Jsou to jejich volby!

Na politické scéně Ruské federace operuje pouze sedm politických stran, z nichž čtyři jsou relevantní a mají parlamentní zastoupení. Uzavírací klauzule je vyšší než u nás a pro vstup do Dumy je nutné získat minimálně 7 % hlasů. Rusové nad sebou potřebují mít pevnou ruku – ať už to byl car, nebo generální tajemník KSSS. V současnosti je ztělesněním takového vládce Vladimir Putin, který má nesporné charisma, avšak podle volebních výsledků se zdá, že mnoha Rusům a hlavně Ruskám se již okoukal. Jednotné Rusko získalo 49,5 % hlasů a 238 křesel (v minulých volbách 64,3 % a 315 křesel). Kuriózní jsou výsledky Jednotného Ruska zejména v Čečensku, kde získalo 99,5 % a v sousedním Dagestánu 91,5 %.    

Vítězem voleb je tedy Jednotné Rusko, středová formace, založená v prosinci 2001 na platformě ruského konzervativismu s cílem minimalizovat rozdíly mezi bohatými a chudými za pomoci smíšené ekonomiky, kombinující prvky volného trhu a státní regulace. Jednotné Rusko odmítá dělení na levici a pravici ve prospěch politického centrismu, na jehož bázi se spojí celá společnost. Zdůrazňuje pragmatismus a odmítá radikalismus. Vnímá se jako dědic ruské státní tradice, a to jak carské, tak komunistické. Je však v opozici vůči komunismu a v zahraniční politice je ze všech formací zastoupených ve Státní dumě nejvíce prozápadně orientovaná, ačkoliv zřejmě dojde k přehodnocení tohoto postoje v důsledku ochlazení vztahů s USA kvůli americké protiraketové obraně a také kvůli výrokům Hillary Clinton ohledně voleb, které označila za nespravedlivé dříve, než měla k dispozici hodnocení OBSE. Elektorát Jednotného Ruska tvoří mladší a více tržně orientovaní lidé, státní zaměstnanci, penzisté a vojenský personál. Majoritu voličů této strany představují ženy, na které pozitivně působí charisma a machismus Vladimira Putina.

Na druhém místě skončila Komunistická strana Ruské federace (KPRF) s 19,2 % a 92 mandáty. Oproti volbám v roce 2007 (11,6 % a 57 mandátů) si polepšila o 7,6 % a 35 křesel. Nejúspěšnější byli komunisté v Orlovské a Novosibirské oblasti, kde získali 32 resp. 30 % hlasů. Oficiální ideologií strany je marxismus-leninismus a patriotismus. Stejně jako KSSS do roku 1956, i KPRF oslavuje vládu Josifa Stalina. Komunisté mají největší podporu ve velkých městech a průmyslových oblastech, ale také v malých městech v okolí Moskvy. Elektorát strany tvoří zejména senioři, průmysloví dělníci, zaměstnanci neziskových organizací a sovětští nostalgici. V posledních letech však roste podpora komunistů i mezi levicovou mládeží a stranu volí i protestně naladění voliči, kteří nejsou levicově orientovaní, avšak vnímají KPRF jako jedinou skutečnou opoziční alternativu vůči tandemu Putin-Medveděv. Zjuganovovi komunisté však nebyli jedinými, kteří po roce 1991 operovali na ruském území. Spekuluje se o tom, že KPRF však byla jedinou organizací, která získala oficiální kremelské uznání jako legální opozice. Hodný povšimnutí je fakt, že vnuk Leonida Brežněva – Andrej – kritizoval Zjuganovovo sbližování s ruskou ortodoxní církví. Od KPRF se v dubnu 2005 odtrhla levicově-nacionalistická a socialistická strana Ruští patrioti pod vedením Gennadije Semigina, který byl vyloučen z komunistické strany poté, co neuspěl ve vnitrostranickém boji s Gennadijem Zjuganovem. V letošních volbách získali 1 % hlasů.

Jako třetí se umístilo s 13,2 % a 64 mandáty Spravedlivé Rusko, ačkoliv v průzkumech preferencí se pohybovalo mezi pěti a devíti procenty na čtvrtém místě, až za Žirinovského nacionalisty. Strana získala v roce 2007 pouze 7,7 % a 38 poslanců, nyní si polepšila o 5,5 % a 26 křesel. Největší úspěch zaznamenalo v Novgorodské oblasti s 28 % hlasů. Spravedlivé Rusko je sociálně demokratická formace, spolupracující se Stranou evropských socialistů (PES) a se statutem pozorovatele v Socialistické internacionále. Vznikla teprve v roce 2006 na principech svobody, rovnosti a solidarity a představuje socialistickou alternativu pro levicové voliče, kteří nechtějí dát hlas komunistům. Rusové ji běžně označují historickým termínem „eseři“ s odkazem na Stranu sociálních revolucionářů z počátku 20. století. Strana usiluje o „nový socialismus 21. století“, který zajišťuje práva a svobody jednotlivce při fungování sociálního státu. Nový socialismus neznamená návrat k sovětskému byrokratismu, ale představuje antitezi barbarského oligarchického kapitalismu. V ekonomické oblasti usiluje Spravedlivé Rusko o nahrazení rovné třináctiprocentní daně progresivním zdaněním a rozšíření programů zaměstnanosti. Strana z opozičních lavic primárně usiluje o zlepšení životní úrovně obyčejných lidí, kritizuje korupci a požaduje větší demokratizaci politického systému. V letech 2007 – 2011 strana deklarovala absolutní opozici vůči vládě premiéra Putina, avšak silně podporuje prezidenta Medveděva a jeho modernizační program. Ve funkci předsedy „eserů“ letos vystřídal Sergeje Mironova Nikolaj Levičev.  

Poslední formací, která překonala sedmiprocentní uzavírací klauzuli, je s 11,7 % a 56 mandáty (v roce 2007 8,1 % a 40 mandátů) Liberálně demokratická strana Ruska (LDPR). Ta trochu klame svým názvem, protože se nejedná o občanskou pravicovou stranu, ale konzervativní nacionalistickou formaci, vedenou od jejího založení v roce 1991 charizmatickým a kontroverzním lídrem Vladimirem Žirinovským. Strana oponuje komunismu i oligarchickému neregulovanému kapitalismu, oficiálně se deklaruje jako středová, reformní a demokratická partaj usilující o smíšenou ekonomiku se soukromým vlastnictvím, avšak silnou rolí státu. V zahraničně politické oblasti zdůrazňuje oživení velmocenské role Ruska a usiluje o restauraci „přirozených“ hranic z dob sovětské éry. Jako první krok k dosažení tohoto cíle spatřuje pohlcení Běloruska Ruskem. Známý excentrik Žirinovskij, který v lecčems připomíná slovenského Slotu, kdysi volal i po připojení Polska, Finska a Aljašky. LDPR vnímá Západ jako hlavní vnější hrozbu a navrhuje spojenectví Ruska s islamisty v boji proti USA. Nacionalisté ostře kritizují diskriminaci etnických Rusů v pobaltských státech a požadují, aby jim bylo uděleno ruské občanství a ochrana před diskriminační legislativou. Strana dále požaduje státní vlastnictví zemědělské půdy a strategických sektorů hospodářství, nižší daně pro domácí výrobce, zakotvení práva na práci, radikální reformu systému sociálního pojištění, státní podporu zemědělcům a vědeckému výzkumu, boj s korupcí, ekonomickou suverenitu a protekcionismus. Ačkoliv liberální demokraté často používají radikální opoziční rétoriku, často hlasují pro vládní návrhy, což vede ke spekulacím, že strana je sponzorována Kremlem. Největší úspěch zaznamenali s 23 % v Chanty-mansijské autonomní oblasti na Sibiři a také v dálnovýchodní Amurské oblasti, kde získali 21 %.     

Ostatní tři strany – centristické a sociálně liberální Jabloko s 3,4 % hlasů, Ruští patrioti s 1 % a jediná autenticky pravicová formace Pravá věc s 0,6 % se do Státní dumy nedostaly. Jabloko má nejvíc voličů v Sankt-Petěrburgu (12 %) a v Moskvě (8,6 %). Zajímavé je i hlasování Rusů žijících v Karlových Varech – ti volili nejvíce Jednotné Rusko (36 %), následované komunisty (25,6 %), Spravedlivým Ruskem (8 %) a liberálními demokraty (8 %).

Celkově na úkor Jednotného Ruska posílili zejména komunisté, kteří se mohou odvolávat na zašlou slávu sovětské supervelmoci a sociální jistoty, o které národ přišel během divokých devadesátých let za vlády neschopného opilce Jelcina. Putin – ať si o něm myslíme cokoliv – vrátil zemi důstojnost, sebevědomí a zpět ji zařadil mezi světové velmoci. Letošní volební výsledek – i když o mnoho slabší než v roce 2007 – tak zajistí při prezidentských volbách, které se uskuteční 4. března 2012, plánovanou rošádu a prohození premiérské a prezidentské funkce mezi Putinem a Medveděvem.

V souvislosti se spekulacemi ohledně férovosti ruských voleb se domnívám, že vládním představitelům České republiky nepřísluší kohokoliv mentorovat. Schwarzenberg by měl raději mlčet a pokud chce být spravedlivý, měl by stejnou měrou kritizovat brutální zacházení amerických úřadů s demonstranty na Wall Street. Nevím o tom, že by prezident Medveděv během státní návštěvy ČR kritizoval fakt, že v české vládě sedí ministr obviněný z korupce a hodnotil tristní poměry naší politické kultury. V ekonomické oblasti se Rusko bez nás obejde, my bez něj však nikoliv.