Mám strach o duševní zdraví prezidenta USA...

 Ale jeho nedávné  vystoupení na jakémsi srocení amerických policistů, z něhož jsem viděl video, mě přesvědčilo o tom, že s prezidentem Trumpem není všechno v pořádku. Je to vážná situace, neboť se jedná o muže, který stojí v čele nejsilnější ekonomické a vojenské mocnosti světa. Ještě nedávno se vyznamenával nevyzpytatelným chováním a nepředvídatelnými rozhodnutími. Nyní již hovoří tak, že kdyby to říkal někdo jiný, byl by považován za blázna. Mluvit na veřejnosti vážné o tom, že území kolem Hormuzského průlivu se stane teritoriem Spojených států, je opravdu věcí, která se rovná  jeho požadavku vznesenému vůči Dánsku na odstoupení Grónska Spojených  státům. Je to podle mého názoru zcela neproveditelné. Pokud celá eskadra lodí Spojených států není schopná vyčistit území Íránu obsazené revolučními gardami na pobřeží kolem Hormuzského průlivu, nemůže být vůbec řeči o tom, že by USA získaly nad Hormuzem 100% kontrolu. Ano, Irán se Spojenými státy se budou držet v šachu.  A to je tak všechno, co bude.

Nadějnější zpráva je ta, kterou jsme slyšeli od zetě prezidenta Trumpa, Kushnera. Probíhají prý diskrétní jednání, pravděpodobně přes prostředníky, mezi USA a Íránem. Bylo by to dobře. Nicméně, nesmíme stále zapomínat na to, jak tento konflikt vznikl. Spojené státy se vždy snažily, alespoň v poválečném období, skrývat svojí imperialistickou podstatu za fasádu hry na demokracii a lidská práva prosazovanou v zemích, které o to zjevně ani nestály. Snahou Spojených států bylo zejména prostřednictvím svého silného bankovního systému, ale také svých nástrojů, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond uvést rozvojové země do stavu totální ekonomické závislosti na hlavní mocnosti světa. Země rozvojového světa si nabíraly od amerických bank, včetně mezinárodních bank úvěry, kterými platily rozvojové projekty, které, jak se většinou později ukázalo, neměly potřebnou finanční návratnost. A dostaly se tak do spirály velkých dluhů. Zkrátka, rozvojový svět se dostal díky takovéto politice a díky zkorumpovanosti svých politických a mocenských elit, na které se ovšem často podílely americké zpravodajské služby, do ekonomického područí Spojených států. To platí zejména o oblasti Latinské Ameriky. Zkrátka, USA po 2. světové válce jenom modernizovaly  svou někdejší politiku dělových člunů.

Za Trumpovy vlády, ale zejména v posledním půl roce, úplně odhodily škrabošku, kterou zakrývaly svou imperialistickou podstatu. Chtěl bych slyšet, co by říkali nevyprovokovanému útoku na Írán, který byl  porušením mezinárodního práva, takoví idealističtí prezidenti USA, jako byly John Q. Adams či Abraham Lincoln. Myslím, že by si jejich hodnocení  prezident Trump za rámeček právě nedal. Připomenu jen, že 28. února spojené síly USA a Izraele napadly, uprostřed jednání mezi Spojenými státy a Íránem, islámskou republiku. V prvních dnech spojenci uspořádali hon na vedoucí činitelé tohoto státu. Řada z nich zahynula při americkém bombardování, a to včetně nejvyššího představitele Íránu Chamenejího. Ten, ze svého hlediska zemřel jako mučedník. Před americkými bombami se naprosto neskrýval. 

Tato posedlost vražděním íránských představitelů, kterou zřejmě Američané převzali na základě chybných předpokladů  izraelské zpravodajské služby, vytvořila mylnou představu, že je možné naprosto hladce provést změnu íránského režimu, tak, aby jim noví šéfové státu zobali z ruky. Tedy podobně, jako se to Trumpovi povedlo ve Venezuele. V pozadí všeho bylo, že se Spojené státy chtěly zmocnit íránského nerostného bohatství a zejména pak ropy a zemního plynu. A Izrael chtěl zlikvidovat svého mocenského konkurenta v oblasti Středního východu. Jak prosté, milý Watsone. Někteří západní politici, včetně některých českých jsou tak trapní, že toto flagrantní porušení mezinárodního práva dokonce tolerují a omlouvají. Jsou to vesměs titíž politici, kteří se pohoršují nad návratem ruských a běloruských sportovců na světová sportovní kolbiště. Vždyť při zákeřném útoku 28. února nebyli pobiti jenom významní členové vedení Íránu, ale zahynulo mj. také 170 perských děvčátek v  dívčí škole na jihu Íránu. Připomínám, že to jsou zcela nevinné děti, které nemají se záležitostmi vůdců své země cokoliv společného. Byl to prostě odporný válečný zločin. 

Nyní přichází ovšem další fáze vývoje konfliktu. Možná, že už dnes i prezident Trump pochopil, že je v politické pasti. Pokud si to neuvědomuje on, tak zcela nepochybně si to uvědomuje íránské vedení. Trump může hrozit i svým strategickým spojencům, jako je zcela mírumilovný Omán, krutým bombardováním, ale to na věci nic nezmění. Státy Perského zálivu se budou chtít dříve nebo později a v různé míře dohodnout s Íránem. Pokud toho nebudou schopny samy, tak jim s tím dobře poslouží například čínská diplomacie anebo diplomacie pákistánská či katarská. Dříve nebo později budou Američané z oblasti Perského zálivu pro svou nadbytečnost vytlačeni. Jsou tam opravdu nadbyteční. Státy Perského zálivu s výjimkou Íránu si je vydržují pro svou bezpečnost, kterou jim ovšem USA nedokázaly zajistit. Připomínám, že americké základny v této oblasti něco také stojí a to si musí zaplatit hostitelské země samotné. Jak zveřejnily některé světové agentury, například Reuters, Spojené státy dnes nemají dostatek některých zbraňových prostředků. Především systému Patriot, Tomahawk a dalších. 

To vytváří samozřejmě problémy také na Ukrajině. Která je prakticky bezmocná proti každodenním ruským útokům. 

Proč vlastně je v tuto chvíli prezident Trump v podstatě bezmocný? A může přitom vyhrožovat jak chce a íránské vedení z toho má jen velkou bžundu. Jeho válka v Íránu je pro velkou většinu Američanů nepochopitelná a nepřijatelná. Jásá nad ní pouze mocná proizraelská lobby. To je přesně ta lobby, která určuje politiku Spojených států nejen k Íránu, ale také ke Gaze a jižnímu Libanonu. Tato politika tam umožňuje řádit izraelské armádě  podle libosti. Představa Američanů, že se to většině světa líbí, je lichá.

 Velice rád čtu komentáře amerického senátora Sanderse. Je to moudrý muž. Pokud hovoří o 70 tisících civilních obětech v Gaze mezi tamními obyvateli v době bojů o Gazu, ví o čem mluví. Kdyby Spojené státy chtěly, během pár týdnů by musel Izrael zastavit tyto své vojenské operace terorizující civilní obyvatelstvo. Ale prezident Trump  to nechce. Zřejmě z toho důvodu, že  potřebuje udržet svého spojence Netanjahua v úřadu premiéra i po nadcházejících parlamentních volbách v Izraeli. Bohužel, většina izraelské společnosti je hluchá a slepá a nechápe, že se jejich země stala jakýmsi mezinárodním vyvrhelem pro stále větší počet zemí světa. Jedinou naději, kterou by snad měla tato země je, že by došlo ke změně vlády. Že by namísto Netanjahua přišel někdo pragmatičtější. 

Pokud Donald Trump bude držet dále tento kurz a pokud  jej budou držet v klinči Íránci, prohraje jeho Republikánská strana v listopadu volby do Kongresu Spojených států, nejspíš na celé čáře. A to bude mít dalekosáhlý vliv na výkon moci ve Spojených státech. Pozice prezidenta se oslabí. 

Jediné rozumné řešení, které by Trump mohl nyní udělat a já ho nevylučuji s ohledem na jeho osobní nevypočitatelnost je, že by vyhlásil konflikt s Íránem za skončený. Pokud to neudělá, prohraje na podzim volby. Pokud to udělá, bude to taky špatně, ale možná, že volby jeho strana přežije v nějaké rozumné míře porážky či dokonce remízy. Zkrátka, Trumpa a Spojené státy nečekají hezké týdny. 

Trumpa a jeho rodinu snad nemůže těšit ani to, jak se jejich brokerovy daří vydělávat na burze, s ohledem na důvěrné informace, které pravděpodobně dostává ze správných míst, velké peníze. Je totiž známo, že jeho broker vstupuje na burze do obchodu každý den v průměru více než 60 krát. Alespoň tak tomu bylo před pár týdny. A v těchto dnech prezident musí odrážet útoky na svého syna Barrona, když se drzí demokraté ptají, z čeho že vlastně vydělal za jeden rok 150 milionů dolarů navíc... Z čeho je vydělal, si umím docela dobře představit...

Ilustrace vytvořena umělou inteligencí.