Příchod Páně Koronáče…

Osobně stále pokládám právě komunikaci kolem celého problému pandemie za jeden z důvodů, proč se ze společnosti vytrácí důvěra, tolerance s nimi i schopnost jakékoliv smysluplné kolektivní akce. To vše vytváří chaotický obraz skutečnosti a přirozenou reakcí na tento obraz, je to, že stále více lidí na něj reaguje po svém, což vytváří chaos na straně příjmu obrazu a oba tyto chaosy se neobyčejně efektivně propojují a vytvářejí zmatek nad zmatek, pravou „trmu vrmu“, jak říkají bratři Slováci.

Dovolím si jen upozornit na tři falešné tóny, které zaznívají v rámci tohoto chaosu a jsou jeho zdroji a produkty zároveň. Spousta lidí na ně slyší bez ohledu na to, jak jsou falešné. Nejsou ničím novým, a pokud zaznívají v mnoha tóninách, v různé síle i rytmu v obvyklém politickém nebo společenském kontextu a provozu, tak působí spíše úsměvně. V kontextu pandemie nebo jiné krize, která řadě lidí přináší smrt, neštěstí a zmar, už to tak veselé není. Nejhorší je, že tu zjevně zůstanou i po pandemii.

První tón je variací na téma „vše by fungovalo, kdyby se nám do toho nepletli lidé…“

Druhý tón je variací  na téma „vše by fungovalo, ale selhali jednotlivci…“

Třetí tón je variací na téma „nic nefunguje… a my sami víme nejlépe, co máme dělat…“

Nebudu urážet inteligenci čtenáře slohovým cvičením na téma, jak se tyto tóny promítají do našich životů i do života společnosti. Každý má své zkušenosti, svůj úhel pohledu, svůj názor… Na druhé straně vím, že se vlastní názor stává stále nebezpečnější svým nositelům, abych jmenoval alespoň jeden přímý dopad do praxe.

Dovolím si jenom tři poznámky k současné praxi.

Především jde o to, že naše elity se tradičně chovají ke společnosti jako dobyvatelé a nikoliv jako správci. Opět ponechám na čtenáři, aby si konkrétní projevy této neblahé tradice doplnil sám. S tím souvisí až příliš časté nevratné kroky, spasitelství a chiliasmus. A konečně je to pohrdání všemi, kdož nejsou ani dobyvatelé, ani spasitelé ani věrozvěsti. Tím se obloukem vracíme k prvnímu z neblahých tónů.

Jako kvintesence, spiritus, pneuma či aithér toho všeho jsou do naší společnosti těmito tóny vnášeny tmářství, zpátečnictví a strach ze všeho příchozího a všech přicházejících, včetně budoucnosti. A právě obrácení se do minulosti a nepřítomnost jakékoliv rozumných vizí budoucnosti jsou největším problémem našeho současného života. Pandemie odejde, ale tmářství, zpátečnictví a strach z nového v nás zůstanou.

Tento neblahý stav společnosti i našich duší není dílem vlády a není ani dílem vnějších vlivů. Je to naše společné dílo a nemáme se věru čím chlubit…

Adventus Domini Coronaviri je jenom pěna na  hluboké vodě našeho vlastního tmářství a strachu z příchodu jiné budoucnosti. Komenský by nad námi zaplakal a psal by raději kratochvilné říkánky nebo kalendáře…