Nastal čas řešit Airbnb...

Přitom  kupní síla tohoto typu návštěvníků, který přichází do levného ubytování, které je v podstatě nekalou konkurencí hotelového byznysu, je velmi nízká. Tento typ turistů ve špičce sezóny (40 – 50 tisíc lidí podle odhadu) jen zahušťuje i tak velké  návaly v pražských ulicích v centru města.

Při tomto typu byznysu je chronickým problémem nedostatečný výnos z daní, způsobený neochotou velké části provozovatelů daně vůbec platit. Zatím to byla spíše dobrá vůle některých z nich, protože prostě chyběla dohledatelnost rozsahu jejich byznysu. Takže stát ztrácí peníze a ztrácejí peníze také obce, neboť vesměs docházelo souběžně  k neplacení poplatků za ubytování do obecních kas. Zmínil jsem  nekalou konkurenci vůči hotelům, které z povahy jejich podnikání musí pracovat s vyššími náklady, nežli jaké  mají internetoví obchodníci v ubytování. Namátkou uvedu jen nejrůznější požadavky, plynoucí z bezpečnostních či požárních předpisů anebo poplatky OSA atd., což pochopitelně zvyšuje náklady hotelů a internetoví obchodníci s ubytováním se tím vůbec trápit nemusí. Ideální byznys takového obchodníka je, že na dálku, třeba i z ciziny, obsadí svůj byt turistou ze zahraničí. Ten mu předem zaplatí za poskytnutou službu a ukrajinská uklízečka (tedy velmi levná pomocná pracovní síla) uklidí po odjezdu hosta byt, vymění ložní prádlo a jede se dál.

Vstup do platforem internetových obchodníků s ubytováním je zcela anonymní. Důležité je pouze, zda klient předem zaplatí, což může učinit např. z kradené kreditní karty. Sice existuje povinnost vyplnit přihlašovací lístek v ubytování v krátkodobě pronajatém bytě, ale pravdivost údajů žádná hotelová recepce  Airbnb neprověřuje… To znamená, že lístek může být klientem  vyplněn  třeba i záměrně nepravdivými informacemi, které znemožní jakoukoliv identifikaci klienta. To už samo o sobě říká, že existuje značné bezpečnostní riziko. Pokud zahraniční turista projde letištní kontrolou, může se v zásadě v pronajímaném bytě ubytovat s mírnou nadsázkou řečeno třeba i Usáma bin Ládin.

Anonymita může celkem snadno generovat kriminalitu. A to na rozdíl od hotelů, kde musí ubytovaný klient předložit provozovateli hotelu svůj doklad totožnosti. (tedy u zahraničních turistů  pas) a provozovatel hotelu a jeho záznamy o turistech jsou řadou orgánů státu, což je nejen cizinecká policie, následně kontrolovány.

Jak jsem již výše uvedl. Kapacita Prahy, ale také menších českých měst typu Karlovy Vary, či Český Krumlov, je z hlediska četnosti turistů, kteří  do nich přijíždějí,  již poměrně omezená. Z hlediska zájmů státu, ale i těchto jmenovaných měst, půjde tedy o to, spíše zkvalitnit strukturu návštěvníků ze zahraničí, s orientací na bonitnější klientelu. To vesměs není klientela spolupracující s platformami typu Airbnb. Té se jedná především o cenu, tedy o co nejnižší cenu ubytování.

Ani Praha  není velkoměstem dimenze Paříže, Londýna či Berlína a nedisponuje ani neomezeným potenciálem atraktivit, jako jmenovaná velkoměsta.

Celé části Prahy, zejména Malá Strana, se v důsledku aktivit internetových platforem pro ubytování vylidňují, přesněji ztrácejí postupně  své stálé obyvatele. Byty byly až do koronavirové krize stále větší měrou využívány k přechodnému ubytování turistů přes internetové platformy.

Nezanedbatelné není ani to, že už se nejedná jen o jednotlivé byty v bytových domech, které jsou takto využívány (nebo spíše zneužívány), ale o celé komplexy bytových domů často s menšími byty typu garsonek, které se v posledních letech účelově změnily na bydlení pro přechodné ubytování v soukromí.

Z trhu s byty v Praze i v řadě dalších měst tak mizí malé byty vhodné pro mladá začínající manželství. A samozřejmě, že pokud v Praze zmizelo z trhu až 20- 25 tisíc bytů v důsledku této diskutabilní podnikatelské aktivity, především v nejvyšší kategorii, došlo postupně také  ke zvýšení cen bytů i výše nájmů.

Jaké jsou možnosti řešení?

Podobně jako v jiných evropských městech. Lze použít úplný zákaz tohoto typu ubytovacích služeb anebo nejrůznější administrativní omezení, jaké například používají v Amsterodamu, kde je možné vyčlenit pro poskytování přechodného ubytování přes internet v určitém bytě, jen 30 či 40 dní v roce. A tak se vrátit k původní myšlence sdílení. Možnou administrativní překážkou může být i požadavek rekolaudace bytu poskytovaného pro tyto služby na rekreační účel, což si vyžádá souhlas dalších majitelů bytů či nájemníků v domě. A ten asi získá malokdo...

Závěr

Je otázka, kdo se tohoto politicky zajímavého tématu chopí. Myslím, že by to měla udělat  některá z vládních stran, neboť v Praze i v dalších českých městech je možné vrátit eliminací této nekalé praktiky v oblasti ubytování desítky tisíc bytů původnímu účelu, pro který byly postaveny. To pochopitelně následně sníží cenu nájemného i cenu bytů obecně. Chce to zkrátka řešit přijetím nového  zákona. A rychle, konec funkčního období této vlády se blíží.

Jiří Paroubek