Získá ČSSD v krajských volbách 15 % hlasů?

Platí ještě v ČSSD princip presumpce viny?

Kromě toho ČSSD za Sobotkova vedení fakticky odstoupila od uplatňování principu presumpce viny, který sice tato strana má ve svých Stanovách (prosadil jsem jej do Stanov v roce 2007 a používal jej již od roku 2005, kdy jsem se stal premiérem), ale neuplatňuje jej. A tak se dnes ve veřejných funkcích za ČSSD objevují lidé obvinění, ba dokonce obžalovaní. To, že obžalovaní budou chodit od soudu např. na zasedání krajské rady, ČSSD na důvěryhodnosti jistě nepřidá.

Důsledné uplatňování principu presumpce viny v politické straně je důležitým signálem pro veřejnost: dbáme na dobré mravy, dostane-li se někdo do kolize se zákonem (zejména bude-li krást), musí z politiky pryč. Alespoň do té doby, než se prokáže, že je nevinen. Princip presumpce viny má ovšem i významný preventivní účinek. Šibaly všeho druhu jeho rychlé a důsledné uplatňování odstrašuje. Prostě zabraňuje pokušení porušovat zákon. A řekněme si otevřeně, že pro většinu z potenciálních hříšníků ztráta stranické záštity silně odstrašující účinek opravdu má. Je zajímavé, že na stránkách Práva, kde modernizátoři ČSSD všech kalibrů (Bělohradský, Pehe, Jelínek) sice rádi, a zejména bez konkrétního obsahu, fantazírují o modernizaci sociální demokracie, se o neuplatňování principu presumpce viny za Sobotkova vedení jako o vážném problému věrohodnosti lídrů této strany cudně mlčí

Zajímají Sobotkovo vedení krajské volby?

ČSSD neudělala na svém sjezdu vůbec nic praktického ve vztahu ke krajským volbám, které se odehrají v říjnu 2016. Jakoby o to Sobotkovo vedení nemělo ani zájem. Být na Sobotkově místě, vzal bych do vedení strany jednoho či dva krajské hejtmany. To by jim zajistilo rozsáhlou celostátní publicitu. Hejtmani by se pochopitelně měli začít věcně vymezovat – chtějí-li dosáhnout volebního úspěchu – i vůči vlastní vládě. Spoléhat jen na síly setrvačnosti v rozhodování voličů je pochopitelně možné, ale vavříny straně to nejspíše nepřinese. Osm let pobytu na hejtmanstvích je dlouhá doba, určitě bude v krajských volbách působit i únava veřejnosti ze stále stejných tváří. A to přesto, že sociálně demokratičtí hejtmani odvedli ve svých krajích vesměs velmi slušnou práci. Tedy až na výjimky, kterých si ovšem média budou v příštím roce a půl velmi všímat.

Kromě toho platí, že volební výsledek v krajských volbách je v prvé řadě a především odrazem celostátní politiky. Tak tomu bylo v roce 2008, kdy ČSSD získala v krajských volbách z dnešního pohledu fenomenálních 35,9% hlasů. Podle mého názoru až nepochopitelně málo, tedy 23,6%, tj. o cca 12% hlasů méně získala ČSSD v krajských volbách 2012. V zásadě tak v roce 2012 ve třinácti krajích získala ČSSD stejné procento hlasů jako ve třinácti venkovských krajích ve sněmovních volbách v roce 2010. Jen díky mimořádně vynikajícímu (a zřejmě neopakovatelnému) volebnímu výsledku KSČM v krajských volbách 2012 obhájila ČSSD i po krajských volbách 2012 v jedenácti krajích ze třinácti hejtmanskou funkci.

Dovolím si jednu malou pracovní prognózu, pokud jde o výsledek ČSSD v krajských volbách 2016. Myslím, že se v nich ČSSD vrátí na trajektorii svých volebních výsledků v letech před mým příchodem do vedení ČSSD (2000 a 2004), tedy na úroveň kolem 15% odevzdaných hlasů.

Proč ČSSD v krajských volbách ztratí?

Těch důvodů je celá řada. Jak jsem již uvedl, výsledek v krajských volbách je především výsledkem působení strany a jejích vůdců v centrální politice (totéž konečně platí i pro volby v krajských a ostatních statutárních i větších městech). Těžko si ovšem představit, že hesla ČSSD pro krajské volby, prolínající se do centrální politiky, budou ostře kritická vůči vládě.

Hesla ČSSD pro krajské volby tak budou zaměřeny více nebo méně na obhajobu osmi let působení představitelů této strany na hejtmanstvích. Tedy v zásadě defenzivně. A proto nemohou zabrat u swingových voličů, resp. u voličů mimo tvrdé voličské jádro ČSSD.

V příštím roce a půl se české soudní síně stanou arénou, ve které budou provětráváni v několika krajích regionální představitelé ČSSD.

Kauza D. Ratha vydrží u soudu až do krajských voleb. Ostatně, to je zřejmě také její hlavní smysl.

Proces s bývalým sociálnědemokratickým náměstkem hejtmanky Ústeckého kraje P. Koudou rovněž vydrží až do voleb. Nedivil bych se, kdyby žaloba byla rozšířena i na další činitele kraje. V každém případě se při procesu dozvíme mnoho „zajímavých“ věcí, co se dělo na ústeckém hejtmanství pod vedením hejtmanky z ČSSD J. Vaňhové.

No a pak máme kraj Vysočina a obžalovaného náměstka hejtmana L. Joukla. Prý pro korupci. A konečně v Moravskoslezském kraji, ve kterém již tiše začalo soudní řízení s obžalovaným, blízkým přítelem tamního hejtmana Nováka. Notoricky známé jsou kauzy z Frýdku-Místku. Co se asi všechno o těchto kauzách z médií dozvíme?

A co bude srážet sociální demokracii obecně?

Jak již jsem v jiné analýze před časem napsal, ČSSD nemá ujasněno, které voličské skupiny považuje za cílové, na které se vlastně zaměřuje svou politikou především. Přitom u některých voličských skupin, u kterých byla ČSSD v posledních volbách totálně neúspěšná (živnostníci), se vůbec nepokouší o reparát. Strana se naprosto nepokusila např. klást do protikladu Babišovu snahu ochránit velký byznys a zejména zahraniční firmy odvádějící do zahraničí každoročně přes 300 miliard dividend před vyšším zdaněním s vehementní snahou po větším daňovém zatížení živnostníků. To by ovšem někdo z vedení ČSSD musel problematiku drobných podnikatelů detailně znát…. Je to přece „jen“ milion voličů. Vedení ČSSD v klíčových politických otázkách, kterým voliči levice věnují zvýšenou pozornost, zaujímá prakticky vždy rozplizlá stanoviska. Málokdy jsou stanoviska jasná a přímočará. Podívejme se např. na církevní restituce. Tam ČSSD slibovala před volbami důslednou nápravu špatného zákona o církevních restitucích prosazeného Nečasovou vládou. Ale „skutek utek“, jak se říká. Povolební snaha ČSSD skončila – pokud jde o jednání s církvemi – úplně do ztracena.

Rozhodující část levicových voličů je pacifisticky naladěna a nevyhovuje jim účast na nesmyslně drahých intervencích NATO či obecně vojsk Západu v Afghánistánu či Mali. Tedy na velmi vzdálených bojištích mimo Evropu.

Vedoucí představitelé ČSSD (Sobotka, Zaorálek, Hamáček) – ostatně ve vládě či ve státě – odpovědní za formulaci české zahraniční politiky se plně ztotožňují s vyhraněně protiruskou a protiputinovskou propagandou v hlavních českých médiích. Český levicový volič ovšem většinově není protiruský, a zejména se neztotožňuje s jakoukoliv formou intervence Česka do občanské války na východě Ukrajiny (je proti vojenské intervenci sil NATO i proti dodávkám zbraní ukrajinské armádě).

Levicový volič by ocenil objektivní přístup médií ke konfliktu na Ukrajině, toho však česká média nejsou schopna. Bohužel však – a to je ve vztahu k vlastním voličům nepraktické – vedoucí představitelé ČSSD, premiér Sobotka i ministr zahraničí Zaorálek, se vlastně distancovali od prezidenta Zemana v otázce jeho účasti na oslavách výroční Dne vítězství, tedy 9. května 1945 v Moskvě. Představitelé ČSSD se vůbec neohradili proti brutální kampani, která byla vedena v této souvislosti vůči prezidentu Zemanovi. Mnoho levicových voličů by to jistě ocenilo. A naopak opačné stanovisko lídrů ČSSD je zklamalo. Přes řadu výhrad vůči Zemanovi by velká většina levicových voličů ocenila solidaritu vedení ČSSD vůči Zemanovi také v jeho nedávném sporu s velvyslancem USA, který se odvážil neomaleně mistrovat českého prezidenta.

Vedení ČSSD – prostřednictvím sociálně demokratických zákonodárců – podpořilo novelu zákona o biopalivech, v jejímž důsledku A. Babiš získá do roku 2020 daňové úlevy v souhrnném rozsahu 5 miliard Kč. Sociální demokracie je na tomto politickém kšeftě v plném rozsahu účastna. Pravdou je, že A. Babiš dal před mimořádnými volbami do sněmovny, které s ohledem na příznivý vývoj volebních preferencí hnutí ANO jistě zvažoval, přednost odhlasování novely zákona o biopalivech, jenž přinese během pěti let obrovské daňové úlevy pro Babišovy firmy. Sociální demokracie se po parlamentní podpoře zmíněného zákona svými zákonodárci vlastně už ani nemůže ohrazovat proti Babišovu obřímu střetu zájmů, aniž by jí to političtí oponenti z opozice s gustem nepřipomněli.

Vedení ČSSD není prakticky schopno udržovat strategickou iniciativu, pokud jde o určování mediálních témat a jejich uplatňování v médiích. V tom je naopak přeborníkem A. Babiš.

Závěr:

Smyslem této mé analýzy je především shrnout hlavní důvody, proč si myslím, že ČSSD v regionálních volbách za rok a půl ztratí svou vedoucí pozici v krajích. Pak už zbývá jen jeden, poslední nezdařený krůček – volby do sněmovny – k tomu, aby ČSSD již nebyla nejsilnější politickou stranou v zemi. A ČSSD se tak dostane zhruba do té situace, ve které jsem za ni v dubnu 2005 přebíral po mém jmenování premiérem odpovědnost. Jistě i v této politicky pro ČSSD složité situaci by bylo možné mnohé učinit pro zvrat nepříznivého vývoje a eliminaci nepříznivých faktorů, které jsem zmínil, působících na veřejné mínění. Toho však současné vedení ČSSD zřejmě není schopné.

Jiří Paroubek