Josef Gruber a Obzor národohospodářský XI.

Kdo ale určoval v mediálním čtyřúhelníku profil časopisu: redakce, autoři, čtenáři (členové Jednoty Průmyslové), a nebo změny vnějšího prostředí? Co kdo jako autor považoval za natolik znepokojivé v dané etapě vývoje v proměnách sociálně ekonomického klimatu, že by se tím měl také někdo jiný jako redaktor a čtenář měl zabývat? 

Je zřejmé, že obsahové proporce ve skladbě článků v zásadě určovali čtenáři. V tom případě je ale zajímavé, jak se změnili jejich chutě. Obsahové změny v časopisu souvisely s proměnami zájmů jeho čtenářů (zhruba 4000).  Jejich jádro tvořili členové Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách, což se projevilo také výhodnější cenou nejen pro ně samotné, dostávali ho zdarma, i pro jiné předplatitele, tak také nadprůměrným zastoupením článků,  věnovaných vývoji v zahraničí, průmyslu a obchodu téměř ve všech  ročnících ve srovnání se strukturou přednášek České společnosti národohospodářské, kde také  docházelo k koncentraci pozornosti na vybraná témata od původně poněkud širší palety.  Řídící výbor společnosti původně evidentně usiloval o rovnoměrné zastoupení všech témat v daném roce, ba lze téměř mluvit o dodržování abecedního pořádku. Tento stav se mění v období 191/32, kdy se velmi výrazně koncentruje pozornost na probíhající hospodářskou krizi, které je věnováno celkem sedm přednášek, které byly publikovány ve třech svazcích pod jednotným názvem O naší a světové krizi, zařazených pak v seznamu do tématu Obecné otázky hospodářské. Teprve další rok přišel na pořad dne průběh krize v průmyslu a zemědělství.V období 193/33 není uspořádána žádná přednáška k tématu zahraničních otázek hospodářských, v období 1934/35 jsou zorganizovány celkem tři přednášky k tématu dopravnictví, pak poslední, která konala až za tři roky. Pro období 1937/38 lze zaznamenat, že kromě dopravnictví byly zcela vyčerpány témata finanční hospodářství, peněžnictví a sociální otázky. V oddobí 1938/39 se k těmto probraným a přebraným oblastem přidávají témata hospodářství Československa, obchod, průmysl i zemědělství. Naopak v letech 1934/38  se tématem přednášek v hojném počtu stávají zahraniční otázky hospodářské.

Vzhledem k nutnému času na přípravu přednášek, výběru přednášejících vždy na rok dopředu lze dost dobře pak mapovat, která témata považovalo vedení České společnosti národohospodářské za prioritní do té míry, že je v daném roce obsazovalo vícenásobně. Naproti tomu redakce musela nutně vybírat články také podle toho, co došlo redakci. A nutností zaplnit předem daný počet stran. Naproti tomu mohl časopis reagovat na události ve vnějším prostředí daleko svižněji.

Zatímco redaktor Gruber se svými spolupracovníky usiloval o pestrost jim vedeného periodika, tak jak redaktor Hodač, tak redaktor Klimecký se svým redakčním kruhem se zaměřil na zvýšení odborné úrovně časopisu Obzor národohospodářský. Redaktor Šauer se zaměřil na přeměnu Obzoru národohospodářského v teoretickou revui.

Vliv vedoucích redaktorů na obsah jim vedeného periodika je zřetelný ve srovnání se strukturou přednášek, organizovaných Českou společností národohospodářskou v letech 1921 až 1940.  Výkyvy v jednotlivých letech jsou dány také ale právě ochotou autorů vyjadřovat se k jednotlivým tématům. Zde mohlo vedení redakce zasahovat jen nepřímo, tj. motivováním autorů k sepsání článku na určité téma), a nebo odmítáním toho či onoho rukopisu, prostřednictvím třeba přibírání nových autorů.

Obecně lze konstatovat, že všechny oblasti, o něž se zajímali samotní národohospodáři v rámci svých přednášek, konaných na půdě České společnosti národohospodářské, byly rovněž v té či oné míře těmi tématy, které byly diskutovány na stránkách časopisu. Absence některých témat v jednotlivých ročnících pak více méně dosvědčuje absenci zájmu publicistů, možná také i redakce, o tu či onu oblast.

Srovnání struktury přednášek se strukturou článků přímo v letech 1921-1941 ukazuje, že vedení redakce časopisu a jeho čtenáře daleko více trápily daleko více vývoj v zahraničí, stav veřejných financí, dopravnictví a hospodářství Československa. A daleko méně (poněkud překvapivě) stav obchodu, průmyslu, živností a zemědělství, peněžnictví, měna, banky,  statistika, sociální otázky a (nepřekvapivě) obecné otázky hospodářské. Specializace časopisu na vybraná témata je tedy více méně zřejmá. Nízký podíl odboru statistika jak v přednáškách, tak i v článcích naznačuje, že pokud lze měřit úroveň vědy použitím kvantitativních metod, nebylo téma úrovně vědy národohospodářské po celou dobu na pořadu dne.

Ze seznamu přednášek lze zhruba zjistit, jaká témata tehdejší ekonomové považovali za prioritní, u 31 záznamů, z nichž některé jsou vícenásobné, je poznámka „Rozebráno“ a u osmi „II vydání“.  Zřetelně se míjejí zájmy národohospodářů a zájmy průmyslníků. Žádná přednáška, týkající se zahraničních otázek hospodářských, mezi nimi není. Je zřejmé, že národohospodáři a průmyslníci si více souzněli v rámci témat Finanční hospodářství, Peněžnictví a Průmysl.  Stejně o určité míře souznění mezi národohospodáři a redakcí by šlo hovořit u tématu Obecné otázky hospodářské.[1]

Z pohledu zhruba 1500 článků všech ročníků časopisu to vypadalo poněkud jinak.  Lze zaznamenat vyšší zájem o zahraniční otázky hospodářské, finanční hospodářství a stát, hospodářství Československa, zemědělství a různé otázky, nižší zájem o dopravu, obecné otázky hospodářské, obchod, peněžnictví, průmysl, sociální otázky, statistiku.

 Jak náročná to asi musela být práce, tak to lze odvodit třeba z počtu stran, které bylo třeba naplnit smysluplným obsahem, v. r. 1938 se jednalo o 784 stran.  Bylo také nutno pracovat neustále s novými autory. Pro srovnání lze uvést, že celkový počet stran týdeníku Přítomnost, který vycházel tehdy v počtu 20 000 výtisků a který redigoval Ferdinand Peroutka v tomtéž roce, lze včetně reklamy stanovit na 20 x 52 = 1040 stran.

Závěr

Všeobecně je možné říci, že specifickým znakem (a přínosem) českého ekonomického myšlení již od doby kameralismu, daného už geopoliticky, je hledání vhodné syntézy státu (plánu) a trhu (Krameš, 1997; Vencovský, 1997).[2] Při řešení tohoto svého velkého tématu měnili čeští ekonomové zeměpisnou orientaci svého pohledu. Zpočátku převažovala dominantní orientace na ekonomické myšlení ve Velkou Británií (Smith) a Francíí (Bastiát). Později to bylo Německo (německá historická škola) a Rakousko (rakouská škola), kde čeští ekonomové hledali argumentační podporu pro své diskuse. Pak ekonomové upřeli znovu pozornost na Velkou Británii (Keynes). Po druhé světové válce přeorientovali svou pozornost na Rusko (marxistická ekonomie). Po roce 1989 se čeští ekonomové především inspirují diskusemi ekonomů v USA.

V tomto kontextu snad je možné říci, že česká ekonomie teorie se rozvíjí jako teorie středního dosahu s určitým specifickým zaměřením na vztah trhu a státu, respektive určitým specifickým stanoviskem ke státu. Zaměření právě na tato téma zůstalo zachováno také po r. 1989, jak nepřímo bylo potvrzeno doc. Martinem Macháčkem a Dr. Ing. Evou Kolcunovou v jejich společném příspěvku Empirická analýza publikační aktivity českých ekonomů ve sborníku Ženy v ekonomii (Ostrava 2004), podle nichž platí s určitou nadsázkou tvrzení: Co Čech, to makroekonom.

Snad právě důraz na téma vztahu státu a trhu v českém ekonomickém myšlení vedl k tomu, že prvními průřezovými monografiemi (po r.1989), které byly věnovány vývoji českého ekonomického myšlení, byly práce Ilony Bažantové Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení z r. 2002 a práce Františka Vencovského, Karla Půlpána a jiných Dějiny měnových teorií na českém území z r. 2005.