Zeman, Kiska a Česko-slovenské jaro, jak to vidí E. Chmelár

"Těžko říci, proč se český prezident Miloš Zeman odmítl vyjádřit k 50. výročí invaze armád Varšavské smlouvy do Československa. Možná má pocit, že se pietní vzpomínka na oběti okupace zvrhla na šovinistické útoky proti Rusku. Možná má pocit, že se v těch povrchných hodnoceních ztrácí pointa. Nevím. Vím však, že byl vždy svůj, stejně jako jeho předchůdce. Ale dělat z něho zbabělce a ze slovenského prezidenta Andreje Kisky hrdinu, je daleko za hranicí dobrého vkusu a objektivní pravdy.

Miloš Zeman odsoudil invazi v čase, kdy odvaha nebyla laciná. Pro svůj nesouhlas se sovětskou okupací byl v roce 1970 vyloučený z komunistické strany, do které vstoupil pod vlivem ideálů A. Dubčeka v období Česko-slovenského jara roku 1968. Několik let byl bez práce a trvalého příjmu, třikrát byl za své politické názory v období normalizace vyhozený z práce a celé toto období prožil se ctí a svobodněji než devadesát procent obyvatelstva.

Pamatuji si, jak mě jako čerstvého maturanta elektrizoval jeho článek Prognostika a přestavba, který vyšel v srpnu 1989 v Technickém magazínu. Tento odvážný text se přepisoval a v kopiích tajně koloval po celé republice. Dodnes si pamatuji jeho závěrečné věty: „Není nic antisocialistického na kritice neschopnosti nekontrolovatelné moci. A naopak, není nic socialistického na tom, tuto neschopnost tolerovat nebo dokonce podporovat.“

A co v té době dělal dnešní prý „stínový český prezident“ Andrej Kiska? V roce 1983, když už bylo každému jasné, jakou povahu má normalizační režim, si jako syn nomenklaturního komunisty podal přihlášku do KSČ. Jak bylo tehdy zvykem, musel vyjádřit souhlas s „internacionální pomocí“ SSSR v srpnu 1968. Později se stal šéfem podnikové organizace SSM (pro mladší ročníky: komunistické organizace mládeže).

A dnes tento pán v tradičně bezobsažném a frázovitém projevu říká, že je naší povinností chránit naši svobodu, na to prý potřebujeme spojence se stejnými hodnotami a takové spojence prý máme , Severoatlantické alianci. Požádá učitele a rodiče, aby vysvětlovali, o co šlo v letech okupace, ale ani slovem se nezmíní, o co šlo v čase Česko-slovenského jara.

Jenže Andrej Kiska stejně jako v letech normalizace ani dnes nechápe pointu doby. V minulém století nás vždy zradili, napadli a okupovali naši největší spojenci. Sovětská okupace z roku 1968 odhalila skutečný stav suverenity naší vlasti stejně jako nacistická okupace z roku 1944. Západní spojenci, se kterými jsme měli silnější spojenecké smlouvy jako dnes v NATO, nás v Mnichově na podzim 1938 zradili a podhodili Hitlerovi bez mrknutí oka.

Celý ten „demokratický svět“, ke kterému jsme po krvavém srpnu 1968 natahovali ruce, se na nás úplně vykašlal - jednak pro vlastní geopolitické zájmy, jednak pro fakt, že Západ si jednoducho nepřál, aby se reformy Česko-slovenského jara podařily a aby Dubčekovo vedení dokázalo vytvořit humánnější, spravedlivější a demokratičtější systém, jako poskytoval liberální kapitalizmus.

Tím největším a nejdůležitějším odkazem Česko-slovenského jara, který konjunkturalisté jako Andrej Kiska nikdy nemohou pochopit, je poznání, že musíme zůstat v našem rozhodování svobodní a nezávislí od jakékoli velmoci.

V hlavním politickém dokumentu reformátorů, v Akčním programu KSČ z 10. dubna 1968 dubčekovci deklarovali, že si vyhrazují právo formulovat vlastní stanoviska k základním otázkám světové politiky, že chtějí žít v míru, spolupracovat a rozvíjet dobré vztahy se všemi národy.

Máte pocit, že tohoto odkazu, těchto ideálů se drží ti, kteří tak těžko zakrývají fakt, že největší motivací připomínání nevinných obětí okupace je nenávist k Rusku? Když ještě část našich novinářů, intelektuálů a politiků nebyla tak hysterická, Miloš Zeman se o potupné invazi Varšavské smlouvy vyjádřil, že to byla především zrada elit.

Dejme si proto pozor a buďme ostražití, neboť každá doba má své Bilaky, Jakeše a Indry, kteří jsou ochotni za mísu šošovice zradit svoji vlast."