Glosička: Obavy

   Kdo aspoň jednou zabloudil očima na některý z mých starších příspěvků, jistě si všimnul, že jsem si kdysi udělil titul optimisty. 

   Pravda, časem jsem byl nucen upozorňovat na to, že zůstat optimistou tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, zejména přihlížet počínání zvoleného materiálu ve vládních a politických funkcích, dá pořádnou práci. Nicméně mám v profilu uvedeno, že se zajímám "...o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí....". A tak když ze všeh stran slýchám kromě znechucení i obavy hlubšího rázu, tedy dnes výjimečně rozený optimista kousne do kyselého jablka a zkazí si den.  O jaké obavy jde? 

   Ač naprosto nerozumím vojenské stránce současných konfliktů (Ukrajina, Izrael), není těžké si dovodit možné dopady posledního vývoje  na evropské a naše poměry a to na jednu každou domácnost. Nemám na mysli obecně známé problémy, do kterých si naběhla naše vláda sama (a do kterých zatahuje i nás) a které přímo ruku v ruce s evropskou partou přiživuje a graduje. Jde mi o to nové, co spoluvytváří labilní situaci, v níž se může stát cokoliv a o případné dopady na běžný život.

   K současné labilní situaci - zdroji mých obav - přispívá souběh více konfliktů, vedle Ukrajiny hlavně pásmo Gazy. 

   Labilitu zvýšila zejména podrážděná reakce Ruska na ukrajinské extempore u Kurska (jde o extempore, navzdory překvapivě dobré přípravě), kdy masivnější ničení elektrovodné infrastruktury má za cíl patrně zkomplikovat výrobní i logistické možnosti Ukrajiny. 

   Někde na tomto webu jsem četl, že přes 40% elektřiny, bez které se Ukrajina neobejde, přichází z Evropy přes Slovensko a Maďarsko. Z toho usuzuji, že pokud se elektrifikace Ukrajiny v důsledku válečného zničení infrastruktury dostane do doby před Leninem, bude to Evropa a také my, kteří budeme muset, přinejmenším z humanitárních důvodů, naplnit zvýšenou potřebu ukrajinského importu elektřiny.

     První obava se týká hlavně období nadcházející zimy, kdy slunce odvrátí svou přívětivou tvář, vrtošivý vítr si bude dělat legraci z lidského trápení (se navzájem) a zbytek dodělá neschopnost naší vlády, její podlézavost zahraničním zájmům a ceny (možná i výpadky) elektřiny pouze porostou. 

    Kam až? To nikdo neví. Vždyť, co zabrání tomu, aby před zimou došlo k ještě většímu poničení ukrajinských výrobních a přenosových kapacit elekrické soustavy. Snad jen jednání, ale to se s ohledem na kurské události zjevně oddaluje.

    Druhá obava vyplývá z možné kumulace tzv. "černých labutí" v úzkých hrdlech láhví. Těmi úzkými místy lahví jsou všechny významné obchodní uzly, které nemají alternativu a které mají dopad na evropský obchod s komoditami nebo na sdílení evropských omezených zdrojů. Jsou to ty, které jsou snadno zasažitelné, ač jsou klíčové pro světový a zejména evropský obchod. Těmi černými labuťemi myslím jejich zablokování.

    Ví se, že pokud by kupř. došlo k zablokování přístavu v Oděse(jde o obchod, zejména  s obilím a jiným zbožím, které posiluje ukrajinskou ekonomiku či o import životně důležitých věcí), Hormuzského průlivu (tam jde o onrožení cca 30-40% světového obchodu s ropou a podobnými komoditami) a případně dopravních cest v Rudém moři (může jít o prodloužení dopravních tras a tím prodražení nezanedbatelné části světového obchodu), dotklo by se to Evropy a samozřejmě nás mimořádně silně.

    K tomu, aby některá černá labuť přistála na dosud klidné hladině těchto kritických vod, stačí dnešní třaskavá situace a třeba náhoda, nedopatření či následek bojových aktivit. Obavy posiluje vědomí jistých společných zájmů možných zainteresovaných stran(Rusko-Irán či Irán-Hútiové)

    Vždyť co schází k tomu, aby Rusko pod libovolnou záminkou (nezáleží na tom, zda oprávněnou či  nesmyslnou: kupř. že  Západ dodal Ukrajině technologie a pokyn k útokům na ruské infrastruktury, ač Ukrajina ví, že si to nemůže beztrestně dovolit nebo třeba že přes oděský přístav dopravuje zbraně a munici nebo že používá lodě k vysílání podmořských dronů k útokům proti ruským objektům) začalo jednat - třeba potopit pár lodí v Oděse (jsou tam údajně přístavy dva), aby zablokoval dopravní cestu pro ukrajinské lodě. Co tomu může zabránit? Snad jen ohled na obchodní zájmy Číny a Turecka.

   Co schází k tomu, aby Irán - ve stejné době, klidně bez deklarovaných záminek, ať již by jednal ve shodě či bez shody - zablokoval (uměle způsobenou) havárií nějaké lodi Hormuzský průliv. Snad jen ohrožení vlastního obchodu.

   Co schází k tomu, aby třebas Hútiové - ve stejné době, v rámci svých odvetných aktivit vůči protipalestinským akcím - ohrozili dopravu v námořních trasách v Rudém moři, které mají v dosahu. Snad jen přítomnost amerických letadlových lodí v oblasti.

    Nemalujme čerta na zeď. Nic z toho nemusí nastat. Ale pokud ano, pak Evropa (a my to odneseme spolu s ní) bude čelit dosud nevídanému nárůstu cen fosilních paliv, elektřiny i dalších komodit (nemluvě o jejich nedostatku i přes vysoké ceny).

    Jediné plusy, které by určité zájmové skupiny mohly v té hrozivé hypotetické situaci nalézt, by byla spokojenost evropských zemědělců, že konkurence ukrajinského obilí je oslabena, nebo fakt, že evropské vlády v pudu sebezáchovy pro nejbližší dobu odloží ideje grýndýlu.

   Nicméně suma sumárum, hlavní obavy, které sdílím s lidmi, jež znám, se týkají výhledu stagnace a úpadku naší ekonomiky a následně (navzdory případnému oživení národního hospodářství) takové zvýšení (od určité výše nevratné) dluhové zátěže, že dnes již tak ohrožená životní úroveň nemůže růst. Že se prostě a jednoduše do našeho ekonomického vývoje promítnou i události, o kterých dnes není slyšet ani z vládních, ani z opozičních míst, ale ani z bezpečnostních složek. A že tento stav zakonzervuje na dlouhá léta naši stagnaci, dopadající na 95% našich domácností.

   Nezbývá, než aby každý občan v zájmu sebe a své rodiny, pomýšlel na to, jak by se s možnými dopady vyrovnal co nejlépe. A pokud černé labutě cestou zbloudí, bude to jen dobře.