O čem bude jednat Posselt se Schwarzenbergem?

Sudetoněmecký landsmanšaft si činí územní a majetkové nároky vůči ČR a usiluje o zrušení Benešových dekretů. Jeho šéf Posselt zpochybňoval vstup Česka do EU a nevynechá jedinou příležitost, aby zaútočil na poválečné uspořádání a z toho plynoucí mezinárodní dohody.  Posselt určitě nejede do Prahy, aby se jménem sudetských Němců blahosklonně zřekl majetkových nároků vůči ČR a učinil za minulostí jednou pro vždy tlustou čáru. Jistě využije skutečnosti, že v Černínském paláci sedí prosudetský ministr zahraničí. Do karet mu hraje i medializované téma objevení masového hrobu Němců u Dobronína na Jihlavsku.

Posuzování minulosti optikou současnosti je ošemetné. Nikdo samozřejmě netvrdí, že poválečné masakry Němců v Sudetech byly správné a že se mají zamlčovat, ale zároveň je třeba neustále připomínat příčiny a důsledky druhé světové války a nečinit oběti z viníků a naopak. Poláci si dokázali německý problém vyřešit jednou provždy v roce 1990, kdy se sjednocené Německo muselo zavázat, že hranice na Odře a Nise je nezpochybnitelná. Tehdejší československá reprezentace v čele s Havlem v tomto směru neučinila vůbec nic, ačkoliv k tomu měla nejvhodnější příležitost. Pravdoláskaři dodnes patří mezi největší zastánce vysídlenců a slovo „odsun“ zcela nepokrytě nahradili termínem „vyhnání“ stejně jako většina českých médií. Do jaké míry to reflektuje skutečnost, že český tisk vlastní většinou německé společnosti a do jaké míry se jedná o horlivost pseudohumanistických pisálků, nedokážu posoudit.

Avšak je neuvěřitelné, že s termínem „vyhnání“ operuje i samotný ministr zahraničí ČR Schwarzenberg, který si svou popularitu patrně vydobyl horlivým lobováním za americký radar, oficiálním uznáním narkostátu Kosovo, rušením českých ambasád v tradičních destinacích a podporou sudetských Němců, s nimiž ho spojuje zájem na navrácení zabaveného majetku. Starý šlechtic sice už restituoval majetek orlické větve na počátku devadesátých let z pozice Havlova kancléře, nicméně o další ohromné majetky se soudí se svou příbuznou Alžbětou Petzoldovou. Je tudíž velmi zainteresovaný na tom, aby Benešovy dekrety přestaly platit. Ostatně, když prezident Klaus inicioval výjimku z Listiny základních práv EU Lisabonské smlouvy právě kvůli obavám z potenciální revize dekretů prezidenta Beneše, starý pán s dýmkou příliš aktivní v podpoře hlavy státu nebyl a celou záležitost bagatelizoval.

Oficiální návštěva Seehofera a Posselta, jako představitelů po právu vysídlených Němců, může vést k dalším útokům na historickou pravdu a zpochybnění majetkových práv občanů žijících v pohraničí. Dozvíme se o čem budou Posselt a Schwarzenberg za zavřenými dveřmi jednat?