Jiří Paroubek: Utkvělé představy Američanů
Podobný model zkusili Francouzi s Brity s podporou Američanů uplatnit také v Libyi. Tamního diktátora M. Kaddáfího při vojenských akcích, kterými podpořili tzv. opozici, po několika měsících bojů usmýkali k smrti. Výsledkem je ovšem nikoli rozkvétající arabské jaro v Libyi, ale chaos a nekončící zmatek v zemi, v jehož důsledku se otevřel „africký kanál“ uprchlíků směřujících přes Itálii do Evropy. Zdá se, že Libye vůbec nemá šanci se z tohoto chaosu dostat.
Podobná situace může ovšem po odchodu prezidenta Asada, jehož režim není o nic více ani méně demokratický než například režim v Egyptě či Alžírsku, nastat také v Sýrii.
Je dobré si položit otázku, proč většina ze zhruba osmi milionů syrských uprchlíků, kteří uprchli ze svých zničených domovů či islamisty obsazených území, hledá přechodný domov a ochranu přímo v Sýrii u vojsk syrského prezidenta Asada. Proč u prezidenta Asada hledají ochranu příslušníci náboženských minorit, křesťanů, allávitů a drúzů (celkem se jedná o téměř 5 milionů lidí)? Je v zemi nějaká jiná reálná síla nežli prezident Asad a jeho armáda a domobrana, čítající zhruba 300 tisíc ozbrojenců, která je schopna čelit islamistům z Islámského státu a z fronty an-Nusrá, která je syrskou odnoží Al-Káidy?
Pokud by došlo k odchodu prezidenta Asada, znamenalo by to politické vakuum a chaos (jaké známe z Libye) v té části Sýrie, kde je soustředěno v této době nejméně 15 milionů obyvatel pod ochranou armády B. Asada. A v důsledku chaosu by se mohly miliony uprchlíků vydat ze země vydat hledat nový domov, a to především d Evropy…
USA by především měly uklidnit a usměrnit své klienty, například ze Saudské Arábie či z Turecka, tak aby přestali podporovat teroristy bojující proti Asadovu režimu. To by pro první období mohlo postačit. Pak je třeba hledat modus vivendi mezi Asadem a obecně baasistickým režimem na jedné straně a sekulární opozicí, jejíž bojovníci existují spíše ve fantazii Američanů nežli reálně, na straně druhé.
Je dobře, pokud se česká diplomacie snaží pomoci syrské vládě a opozici najít cestu k příměří.
Jiří Paroubek
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 4313x přečteno
Komentáře
Já plně souhlasím s autorem článku.
Dovolím si dodat jeden faktor, který se běžně neuvádí. Jak známo, hlavním faktorem, který příspěl k porážce nacistického Německa za 2. světové války, byla naprostá porážka VZDUŠNÝCH vojenských sil. Už tehdy to prostě bez letectva nešlo.
Za uplynulá léta se letecká technika nesmírně rozvinula, včetně možnosti rekognoskace a díky existenci velmi přesně naváděných bomb. Nechci to prodlužovat.
A nyní, když si uvědomíme, že celý poslední rok ÚDAJNĚ Amíci trestají tzv. Islámský stát pomocí svých dronů a další vyspělé techniky. A nic, nic, naprosto nic.
Proč tomu tak je? No prostě - Amíkům se nehodí, aby dosavadní prezident uspěl. Takže nic konkrétního nepředvádí. Nic, nic, naprosto nic.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Vyvážený postoj skutečného státníka. Nic jiného ke komentáři Jiřího Paroubka nemohu dodat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Souhlasím s komentářem a ve světle posledních aktuálních událostí ještě přidávám. Dnešní legalizace vojenské přítomnosti Ruska a jeho letecké podpory vládních syrských jednotek v boji s IS mimo jiné ukazuje, kdo ctí mezinárodní právo a kdo ho jen využívá a hodně často zneužívá k vlastním cílům. Rusko je momentálně jedinou zemí, která v Sýrii může vojensky zasahovat legálně. Činí tak na základě žádosti o vojenskou pomoc ze strany legitimní vlády Damašku. Dosavadní "koalice" provádí svoje letecké údery bez mezinárodního mandátu (příslušné rozhodnutí RB OSN chybí) a nejaktuálnější hrozby Saudů, že Asáda donutí odejít třeba i silou (vyzbrojováním syrské opozice) je na tom stejně.
Skutečnost, že se za legitimní vládu v Sýrii postavilo Rusko a nyní už i vojensky světu oznamuje, že z řešení mezinárodních vztahů by měly jednou provždy zmizet dosavadní představy o provádění jakýhkoliv změn uvnitř suverenních států z vnějšku! Nezbývá než držet Syřanům palce, aby o osudu své země mohli rozhodovat sami a bez vnějšího vměšování. Rusové to, zdá se, garantují, mnohé západní, ale i arabské země o tom mají představu jinou. Jak se na to dívá vláda B.Sobotky nevíme.
Stejně tak pořád oficiálně nevíme kdo s IS obchoduje, nakupuje "jeho" ropu, dodává mu zbraně a další komodity, tedy kdo mu pomáhá přežívat. A zdá se, že označení takových zemí prstem ani nikoho nezajímá a nikdo ani ve snu nemyslí na to, že by za svoji "obchodní činnost" měly být takové země poprávu potrestány!
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.