P.C. Roberts: Shakespeare byl proměněn a tím i rehabilitován

Dále nám bylo řečeno, že první britské ženy byly černošky. A teď slyšíme, že William Shakespeare nebyl bílý muž ze Stratfordu, ale černošská feministka židovského původu z benátské rodiny. Matkou anglicky mluvícího světa byla Emilia Bassano Willoughby.

Často jsem přemýšlel, co se lidé, kteří pronášejí tato nepravděpodobná tvrzení, snažili dokázat. Je smyslem odebrat bílou historii? 

Možná je v těchto tvrzeních něco pozitivního. Nyní, když Shakespeare už není rasistický antisemita, ale tmavovlasá feministická Židovka, by ho snad mohli opět číst na univerzitách a jeho hry by se mohly hrát bez bojkotu. 

Když se nad tím zamyslíte, je to úžasné. Kolik naší literatury bylo zakázáno na základě obvinění, že je namířena proti Židům, proti černochům nebo proti ženám. Zdá se, že každá organizovaná zájmová skupina má knihy a umělecká díla, která chce zakázat, aby zabránila šíření misogynních, rasistických a antisemitských názorů. Nejsou to jen Shakespeare, Tom Sawyer, Huckleberry Finn, příběhy o strýčku Remusovi a Malý černý Sambo, kteří byli zakázáni. Velká část klasické literatury se nevyučuje kvůli obavám profesorů, že budou označeni za antisemity nebo rasisty za výuku knihy obviněné z politicky nekorektních názorů nebo projevů.

Profesoři, kteří nacházejí rasismus a antisemitismus tam, kde nejsou, zatím ponechali jen britské detektivní romány z první poloviny 20. století. Dnes by jich mohlo být vydáno jen málo. Například v knize Vražda se zrcadly od Agathy Christie se policejní superintendent ptá: „Kdo je ten negr v hromadě dříví?“ Tato fráze nemá s rasismem nic společného. Je to způsob, jak se zeptat, jaký je fakt značného významu, který není odhalen. Ale ti, kteří jsou odhodláni dokázat, že každé slovo, které kdy napsal bílý člověk, je rasistické, nekonečným opakováním své lži proměnili tuto frázi v rasistický přívlastek. To se stalo s tolika jazyky, že je překvapivé, že žádná kniha napsaná v angličtině nebyla spálena.

Anglické romány, detektivky i díla klasické anglické literatury, odrážejí postoje Angličanů k Francouzům, Řekům a Italům, kteří jsou podle britských měřítek nedostateční. Dnes by tyto knihy nemohly být vydány, protože by byly považovány za urážlivé pro ty, kteří je vnímají Britové. Ve jménu rozmanitosti se toho děje tolik, což ve skutečnosti rozmanitost potlačuje a vše redukuje na amorfní skvrnu postrádající rozmanitost. 

Oslavme odhalení spiknutí bílých, kteří chtějí dílo tmavovlasé židovské feministky označit za počin bílého muže. Můžeme si z díry v paměti vybavit Shakespeara, alias Willoughbyho, a znovu se těšit z jeho díla.

 Paul Craig Roberts

Institut pro politickou ekonomii

(výběr a překlad J. Putzlacher)