Smolensk a rusofobie

Zatímco podle komise k pádu vládního letadla s prezidentem Lechem Kaczyńským na palubě přispěly i nedostatky na smolenském letišti, ruští experti trvají na tom, že katastrofu zavinily chyby polských pilotů a vady letiště nesehrály žádnou roli. Na letiště si totiž nestěžovaly ani posádky ruských a polských letadel, které před havárií vládního letounu ve Smolensku přistály. Bezprostřední příčinou katastrofy byla skutečnost, že posádka odmítla přeletět na záložní letiště, ačkoliv byla několikrát informována o nepříznivém počasí na smolenském letišti. Piloti byli navíc vystaveni nátlaku nadřízených, o čemž svědčily návštěvy ředitele protokolu a velitele vojenského letectva v pilotní kabině.

Komise uvádí, že letoun přistával za velmi špatných atmosférických podmínek a dostával z oblastního střediska letové kontroly zmatené příkazy. Piloti se sami rozhodli, že budou pokračovat v přistávacím manévru. Hlavní pilot obdržel chybné hlášení od střediska letové kontroly a sestup stroje začal proto pozdě. Posádka se na letišti ve Varšavě sešla s půlhodinovým zpožděním a výcvik probíhal ve spěchu, stejně jako celá příprava prezidentské cesty a následný let. Navíc v krvi bývalého velitele polského letectva, který se objevil v kokpitu krátce před zřícením letounu, byla pitvou zjištěna přítomnost alkoholu.

Na základě výsledků vyšetřovací komise premiér Donald Tusk odvolal z funkce ministra obrany. Naopak opozice v čele s bratrem exprezidenta Jaroslawem Kaczyńským závěry vládní komise ostře zkritizovala. Letecké neštěstí je v Polsku předmětem ostrého vnitropolitického boje mezi dvěma pravicovými subjekty – vládní liberální Občanskou platformou a opoziční konzervativní formací Právo a spravedlnost, které se na podzim střetnou v parlamentních volbách. Kaczyński, jehož strana se profiluje protirusky a euroskepticky, od počátku tvrdí, že za tragédii může jednoznačně Moskva a také premiér Tusk, který při plánování cesty údajně učinil řadu chyb.

Osobně se domnívám, že více než dvacet let po změně poměrů ve střední a východní Evropě, je na čase oprostit se od protiruských averzí a začít jednat ve vztahu k Moskvě pragmaticky, racionálně a realisticky. Ačkoliv obzvláště v Polsku negativní historické reminiscence sahající hluboko do minulosti stále přetrvávají, neměly by vést ze strany vysokých státních činitelů k emocionálním výpadům, které nelze opřít o žádné hodnověrné důkazy. Antiruským komplexem však trpí i česká pravice a média, která předvedla svou „objektivitu“ při informování o rusko-gruzínském konfliktu v létě 2008.