Premiér už Koudelkovi řekl, že skončí

Sabina Slonková tzv. investigativní novinářka, jejímž hlavním mediálním posláním bylo šířit nesmiřitelné komenty na Rusko či Čínu  napsala na portálu Neovlivní. cz článek o nuceném konci Michala Koudelky coby ředitele BIS, jemuž Andrej Babiš podle Slonkové  rozhodně odmítl prodloužit jeho působení ve funkci .

Už u tohoto faktu se člověk musí pozastavit a volně přejdu k článku bývalého zpravodajce, Jana Schneidera, který se věnuje českým tajným službám a je otevřeně kritický k působení   Koudelky v BIS, kterého Miloš Zeman označoval systematicky čučkařem a odmítal jej povýšit na generála a trvale zpochybňoval úlohu Ruska při útoku na Vrbětice, což mimochodem nepřímo potvrzuje fakt, že sice  jména „ruských agentů“ padaly, ale nikdo stíhán nebyl, ač to řízení proti uprchlému zcela legálně umožňuje. Teprve po skončení Zemanova funkčního období při spřízněné duši nového prezidenta a premiéra Fialy letěl Koudelka nahoru jako fretka . Každý rok o stupeň výš a dnes je generálporučíkem.

Slonková konstatuje, že v zákulisí probíhá tvrdá poziční bitva o to, kdo povede nejmocnější tajnou službu v zemi. Dosavadní šéf si chtěl vybrat svého nástupce. Premiér je tvrdě proti. A Koudelka v jeho okolí hledá spojence.

Lukrativní post výměnou za nulový vliv na výběr svého nástupce. Takovou nabídku dostal podle informací Neovlivní.cz šéf civilní kontrarozvědky BIS Michal Koudelka, kterému za osm měsíců končí mandát

„Premiér už Koudelkovi řekl, že končí,“ potvrdil jeden z Babišových spolupracovníků. „Varianta, že by ještě pokračoval, je pro tuto chvíli prakticky vyloučená.“

Jan Schneider v rozhovoru pro Parlamentní listy z dnešního dne to vzal hezky  od podlahy

Zpravodajská služba BIS potřebuje po blížícím se odchodu svého šéfa Michala Koudelky „dekoudelkizovat“, a to až na dřeň.

Podle Schneidera zpravodajská služba potřebuje „dekoudelkizovat“, a to až na dřeň. Musí se změnit sama podstata služby.

BIS pod aktuálním ředitelem čelila nejtvrdší kritice ve své historii. Často se jednalo o podezření z cílených úniků do vybraných médií, neschopnost zabránit některým činům (Vrbětice například), blamáž s ricinovým vrahem, který neexistoval a další věci.

Za Koudelky se z těch řízených úniků „spřáteleným“ médiím přes posluhující novináře (neboli „osoby pracující ve prospěch BIS“) stala doslova fraška. To byla cesta, kterou se flikovaly kauzy, které byly v lepším případě sporné, často však mohly být zgruntu vymyšlené. Vrběticím se nedalo zabránit, když si tuto podobu celé kauzy někdo vymyslel, a tak ani nemohlo být dokončeno trestní řízení. V celém případu je více důkazních děr, než v klasickém ementálu. Z toho se nedá uštrykovat nic, ledaže by se toho chopil někdo ideologicky kovaný, jako zle pověstný Urválek, a vybroušený tak, že by mohl být nedejbože i prezidentem.

O ricinové grotesce se bude učit v nástupnických kurzech zpravodajských služeb, a to možná nejen u nás. Do historie se dá vstoupit řádně, ale taky tragikomicky, což je tento případ.

Další výrazně zmatenou, v podstatě zřejmě neexistující kauzou je zavření onoho nebohého čínského novináře, který se zajímal o neutajované věci, jak tak novináři od nepaměti dělají. Soud totiž obžalobu nevzal a vrátil ji k došetření, které ovšem již neproběhlo.

Při svém prvním premiérování a první návštěvě u Donalda Trumpa Andrej Babiš měl Koudelku po ruce a společně navštívili i sídlo CIA.

Vrbětice a její dopady spojené s masivním vyhnáním ruských diplomatů zřejmě vedly  Babiše k vystřízlivění. Načas se stal miláčkem protiruských médií, typu Respektu apod, ale zjevně zjistil, že tím riskuje ztrátu části opozičních hlasů.  O takovou teatrální polohu už dnes nestojí a  nehodlá se o tuto pozici prát s Pavlem a opozicí, pro které je to v podstatě hlavní náplní.

Babiš se soustřeďuje na to, co je jeho parketou : ekonomika, racionální kritika zelené bruselské politiky, ukončení všech válek.

A k té se mu ideologický Koudelka rozhodně nehodí.