Sociální nepokoje v Anglii: globální kapitalismus v křeči

Kdo jsou vzbouřenci rabující obchody? Mladí frustrovaní lidé z nízkopříjmových komunit a chudinských ghet s vysokou nezaměstnaností, kteří žijí na sociálním dně, nemůžou očekávat legitimní budoucnost, nemají co ztratit a nemají důvod dodržovat společenské normy a být vůči společnosti konformní. Zároveň jsou však schopni své činy jasně ospravedlnit. Argumentují, že útočí na velké korporace, které mají spoustu peněz, zatímco oni sami nemají žádné. Jeden z rabujících obyvatel Londýna prohlásil: „Nejde tu sehnat práci. Nemáme peníze. Tak proč bychom si nevzali, když je tu tolik hezkých věcí.“ Zní to logicky. Zatímco menšina společnosti se topí v luxusu a roste počet milionářů, stále více lidí upadá do chudoby a potýká se s existenčními potížemi, ačkoliv obchody překypují nabídkou drahého zboží, o kterém si mnozí mohou jen nechat zdát. K výbuchu hněvu stačí zažehnout jen malou jiskru a ke vzbouřencům se okamžitě přidají různé gangy vandalů, které využijí nastalého chaosu k bezuzdnému loupení a ničení.

Současný systém vytvořil v řadě zemí generaci mladých lidí, kteří – ač mnozí mají univerzitní vzdělání – jsou odsouzeni k trvalé nezaměstnanosti. Nicméně rozdíl mezi zradikalizovanými a násilnickými Brity na straně jedné a Egypťany, Tunisany, Španěly a Řeky na straně druhé spočívá v tom, že tam i lidé poměrně špatně sociálně postavení se většinou rekrutují z řad absolventů středních a vysokých škol a stále zastávají určitou formu středostavovských hodnot. Představují si vlastní sociální vzestup po nějaké politické reformě, organizují pokojné demonstrace, hovoří mezi sebou o alternativách současného vývoje a věří v určitou naději změny k lepšímu. Zatímco mladí Britové se chovají destruktivně, ztratili jakoukoliv víru v lepší zítřky a navíc drancují s konzumní hltavostí, což je typické pro nevzdělané plebejce. Byla zrušena státní gymnázia, kde mohli studovat talentovanější z nich, čímž se zamezilo jejich sociálnímu vzestupu a motivaci se vzdělávat.

Ze řetězu byla puštěna generace vychovaná v kultuře konzumu a bombardovaná reklamou. Má-li mladý člověk pocit, že na něho společnost kašle, nemá důvod, aby dodržoval její normy. Je bez peněz, nemá co dělat, potuluje se po ulicích, a zároveň je vystaven bezprecedentnímu tlaku reklamy, která mu sděluje, že je méněcenným, pokud nebude vlastnit nejmodernější a nejdražší elektroniku. Nepokoje tedy nevypukly proto, že jsou v Británii "barevní", ale že tam existuje spousta lidí, jimž je bez ohledu na rasový nebo národnostní původ či náboženství od malička dáváno najevo, že jsou lidmi druhé kategorie jen proto, že patří k nejnižší společenské třídě.

Arabské revoluce, sociální nepokoje v západní Evropě a Izraeli, bankrotující USA a neutěšená situace na globálních finančních trzích vyvrací tezi Francise Fukuyamy o „konci historie“ v podobě definitivního vítězství kapitalistického společensko-ekonomického systému.  Myšlenka, že se lidstvo ocitlo na konci svých dějin, protože neexistují životaschopné alternativy vůči tržní ekonomice a liberální demokracii, je definitivně pohřbena.