Zbyněk Fiala: Francie proti krizi (II)

(Předchozí část naleznete ZDE)

Agentura Moody´s asi čte britský list The Economist, napsal finanční server Eurointelligence.com, když zaznamenal snížení ratingu francouzského státního dluhu na Aa1. Britský tisk zuřivě úročí na opatření francouzské vlády, kterým věnujeme tento seriál. Zmíněný finanční server však zaznamenal i to, že trhy na snížení francouzského ratingu nereagovaly. Stejně nepovšimnuté ostatně zůstalo i loňské snížení ratingu federálního dluhu USA.

Výtky ratingové agentury se soustřeďují na klesající konkurenceschopnost francouzského průmyslu, růst obchodního schodku a nízkou míru inovací. Generální výtka spočívá v tom, že vláda to chce řešit aktivními opatřeními, nikoliv škrty a tlakem na snižování mezd. Proti tomu lze uvést nepříjemnou zkušenost, že tato medicína v poslední době nefunguje a zvyšuje riziko zadlužení. Možná fungovala v době, kdy šetřili jen Němci a získali tím nákladovou výhodu. Nemůže však fungovat v době, kdy škrtí všichni, protože pak se výhoda ztrácí, všichni jsou u dna, a nic z toho. Všichni chtějí prodávat, ale nikdo nemá na to, aby nakupoval.

Pokračujme tedy v přehledu, co s tím chce francouzská vláda udělat. Z osmi „pák“, které mají pohnout francouzskou konkurenceschopností, jsme zatím probrali první dvě – daňovou úlevu, která má kompenzovat vyšší sociální náklady (opatření 1), a záruky financování pro malé a střední firmy (opatření 2 – 7).

Inovace

Další, v pořadí třetí „páka“, se zaměřuje na zvyšování náročnosti výroby a inovace (opatření 8 – 10). Je to holá nezbytnost - Francie zaujímá až 14. místo ve světovém žebříčku inovací a přihlašuje třikrát méně patentů než Německo. Zvyšování náročnosti výroby a inovací je přitom nejjistější obranou proti spirále smrti cenových závodů ke dnu, protože závody ke dnu spíše vyhrocují problémy nezaměstnanosti, zadlužení a platební bilance, než aby je řešily.

8. Posílení podpory podnikovým inovacím (i daňovými úlevami a vytvořením nových finančních nástrojů) má být jednou z odpovědí, jak překlenout propast mezi kvalitním výzkumem a jeho malým ohlasem ve výrobě. Firma má nápad, ale nemá na testy, prototypy, zkušební výrobu.

Některé finanční nástroje pro zásadní inovace přitom už existují, je třeba jen upřesnit cíle, zlepšit řízení a doplnit fondy. Patří sem například Investice pro budoucnost, „velké půjčky“ na strategické cíle, vybírané 18 vedoucími osobnostmi vědy, průmyslu a politiky. Zatím tam byly zahrnuty centra excelence na univerzitní (nové kampusy) a průmyslové půdě (centra konkurenceschopnosti), zelené technologie a digitalizace. Součástí programu je stanovení řídícího (odborného i finančního) patrona a kofinancování z privátních zdrojů.

Daňové úlevy pro výzkum lze na žádost vyplatit předem (jako dotaci). Mladé inovační podniky mohou využít i toho, že za ně stát uhradí sociální pojištění.

9. Digitalizace strategických technologií je jedním z klíčových národních cílů. Zaměří se na budování nejvýkonnější výpočetní techniky, bezpečnost, rozvíjení služeb v internetovém „oblaku“ (cloud) a jejich využití podnikovou sférou (za pomocí půjček z programu Numerique). Souběžně je rozvíjena digitalizace univerzitního vzdělávání (France Universités Numeriques), včetně výukových materiálů online.

Digitalizace je vstupem do nového kulturního prostředí, proto k ní patří podpora otevřené spolupráci (services mutualisés). Francie se chce pustit také do velkých projektů e-governmentu jako je e-santé. Doufejme, že se poučí i ze zkušeností IZIP…

10. Zaměřit centra konkurenceschopnosti (poles de competivité), místa s koncentrací špičkového výzkumu, na rekonstrukci průmyslu a služeb. Centra, která nesledují strategické mezinárodní cíle, musí přinášet větší prospěch svému regionu, jak v oblasti konkurenceschopnosti prostřednictvím inovací, tak vytvářením pracovních míst. Regiony by také měly být více zapojeny do jejich řízení.

Klastry a spolupráce

Čtvrtou „pákou“ (opatření 11 až 13) je větší spolupráce uvnitř odvětví a potřeba vyplnit hluché místo ve struktuře francouzského průmyslu, kterým je nedostatek „větších středních“ podniků s počty zaměstnanců do 5000. Malých je dost, velkých taky, ale chybí takové, které mají dost sil na investice, a přitom neztratily pružnost a vztah ke svým inovačním počátkům.

11. Reformovat Národní konferenci průmyslu CNI (něco na způsob našeho Svazu průmyslu a dopravy), aby více dbala o spolupráci uvnitř odvětví, jak je to běžné třeba v automobilovém nebo leteckém průmyslu. Vedle toho je důležité klastrování, které propojuje velké podniky s jejich dodavatelsko-inovačním ekosystémem. A taky společný tlak na zlepšování podmínek pro export, sdílený nákup (s množstevním rabatem) nebo otevřené inovace (nesoutěžní spolupráce konkurentů až do bodu komercializace).

12. Zpracovávat odvětvové strategie, které usnadní orientaci také Veřejné investiční bance BPI. Umožní to rychlejší přizpůsobení budoucím potřebám, jak v centrálách, tak v sítích jejich dodavatelů. Nové strategické priority a výzvy budoucnosti představují digitální a generické („opsané“) technologie, zdravotnictví, nové zemědělství a potravinářství, bezpečnost digitálních sítí. Stát bude vyvíjet iniciativu, jak velkým podnikům pomáhat se zakázkami (ekonomická diplomacie).

13. Zapojit do strategické orientace podniku všechny složky, včetně zaměstnanců. Ve správních či dozorčích radách budou nejméně dva zástupci zaměstnanců s poradním hlasem. Připomeňme, že Galloisova zpráva požaduje ve velkých podnicích až 4 zástupce zaměstnanců s hlasem rozhodujícím. Vláda však připouští (přiznávám – toho jsem si původně nevšiml), že v podnicích, které si to přejí, může být zástupce zaměstnanců dokonce předsedou podnikové rady. Vláda chce podpořit také větší uplatnění žen v podnikatelské sféře.

Export a mezinárodní zapojení

Pátou „pákou“ je sada opatření (č. 14 až 16) usilujících o posílení francouzských podniků na mezinárodním poli, včetně individuální péče o rozvinutí mezinárodního rozměru vybraných firem druhé ligy.

14. Zajistit individuální podporu Veřejné investiční banky pro 1000 vybraných růstových společností do 5000 zaměstnanců, které mají šanci výrazněji proniknout do mezinárodního prostředí. Potřebu takového kroku odhalil fakt, že firmy, které jsou součástí nějakého mezinárodního seskupení, mají o třetinu vyšší podíl exportů než firmy, které si zachovávají nezávislost. Podporu mají představovat rozvojové (dlouhodobé) úvěry na míru a individuální poradenství v oblasti investičního a obchodního pronikání do zahraničí.

15. Vyrovnat podmínky se zahraniční konkurencí. Zejména se jedná o podmínky obchodních úvěrů. Veřejná podpora exportu (například garanční, ale ve výjimečných případech i přímé dotace) by měla vycházet z toho, co ukazuje nejlepší praxe evropských konkurentů. Jinak jdeme do utkání, které je prohrané předem. Přístup k podpoře financování exportu musí mít i menší firmy.

16. Větší rozšíření dobrovolnické služby v zahraničí, která je určena pro osoby od 18 do 28 let na období 6 až 24 měsíců pro získávání zahraničních zkušeností. Letos bylo zatím venku 7200 mladých Francouzů, ale řada dalších už nemohla být uspokojena, protože nebyly peníze. Vláda chce program rozšířit o čtvrtinu do tří let a pokusí se vyjednat se zahraničními partnery, aby i oni akceptovali dobrovolnický statut vyjíždějících Francouzů.

Přímé zahraniční investice

Francie je na tom trochu jinak než Česko, nemíří tam jenom montovny. Francouzské filiálky zahraničních firem realizují 20 % veškerého výzkumu a vývoje v zemi. Srovnatelný s Českem je podíl na celkovém exportu, který činí 40 %. Pokud jde o přitažlivost země pro zahraniční investice, zdůrazňují jako my vysokou kvalitu pracovní síly, hustou infrastrukturu a – tam už jsme opatrnější – špičková výzkumná centra. Snaží se prodat i krásy země, její historii a kulturu, vynikající kuchyni, všechno to, po čem sáhnou ty nejdůležitější složky inovačního úspěchu – talenty.

Má však také fungující (byť dost komplikovanou) veřejnou správu. A má levnou energii. To nemáme. Jadernou složku v energetickém mixu bude Francie omezovat – prodlouží životnost jaderek, ale zabrzdí výstavbu nových a sníží podíl jaderné elektřiny. V prvním čtvrtletí příštího roku musí být shromážděny návrhy na reformu schvalovacího procesu pro velké investice, aby probíhal koordinovaněji, rychleji a předvídatelněji. Pozornost vyžadují zádrhele, kvůli kterým je Francie hodnocena negativně také ve zprávě Světové banky Doing Business.

Věnujme se konkrétním opatřením na podporu přímých zahraničních investic (č. 17 – 19):

17. Vytvořit strategii pro získávání nejlepších světových talentů a velkých investičních projektů, ale také kulturních aktivit. Dosavadní zvláštní režimy pobytu cizinců (dvě nová razítka do cestovního pasu), a sice „kvalifikace a talent“ a „výjimečný hospodářský přínos“, neprokázaly přílišnou atraktivitu. Do podmínek se vešlo necelých 600 osob. Do dvou měsíců proto budou zformulovány nové podmínky pro „cestovní pas pro talenty“. Udělování pracovních a sportovních víz se musí přizpůsobit nejlepší evropské praxi.

18. Zavést symbolickou „značku Francie“ (Marque France) reprezentující celé území státu a propagující špičkové francouzské výrobky. O její definici proběhne celonárodní debata, do které se zapojí regiony, francouzské firmy a jejich organizace i zahraniční partneři.

19. Národní dopravní a energetickou infrastrukturu udržovat v dobré kondici. Laciná elektrická energie umožňuje orientaci i na projekty, které jsou energeticky náročné. Přínosem bude reforma systému železnic, která už probíhá. V únoru bude předložen projekt, jak pokrýt celou zemi širokopásmovou digitální sítí.

(Poslední část textu naleznete ZDE)