Zbyněk Fiala: Kdepak řecká cesta!

Státní rozpočet za rok 2011 skončil schodkem ve výši 3,7 procenta HDP, když chaos ve státních financích, zcela odhlížejících od potřeb reálné ekonomiky, byl na poslední chvíli zachraňován letními výdajovými škrty v rozsahu 56 miliard korun. Zatím tedy nevypadáme jako Řecko, byť na tom Nečasova vláda pracuje s nemenší pílí jako její předchůdkyně za Topolánka. Problém je v tom, že to, co se bezhlavě utrácí nahoře, nelze dole ani s nejvyšší tvrdostí uškrtit.

Také letos spočívaly předstírané úspory především ve snižování platů státních zaměstnanců, omezování sociálních transferů a drastické redukci veřejných služeb. Výsledky jsou až komické. Policisté, pokud někde zbyli, se prakticky nesvezou autem a mohou se zločinem bojovat maximálně tak nadávkami z otevřeného okna nebo do svého mobilního telefonu. Jednotlivé profesní skupiny se střídají ve stávkové pohotovosti a dávají najevo, že je zaděláno na mnohem větší konflikty, než jaké jsme zaznamenali dosud. K protestům se přibelhali i invalidé a zcela heroicky i vozíčkáři odkudsi z Moravy, aby ukázali, že jim jde o přežití. Obraz Evropy skutečně zpestřujeme …

Původně byl do státního rozpočtu zakomponován potenciální hospodářský růst o 3 procenta, ze kterého měla ukousnout asi 0,6 procenta očekávaná reformní opatření. Daňové příjmy však měly růst téměř trojnásobně mocněji – o 6,9 procenta. Výsledek – jak jinak – byl zcela jiný. V průběhu roku ještě rychleji než hospodářský růst zaostávaly daňové příjmy a nerostly by téměř vůbec nebýt mimořádných výnosů z oblasti energetiky, které jsou však jen malou splátkou předchozích obrovských dárků zlatokopům a ČEZu.

V celkovém přírůstku daňových příjmů o 15 miliard korun činí 10,7 miliardy mimořádné zdanění solární energie (po katastrofálním selhání regulace cen v předchozím roce) a darovací daň z uhlíkových limitů (ale chybou bylo už poskytnutí těchto limitů zdarma, byť se pro ně vyslovil – ještě před toskánskou dovolenou - i opoziční Milan Urban). Do sady mimořádných vlivů patří i nemravné zpětné zdanění stavebního spoření za 5,5 miliardy korun, které se muselo po zásahu Ústavního soudu vzít zpět.

Další zásah shůry, který vylepšoval výsledek, jsou úrokové náklady státního dluhu, což ušetřilo 5 miliard korun. Ale tyto peníze okamžitě zmizely po přepočtu hospodářského růstu za předchozí období, ze kterého vyplynula povinnost odvést do Bruselu o 5 miliard korun více.

Celkové čerpání evropských zdrojů dopadlo katastrofálně. Evropské fondy se samozřejmě do státního rozpočtu nepočítají, ale jejich užití je z rozpočtu předfinancováno, a pokud tyto výdaje Evropská komise neuzná, zůstane díra na české straně a promítne se schodku rozpočtu. To se týká zejména letošního roku, kdy se počítá s čerpáním evropských fondů ve výši 100 miliard korun.

Jak Kalousek při prezentaci loňských výsledků informoval, v loňském roce znamenalo pozastavení evropských plateb pokles příjmů ve výši cca 12,8 mld. Kč oproti očekávání. Deficit při zohlednění vlivu prostředků z EU tak dosahuje výše - 142,8 mld. Kč.

Z Operačního programu Životní prostředí byly zastaveny platby po známé kauze bývalého ministra ŽP Pavla Drobila (ODS), kdy měla být podle jeho poradce Martina Knetiga cena pražské čističky navýšena o půl miliardy korun, aby vznikl zdroj „mimorozpočtového financování“ kariéry tohoto funkcionáře. Regionální operační program Severozápad se zastavil poté, co bylo vedení programu (ODS) vzato do vazby kvůli trestnímu obvinění z úplatků. Žádosti z OP Doprava byly po éře ministra Aleše Řebíčka (ODS) v takovém stavu, že ministerstvo dopravy (VV) samo přerušilo jejich předkládání. V OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost proběhl audit a zjistil předražování a porušování pravidel veřejných zakázek, takže hrozí pozastavení plateb Evropskou komisí. Ministr školství Pavel Dobeš (VV) to háže na předchůdce, ale uvidíme, co bude dál.

Oficiální skóre pochopitelně nepočítá s tím, že jsme se nepřipojili k trestní kauze manažerů MUS ve Švýcarsku, kde se mohlo jednat až o 12 miliard korun. Ale i to dokládá, že není vůle daně vybrat.

Detailní rozbory vzniknou jinde, ale z novinářského nadhledu nad prezentovanými čísly vznikají dvě velmi naléhavé otázky:

První – proč se hromadí tak děsivé rozpočtové schodky (ke kterým se nyní přidaly i schodky v krajích a na sociálním a zdravotním pojištění)? Krize přece loni rychle odezněla a nekonaly se žádné mimořádné katastrofy, jako je zemětřesení, stoletá voda nebo bankovní otřes, kdy holt nezbývá, než platit.

A druhá – proč vláda v návrzích rozpočtů tak nadsazuje a postupuje zcela opačně, než je tradicí ministerstva, které vycházelo spíše z konzervativních předpovědí? Rezerva, která tak vznikla, obyčejně vždycky našla uplatnění a výkyvy během roku tak bylo možné zvládat bez zbytečných křečí.

Na obě otázky by se dala nabídnout jednoduchá odpověď, že to na ministerstvu a v celé vládě prostě nikdo neumí. Ale to by bylo příliš milosrdné.

Jiná – rovněž jednoduchá – odpověď poukazuje na to, že schodky jsou zhruba tak velké, jako je rozdíl české souhrnné daňové kvóty a evropského průměru. Český systém je postaven tak, že se vybere o pět procent méně než by se vybralo podle evropských zvyklostí - ale utratí se stejně. Aby pak byl výsledný schodek aspoň o něco menší, vyhodí se pár hasičů a oberou na dávkách slepci nebo někdo jiný, kdo je stejně zvyklý vyjít s málem.

Škrtá se na nákladech veřejného sektoru a na sociálních výdajích, protože jsou přehnané?

Sociální výdaje přehnané nejsou, dáváme na ně asi o třetinu méně v poměru k HDP než je běžné na západ od našich hranic. A náklady veřejného sektoru? Z pohledu bruselského auditu, o který se teď hádají na ministerstvu školství, určitě ano, ale nikoliv kvůli platům učitelů. Je to kvůli nejrůznějším státním zakázkám, kvůli outsourcingu kdečeho, co by si mohlo ministerstvo udělat samo, kvůli nesmyslně nadsazeným platům věrchušky, která je obsazována podle politického klíče. Kvůli … A proč si vlastně neuděláme vlastní audit veřejných výdajů, nejen na školství, ve všech ministerstvech, položku po položce, jak to navrhoval už na začátku loňského roku ČMKOS? Jistě by to šlo. Ale měla by pak politika ještě nějaký smysl??

Schodky však mají i strategický cíl – ukázat, že sociální stát je neufinancovatelný a je nejvyšší čas jej zrušit. Stranické prebendy jsou tak zároveň nástrojem k dlouhodobějšímu budování lepší budoucnosti – ovšem jen některých.

Přejděme raději k druhé otázce, proč se návrhy rozpočtů nadsazují. Zdá se, že platí výklad, který napsal Martin Fassmann už na začátku loňského roku, do rozboru návrhu státního rozpočtu, o jehož výsledcích teď mluvíme. Ta čísla totiž nemají ekonomický smysl, jedná se o politickou proklamaci. Třeba nadsazený rozpočet roku 2009 měl dokazovat před krajskými volbami, že reformy fungují a hospodářství letí vzhůru. Inu letělo, jen opačným směrem, ale to už bylo po volbách. Ke cti božích mlýnů budiž řečeno, že ony volby dopadly pro pravici stejně jako ten rozpočet.

Ale pozor, byl v tom i kšeft! Píše Fassmann: „Tak došlo k tomu, že se výrazně zvýšily např. investice do zahajování inženýrských staveb, které vyvolávají potřebu dalších masivních investic do jejich dokončení v dalších letech. V letech 2008 a 2009 byl objem stavebních prací na inženýrské výstavbě vyšší oproti roku 2005 o třetinu, resp. o polovinu (v běžných cenách).

Zjevně tak tehdy vzniklé masivní schodky státního rozpočtu, které neměly analogii v předchozím vývoji, byly použity nikoli k podpoře hospodářského růstu, ale byly využity způsobem, který zatěžuje ekonomiku i do dalších let. Např. právě tím, že váže velké množství investic na dokončení rozestavěných staveb. Přitom za zásadní lze považovat především skutečnost, že tyto stavby jsou rozptýlené a zjevně nekoncepční, neboť nejsou – jak ukazují současné analýzy - koncentrované na skutečné priority. Naproti tomu podpora výstavby bytů s nízkým nájemným s podstatně větším multiplikativním účinkem podporována nebyla.“

Přehnaný optimismus a výsledné schodky tedy nejsou náhodou, je to model. A nejspíš trvá.