Zbyněk Fiala: Antikoncepce na baterky

Na středeční zasedání vlády je zařazena také aktualizace Státní energetické koncepce. Když se jí v dubnu zabývala Rada vlády pro energetickou a surovinovou politiku, dozvěděla se, že stále není dokončeno její mezistátní posuzování, čeká se na připomínky Německa. Teď už možná bude, ale charakter možných připomínek lze vytušit ze zásadních odlišností energetických strategií obou zemí.

Česká energetická koncepce předpokládá růst spotřeby elektřiny a chce jej pokrýt dostavbou dalších jaderných elektráren a důrazem na využití domácích zdrojů, které však vidí hlavně v uhlí s případným prolomením limitů těžby. Německá strategie počítá s útlumem jádra a přechodem na obnovitelné zdroje, které budou vytlačovat i uhlí. Je tu také rozdíl v architektuře sítě, která má být v ČR nadále velice centralizovaná, hlavní investice nasměruje do posílení rozvodů z jaderných elektráren. Německo přechází na model s rozptýlenými zdroji a tomu přizpůsobí investice do „chytré“ distribuce elektřiny.

Proto najdeme rozdíly i v zaměstnanosti. Český model chrání místa minulosti – zejména v uhelných dolech a velkých elektrárnách, všechno koncentrované do několika málo center. Německý model provází technologická revoluce. Je to obrovský motor inovací a tvorby nových míst po celé zemi, jak se zkoumá, vyvíjí a vyrábějí technologie pro obnovitelné zdroje. Vedle obrovských větrných parků je to také spousta menších zařízení pro místní využití.

Vedle toho opravdu vážně míněné německé programy energetických úspor (ten český počítá jen s jedním procentem úspor do roku 2020) přivedly k životu poptávku po poradenských a projekčních službách a soustavnou práci místních stavebních organizací. Lokální energetické zdroje zároveň mění základní princip (paradigma) energetického zásobování, které říká, že za dodávku energií se platí. V samozásobitelských okresech na dodávkách energií vydělávají. Někdejší výdaj za účet za energii ze vzdáleného zdroje, kterým peníze odtékají kamsi do pryč, změnili na dodatečný příjem z vlastní výroby, který zůstává v místě.

Zkrátka německý model je plodnější a demokratičtější. Je tam méně pochyb o tom, kdo komu vládne. Vláda se snaží prosazovat své pravomoci vůči velkým energetickým společnostem, jak naznačila zpráva deníku E15, podle které by měly být ukládány starším elektrárnám pokuty za nadměrné emise uhlíku. Redakce ke zprávě přistoupila po česku a zdůrazňuje odpor té části energetiky, kterou by to postihlo. Informuje o právních posudcích, podle kterých by pokuty porušovaly ústavní právo na svobodu podnikání a vlastnictví, nemluvě o ztrátě pracovních míst.

http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/nemecke-tazeni-proti-uhli-potrapi-i-ceske-investory-1186269

Posudky mají nepochybně pravdu. Svého času bylo podobně postiženo pirátství, které je prokazatelně nejvýnosnějším oborem podnikání. Jeho potírání připravilo o místa dokonce i lodě s vysokým počtem jednonohých invalidů, které by se dnes těšily postavení chráněné dílny. Jenže musel se brát ohled i na jiné lidi, oběti pirátů, kteří jsou v tomto oboru degradováni na spotřební materiál. Podobně je to s elektrárnou, která neúnosně zatěžuje klimatický systém a bude nejspíš zavřena. O práci přijde spousta zaměstnanců, včetně horníků, kteří ji zásobovali uhlím. Ale vyhneme se katastrofě, a ta by postihla nepoměrně víc lidí, kdyby se staly neobyvatelnými rozsáhlé plochy naší planety.

Německé ministerstvo hospodářství chce elektrárnám starším dvaceti let snižovat povolené limity uhlíku na méně než polovinu. Pokud toho vyletí z komína víc, musí to být pokryto dodatečnými povolenkami, a ty chce vláda prodávat za stanovenou – nikoliv současnou nepatrnou „tržní“ – cenu. Němci chtějí v příštích pěti letech ušetřit 22 milionů tun oxidu uhličitého, aby dosáhli celkového snížení emisí o 40 procent. Jenže podle energetického koncernu RWE prý pokuta ohrozí až dvě pětiny německých uhelných elektráren, které by se musely zavřít. Emise by pak klesly o 70 milionů tun.

Možná to nebude tak horké, ministr Sigmar Gabriel už zareagoval na protesty a chystá se prý na kompromis. Například, že by cenu nestanovoval, ale zůstal by u burzy. Má však mezinárodní podporu. Čerstvá studie Mezinárodní agentury pro energii IEA o technologických perspektivách oboru (Energy Technology Perspectives 2015) doporučuje zavádění daně z uhlíku a podobných opatření, protože potřebujeme zdvojnásobit tempo snižování emisí uhlíku ze stávajících 1,1 % ročně na 2,6 % ročně do roku 2050. Jinak globální teploty vzrostou o více než 2 stupně Celsia, a z toho jde strach.

http://www.iea.org/bookshop/710-Energy_Technology_Perspectives_2015

Vedle zdražování uhlíku vkládá IEA velké naděje do jeho sekvestrace, přesněji do technologií CCS, postavených na zachycování oxidu uhlíku a jeho ukládání do podzemních úložišť. Informuje, že první komerční provoz tohoto typu už konečně běží. Mluví se o tom deset let, z toho je zřejmé, jak je to náročné. A taky pěkně drahé. Proto má IEA zájem na zvýšení ceny uhlíkových limitů, protože při dnešních cenách se tyto technologie nevyplatí.

Česká vláda zatím spoléhá spíše na jadernou energii, se kterou máme zkušenosti. Z pohledu uhlíkových emisí je nad jiné čistá, ovšem nesmíme přehlížet její jiné mouchy, kvůli kterým sousední státy od jejího užití upouštějí. Naštěstí je taky pěkně drahá. Ve vládním prohlášení Sobotkovy vlády je opatrně uvedeno, že vláda podpoří výstavbu nových jaderných bloků, pokud to bude hospodářsky výhodné. Musí tedy spoléhat na to, že elektřina pořádně zdraží, protože podle dnešních výpočtů by musela stát aspoň třikrát tolik, aby se stavba nových jaderných bloků vyplatila. Možná, že by ke zdražení elektřiny pomohlo i zdanění uhlí. Jenže to by pomohlo i obnovitelným zdrojům, které lidem umožňují utéct z nadiktovaných cen.

Postoj německé vlády, která chce zdražit prosté spalování uhlí, je veden podobnou logikou, jaká se nabízí českým domácnostem – zdražení „špinavé“ energie podněcuje k přechodu k obnovitelným zdrojům. Je to tedy politika na ochranu německé „energetické změny“ Energiewende. A protože Energiewende je postavena na energetice nejen bez uhlíku, ale i bez jádra, lze z toho vytušit, jak se bude německá vláda tvářit na české nabídky dodávek elektřiny z jaderných elektráren.

Když to shrneme, pokud chce česká vláda dodržet podmínku, že jaderná energetika musí být ekonomicky výhodná, má o čem přemýšlet. I kdyby měla v rukávu trumfové eso v podobě neprůstřelné smlouvy s dodavatelem o ceně stavby, kterou nelze překročit.

Neví, jaký bude trh s elektřinou. Pokud se pokusí uměle cenu elektřiny zvýšit, zrychlí úprk do malých soukromých nebo obecních řešení. A pokud by se tyto menší zdroje dokázaly izolovat od sítě (ostrovní řešení), ušetří i za distribuci, která tvoří polovinu našeho účtu za elektřinu. Že to je trend, ukazuje například americký výrobce elektroautomobilů Tesla, který začal nabízet nástěnné domácí baterie pro vyrovnávání příkonu ze slunečních a větrných zdrojů. Ve srovnání se záměry české vlády tak sledujeme takříkajíc antikoncepci na baterky.

Ale vážně, státní energetická koncepce má být aktualizována pro nadcházející 30 leté období. Proto by udělala dobře, kdyby se opírala o technologie, které nastupují, nikoliv o prošlé dojížďáky.