Česká ekonomika ve ll. čtvrtletí vzrostla o 4,6 %

Čerpání z fondů EU meziročně vzrostlo o 7,4 %. Vláda kromě toho dělá dlouhodobě správnou politiku podpory spotřeby obyvatelstva, a to především posílením růstu mezd veřejných zaměstnanců, důchodů a vytvářením tlaku na růst mezd zaměstnanců v soukromém sektoru.

Protože v posledních 3–5 letech klesají, a to velmi silně také v tomto roce, ceny komodit, ať již se jedná o suroviny pro energetiku, potravinářství či strojírenskou výrobu, a protože současně rostou jen mírně příjmy domácností, zaznamenáváme nízkou inflaci. To má za následek zvýšení tempa růstu spotřeby domácností meziročně o 3 %. Růst příjmů obyvatelstva a růst jeho spotřeby objemově vylepšuje ještě situace na trhu práce. Nezaměstnanost klesá.

V zahraničním obchodu se bohužel do určité míry kompenzují v obchodní bilanci státu příznivé faktory působící na růst vývozu s určitými faktory, které působí naopak ke zvýšení dovozu.

Zvýšení dovozu je způsobeno jednak posilováním domácí poptávky a také, což je v situaci obecného poklesu cen komodit na mezinárodních trzích zvláštní, dovozní náročností českého exportu. Spíše než o ceny surovin se tedy zřejmě bude jednat o růst cen hotových výrobků. Pravděpodobně rostou dovozy luxusnějších výrobků a výrobků s vysokou přidanou hodnotou.

Do konce letošního roku se velmi pravděpodobně silný růst z l. pololetí nezastaví, protože budeme zaznamenávat dočerpávání nemalých prostředků z fondů EU.

Je jen škoda, že zřejmě nejméně 70 až 100 miliard korun z finanční perspektivy let 2007–2013 zůstane nedočerpáno. To by mohly být další nejméně dvě až dvě a půl procenta růstu HDP. Za to však odpovídá především někdejší Nečasova vláda.

Ministerstvo financí i tak zvyšuje predikci reálného růstu HDP pro rok 2015 z 3,9 % na 4,5 %. S tím, že růst ekonomiky bude tažen výhradně domácí poptávkou, a naopak, zahraniční obchod by mohl růst HDP mírně tlumit.

Možná spíše psychologickým faktorem, který obecně na ekonomiku země působí, je spíše neznatelné zpomalení vývoje čínské ekonomiky z loňských 7 % na 6,9 % v tomto roce. Ale také například překvapivý pokles hospodářského růstu USA za III. čtvrtletí na 1,5 %. Tyto faktory působí na německou ekonomiku, se kterou je ta česká velmi silně propojena. Ve Spojených státech stále trvá nejasnost v načasování zvýšení úrokových sazeb Fedem. Fed toto rozhodnutí stále odkládá a s ohledem na zpomalení americké ekonomiky ve III. čtvrtletí toto rozhodnutí nemusí padnout ještě ani do konce tohoto roku. Ale naopak až v prvních měsících roku 2016. Německá, a tedy i evropská a česká ekonomika se mohou obávat dopadu kauzy týkající se manipulací s měřením emisí u dieselových motorů vozů koncernu VW. Tedy průmyslového gigantu, který byl vždy letadlovou lodí německé ekonomiky. A jehož eventuální vážné problémy se promítnou do německého hospodářského růstu.

Negativní faktor, který působí v letošním ll. pololetí a jehož působení v roce 2016 ještě zesílí, jsou rizika plynoucí z měnící se geopolitické situace, zejména pak v oblasti Středního východu a Perského zálivu.

I při očekávatelném propojení vojenského postupu Ruska a USA v Sýrii po úspěšném průběhu jednání o Sýrii ve Vídni, nemusí být vojenské úspěchy velmocí v boji proti Islámskému státu tak rychlé, jak by se teoreticky dalo předpokládat. Islámský stát může ve snaze o odvetu přistoupit teroristickými činy k pokusu o destabilizaci ekonomiky zemí Perského zálivu i jinde ve světě. Narušení plynulých dodávek ropy a zemního plynu do Evropy by samozřejmě vedlo k růstu cen těchto komodit a znamenalo by to určitý růst v cenách energií a dopravy. Kromě toho by neúspěšný vývoj v boji proti Islámskému státu vedl k uvolnění dalších vln uprchlíků. Odhaduje se, že v Sýrii žije v oblastech kontrolovaných vládou B. Asada 9 až 10 milionů lidí.

Další miliony lidí prchající ze Středního východu a statisíce lidí prchající z Afriky přes zcela destabilizovanou Libyi, již mohou negativně ovlivnit sociální systémy a politickou situaci v západní Evropě. Dopady těchto rizik není pochopitelně možné kvantifikovat a evropské vlády, zejména vlády Francie a Velké Británie (a pochopitelně USA) by měly udělat vše proto, aby byl Islámský stát vojensky a politicky zničen.

Za této situace, kdy je i v příštím roce možné u nás očekávat slušný hospodářský růst až k hranici tří procent a v důsledku velmi pravděpodobně jen mírného růstu cen surovin, nedojde v české ekonomice k výraznějšímu inflačnímu tlaku. Z toho plyne, že ČNB by už dále neměla prodlužovat politiku levné koruny, a měla by naopak ponechat utváření vztahu eura a koruny vývoji na finančních trzích. Další prodlužování současného stavu znamená jen levný vývoz české práce na cizí trhy. A poškození zájmu obyčejného českého občana při vstupu republiky do Eurozóny. Je už dnes nutné usilovat o rozumný konverzní kurz koruny k euru (nejlépe v kurzu 18 až 20 ku 1).

Jiří Paroubek