Nedostatek infuzí je znakem úpadku

Za nedostatkem běžných a hojně užívaných infuzních roztoků má stát poškození výrobního závodu firmy Baxter ve Spojených státech, v Severní Karolíně. Musím říci, že jsem touto informací dosti zaskočen.  Velkou část běžně užívaných infuzních roztoků totiž tvoří fyziologický roztok a roztoky s glukosou. Zjednodušeně řečeno, jde v prvním případě o sterilní osolenou vodu a ve druhém případě o různě koncentrovaný roztok vody s cukrem. To vše se desetiletí bez problémů vyrábělo na našem území a byli jsme v tom zcela soběstační.

Co se stalo, s našimi výrobci netuším.  Byli nejspíš privatizováni a následně zlikvidováni. V současnosti se tedy osolená a oslazená sterilní voda v plastových sáčcích k nám vozí přes půl planety, ze Severní Karolíny.

To je určitě pro nás ekonomicky „výhodné“. Pochybuji, že cena produktu z USA je nižší nebo stejná ve srovnání s naší, kdysi tradiční a běžnou výrobou. Také jsem nezaznamenal, že by tato praxe vadila aktivním dekarbonizátorům z Evropské komise. Je-li něco příkladem naprosté zbytečnost a plýtvání všemi možnými zdroji, tak je to převážení stovek tun „slané a sladké“ vody loděmi z USA do Evropy.

Mimochodem jsou základní infuzní roztoky i strategickým produktem, bez kterého takřka nelze vést válka. Jeden z prvních kroků u každého většího zranění je totiž okamžité podávání těchto život zachraňujících prostředků. Zdá se, že ani tento fakt nevedl v Evropě k zachování základní výrobní soběstačnosti.

Příběh s nedostatkem infuzí ukázal další smutný příklad toho, co jsme my sami uměli a dovedli vyrobit a potichu to převzal někdo jiný, za což dnes platíme a snad zůstane u toho, že jen penězi. A ne přímo lidskými životy.