Zbyněk Fiala: Druhá debata Obama - Romney

Tématem druhé televizní debaty Baracka Obamy a Mitta Romneyho byla zahraniční politika, ale znovu přišla na přetřes i ekonomika. Milionář Mitt Romney se tak mohl blýsknout tvrzením, že je normální, když platí nižší efektivní sazbu než řadová ošetřovatelka. Romney to zkusil i s „řeckou cestou“, ze které obvinil Obamu, přestože sám nabízí podobnou sadu opatření proti státnímu dluhu jako naši mistři, tedy škrty kombinované se snižováním daní.

Bleskový průzkum veřejného mínění na CNN ukázal, že 73 procent dotázaných považovalo toto druhé prezidentovo vystoupení za „lepší“ než to první, protože tentokrát reagoval energičtěji a neváhal upozorňovat na to, když si Romney protiřečil. Tím napravil chybu z minula, kdy byl „příliš zdvořilý“ a měl za to, že stačí vnášet témata, aby se Romney odkopal plytkými reakcemi.

New York Times, ze kterých čerpám, popisují druhou debatu jako velice rušnou, s občasnými fyzickými kontakty (nabíhalo se do soupeřova prostoru, ukazovalo se prstíkem, ruka kolem ramen), přerušováním, obviňováním ze lhaní, a to mnohdy potlačilo prostor k hlubšímu rozboru problémů pracovních míst, daní, energetiky, imigrace a dalších.

Prezidentovi pomáhala skutečnost, že partnerem kandidátů byla i veřejnost v sále. Na začátku se Obama obrátil k publiku a odmítl Romneyho kritiku vládní pomoci automobilovému průmyslu: „Guvernér Romney řekl, že jsme měli Detroit nechat padnout.“ Na konci připomněl nahrávku z vystoupení republikánského soupeře před bohatými přispěvateli, kde se pohrdlivě vyjádřil o 47 procentech „neodpovědných“ Američanů, kteří se pak považují za oběť systému.

Romney pochopitelně prezidentovi vyčetl, že nedokázal snížit deficit, prosadit reformy zdravotního a sociálního systému, zajistit zvýšení příjmů. Tady byla jasně odpovědná jen vláda. Obama na oplátku připomněl skutečnost, že milionář Romney zaplatil efektivní daň z příjmu pouhých 14 procent a že sám orientuje své investice do Číny a pomáhá tak připravovat Američany o pracovní místa.

Prezident byl zranitelný v debatě o Libyi, kde byl osočen z „kličkování“ před odpovědností za smrt velvyslance Christophera Stevense, ale Obama to odmítl a označil za „urážlivé“. Oba soupeři přitom vyskakovali ze židle, až musela zasáhnout moderátorka, která jinak nechávala debatérům volnost.

Romney byl častěji v defenzívě a byl přitom dost stereotypní v argumentaci několika statistickými čísly, která měla dokázat, že Obama boj proti krizi nezvládl. Opakovaně připomínal, že 23 milionů Američanů je bez práce. Zajímavé byly vstupy z publika. Jedna z posluchaček se přihlásila ke zklamání z Obamy, ale současně vyjádřila obavu, že Romney se vrátí k politice předchozí Bushovy administrativy.

Redakční tým New York Times začal po debatě prověřovat pravdivost prohlášení obou kandidátů. Romney například Obamovi vyčetl, že se nestará o domácí energetické zdroje a snížil počet povolení pro ropné a plynové vrty na veřejných pozemcích o polovinu. Analýza agentury EIA však ukazuje, že počet těchto povolení ve skutečnosti mírně vzrostl nad úroveň z časů George W. Bushe. Obama zase řekl o energetické politice svého protivníka, že byla „napsána ropnými společnostmi“ a obsahuje jen ropu, plyn a uhlí, ale v Romneyho energetickém plánu jsou alternativní zdroje také, byť s podstatným omezením federálních dotací.

Spor o čínské pneumatiky ukázal, že jednoduché recepty neexistují. Obamova vláda nejprve zavedla clo, ale minulý měsíc je zrušila, takže podle Romneyho připravila o práci 1000 amerických dělníků. Studie, kterou zpracoval Peterson Institute for International Economics, ukazuje, že clo chránilo 1200 amerických pracovních míst, ale zároveň stálo americké spotřebitele 1,1 miliardy dolarů na vyšších cenách pneumatik. A Čína zavedla odvetné clo na americká kuřata, která stála výrobce v USA dalších miliardu dolarů. Clo bylo zrušeno, protože prostě vyšlo příliš draho.

Další horké téma ze zahraniční politiky se týkalo Izraele. Romney se zajímal o Obamovo prohlášení, že prý chce „vytáhnout vztahy s Izraelem na denní světlo“. Vycházel z údajného zpravodajství listu Washington Post o soukromém setkání s izraelskými představiteli v Bílém domě roku 2009, kde si měl prezident stěžovat na pasivitu Izraele v mírovém úsilí. Měla tam padnout Obamova poznámka, že pokud na Izrael není vidět („není na denním světle“), nechává všechno na USA, což snižuje kredibilitu Washingtonu v arabském světě. List však žádnou takovou Obamovu citaci neuvádí. Z textu lze však vyčíst, že Obamova vláda chce aktivnější vztah a nechce všechny izraelské aktivity automaticky schvalovat, jak se to dělo za Bushe.