Ne Okamura, ale Babiš si bude muset udělat v ANO pořádek…
A Babiš sám už byl předmětem útoku vášnivého proopozičního aktivisty a sousedního premiéra Fica tak tak, že nezavraždili. Opozice spolu s opozičně laděnými segmenty společnosti, umělci, sportovci, soukromými zemědělci cítí krev a chce z logiky jejich přání přirozeně Babišovu vládu svrhnout. Ale záleží na pevnosti koalice a překonání vzájemných animozit a uznání reality.
V tomto smyslu návštěva velké vládní delegace Izraele z hlediska budování protiletecké obrany je vhodnou záminkou (i když za svou osobu asi patřím mezi ty, kdo strach z leteckých útoků zkrátka nemá, ale budiž)
Projednávání zákona, kdy dokonce jedna horlivá opoziční aktivistka vrhla dlažební kostku, za vydatných výkřiků a povzbuzování, vzpomínám si, že Rakušana či Pospíšila ukázala, že téma poplatků, které upřímně řečeno mnohým z nás bylo do té doby zcela ukradené, nabylo na síle, zejména, když se na jejich obranu nyní postavil i Brusel.
Na rovinu říkám: Ustoupit nátlaku zběsilé ulice by bylo zbabělé. Stáhnout zákon by tak bylo politickým zločinem.
V jistém smyslu je asi cítit, že věci jsou na hraně. A vidím- li to z mé rodiny, kdy já s nadhledem i včerejší Letnou viděl jenom jako opakovanou reprízu Minářových zaplněných náměstí, kdy já jsem asi jen dvakrát na minutu si ČT pustil a zrovna po hysterickém vystoupení Ivana Trojana (nebyl on zdrogovaný?) opět vypnul, dvě mé příbuzné to braly jako závažné.
Nuže zatím ne.
Platí, že touto cestou se Rakušanové a Grolichové k vládní moci dostat nesmí.
Já vím, že se opakuji, ale rád tak učiním znovu. Demokracie u nás umřela v únoru 1948, když prezident Beneš ustoupil nátlaku ulice a přijal řešení Gottwalda a najmenoval jím navrženou novou vládu.
S tím souvisí ovšem jeden faktor. ANO je mohutné politické uskupení, nesporně řízené jedním mužem, které ovšem skutečně až dokonale plní funkci catch all party, zčásti mainstreamové a lehce, ale jenom lehce bruselsky a euroatlanticky kritické.
A prakticky nepřetržitě zažívá situace, kdy někteří jejich členové, kteří se vyšvihli do významných funkcí spojených se světlem ramp začínají znovu a znovu inklinovat k podpoře protibabišovského politického světa. Všichni ti namyšlení zrádci následně popadali, ale ANO utržilo i rány.
Dnes zjevně dalšími adepty, kteří si namlouvají, že mohou vést samostatnou politiku jsou místopředseda Poslanecké sněmovny Nacher a předseda zahraničního výboru Vondráček, kterým jde proti srsti přílišná eurokritická a protimilitaristická politika, koaličních partnerů, momentálně zejména SPD, která nesporně lehce posouvá hranice ve vztahu k NATO, Bruselu a zčásti i k válce na Ukrajině a tedy i k Rusku.
Je možné, že i v ANO budou mít podporovatele. Ale zároveň opět platí, že bez ANO neznamenají nic. Ale svou kritikou, zejména SPD nahrávají lacině opozici.
Jistě, v tom je problém i u samotného Andreje Babiše. Nelíbí se mu, že Okamura velice často samostatně komentuje události, že jde dál, než by šel on sám.
Ale to je logika koaliční vlády a mimochodem i širší logiky ze strany voličů, kterým by šly známé výroky ANO, že o členství v EU či ANO vůbec nepřichází diskutovat proti srsti a ANO by to zkrátka nehodili.
Uprostřed silně se měnící mezinárodní situace tak například kritičtější postoje SPD k militarizaci EU jdou vstříc předpokládanému vývoji a Babiš se s tím musí smířit a nebo v opačném případě podat demisi. Bez hlasů SPD tu většinu v Poslanecké sněmovně zkrátka nemá a já dodávám, že je to tak moudré. Protože, kdyby ANO sdílelo zahraničně-politické názory dnešní opozice, pak tu snad ani žádné volby mít nemusíme.
Takže závěrem: Ta včerejší demonstrace měla svůj význam: ukázala, že je možné demonstrovat do aleluja, ale stejně tak jistě posílila odhodlání té mlčenlivě většiny nepřipustit diskuze o stažení zákona o zrušení poplatků. A měla by vést k pochopení, že oproti době, kdy padala jedna vláda vedená ODS za druhou díky vnitřní nejednotě, oceňujme jako klad že poslední tři vlády včetně té poslední Fialovy, která nám dezolátům, extremistům a populistům, pila krev, vydržely do konce. A to je hodnota. Co by za to dala třeba Francie, kde vlády padají snad každých půl roku.
Opozice má šanci na sobě tři roky pracovat. Zatím se chová jako pytel blech a často nesmírně trapně.
A ani ta jejich Česká televize jim s tím není schopna pomoci.
A jediné, co jim dává sílu je ten zrzavý krysař, který je jistě polovinou národa nenáviděným, ale nesporně podnikatelsky velice úspěšný, a proto druhou polovinou národa milovaný.
A pane Babiši, je známo, že Okamuru nemusíte. Ale bez jeho SPD ANO vládnout nebude. Srovnejte si to u Vás a spolkněte trochu i svou averzi.
SPD totiž činí Vaše příliš mainstreamové ANO stravitelnější a koalici podporovatelnější.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 866x přečteno














Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.