Niger zatím v klidu

niger lidé
14.8.2023 11:56
Hrozba vojenské intervence Hospodářského společenství západoafrických států do Nigeru vyzněla naprázdno. Zůstalo jen u ekonomických sankcí země, ve které žije 42 procent obyvatelstva v extrémní chudobě.

Je toho málo, co představuje rozdíl v životě obyvatel Nigeru po vojenském puči, který svrhl prozápadního prezidenta Mohamada Bazouma. Francouzský levicový list Liberation popisuje křtiny v Niamey, hlavním městě, kde podobně jako v jeho okolí převažují křesťané. Svátečně oblečení příbuzní se scházejí ve stanech, které byly postaveny pro tuto příležitost přímo na ulici, a jediné, co vadí, je nepřetržité burácení generátorů elektřiny. Jednou ze sankcí ECOWAS proti vzbouřeneckému režimu generála Abdourahamana Tianiho totiž bylo okamžité přerušení dodávek proudu ze sousední Nigerie, která zatím plnila potřeby Nigeru ze 70 procent.

Další svízel představují omezené výběry hotovosti v bankách a bankomatech, protože tu zase přestala dodávat Západoafrická centrální banka, emitující pro země ECOWAS západoafrický frank navázaný na euro. Současně rostou ceny potravin, které jsou hlavně z dovozu, což je další podoba zahraniční závislosti. Sankce sousedních zemí tak výmluvně nasvítily systém, který svazuje a ochromuje celý region. Jde o to, jak tyto státy dotlačit k levným dodávkám surovin a nejlacinější pracovní síly pro potřeby vzdálených metropolí.

Z toho je zřejmé, že bezprostřední hospodářské potíže mají hlavně historický původ. Proto většina obyvatel podporuje pučisty, od kterých si slibují konec neokoloniální nadvlády. A nepřekvapuje ani skutečnost, že vojenské převraty v regionu Sahelu se řadí jako korálky jeden za druhým, Niger následuje Mali a Burkinu-Faso, další bývalé francouzské kolonie, do kterých se přelilo riziko agresívního džihádu ze Západem rozvrácené Libye. Francouzská vojenská přítomnost, která měla tyto spřátelené země ubránit, se ukázala jako bezzubá, ochotná chránit jen francouzské zájmy, jako jsou třeba uranové doly v Nigeru. Dovoz nevýhod a export výhod, to nemůže být trvale populární.

Prozápadní režimy těchto tří zemí Sahelu svrhli vojáci se západním vzděláním. To zase potvrzuje dávnou obavu, že lepší vzdělání v podřízených zemích škodí. Lidé s větším rozhledem začnou pozorněji sledovat reálné ekonomické toky a jejich krytí ideologickou mlhou a politickými triky. Dovozní závislost je vyzkoušeným nástrojem. Napřed se musí lidé na venkově připravit o půdu a vlastní zdroje obživy, a pak už jim nezbyde než odejít do předměstských slamů, kde musí být ochotni podstoupit cokoliv, aby si mohli koupit to, co dříve měli na dvorku. Sebemenší mzda je lepší než umřít hladem.

Při utváření tohoto systému se argumentuje radostnou rozvojovou budoucností, růstem produktivity na průmyslově obdělávaných lánech, které vznikly namístě subsistenčních políček. Hospodářské statistiky zdobí rekordní výnosy, které míří na zahraniční trhy. HDP roste (pravda, z nuly), do země míří zahraniční investice, akciím na světových burzách se to líbí, – a životní úroveň podstatné části domácího obyvatelstva prudce klesá. Jen tak si lze vysvětlit, že v Nigeru, který je největším vývozcem uranu do Evropské unie, žije oněch 42 procent obyvatelstva v extrémní chudobě, jak právě zaznamenala Světová banka. A že země trpí chronickým nedostatkem potravin.

Jsou tu tedy reálné důvody ke vzpouře. Proto se na vzbouřence vytáhla hrozba vojenské intervence společenství, jehož jsou členy, která měla udělat z revoluce epizodu. Kdo má tanky, nemusí mít pravdu. Tanky pravdou neutlučeš. Tanky však musí napřed vyjet, a nejen jako snadné cíle. Když se však porovnává výzbroj Nigerie, která měla být hlavní intervenční silou, a Alžírska, které se rozhodně postavilo na stranu Nigeru, okamžitě pochopíme, proč zůstalo jen u bojovných hesel. Alžírských tanků je víc a jsou o několik generací lepší.

Podle informací slovenského internetového Armádného magazínu, má Nigerie funkčních jen asi 180 britských tanků Vickers vyrobených v 60. letech a 40 sovětských tanků T-72. To by mohlo stačit, kdyby nigerijská armáda, která má 120 tisíc mužů, stála jen proti dvacetkrát menší armádě nigerské. Jenže v takovém případě by do hry vstoupilo Alžírsko, plynová velmoc, která dokázala své postavení evropského dodavatele mnohem lépe využit, a pak by to byla úplně jiná liga. Alžírsko má skoro 600 nejnovějších ruských tanků T-90 a špičkové ruské letectvo.

„Kategoricky odmítáme jakoukoliv vojenskou intervenci,“ prohlásil alžírský prezident Abdelmajid Tebboun v televizním rozhovoru. Zdůraznil, že „bez nás nebude žádné řešení”, protože “my jsme hlavní zainteresovanou stranou”. „Alžírsko má tisíc kilometrů dlouhou hranici s Nigerem.“ „Jaká je dnes situace v zemích, kde došlo k vojenským intervencím? Podívejte se, co se děje v Libyi, v Sýrii.” Případná zahraniční vojenská intervence “by mohla vést ke vzniku ohniska napětí v celém regiónu Sahelu”, varoval prezident Tebboun.

Nigerie má ještě další důvod, proč do toho nejít – a proč už to vládě zamítla horní komora parlamentu. Obyvatelstvo sousedící s Nigerem má stejný kmenový původ, a tito Haúsové tvoří dvě pětiny populace. Tady už nejsou křesťané, kteří obklopují hlavní město. Vládne tu radikální islám podřízený právu šaría. Píchněte do toho, a máte občanskou válku, snahy o odtržení a džihád. Proč by Nigérie měla něco takového kvůli Francouzům podstupovat?

Francouzi by mohli leccos zkusit sami, mají 1500 mužů elitních sil a cizinecké legie u francouzských uranových dolů Orano Mining SA. Ale poté, co pohořeli v Mali a místní vláda dala přednost ruským wagnerovcům, nemají podporu ani v Paříži. List Figaro cituje otevřený dopis 94 francouzských senátorů, který shrnuje krach francouzské politiky v regionu: 

“Dnes je to Niger, včera Mali, Středoafrická republika, Burkina Faso, kdo odmítli Francii, francouzské síly, francouzské podniky.” Jak dopis dále uvádí, Francie má problémy také na Pobřeží Slonoviny, v Senegalu, Alžírsku, Tunisku a Maroku. „Včerejší francouzskou Afriku nahrazuje vojenská ruská Afrika, ekonomická čínská Afrika a diplomatická americká Afrika… Afrika, tento přátelský kontinent už nerozumí Francii a čím dál víc zpochybňuje její úlohu a přítomnost.” 

https://www.armadnymagazin.sk/2023/08/12/vyvoj-v-nigeri-francafrique-nahradza-ruska-afrika-vojensky-zasah-ecowas-v-nigeri-nema-sancu/

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.