Zbyněk Fiala: Energetický summit drsně jiskří

Červnový summit EU (Evropská rada) má bohatou agendu, včetně volby prezidenta, ale strategický dopad může mít návrh, který předneslo před dvěma týdny Německo, Belgie, Dánsko, Řecko, Irsko, Lucembursko a Portugalsko na schůzce ministrů životního prostředí. Má podobu výzvy ke stanovení náročnějšího cíle pro stanovení energetické účinnosti do roku 2030. Seznam iniciativních zemí má logiku. Řadu z nich najdeme mezi těmi, kdo dosáhl největších zvýšení energetické účinnosti v minulém období 2008 až 2012. Po přepočtech, které zahrnují vliv krize a klimatických faktor, stejně jako zvětšování rozlohy bytů v nejchudších zemích, byly nejúspěšnější (řazeno abecedně) Bulharsko, Dánsko, Řecko, Maďarsko a Slovensko. Německo přidalo později, ale má největší ambice.

Závazný cíl úspor?

Na stole je tak návrh Evropské komise, který požaduje závazné snížení měrné spotřeby primárních energetických zdrojů (zhruba na jednotku HDP) do roku 2030 o 30 až 35 procent vůči roku 2007. Iniciativní skupina podporuje i pozdější návrh Evropského parlamentu, který rovněž reaguje na ukrajinskou krizi a žádá snížení spotřeby dokonce o 40 procent, což by znamenalo zdvojnásobení tempa úspor ve srovnání se stávajícím cílem. Rozdíl proti stávajícím plánům je také v tom, že dosavadní cíl EU ve výši 20 procent úspor má charakter nezávazného doporučení, zatímco Evropská komise i Evropský parlament navrhují závazný cíl.

http://uk.reuters.com/article/2014/06/17/eu-energy-efficiency-idUKL5N0OY4KQ20140617

Evropská komise podnikla pokus o odhad dopadů takového opatření (impact assessment) a dospěla k závěru, že každé euro investic přinese dvě eura úspor. Celkově by se rychlejší tempo snižování měrné spotřeby promítlo také do tvorby pracovních míst a zlepšování konkurenceschopnosti. Vyšší náklady se soustřeďují hlavně na energetický sektor.

https://www.foeeurope.org/sites/default/files/commission_ia_2030_energy_efficiency.pdf

Výhodnost úspor není jediným argumentem ve prospěch rychlejšího zvyšování energetické efektivnosti EU. Každého napadne potřeba zvýšení energetické bezpečnosti. V tomto duchu burcuje českou veřejnost i nevládní ekologické Hnutí Duha.

http://www.hnutiduha.cz/aktualne/premier-sobotka-dnes-zrejme-propasne-sanci-ukazat-ze-chce-cr-zbavit-energeticke-zavislosti

Fakt momentálně uzavřených ruských trubek s plynem na Ukrajině lze v každém případě vyhodnotit jako hrozbu snížení celoroční dodávky do Evropy. K tomu není třeba znát konkrétní čísla. Stačí uvážit, že sibiřský plyn se těží snáze v létě, a tak se mají zásobníky plnit – nikoliv z nich čerpat, jak se to děje dnes. V zimě bude tento plyn chybět.

Taky všechny náhradní trasy, o kterých se uvažuje, nevzniknou na počkání, i kdyby jižní trase nestály v cestě spory, kdo a jak ji bude stavět a provozovat. Avšak žádná trasa se nevyhne neklidným oblastem bezezbytku. Měli bychom počítat se světem, jaký je.

Vazba na ochranu klimatu by měla být logičtější. Evropská komise připomíná, že všechny cíle, které EU sleduje – snížení emise skleníkových plynů, zavádění obnovitelných zdrojů a energetické úspory – by měly být v souladu a integrované. Smysl dávají jako celek. Jen ucelený program může dát potřebný impulz pro strategickou modernizaci evropského průmyslu a stavebnictví, zavádění nových technologií, poptávku po výzkumu.

Průmyslová revoluce

Představa, že jde o další průmyslovou revoluci, se možná zdá nadnesená, ale mnozí se jí drží v praxi. Třeba Británie, která jako první přišla na to, že důsledná ochrana klimatu je výhodná nejen proto, že nás zbaví mnohem nákladnějších problémů v budoucnosti, ale také zvedne konkurenceschopnost iniciativní země, protože všechny ty technologie mohou být jak zdrojem úspor měrných nákladů, tak výhodným exportním artiklem. Proto také přistoupila k úkolu strategicky a zavedla dlouhodobé závazné tempo snižování uhlíku a energetické spotřeby ze zákona, aby usnadnila plánování a financování investic.

Rozlišujme také politické projevy a činy. Na mezinárodních klimatických konferencích patří USA a Čína k hlavním odpůrcům povinných závazků, ale obě země zároveň mimořádně rychle zvyšují technologickou připravenost, jak potvrzují i dohody o spolupráci obou zemí v oblasti energetiky.

http://www.state.gov/e/oes/eqt/tenyearframework/

http://www.uschinaecp.org/en/

http://www.wri.org/publication/us-china-clean-energy-cooperation-status-challenges-and-opportunities

Výsledkem je třeba unikátní společné Výzkumné středisko pro čisté energie CERC, zaměřené zejména na elektromobilitu, energeticky úsporné budovy a technologie pro „čisté uhlí“. Další mezivládní programy podporují spolupráci v oblasti chytré rozvodné sítě (smart grid), chytrých budov, kombinované výroby elektřiny a tepla a obnovitelných zdrojů. Rozhodně by neměly uniknout práce skupiny US-China Electric Vehicles Initiative na vytváření společných standardů. Americké elektromobily jsou zatím technicky nejdál a otevřená spolupráce s čínskou výrobní základnou je palbou z opravdu těžkého kalibru.

http://www.wri.org/sites/default/files/Forbes%20-%20testimony%204.16.14.pdf

Nejnovější iniciativa Evropské komise i Evropského parlamentu reaguje na tyto výzvy. Je nesena obavou, aby EU neztratila cennou marketingovou značku průkopníka klimatické odpovědnosti, a tedy i právo určovat tempo dalšího postupu. Formálně je proto návrh evropského zrychlení zdůvodněn jako příklad velkým zemím pro nadcházející klimatickou konferenci OSN, která má stanovit světové cíle do roku 2030.

Kam až lze jít

Evropská komise posuzovala ekonomický dopad pěti scénářů s energetickými úsporami od 25 do 40 procent, ale nemá cenu se utápět v podrobnostech. Jak uvádí, z čistě nákladového hlediska je nejefektivnější kombinace snížení produkce skleníkových plynů o 40 procent do roku 2030 a dosažení energetických úspor o 25 procent (vůči roku 2007). Současně však připomíná, že vyšší energetické ambice (úspory ve výši 30 procent) při stejném uhlíkovém cíli nabízejí dodatečné benefity v podobě vyšší energetické bezpečnosti, růstu a pracovních míst, snížení dovozních nákladů a lepšího zdravotního stavu obyvatelstva. Vyšší náklady postihnou energetický systém.

Nejnáročnější scénář počítá se snížením spotřeby primárních zdrojů o 40 procent spolu se snížením skleníkových plynů o 44,9 % (to je ale už proti roku 1990). Zahrnuje také zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 27,4 procenta roku 2030 (ale Němci se tomuto podílu obnovitelných zdrojů blíží už teď).

Pro zajímavost se podívejme na konkrétní politiky, které k tomu patří.

Zvyšování energetické účinnosti by mělo následující podoby:

Zrychlované tempo renovací budov. V pětiletce do roku 2020 by procházelo obnovou 1,65 % budov ročně, v následujícím desetiletí 2,43 % a s výhledem pokračujících renovací do roku 2050 tempem 1,33 % ročně.

Zvýšené využití pokročilých technologií (Ecodesign) ve výstavbě a nejlepších dostupných technologií (BAT) v průmyslu.

Větší rozšíření středně velkých vytápěcích systémů (district heating), s cílem napojit 14 procent domácností.

Snížení ztrát v rozvodné soustavě.

Omezení spotřeby energie v dopravě – standard pro osobní auta by činil 60 g CO2 v roce 2030 (2,6 litru benzínu na 100 km!), užitkové vozy necelý dvojnásobek. (Jde-li o průměr spotřeby nové produkce, zřejmě započítává i podíl elektrovozů.)

Stínový box v šeru

Český přístup má podobu vynuceného zmatení. Republika se jen opatrně vyprošťuje ze zajetí energetických lobby. Vláda používá triky, jako je souhlas s výstavbou dalších bloků Temelína, „ale ne hned“. Zvažuje prolomení uhelných limitů, „ale jen někde a jen o kousek“. Zápasí s tlakem teplárenské lobby, které se nechce investovat ze svého. Zrušila podporu obnovitelných zdrojů, ale ty už se nákladově přibližují cenám nejdražších tepelných zdrojů a spor bude spíš o podmínky připojování a navazující regulaci. Strany vládní koalice už v minulosti vyslovily souhlas se vznikem zákona „britského typu“ o povinném tempu snižování uhlíku, ale zabít to může příliš nízký cíl. Ten by měl vzejít z aktualizované energetické koncepce, ale tady všude je lépe odložit rozhodnutí ,až pro to budou mocenské předpoklady. Je to lepší, než rozhodnout rychle a špatně.

Další zmatek plyne z falešných preferencí vzniklých z toho, že předchozí vlády se snažily odnaučit koně žrát, a tahle vláda ho dostala, když už to skoro uměl – a málem chcípl. Nesmyslná hospodářská politika a dost úmyslný chaos ve fungování státu zabrzdily čerpání evropských zdrojů. Co nevyčerpáme hned, nedostaneme – to není dobrá výchozí situace pro strategické plánování a účelné využití unikátních zdrojů. Hospodářská stagnace nutí vládu mobilizovat nábor zahraničních investorů z těch energeticky a materiálově nejnáročnějších oborů (gumárna - drsnější už by byla jen hliníkárna). Ale jiní nepřicházejí. Je možné, že jsou s tím spojeny i neúměrné závazky v oblasti energetického zásobování.

Ohlas evropské veřejnosti

Evropská komise se snaží prosadit svůj strategický záměr důkladně. Není divu, má poslední šanci, právě končí. Pokusila se proto zjistit také názor stakeholderů na úrovni od domácnosti po vládu. Dostala 721 odpovědí tvořených ze 36 procent jednotlivci, 34 procent byly organizace, 25 procent obchodní společnosti, 3 procenta úřady (včetně osmi členských zemí).

Hra je vyrovnaná, klimatické cíle 2020 a 2030 podpořilo 313 odpovědí, ale hodně z nich (43 %) volá po absolutním snížení spotřeby zdrojů (nejen snížení měrné spotřeby, kdy spotřeba jen zpomalí). Většina odpovědí (535) volá po nových finančních nástrojích a mechanismech na úrovni EU (vládám nevěří?). Provázet to má odstraňování tržních a dalších bariér a důraznější veřejné kampaně ve prospěch energetické účinnosti.

A technologie? Volání po nových je zhruba stejně silné jako hlas těch, kdo říkají, že už máme všechno, co je třeba, ale chtělo by to lepší podporu poptávky a výměny nejlepších zkušeností. Stačí jen začít.