Ivo Šebestík: Západní militaristé stiženi touž deviací jako král Midás

Řečtí bohové byli sice v mnohých ohledech podobni lidem, ale přesto dokázali plnit i nejpodivuhodnější přání. Dionýsos měl nejspíš smysl pro humor, a něco vína v hlavě, a tak Midovi jeho tužbu splnil. Tradovalo se mezi Řeky, že král Midás byl vskutku nadšen, když se dotkl větévky z dubu a náhle držel v ruce zlatou ratolest. I ulomil ji a šťasten tímto náhlým zbohatnutím ji uložil do královského vaku. Poté také natrhal v poli klasy obilí a uložil je do téhož královského rance v podobě zlatých klasů. Když si umyl ruce ve studánce s chladivou vodou, stékala tato po jeho rukou ve zlatých krůpějích.

Zřetelně před sebou vidíme – i napříč tisíciletími – kterak chamtivému králi planou oči. Tím sběrem zlatých klasů však králi vyhládlo. I jal se zanechat sklizně a usednul ke stolu k večeři. Leč běda, každé sousto, které přiložil k ústům, se také měnilo ve zlato. I samotný chléb. V té chvíli Midás pochopil, že by mohl docela dobře zemřít hladem a žízní mezi horami zlata. Vydal se proto ihned prosit Dionýsa, aby ho toho prokletého daru zbavil. Dionýsos se patrně nacházel v dobrém rozmaru, a tak poslal krále k pramenům Paktólu, které byly tak laskavy, že z něj jeho zlaté prokletí smyly. No a Midás se mohl opět najíst a napít. Takto se král vyléčil z těžké deviace chamtivosti po bohatství. Byl to král starověkého světa, ve kterém byla u vládců ještě naděje, že dojdou prozření.  

Jak ale vyléčit již nevyléčitelně nemocné západní militaristy, kteří se v současné době snaží přinutit každého občana členských států vysoce konfliktní Severoatlantické aliance, aby jim odváděl pravidelnou a nemalou daň ze svých mezd, úspor či důchodů? Jak takovou daň vlastně nazvat, když je nad Slunce jasnější, že peníze takto sedřené z kůže obyvatelstva, v podstatě metodou panských drábů na feudálních statcích, na žádnou jeho obranu určeny nejsou? Že se jedná pouze o ukojení stále se zhoršující deviace již neukojitelné, úplně zvrácené chamtivosti těchto zlatokopů nacházejících se opět uprostřed zlaté horečky „divokého Západu“? Zlato na Aljašce došlo, už ani Jack London by tam možná nenašel valounek, a tak psychicky postižení zlatokopové kutají v rozpočtech evropských rodin, ve kterých sami Evropané toho mnohdy mnoho nenakutají?

Jakým názvem označit takovouto žravost? Je jako vystřižená z prvních knih Rabelaisova slavného románu Gargantua a Pantagruel Že by se vynucovaná pětiprocentní platba z národních rozpočtů, jež se rodí zdaněním obyvatelstva, též i nikterak majetného, nazývala „Daň na výživu nenažraných“? Nebo snad „Daň na podporu nevyléčitelné oligarchické deviace“? Či jednoduše a prostě: „Militaristická daň“? „Alimenty pro Otesánka“? Mohla by se ale docela dobře označit také jako „Příspěvek na podporu zničení Evropy“. Který Evropan by si rád nezaplatil příspěvek „pouhých“ pěti procent z národního rozpočtu (v jeho případě to jsou třeba dva platy ročně) na to, aby co nejdříve zemřel i s celou rodinou? Proč si nenalít čistého vína, proč stále mlžit o obraně? Vždyť NATO je absolutně bezkonkurenčně nejmilitarističtější organizace na planetě, a to nejméně od Potopy světa. Všichni militaristé, co se kdy v dějinách objevili, by vedle NATO vyhlíželi jako opuštěný sirotek Oliver Twist nebo Malý Bobeš. Na co potřebuje NATO ještě další peníze? Vždyť je v nich utopeno až po vršek vojenské přilby?! Plave ve zlatě, topí se v dolarech. Ve skutečnosti už nepotřebuje ani cent. Tedy, na obranu!!! Copak tohle není deviace?!

Není nic méně transparentního než výdaje států určené takzvaně na obranu. (Leda tak možná výdaje na „vakcíny“ údajně proti covidu-19.) Jedním z hlavních úkolů NATO je vybírat co nejvíce peněz z rozpočtů členských států. Proto NATO potřebuje existovat. A aby existovalo, neobejde se bez hrozeb, jež jeho existenci vysvětlují. Alespoň těm, kteří se obejdou bez faktů, argumentů a bez logiky. Když hrozby nehrozí, tak si je NATO snadno vyrobí tím, že samo ohrožuje vybraného budoucího agresora. Když nic nehrozí, hraje si NATO v mezičase na vlastní ohrožení a pořádá vojenská cvičení, přičemž přesvědčuje obyvatelstvo, hlavně mládež a děti, že „Hannibal-Putin je „ante portas“, před branami. Západní militarismus je motivován deviantní chamtivostí po ziscích a neexistuje žádná hypotetická částka, jaká by v případě úspěšného výběru na „obranu“, uspokojila majitele vojensko-průmyslového komplexu a další oligarchy, kteří se živí vyostřováním krizí a konfliktů a podněcováním bratrovražedných válek. Ani stovky biliónů dolarů každým rokem by je nenasytily. Jsou skutečně nevyléčitelně nemocní, a takto nebezpeční světu. Mají hlad. Ukrutný hlad spaluje, sžírá jejich útroby!

Celé dějiny lidstva se hemží osobami lačnícími po penězích. Velmi mnoho z nich způsobilo svým národům mnoho neštěstí. Nikdy v dějinách nebyli devianti ale schopni zničit planetu, která je možná zázrakem stvoření ve Vesmíru, přinejmenším v Mléčné dráze. Každou minutu, po kterou budou mít tito lidé v rukou moc, je planeta Země v ohrožení.

Jestliže se řecký bůh Dionýsos slitoval nad králem Midou a dopřál mu, aby se tento zbavil své „zlaté“ deviace, pak nad těmito jeho následovníky by se slitovat neměl nikdy nikdo! A voliči by se měli u každých voleb postarat o to, aby v členských státech EU/NATO nepustili do vysoké státní funkce žádného výběrčího daní pro tyto militaristické kruhy. Evropu může zachránit obnovená demokracie, ne její současná atrapa. Militaristé nenávidí dvě věci: Mír a občany. Obojího se bojí. Mír omezuje jejich zisky a u občanů hrozí, že jednou, snad brzy konečně procitnou z dlouhého spánku Šípkové Růženky a začnou volit odpovědné osoby se solidním charakterem, ctí, odvahou a rovnou páteří. Pak éra zvráceného militarismu skončí i bez třetí světové války.

Ivo Šebestík

(Nové slovo)