Opravdu nás čeká cesta Řecka?

Moje vlastní inteligence už je hodně jetá, proto ji podobně jako rozviklaný chrup nahrazuji umělou náhradou. A ta mne varovala, že Řecko je na tom teď v řadě ohledů líp. Jejich státní dluhopisy jsou úročeny 4,07 procentem, tedy o celý jeden procentní bod lépe než českých aktuálních 5,07 procenta.

Abychom to více zamotali, nejen řecké zadlužení, i zadlužení celé eurozóny, kam Řecko patří, je přitom podstatně vyšší než české. Kde se tedy vzal ten rozdíl? Doba je nejistá, ceny energie, vyhnané znovu do výšky válkami, zvyšují inflaci, kterou řeší Evropská centrální banka a Česká národní banka odlišně. ECB má mnohem větší hrůzu z toho, že inflace zvedne úrokové náklady obsluhy unijního dluhu, a proto drží svoji základní sazbu dole, aktuálně na 2,4 procenta.

ČNB vedle krocení inflace bojuje také s dědictvím „kurzového závazku“, který za předchozích dvou guvernérů srazil kurz koruny na 27 korun za euro a ohrozil tak necenovou konkurenceschopnost české ekonomiky. Základní sazba naší centrální banky (udržuje ji operace na finančním trhu dvoutýdenní repo) vystoupala na 3,75 procenta. Vyšší základní sazba pak zvedá všechno nad ní. Na druhou stranu, současný kurz eura za 24 korun (a dolaru za necelých 21) usnadňují nákupy modernizačních technologií.

Podíl řeckého dluhu na HDP klesá, podíl toho českého stoupá. Řekům konečně svítá šance, že se z toho vyhrabou, zatímco po nemilosrdném prosazení doporučení „trojky“ Evropské komise, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky po roce 2009 se zemi na dlouho ještě přitížilo. Přítomnost Řecka v eurozóně, do které se vecpalo podfukářským podlézáním kritérií, se zemi rychle vymstilo velmocenským diktátem, ale teď jí naopak pomáhá nižší sazbou. Tak to chodí, strategie musí vidět dál, než je dnešek a zítřek.

Vtipné je, že řeckou cestou nám nejvíc vyhrožovali ti, kdo nás na ni nejspolehlivěji vedli. První byl nejlepší ministr financí galaxie Miroslav Kalousek, který nejprve odmítal vidět příchod finanční krize 2008, a pak se v ní začal topit.

Když se podíváme na graf, který vývoj českého zadlužení sleduje, vidíme jasně, že po globální finanční krizi nám daly největší pecku covid a ukrajinská válka, ale taky že vlády ČSSD dávaly státní finance do pořádku a po ODS zůstával rozvrat.

Snad se v tom vyznáte. Červené sloupce odčítejte na levé svislé ose, jsou to rozpočtové schodky v absolutních hodnotách. Modrá linie státního dluhu se odečítá na pravé svislé ose. Nahoře je vyznačena působnost jednotlivých vlády a dole globální události, které do nás postupně bušily.

 Co z toho vyčteme (podle AI):

 Tři fáze zadlužování:

1. 2005–2013 – zdvojnásobení dluhu. Z 691 na 1 683 mld. Kč, zejména po finanční krizi 2008–2009, kdy schodek vyskočil na rekordních tehdejších 192 mld. Kč.gov
2. 2013–2019 – relativní stabilizace. Státní dluh se na sedm let prakticky zastavil kolem 1,6–1,7 bilionu, v roce 2016 dokonce klesl. Ekonomický růst a nízké schodky (v letech 2016 a 2018 byl rozpočet v přebytku) držely dluh na uzdě.
3. 2020–2025 – skok o 1,6 bilionu. Covid a energetická krize: dluh vzrostl z 1,64 na 3,68 bilionu Kč, tedy více než dvojnásobně za pouhých pět let. Špičkový schodek 419,7 mld. Kč v roce 2021 je historické maximum.wikipedia

Dvě poznámky k interpretaci:

• Dluh rostl rychleji než samotné schodky, protože se k nim přidávaly přímo financované výdaje a kurzové vlivy u vnějšího dluhu. V roce 2025 dluh vzrostl o 312 mld. Kč, i když schodek činil „jen" 291 mld..gov
• Přebytek z roku 2016 byl výjimečný a částečně účetní – souvisel s příjmy z evropských fondů a mimořádnými inkasy; nebyly to strukturálně zdravé finance.

 Druhý graf ukazuje vliv hospodářského růstu na míru státního zadlužení.

Tady jsme zaměnili jen pravou svislou osu, na které můžete vyčíst údaje z modré linie, vykazující podíl státního dluhu ČR na HDP.  Maastrichtská hranice dluhu ve výši 60 procent HDP (přerušovaná modrá čára nahoře) je pořád ještě o patro výš.

Z tohoto pohledu vynikne něco, co graf pouhými položkami schodků a dluhu zkresluje: podíl dluhu k HDP od roku 2012 dlouho klesal (ze 40,8 % na 28,3 % v roce 2019), protože ekonomika rostla rychleji než dluh. Covid pak tento dlouhý trend smazal za dva roky (na 40,4 % v roce 2021) a od války na Ukrajině se poměr ustálil kolem 42–43 %. Stále je to ale hluboko pod maastrichtským limitem i pod unijním průměrem, upozornil mě umělý inteligent.

Nejlépe je, když se sejdou růst ekonomiky a nízká úroková míra. To se bohužel do budoucna nedá zaručit.

Míra českého zadlužení je tedy nepoměrně nižší než řecká, byť tam klesla z vrcholu 209 procent HDP na loňských 146,1 procenta HDP. Pořád je to třikrát víc než v Česku. I průměr eurozóny je násobně (dvakrát) vyšší  než projektovaná úroveň českého dluhu podle rozpočtu na rok 2027.

Ovšem to české tempo růstu státní zadluženosti… Něco na tom je. Na druhou stranu, ne všechno je v našich rukou. Jsme podřízená ekonomika, bez ohledu na vlastní měnu. Nevíme, co se stane s naším průmyslem, až si začnou lehat automobilky, které tvrdošíjně trvaly na prošlé technologii. Tak jako byl Kalousek slepý k finanční krizi, Babišova vláda má vestavěnou slepotu ke klimatické krizi. Musí držet hubu a krok s Motoristy, pokud se nechce rozpadnout.

Pozoruhodné však je, že zatímco stát zrychlujícím tempem chudne, čeští oligarchové zrychleně bohatnou. Nejvíc se teď podařilo zbohatnout Strnadovi na zbrojení. A tady si připomeňme, jak do toho Řecko spadlo. Jak mi pomohl doložit umělý inteligent, Řecko dlouhodobě dávalo na obranu výrazně nadprůměrný podíl HDP – motivovaný vnímanou hrozbou Turecka, paradoxně spojence v NATO. V 80. letech to bylo v průměru přes 6 % HDP. Vrchol byl 7,1 % v roce 1984 a ještě v roce 1976 šlo o 6,9 %. Tato zátěž přetrvávala i po vstupu do eurozóny: v roce 2008 bylo Řecko největším dovozcem konvenčních zbraní v Evropě a jeho armádní výdaje dosahovaly dvojnásobku unijního průměru.

https://is.muni.cz/th/fyfqs/Diplomka_final.pdf

Přesto český řev proti zadlužování pomíjí eskalaci zbrojních rozpočtů.

https://vasevec.info/domaci-politika/marketingova-bitva-o-statni-rozpocet-na-rok-2027

A pomíjí, s nepatrnými výjimkami jako je Paroubkův citovaný výše text, že český daňový systém nehledá peníze tam, kde jsou, ale soustřeďuje se na dost regresívní kombinované zdanění práce a tržeb. Když sečtete zdanění práce a DPH, lidé s nižšími příjmy platí větší podíl na daních než lidé s vyššími příjmy. To astronomické zbohatnutí několika famílijí tvůrce daňové politiky nezajímá.

Položil jsem umělému inteligentovi otázku, zda vůbec něco víme o tom, jak jsou nejbohatší Češi zdaněni, řekneme prvních deset z domácího žebříčku. Dozvěděl jsem se tohle:

 Krátká odpověď: konkrétní daňové přiznání žádného z nich neznáme – daňové údaje fyzické osoby jsou v Česku chráněné. Co ale víme docela přesně, je mechanismus, jak se jejich majetek zdaňuje, a z něj plynou překvapivě jednoznačné závěry.

 Nejdřív: o kom mluvíme

Pořadí se liší podle zdroje i data (Forbes, Euro, E15 se neshodnou ani v číslech, ani v pořadí). Podle posledních žebříčků (2025/2026) figuruje v první desítce stabilní sestava:

1. Renáta Kellnerová s rodinou (PPF) – cca 380–470 mld. Kč
2. Daniel Křetínský (EPH) – cca 285–380 mld.
3. Michal Strnad (CSG, zbrojař) – cca 240–330 mld.
4. Karel Komárek (KKCG) – cca 220–260 mld.
5. Patrik a Jozef Tkáčovi (J&T) – cca 175 mld.
6. Radovan Vítek (CPI) – cca 140 mld.
7. Andrej Babiš (Agrofert) – cca 80–130 mld.
8. Pavel Tykač – cca 100 mld.

Pořadí se letos výrazně přeskupilo – Forbes 2026 poprvé postavil do čela zbrojaře Strnada a Kellnerovou posunul níž; část růstu Strnadova jmění jde na vrub zbrojní konjunktury.

 Co o zdanění víme (a co ne)

Nevíme nic individuálního. Žebříčky odhadují majetek (hodnotu podílů ve firmách), nikoli příjmy ani odvedené daně. Kolik „na daních" zaplatil konkrétně Křetínský nebo Tykač, není veřejně dohledatelné.

Známe ale strukturu, a ta je jednoznačná. Majetek těchto lidí stojí téměř výhradně v podílech na firmách, ne v platech. A český daňový systém takový majetek daní jen ve dvou momentech:

1. Když firma zisk vyplatí. Zisk nejdřív zdaní korporátní daní 19 %, pak ze zbylé částky srazí 15% daň z dividendy. Na vyplacený zisk tak jde dohromady zhruba 31 %. Jenže – a to je klíč – koneční vlastníci si dividendu vyplácet nemusí. Zisk může v holdingu cirkulovat bez zdanění (mezi mateřskou a dceřinou firmou je dividenda osvobozená, § 19 ZDP), a zdaní se až při finální výplatě fyzické osobě.
2. Když firmy prodají. Prodej podílů držených déle než 3 roky byl dlouho zcela osvobozen od daně z kapitálových výnosů. Od roku 2025 platí strop 40 milionů Kč – zisk nad tuto hranici už se daní 23 %. To byla změna mířená právě na miliardáře prodávající firmy.

Majetek, který se neprodá a nevyplatí, se nedaní vůbec. A to je jádro věci: Česko nemá žádnou majetkovou daň ani dědickou daň (zrušena v roce 2014). Zbohatnutí „na papíře" – tedy růst hodnoty PPF, EPH nebo CSG, který najdete v žebříčcích – nepodléhá žádné dani, dokud vlastník nerealizuje příjem.

 Klíčové číslo: efektivní zdanění majetku je zlomkové

Výzkum ekonomů EU Tax Observatory (Gabriel Zucman a spol.), o kterém informoval Forbes i Český rozhlas, došel k závěru, že dolaroví miliardáři odvádějí ročně na dani z příjmu v průměru 0,3 % hodnoty svého majetku, ultrabohaté osoby pak 0 až 0,6 %. To je jediný smysluplný ukazatel, jak „zdanění nejbohatších" měřit – a ten platí bez ohledu na to, že české daňové kontroly ke konkrétním jménům mlčí.

Návrh „daně ze superbohatství" (3,5 % z majetku nad 111 milionů Kč) by zasáhl jen asi 4 200 osob a přinesl 58 miliard Kč ročně; varianta 3% daně na 11 českých miliardářů by podle citací EU Tax Observatory dala zhruba 40 miliard Kč ročně.

 Shrnutí

Hlavní poznatek je systémový: nejbohatší Češi nejsou „málo zdaněni" proto, že by daň neplatili, ale proto, že daňový systém nedaní samotné bohatství – jen realizované příjmy. Kdo drží majetek v růstových firmách a nevybírá si jej, může mít efektivní daňové zatížení blízké nule i přes miliardové jmění. Individuální data neznáme, ale tuto architekturu – z dividend korporátní daň + 15% srážka, osvobozené zisky v holdinzích, chybějící majetková a dědická daň – známe přesně a z ní se dá efektivní zdanění odvodit poměrně spolehlivě.

 Ti, kdo křičí o řecké cestě, vědí přesně, co doopravdy nehodlají dopustit…