální době byly utlumovány.
2. Paliva.
Mít nouzovou schopnost vyrábět nebo nahradit část kapalných paliv pro kritické složky státu, dopravu, zemědělství a zásobování.
3. Průmysl.
Nedopustit zánik odvětví, bez nichž se stát v delší krizi stává závislým a vydíratelným.
4. Sociální stabilita.
Nenechat dopad cen energií a potravin rozvrátit domácnosti, seniory, rodiny s dětmi ani veřejné služby.
5. Politické řízení krize.
Připravit právní a organizační rámec pro krizové období tak, aby stát nejednal chaoticky až ve chvíli, kdy bude pozdě.
Smyslem takové strategie není návrat do minulosti, ale realistická obrana životní úrovně obyvatel, dostupnosti základních potřeb a provozuschopnosti státu v době velkých otřesů. Budoucnost totiž nebude patřit těm zemím, které budou mít nejambicióznější deklarace, ale těm, které si i v krizi zachovají energii, výrobu, dopravu, zásobování a společenský klid.
Jinými slovy:
nejsilnější nebude ten stát, který bude mít nejkrásnější plán pro normální dobu, ale ten, který obstojí i v době nenormální.


                                                                                 KONEC