Turistický průvodce politickou cestou Ladislava Bátory aneb od socialistů k Haiderovi a Le Penovi

Nový poradce ministra školství Josefa Dobeše nepůsobí ve vysvětlování kandidatury do Poslanecké sněmovny za Národní stranu v roce 2006 nijak přesvědčivě. Normální člověk se totiž rozhoduje, je-li mu nabídnuta kandidatura za nějakou politickou stranu, třeba i na v zásadě nevolitelném místě, podle jejího programu, cílů i její činností. Na základě těchto faktů pak zvažuje, zda své jméno s takovou kandidátkou spojí či nespojí.

Lídr kandidátky Národní strany na Vysočině Bátora, člověk vzdělaný a pohybující se léta v politice, však dnes tvrdí, že program neznal a dokonce ho ani příliš nezajímal. Připusťme však - nijak to ale Bátoru neospravedlňuje - že tomu tak bylo.

On je totiž Ladislav Bátora politicky poněkud rozevlátý - byl již ve čtyřech politických stranách a za další dvě kandidoval. Nedá se ale říct, že by všechna jeho angažmá měla nějakou hodnotovou linku. Kariéru začal ještě v dobách komunismu v tehdejší Československé straně socialistické, podle některých s velkými budoucími ambicemi. Za socialisty také kandidoval ve volbách v roce 1990 a byl to jeho první takový neúspěšný pokus. Stejně jako všechny další.

Sám Bátora uvádí, že byl od socialistů vyloučen pro údajný pokus o rozvracení strany. Možná ho ke stranické vzpouře vedla nenaplněná poslanecká ambice, snad i porevoluční odstavení z nadějných pozic. Nakonec se ovšem s touto stranou setká ještě jednou, ale to již u soudu, kde se Ladislav Bátora žalobou na ochranu cti bránil mezi socialisty se šířícím fámám, že v minulosti byl agentem Státní bezpečnosti. A proč fámy vznikly? Socialisté se pozastavovali nad jeho předlistopadovým režimním vystupováním a také nad mentory, kteří stáli za Bátorovým vstupem. Je třeba podtrhnout, že Bátora tuto při vyhrál.

V té době už měl Ladislav Bátora nové "socialistické" působiště v nově založené Národně sociální straně, která vytvářela fikci pokračovatelky národních socialistů. "Socialista" Bátora tady je nejen zákulisním hybatelem, ale má i řadu funkcí. Je třeba členem předsednictva Generální rady, ale také generálním ředitelem vydavatelské firmy GMA 91, úzce spojené s národními sociály. V roce 1992 ještě přebírá Záslužný kříž Národně sociální strany, ale to se již Bátora rozhlíží jiným politickým směrem. Jak sám říká, národní sociálové směřují k nicotnosti.

Turistická značka doby vede doprava. Ladislav Bátora se po ní vydává.

V roce 1993, společně s několika bývalými národními sociály, se totiž stává členem Občanské demokratické aliance, později i jejím pražským místopředsedou. Také ODA mu dává možnost kandidatury do sněmovny, v roce 1996 z devátého, předem nezvolitelného místa. A tak se začínají objevovat Bátorovy výhrady k politice strany. Sám poznamenává výhrady k účasti na Sarajevském atentátu, podporu Tošovského vlády nebo postoj ODA v době televizní krize. Nakonec, ODA vlastně také směřuje k politické nicotnosti - v roce 2001 Bátora, tentokrát mluvčí národně konzervativního směru, po zvolení Michaela Žantovského stranu opouští.

Nakolik byly zmínené důvody faktické, nakolik vytvářely cestu k dalšímu směřování, to ví jen Bátora.

Nyní sice hned do jiné strany neturistuje, jen podporuje občanské demokraty, lichotí mu zejména jejich euroskepticismus. To však jen do chvíle, kdy se jejich předseda Mirek Topolánek stává Evropanem, což je pro konzervativního národovce Bátoru nepřijatelné. Není ale členem ODS, takže vystoupit není odkud. Zvolí tedy jinou formu protestu a kandiduje v roce 2006 do Poslanecké sněmovny jako nestranický kandidát za Národní stranu z prvního místa na Vysočině. Dlužno podotknout, že tento protest s ODS ani s Topolánkem nijak nehne. Konečně, proč také, když pro Národní stranu hlasovalo 0,12 procenta voličů a kandidátka vedená samotným Bátorou na Vysočině získala 344 hlasů. Zkrátka zase taková nicotnost.

Ladislav Bátora má od té chvíle ovšem známku člověka, který se spojil s extrémistickou stranou. Také proto vzbudilo zájem jeho angažmá v projektu Strany svobodných občanů, kde se v roce 2009 stal krátce členem vedení. V turistickém průvodci po politickém angažmá Ladislava Bátory potom již chybí jen připomenutí kandidatury do Senátu za Suverenitu Jany Bobošíkové. V současnosti žádný zdroj nemluví o nějakém stranickém angažmá Ladislava Bátory, je pouze předsedou konzervativní euroskeptické Akce D.O.S.T.

Bátorova stranická angažmá provází, jak je vidět, nejen rozptyl od levicových socialistů k národnímu konzervativismu. U socialistů i v ODA navíc vždy organizoval proudy nespokojenců. Jen dopady byly různé. Zatímco ze socialistické strany ho tehdejší předseda Jiří Vyvadil vyloučil, z ODA odešel sám. A je tady ještě jedna věc, ona nicotnost. Bátora má i smůlu, když v určitých momentech sází na stranu, která - jeho slovy - přechází do nicotnosti.

To je turistická mapa cesty - stručná a jen informativní - Mgr. Ing. Bc. Ladislava Bátory Ph. D. Člověka, který dnes bude radit ministru školství Josefu Dobešovi z Věcí veřejných. Politického "světoběžníka" po českém politickém dvorečku.

Ladislav Bátora dnes bagatelizuje kandidaturu za extrémistickou Národní stranu, ale nejde jen o tento fakt v jeho politickém životopisu, který mu dává nálepku extrémistické osoby. Je tady ještě výrok, byť později Bátorou popíraný, který zaznamenal týdeník Respekt: "Pokud bych se měl s někým ztotožnit, byl by to určitě Jörg Haider nebo Jean-Marie Le Pen."

Vůbec není čemu se divit, že tolika lidem angažmá Ladislava Bátory ve funkci poradce ministra školství vadí. A že jim také vadí, že ministru školství nevadí, že mu radí člověk, který se ztotožňuje s Haiderem a Le Penem. Navíc, současné problémy Věcí veřejných naznačují, že Bátora se opět nějakým způsobem spojil se stranou, která také přechází do nicotnosti.