Eman Pluhař: Woke-revoluce, cancel-kultura, názorové platformy

V boji proti „bílému rasismu“ přebírá rasistickou argumentaci proti Afričanům (H.v.Treitschke) v době Bismarcka a německého kolonialismu. Podotýká, že antirasistické hnutí v USA od časů Martina Luthera Kinga doznalo značných změn. Třetí fáze boje proti rasismu jak ji představuje woke-revoluce má podle Mc Whortera bizární cíle: „Běloši mají v procesu sebereflexe očistit své vědomí od každé myšlenky, která stojí v cestě antirasistickému světu... a cancel-kultura neznamená nic menšího, než že ten, kdo překročí červenou linii, přijde o práci.“ McWhorter uvádí další a další příklady chtělo by se říci levicové inkvizice v redakcích i na půdě univerzit.

Jinou cestou k demontáži demokracie jsou podle Josepha Vogla názorové internotové platformy respektive jejich internetová ekonomika. Známý kritik kapitalismu ve své nové knize „Kapitál a politika resentimentu. Krátká teorie současnosti“ (hrubý překlad) vytýká sociálním sítím „strukturní populismus“, ideologii bezbarierové komunikace a fantasma o bezprostředním přístupu uživatelů k institucím politické moci. Demontáží ale nemá na mysli obvyklé ovlivňování veřejného mínění v rámci zákonů a vydavatelské odpovědnosti, ale jejich ekonomiku, kterou srovnává s ekonomikou kapitálových trhů.

Nejde tedy o ekonomiku jako např. v případě platformy „Priceline“ s prodejem letenek za cenu dle přání zákazníka. Podniky jako Google nebo Facebook jsou názorové trhy, které nenesou odpovědnost vydavatele. V nich roste poptávka po názorové ráznosti a hlučnosti, názorové radikalizaci a rychlé komunikaci a ne naposledy po tzv, community feedback loops, tedy „tribalizace uživatelů“ . Produkce konformismů generuje sociální a politické odstředivé síly. McWhorter stejnou myšlenku o „tribalizaci uživatelů“ formuluje jinými slovy, ale jasněji: „U těchto skupin existuje tendence se navzájem exkomunikovat. A tento efekt sociální média výrazně zesilují“.

V tomto světle vyhlíží ovšem poněkud jinak reklama Facebooku, která tvrdí, že „v nejnovějších volebních kampaních na celém světě, od Indie a Indonesie přes Evropu až k USA vyhrávali kandidáti s největším a nejangažovanějších počtem stoupenců na Facebooku“. Joseph Vogl připomíná v této souvislost daňová privilegia informačních koncernů a dodává, že v tomto ohledu by se neměla podceňovat účinnost daňové politiky. Na ni také míří návrhy evropských zákonů, které se snaží na informační průmysl uvalit ručení jaká dnes platí pro každého vydavatele (viz také www.jeder-mensch.eu).