Cena útěchy pro Síkelu a Česko

Je tomu tak i tentokrát, ale s jistými výjimkami. Předsedkyní EK je Ursula von der Leyenová z Německa.

Důležité ekonomické portfolio má také Francouz a trvalý spojenec prezidenta Macrona, Stéphane Séjourné, dosavadní ministr zahraničních věcí Francie. Ten se stal výkonným místopředsedou EK pro prosperitu a zejména pro průmyslovou strategii.

Minulý týden Leyenová doslova „otrávila“ dosavadního eurokomisaře a původního nominanta Francie Thierryho Bretona. Ten sám rezignoval na pozici v komisi (té současné i budoucí), neboť pochopil, že jeho nominaci obestírají pletichy předsedkyně EK a že je tedy vlastně v komisi nechtěný.

A tak Macron pragmaticky šoupnul svého muže do nominace, kde bude mít vliv na rozdělování obřích dotací, putujících do evropského průmyslu.

Třetí nejsilnější země EU, Itálie, ukořistila pro Raffaelea Fitta velmi důležitou pozici výkonného místopředsedy, který bude mít v EU odpovědnost za rozvoj regionů. Fitto je považován za odborníka na správu fondů EU a tomu se také bude věnovat v EK. Má tedy krásné ekonomické portfolio.

Také další mocná západoevropská země – Španělsko - nominovala svou velmi výraznou političku, socialistku Teresu Riberovou, která dostala do správy rozsáhlé portfolio, do něhož spadá i hospodářská soutěž. Takže bude mít vliv na rozdělování peněz pro evropský průmysl.

Se Séjournéem bude spolurozhodovat o prioritách v tomto sektoru. A přitom se ještě stane první místopředsedkyní Evropské komise. Bude mít dohled nad dodržováním cílů, které stanovuje Green Deal, což Leyenová považuje za zásadní bod evropské politiky.

Pro Česko je nepříjemné, že tato vlivná dáma nové Evropské komise dává najevo odpor vůči jaderné energii a k fosilním palivům. Prosadila v minulosti řadu legislativních kroků v oblasti životního prostředí. A byla rovněž u zrodu Pařížské dohody o klimatické změně v roce 2015.

Ale i malí mohou mít větší účast na hostině velkých hráčů, když to umí. Slovenský komisař Maroš Šefčovič sice už není místopředsedou komise, ale dá se říci, že nemusí želet ztráty pouze titulárně významné funkce, neboť mu zůstalo silné ekonomické portfolio včetně obchodu, na který si brousil zuby mj. také J. Síkela (nebo možná jeho věrní druzi a emisaři, včetně Radka Pokorného). Kromě obchodu se bude věnovat i hospodářské bezpečnosti, takže bude mít dohled nad celní politikou.

Slovensko sice zaujímalo díky šéfovi své vlády, Ficovi, v poslední době disentní stanoviska vůči politickému mainstreamu v EU, ale poltická obratnost Šefčoviče, jinak politicky organizovaného socialisty, jej katapultovala do skvělé politické pozice. Bude přímo podřízen von der Leyenové, jako kdyby byl místopředsedou komise.

Důležitá pozice připadne také Polsku, což je zřejmě úlitbou premiéru Donaldu Tuskovi, neboť jeho stranický kolega a dosavadní stálý zástupce Polska při EU Serafin, dostal do správy evropský rozpočet. To je opravdu silná pozice v příští EK, neboť EU čeká příprava příštího sedmiletého rozpočtu, který určuje dlouhodobé priority EU. Také polský komisař Serafin bude přímo podřízen von der Leyenové.

Do Evropské komise se podařilo propasírovat na významnou pozici „zahraničního ministra EU“ také estonské političce, dosavadní předsedkyni estonské vlády Kaje Kallasové. Zatím to vypadá, že její hlavní kvalifikací pro tuto významnou pozici v EK, mající na starost zahraniční a bezpečnostní politiku, je její rusofóbní postoj. Lze očekávat, že Kallasová bude vůči Rusku vystupovat ostře nadále, neboť je v zásadě determinována trvalými obavami a odporem většiny obyvatel své malé země vůči Rusku. Obávám se, že tento její až příliš militantní postoj bude brzdou při případných jednáních s Ruskem o míru na Ukrajině. A vlastně skoro předurčuje, že EU nebude tím „hráčem“, který bude dojednávat na Ukrajině klid zbraní a mírové řešení, tak potřebné pro ekonomiku EU.

Pokud cílevědomý čtenář došel až k těmto řádkům, musel pochopit, že český komisař Jozef Síkela dostal v Evropské komisi jako portfolio cenu útěchy: mezinárodní spolupráci. Rozumí se mezinárodní spolupráci s Latinskou Amerikou a s Afrikou, tedy zeměmi, kam silně pronikla Čína a za ní v závěsu také Rusko.

V komentářích se sice mluví o velkých prostředcích, se kterými bude jeho ředitelství pracovat v průběhu příštích pěti let. Ale to jsou těšínská jablíčka.

Čína v rámci největšího ekonomického projektu světa současnosti „Pás a stezka“ dokázala oslovit nabídkou úvěrů na významné infrastrukturní investice desítky afrických i latinskoamerických zemí. A Rusko, resp. jeho nájemní vojáci v rámci Wagnerovy skupiny, pomáhají vytlačit z několika zemí Afriky „boží bojovníky“ Islámského státu, ale také vliv bývalých koloniálních velmocí (Francie), které si zvykly vykrádat přírodní bohatství těchto států zkorumpováním jejích politických elit.

Ale třeba nás Jozef Síkela jako komisař překvapí.