Jiří Paroubek: Válečné výdaje USA dnes a zítra
Rozpočet Spojených států na obranu na příští rok představuje obrovskou částku 585 mld. USD. Ruské vojenské výdaje představují jen tak pro zajímavost zhruba desetinu této částky. Ruský prezident by tedy musel být úplně šílený – a to opravdu není – pokud by iniciativně vyhledával konfrontaci s USA a se Západem obecně.
Spojené státy zažily po II. světové válce čtyři válečné konfrontace, kterých se s rozdílným úspěchem se svými početnými vojenskými kontingenty a s obrovským materiálním a logistickým nasazením samy zúčastnily.
Dokázal bych zpětně pochopit logiku Korejské války (1950–1953), ve které Spojené státy se svými spojenci zadržovaly a zadržely komunistickou expanzi ve východní Asii. Vojenské výdaje USA na tento konflikt se odhadují na 30 – 54 mld. USD.
Ve Vietnamské válce (v letech 1964–1973) v jejím vrcholném období bojovalo více než 0,5 milionu mladých Američanů. Americká doktrína zadržování byla v tomto případě dovedena ad absurdum. USA nebyly s jižním Vietnamem svázány spojeneckou smlouvou, přesto vstoupily do mnohaleté války s komunismem na okrajovém bojišti světa. Pokud by nechaly jižní Vietnam svému osudu již v 60. letech, komunistický Vietnam by dříve či později byl omezen v případné další expanzi v Indočíně Čínskou lidovou republikou. ČLR přes ideologickou příbuznost svého státního zřízení s komunistickým Vietnamem prostě neměla a nemá stejný národní zájem jako Vietnam. Výdaje Spojených států na Vietnamskou válku se odhadují na 100 – 140 mld. USD. Vedle přímých vojenských výdajů jsou zde ovšem další doprovodné výdaje na péči o veterány těchto válek. V podstatě jako konstantní výdaje státního rozpočtu USA.
Třetím velkým válečným konfliktem po II. světové válce s účastí USA byla válka v Iráku (v letech 2003–2011). Výsledkem války byla v prvé řadě likvidace Saddámova sekulárního režimu, vytvoření nového režimu, jenž je srdcem se svými íránskými šíitskými souvěrci, ale materiálně zcela závislý na USA. Rozbití Saddámovy armády na prvočinitele provedené v rámci poválečného okupačního režimu znamenalo potřebu vytvoření nové armády. Ta, postavena a vycvičena Američany ve skleníkových podmínkách (USA to údajně stálo 5 mld. USD), se teprve učí bojovat. Podle nedávno zveřejněných odhadů Financial Times stála válka v Iráku Spojené státy 1,7 bilionu USD. Existují ovšem i jiné odhady, které jsou podstatně vyšší.
Válka v Afghánistánu (začala v roce 2001) měla v prvních letech nepochybně svůj smysl a účel. Talibánci v Afghánistánu chránili Al – Kaidu, která organizovala teroristické útoky ve světě. Naprostá zkorumpovanost Karzáího afghánské vlády dosažené Západem, omezené v podstatě jen na Kábul, učinila z účasti vojenských kontingentů USA a jeho spojenců v posledních letech jen setrvačnou a nepříjemnou povinnost. Pochopitelně bez podpory veřejného mínění zemí Západu. Poté, co Spojenci opustí Afghánistán, dopadne spojenecká afghánská armáda nejspíše podobně jako kdysi armáda jižního Vietnamu dva roky poté, co jej opustili američtí vojáci.
Válka v Afghánistánu zatím stála Američany 1 bilion USD. Výdaje USA v letech 2015 až 2019 si vyžádají další stamiliardy USD. A to přesto, že Američané stáhnou z Afghánistánu podstatnou část svého vojenského kontingentu.
Výdaje na veterány válek v Iráku a Afghánistánu zatím dosáhly nemalých částek, 134 mld. USD.
Při pohledu na výši amerických vojenských výdajů v obou jejich posledních válkách si každý soudný člověk musí klást řadu otázek. Tou základní otázkou ovšem je, zda za vynaložené finanční prostředky bylo dosaženo adekvátních politických výsledků.
Problémem prakticky každé války je, že na jejím konci už jen málokdo zná důvody, proč vlastně vznikla a pamatuje si i původní politické cíle válečných stran.
Obávám se, že ani ve vietnamské, ani v irácké a ani v afghánské válce Spojené státy s jejich politickým výsledkem nemohou být spokojeny a přitom všichni tušíme, že irácký i afghánský konflikt ještě zdaleka do svého závěru nedospěly. Válečné úspěchy vypadají jinak.
Jiří Paroubek
P. S.: Pro jistotu si ani nekladu otázku, co všechno mohlo být pořízeno za peníze, které USA vynaložily v Iráku a Afghánistánu.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 4236x přečteno
Komentáře
Vážení přátelé, soudím, že diskuse se dostala mimo snášení argumetů, každý z diskutujících setrvává na svém názoru a neobjevují se nové, které by mohly být zajímavé pro další čtenáře. Neukončíme tedy toto diskusní vlákno? Bude to myslím docela dobré pro všechny. Prosím, berte tuto poznámku jako poslední komentář k článku.
Jak jsem napsal ... spěte sladce -(
No, pane Schlimbachu, já se z těch dvou večerních piv vyspím. Tady v Rakousku to pivo dělají, jak muj táta říkal, z březových povřísel. Vy se ale z toho hned tak nevyspíte.
Zdá se pane Paroubku, že jsem se zmýlil. Samozřejmě mě to mrzí. Spěte sladce -(
Pánové Schlimbachu a Semeráde, jsem rád, že už tu alternativu ke Švédsku, Norsku a Rakousku, kterou hledáte v rozvojovém světě, nebudu hledat já.
Země BRICS zahájily realizaci určité alternativní modifikace systému. Ovšem systém, který je řízen v ekonomickém ohledu automaticky v závislosti od reálné aktivity občanů v reálném čase zatím nikde realizován nebyl - je to logické, byl postulován teprve na začátku roku 2009.
Václav Semerád vnesl do našeho dialogu velmi důležitý pohled.
Za posledních 5 let jsem při diskusích s občany i s politiky v reálných i virtuálních podmínkách zjistil, že celý systém SES velmi dobře chápou a přijímají lidé, kteří nejsou zatíženi znalostmi ekonomie, která je bohužel "řízena" z jednoho centra a byť existuje mnoho různých "variant", všechny akceptují základ, který je přímo vražedný pro realizaci smysluplného života člověka i pro jeho svobodnou volbu.
Stávající pojetí ekonomie stojí na celé řadě nesmyslných dogmat, která jsou vtloukána do mozků lidí od školy, skrze zkušenosti rodičů a v neposlední řadě stupidní mediální manipulací ...
Pokud má mít náš dialog nějaký smysl, bylo by dobré věnovat se v něm konkrétnějším otázkám, třeba i srovnání obou systémů ...
Pane Paroubku, já vaše slova otočím.
Ukažte mi zemi, kde současný globální kapitalismus přináší lidem blaho.
Myslíte, že Švédsko? Omyl, to vede v počtu znásilnění na 1000 obyvatel i před některými zeměmi Afriky. Norsko? Kde úřady ze 60.000 ročně narozených dětí odeberou rodičům až 25.000? Finsko? Kde v průvodech vlají hákenkrajce a nikomu to nevadí? Možná Švýcarsko... kde si nedávno odhlasovali, že přijmou pár set tisíc islamistů (škoda té krásné zemičky:-)).
Prostě si přiznejte, že současný systém není schopen přinést lidem aspoň tolik, jako komunisti neblahé paměti.
Zkrátka by to chtělo nějaký systém s lidskou tváří! Současné systémy mají tvář vlčí a to prostě nezměníte. Zlobte se nebo ne, Váš přístup mi připadá jako vystřižený z Haškovy "Strany mírného pokroku v mezích zákona".
Pane Schlimbachu, já o voze a vy o koze. To je dialog hluchých. Zkuste mně odpovědět na mnou položnou otázku. Kde ta revoluční a alternativní rešení přinesla lepší život pro lidi. A řečí o mezinárodní plutokracii mě ušetřete. Zatím jedině reformně-socialistické strany dokázaly za poslední 3-4 generace pro lidi vybojovat , mimo jiné i proti zájmům té plutokracie.
Je to opravdu dialog hluchých??? Vy si opravdu myslíte, že si musí naše země půjčovat cizí peníze na svůj rozvoj? Že se musí pořádat sbírky na léčení dětí, že musí být nezaměstnaní, kteří chtějí práci, ale nemohu ji sehnat, protože prostě o ně není zájem, že musí být lidé v sociální pasti a že vůbec musí existovat nějaká sociální sít?
Zkusím to naposledy a po lopatě - vše je o vlastnictví a správě měny a finančního systému v rukou státu, společnosti. To, co se stalo v této zemi byla plánovaná vlastizrádná činnost porevoluční svoloči, která zbavila naši zemi suverenity, zadlužila ji a uvrhla občany do ekonomického otroctví.
Co chcete upravovat, vylepšovat? Kdo vládne v naší zemi? Lid? Nedejte se vysmát, vládne globální finanční systém, kterému je podřízena i naše ČNB. Kdo schválil do zákona o ČNB, že nesmí financovat rozvoj naší společnosti? Jedině vlastizrádná svoloč, která obsadila Parlament. Zákony nejsou přijímány pro občany, ale proti nim. Volby jsou jen stupidní fraškou, protože dokud bude nad politickým systémem společnosti viset nikým nevolený, ale o všem rozhodující finanční systém v cizích rukou, pracující pro cizí zájem, nic nelze změnit k lepšímu. Ten cizí zájem rozhoduje o všem, co se bude a nebude dít.
Pokud toto nevidíte, není o čem hovořit. Pokud toto vidíte a domníváte se, že to lze kosmetickými změnami zvrátit, potom opět není o čem hovořit -(
Pane Schlimbachu, nemá cenu pokračovat v dialogu hluchých. Zeptám se Vás, kde, ve které zemi ta alternativní a radikální řešení přinesla efekt. Tedy vyšší životní úroveň, větší svobodu a lepší život pro lidi. Pokud řeknete třeba Bolivii, mate pravdu, ale řešení pro nás to není. Proto jsem se kdysi stal reformním socialistou, protože si myslím, že k pokroku ve společnosti je jediná správná cesta. A ta spočívá v trvalém vylepšování společnosti a života lidi mírnými a promyšlenými reformami. Permanentní, ne radikální reformou. Obdivoval jsem vždy Spojené státy. To mi ale nezabraňuje vidět to, že ztratily dynamiku, schopnost modernizovat hospodářství a zavádět nejnovější výdobytky vědy a techniky. A díky obrovským zbrojním výdajům budou jednou řešit obrovské fiskální problémy. Začaly před pár lety zaostávat za Čínou či Německem a ztrátu dynamiky svého hospodářství se snaží kompenzovat zjevnou imperialistickou politikou. Zřejmě se tak snaží zabránit multipolárnímu světu. jehož dalšími lídry budou také Čína, Indie či Brazílie. To ale neznamená,.že bych obdivoval jejich způsob života...Ten americký ovsem také ne. Myslím, že vzorem pro nás je Skandinávie, zvláště Švédsko, ale také třeba Rakousko.
Evidentně máme různé názory na budoucnost naší země i na to, jak ji povznést. Vy "jedete" dle not mainstreamu a dalšího upevňování otrokářské moci globálního kapitálu nad naší zemí a jejím obyvatelstvem a vše, co by tuto moc omezovalo nebo nedej bože eliminovalo ze životů občanů nazýváte radikalismem.
V Sobotkovi ani v Babišovi řešení též nevidím. Protože první jede stejně jako druhý v podpoře mainstreamu a udržování otrokářské ekonomie a druhý navíc je životně závislý na bankovních úvěrech, aby udržel své impérium v chodu a rozhodně nikdy nepůjde do ničeho, co by omezilo moc globální finanční moci a zároveň díky své touze "monopolizovat" ekonomickou a tím i politickou moc ve svých rukou nemůže nikdy navrhnout skutečné řešení pozitivní budoucnosti naší země, protože k té vede cesta přes decentralizaci mnoha odvětví průmyslu a služeb - čili rozdrobení Babišova impéria - a přes celostátní vlastnictví měny, finančního systému, nerostných surovin a energetických zdrojů ...
Naštěstí je zde Rusko, Čína, BRICS a další země, jejichž lídři mají "koule" a rozhodně se nedomnívají, na rozdíl od Vás, že stávající model globalizace se nedá řídit a že se nedá řídit z jiného centra než je Washington.
Stále Vás považuji pane Paroubku za moudrého muže, který skutečně může mít velmi silný potenciál pro opravdovou změnu v této republice. Zda tomu tak bude nebo ne, je jen na Vás. Když se Vám podaří odhodit nebo alespoň potlačit to "přezírání" alternativních řešení a osvobodit se od určitého "snobství", otevře se Vám obzor pro řešení, která nejsou zase až tak složitá, jen je dnes právě díky výše uvedenému nejste schopen uvidět ...
Vaše přirovnání k jídelnímu lístku raději komentovat nebudu. Naši zemi, kulturu i budoucnost její mohou spasit jen lidé, kteří se dokáží dostat na "nad stranickou" úroveň vnímání, kdy vytvářejí systém, který umožňuje občanům různého zaměření ve všech ohledech naplnění jejich života, aniž by docházelo k omezování nebo zotročování jiných ... SES (www.ekonomickareforma.cz) toto umožňuje, protože postuluje vztahy, které jsou svázány zápornými zpětnými vazbami, které fungují automaticky v závislosti na konkrétní aktivitě občanů společnosti.
Stranický systém byl vyprodukován "globální elitou" za účelem naplnění hesla "rozděl a panuj" - neustálé nesmiřitelné ideologické boje mezi lidmi o kraviny, když potom rozvoj národů a jejich kultur degeneruje, dochází k ekonomickému zotročení národů a jejich zahánění do slepých uliček ...
Cesta "soutěžení politických stran" je slepou uličkou pro budoucnost národů a společností a to byste po svých zkušenostech i s mediální manipulací i účelovým vytvářením "zájmových" koalic na úkor zájmů národa mohl vědět.
Pane Schlimbachu, je vždycky otázka, co je to lid a jak mu prospět. Program strany je něco jako jídelní lístek v restauraci. Buď se Vám líbí, anebo ne. Když ano, jdete tam... Když jste spokojen s jídlem, nápoji, s cenami i úrovní obsluhy, tak se do restaurace rád a často vracíte. Takže program a jeho uskutečňování je důležité i v politice. Snažil jsem se Vám jemně naznačit, že máme na budoucnost naší země i na to, co ji může povznést, dosti rozdílné nazory. Nevidím řešení ani v revoluci, ani v radikalismu. Ale ani v Sobotkovi, a uz vůbec ne v Babišovi. j.p.
Nikde jsem pane Paroubku nezpochybnil, že jste neplnil program. Jen jsem napsal, že máte stále velký potenciál, který tentokrát můžete využít ve prospěch občanů této země. Samozřejmě, pokud budete chtít. Plnění programu neznamená, že je pozitivní pro občany této země, pro její suverenitu, rozvoj a budoucnost. Vaše volání po euru například a jistý obdiv k euroatllantským strukturám nevypovídají zrovna o tom, že byste v otázce, co je dobré pro "lidi" měl zcela jasno ... Ale, jak píšete, je to můj názor....
Pane Schlimbachu, nemám pocit, že bych v nedávné minulosti jako vrcholový politik nepracoval pro lidi. Není to zřejmě to, co byste si podle Vašich názorů představoval, ale já jsem kandidoval za určitý program a ten jsem plnil... Spíše by se hodilo srovnání s jinými premiéry. Jiří Paroubek
Ještě bych dodal, že svým způsobem se USA snaží s tím něco dělat. Jenomže se narazí na přímo navazující překážky. Zkuste stáhnout z Afghánistánu statisíce nájemných žoldáků, kteří nic jiného neumí a kromě toho (když to pro názornost zjednoduším) "jsou naučeni být stále ve střehu". Prostě už nejsou použitelní pro běžný občanský život. Takže "nerudovská otázka": kam s nimi?
Ta obří výroba si vyžádá také obří sklady. A opoziční strana bude křičet, že je to zbytečná produkce. Takže se "to někde bude muset vystřílet". A ta střelnice se musí připravit .....
V případě Ukrajiny se snaží Američané ušetřit. Tím, že do toho zatáhnout EU.
Prostě demokracie a svoboda, lidská práva, mír. To vše musí jít stranou. Autor správně nadhazuje otázku, co všechno by se dalo za alespoň část těch peněz pořídit. Tak například jako nic: problémy s ebolou atd. atd.
Děkuji za článek. Je zde velmi srozumitelně vyjasněno, proč je pro Ameriku (v uvozovkách) výhodné masivně zbrojit. Bohužel jenom dočasně. Ale ty konce! Neuvěřitelné zadlužení stáhne tuto dříve vyspělou ekonomiku do propasti další velké hospodářské krize. Je to jen otázka času. Čím později k ní dojde, tím to bude horší. Spouštěcí mechanismus nemají v ruce Amíci, ale Číňani. Protože USA prostě nedělají opravdová ozdravná opatření. Ta jsou bolestivá a nepopulární.
Zajímavý blog - zajímavá finanční data. Že se zadlužují státy bereme jako samozřejmost, ani se nezamýšlíme, proč a jakým mechanismem k tomu došlo. Že se zadlužují USA v dolarech, bereme také jako samozřejmost - nepokládáme si otázku - KDO JE VĚŘITELEM?
Když se začneme ptát, budeme stát s otevřenou hubou a nevěřícně kroutit hlavou, v zájmu koho vlastně západní civilizace podniká své výpady po boku USA všude ve světě, kde se zachce, kdy se zachce, v zájmu koho naši tupouni rozvrátili naši zemi, pro stále více občanů naší země připravují návštěvy exekutorských pohůnků, v zájmu koho přijímají zákony zotročující svůj vlastní lid, který jim dal důvěru a moc řešit jeho věci veřejné ...
Těším se na den, kdy se pane Paroubku začnete ptát a nalézat odpovědi.... myslím, že by se otevřely dveře k vašemu novému angažmá, tentokráte ve prospěch národa, třeba .... čas ukáže ...
Komentáře