Jiri Paroubek: Zbytečné Pandury

Vláda pod mým vedením byla ovšem pouze jen jakousi „popravčí četou“, která jen provedla to, co připravily předchozí dvě vlády, a především vláda Špidlova (a ve všech těchto vládách byl ministrem financí Sobotka). Ta rozhodla, na návrh Generálního štábu, o tom, že je potřeba doplnit vybavení Armády ČR nákupem dvou set obrněných vozidel značky. A na základě toho začala vláda připravovat a organizovat výběrové řízení. Toto řízení vyvrcholilo na jaře roku 2006. Organizátorem tendru bylo ministerstvo obrany.

Takže vláda pod mým vedením nerozhodla o potřebě vybavení armády 200 ks Pandurů, ale potvrdila výsledek výběrového řízení, které připravilo a uskutečnilo ministerstvo obrany. Za krátký čas po nástupu Topolánkovy vlády došla ale tato vládní pravicová formace k názoru, že je potřeba s tím něco udělat. A tak Generání štáb, vlastně titíž lidé v Generálním štábu, přišli na to, že vlastně již není pro českou armádu třeba 200, ale jen 107 Pandurů.

Přiznám se, že jsem až do chvíle tohoto rozhodnutí Generálního štábu vůbec nepochyboval o tom, že Armáda ČR 200 Pandurů k zajištění obrany země a také k účasti na zahraničních misích Armády ČR zejména v Evropě (v té době především v bývalé Jugoslávii) potřebuje.

Tehdy, ihned po účelové změně názoru Generálního štábu, jsem pochopil, že stejně tak mohlo padnout číslo "potřeby" 50 anebo také 380. Žádné logické, či dokonce „vědecké“ zdůvodnění potřeby Pandurů se samozřejmě nekonalo. Jednalo se pouze o byznys.....Je jen otázkou v režii koho a to jsme se časem dozvěděli z výsledků soudních rozhodnutí.

Je potřeba také připomenout, co provedla Topolánkova vláda. Ta de facto přehodnotila původní kontrakt s dodavatelem z 200 vozidel na 107, a výrazně zvýšila nákupní cenu těchto vozidel. V každém případě by mě zajímalo, jak je těch 200 potřebných Pandurů ministerstvem obrany, resp. Generálním štábem, nyní zdůvodňováno. A byl bych nerad, aby se premiér odvolával na jakýsi "můj" neexistující plán, nebo dokonce neexistující "plán" mé vlády v roce 2006. Já osobně, i vláda pod mým vedením (a předtím především vláda Špidlova), jsme byli Generálním štábem postaveni, pokud jde o "potřebnost" Pandurů, před hotovou věc.

Jak mohu jako laik, civilista, namítat na odborné bázi něco proti argumentům Generálního štábu?Notabene vůči těm, které byly sděleny dva roky před mým příchodem do funkce premiéra. Koneckonců ČR má také své spojenecké závazky. Dnes, s odstupem času a po peripetiích, které jsem s rozhodováním Generálního štábu zažil v letech 2007–2008 ve věci „potřebnosti“ Pandurů, kdy Generální štáb najednou přehodnotil svůj názor téměř o polovinu, si myslím, že rozhodnutí Sobotkovy vlády dokoupit Pandury do počtu kusů dvou set je nesmyslné, plýtvavé a hloupé.

Stejně tak jako je hloupé, pokud premiér Sobotka ochotně přikyvuje bludům o potřebě navýšení zbrojních výdajů na úroveň dvou procent HDP. Tedy zhruba na dvojnásobek loňských zbrojních výdajů. Jestliže letošní rozpočet resortu obrany činí 52 miliard korun, tak ta dvě procenta HDP představují téměř 100 miliard korun. A hovořit lehkovážně o tom, že už v roce 2025 by Česká republika měla tato dvě procenta na obranu ve svém rozpočtu vydávat, je nezodpovědné.

Chápu, Sobotka to může říkat s akademickou lehkostí, protože jeho se to už týkat v roce 2025 nebude, protože on už v té době v politice nejspíše nebude. Ale o to větší odpovědnost by si měl každý politik připouštět. Neměl by po sobě nechávat spoušť.

Je samozřejmé, že pokud má tato vládnoucí skupina, k níž Sobotka patří, potřebu vyhazovat peníze na zbrojní účely, musí to být také doprovázeno čerpáním peněz na nákup více nebo méně nesmyslných zbraňových systémů, včetně Pandurů.

A je otázkou, zda za půl roku, pokud nově zvolený americký prezident Trump zahájí reset vztahů s Ruskem, bude mít ještě smysl dále bezhlavě zbrojit. Mimochodem, ono to nemá smysl ani dnes. Proti ruským zbrojním výdajům něco mezi 50 – 60 miliard dolarů ročně jen evropští členové NATO dávají na obranu každoročně kolem 200 miliard eur. A loni USA vynaložily v rezortu obrany přes 600 miliard dolarů. Tak do jaké výše ještě navyšovat a proč?

V Evropské unii a v ČR máme problémy v oblasti vzdělávání dětí a mládeže, tedy ve školství, v oblasti zdravotnických výdajů, v sociální oblasti, v zanedbané dopravní infrastruktuře, prostě všude, kam oko pohlédne. A ve světě, přičemž nemůžeme říci, že se nás to vůbec netýká, pokud chceme v Evropě v klidu žít, by nás měla zajímat celá řada problémů, jako je například gradující sucho v subsaharské oblasti či v mnoha částech Asie. A to by nás mělo vybídnout k tomu, a bylo z prostředků jdoucích nyní na obranu, včetně nákupu Pandurů, poskytnuto něco na programy boje proti suchu na vytváření nových pracovních příležitostí v oblastech Afriky a Asie zasažených suchem (Sahel i jinde) či válkou (Nigérie a další země ve střední Africe a kolem Guinejského zálivu, Sýrie, Libye, Mali a další).

Jiří Paroubek