Političtí Einsteini z Lidového domu

Za současnou nevolitelnost jeho strany prý mohou někteří lidé v místech, které občané odmítají akceptovat. Je to opravdu neotřelý přístup a politologicky nosná myšlenka, že volební výsledky strany jsou vlastně odvozeny nikoliv od politiky a vystupování vedoucích činitelů strany, ale od toho, kdo to dělá „dole“. Jinak řečeno, ve vedení současné soc. dem. jsou samí pašáci, kterým to kazí jen pár pitomců a vůbec mentálně postižených lidí v místních organizacích.

Druhá myšlenka, která mě zaujala, je plán šmardovců, jak okamžitě ozdravit veřejné financi. Prakticky šlehnutím kouzelného proutku vyspravit notoricky vysoce deficitní hospodaření státu o 180 – 200 mld. Kč. Nevím, kdo ten plán v Lidovém domě vymyslel, ale je to ekonomický Einstein, hodný Nobelovy ceny za ekonomii.

Těch myšlenkových klišé a nudných obratů je v rozhovoru tolik, že jsem téměř nepochopil jeho obsah. Co ale vím jistě, tak je to, že se spolupráce mezi šmardovci a zájmovou skupinou miliardáře Barty, která chce ze Šmardy a spol. vytvořit moderní levici, rozvíjí opravdu zdárně. Vydat rozhovor, který má být zásadním politickým poselstvím den před dvěma státními svátky, v situaci, kdy kdo má nohy a kola, opustí svá bydliště a pracoviště a přesunuje se na dovolenou anebo alespoň do přírody, je už jen malá detailní hloupost. Prostě termín 4. – 9. července je pro vydávání zásadních politických ztracený čas. A vlastně pak celý prázdninový čas je pro politiku skoro ztracen.

Ve svém minulém článku, který se zčásti zabýval problematikou ČSSD (tedy té bývalé sociální demokracie do červnového sjezdu), jsem radil členům ústřední revizní komise této strany, kteří jsou odpovědní za sledování hospodaření této strany, aby v případě, že je pravda, že v účetnictví strany chybí prvotní účetní doklady k výdajům za předchozí období za několik milionů korun, řádným způsobem reagovali ve vztahu k orgánům v trestním řízení. Mají totiž oznamovací povinnost. Skoro nemohu věřit, že by se výše výdajů, na něž prý strana nemá prvotní účetní doklady, mohla pohybovat kolem 15 milionů korun. A samozřejmě, předpokládám, že článek bývalého českého premiéra monitorují i orgány činné v trestním řízení, tedy policie a také Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. Pokud by se tato věc totiž potvrdila, znamenalo by to, že finanční zprávy ČSSD z předchozího roku či dvou jsou vycucány z prstu. Jak to totiž jinak slušně říct? Pan Šmarda nereaguje na tuto mou radu ve svém rozhovoru meritorně, ale vlastně přisprostle. Nedivím se mu. Tváří se, jako by ten problém neexistoval. Bohužel se domnívám, i na základě této jeho neadekvátní reakce, je možné vyvodit, že tento problém existuje. Vždyť nebylo nic jednoduššího než tuto brizantní informaci rozhodně popřít. Existence tohoto problému by byla velmi vážná. Tedy pro šmardovce i pro Bartu, který tak neprozřetelně investuje do této strany zatím jen svůj vliv při získávání mediálního prostoru.

Mírnící se útoky Šmardy na Janu Volfovou mají svou logiku. Šmarda už překonal své původní duševní rozpoložení, které mu velelo vyhrožovat jí advokáty s tím, že si strana vedená Janou Volfovou přisvojila zkratku ČSSD. Někdo z právníků mu zřejmě mezitím vysvětlil, že v tomto souboji by hrál druhé housle. On sám se se svým vedením zbavil tohoto názvu jako nepotřebné veteše. A tak mluví i dnes, přesněji v dnešním rozhovoru. Tak co vlastně chce? A že jsou lidé z řad bývalých sociálních demokratů i mimo ně, kteří si váží této zkratky, tak je logické, že se jí pokusili získat.

Nevím, jestli si pánové Šmarda s Bartou uvědomili, jak to změnilo politické pozice na levici českého politického spektra. Pokud se např. ve volbách do Evropského parlamentu utvoří kandidátka levicové koalice za účasti KSČM, ČSSD (dříve Suverenita), Národních socialistů a Domova plus nezávislé osobnosti, myslím, že bude mít podstatně vyšší šanci získat slušný úspěch ve volbách, nežli jaký má Bartova strana.

Jiří Paroubek